Povídky

Hlídač

17. října 2012 v 22:17 | Dyamirity
Tohle je povídka, kterou jsem psala do literární soutěže Urban Legends. Měla vyjít v knížce, protože jsems ní vyhrála první místo. Vlastně... MĚLA BY vyjít. Ale vzhledem k tomu, že v létě už měla být a stále nic, nedávala bych tomu moc velké naděje. Ale tak vám jí dám alespoň sem, ať se můžete pokochat dalším klenotem z mojí tvorby.
Hlídač je hororová povídka a je inspirovaná domem, který míjím každý den cestou do a ze školy. Není to taková abrabizna, ale v průčelí má takovou plastiku dětského obličeje, což je docela strašidelné, obzvlášť, když okolo chodím pozdě večer.
navíc jsem detail toho průčelí kreslila olejovými křídami a málem nad ní potila krev... no, ale u kreslení vznikl i nápad na Hlídače, takže vlastně můžu být jen ráda.
Takže si Hlídače užijte a napište, jak se vám líbil. ♥



Byl to starý dům. Nikdo si nepamatoval, kdy měl naposledy majitele nebo nájemníky. Byl to prostě dům prázdný už svou samotnou podstatou.
Kdysi o něm kdosi řekl, že je postavený ve viktoriánském slohu a nikdo se s oním mluvčím nehádal, ne, že by to byla pravda, ale protože tomu nikdo nerozuměl. Dům měl vysoká okna potažená z obou stran vrstvou špíny a prachu. Malé děti na okna ve spodních patrech rády kreslily prsty obrázky zvířátek a děti větší zase obrázky cenzurovatelné.
K hlavnímu vchodu vedly dřevěné schůdky, ztrouchnivělé, že se každý bál na ně došlápnout, aby se mu noha až po koleno neprolomila do dřeva. Jedno ze zábradlí bylo ulomené a leženo v přerostlé trávě opodál. Z druhého byla pro změnu uražená ozdobná vyřezávaná hlava lva.
Dům měl tmavě hnědou střechu a špinavě, pravděpodobně kdysi bílé zdi, po nichž se pnul břečťan, charakteristickým znakem té stavby ale byla socha sedící přímo nad průčelím. Architekt, který dům projektoval, měl zřejmě dost morbidní smysl pro humor, nebo si možná při kreslení plánů trochu přihnul, každopádně ta Socha nebyla něco, co by si většina lidí přála vídat každý den při příchodu domů.
Byl to muž. Postarší Muž-socha, jak se dalo vyčíst z detailně vyrytých vrásek okolo prázdných očí. Řezbář si dal až strašidelně záležet. Dlouhé vlnité vlasy byly dokonale zpracované a jediné jejich vady způsobila vlhkost a zub času. Na hlavě Muži-Soše seděl trojhranný klobouk s třásní, která mu přepadala do dřevěné tváře. Sošina ruka se však nikdy nezvedla, aby ji odhrnula z nevidoucích očí.
Rozkladu však neunikl ani dlouhý skládaný převlečník, který nehybně visel přes okraj střechy a pod nímž si každý rok stavěly hnízdo vlaštovky. Muž-Socha seděl desítky let bez hnutí, prázdnou tvář obrácenou k obzoru, jako kdyby vyhlížel majitele domu, který stále nepřicházel.
Tomu Muži-soše, se přezdívalo Hlídač. Nikdo nevěděl proč.
Prostě… se to tak říkalo.
A také se říkalo, že Hlídač skutečně hlídá.

Bratrská výpomoc

19. července 2012 v 12:00 | Dyamirity
Ráda bych vás seznámila s jednou z mých nejmilovanějších postav.
Je velice hubený, má nejčernější smysl pro humor na světě a nosí tenisky.
Frankie. Kostlivec na pochodu.
Vznikl kdysi dávno, když jsem měla na výtarce volné téma, tak jsem si udělala studii kostry. Posadila jsem svého kostlivce na barovou stoličku, do jedné ruky mu dala hrneček s čajem a do druhé noviny. A tak vznikl Frankie.
Používám ho do spoust krátkých povídek, většinou do slohů a tak podobně, ale nedávno mě jedna ze čtenářek na anime-manze poprosila o nějakou povídku, kterou by mohla použít na letním táboře, takže jsem jí napsala povídku právě s Frankiem. A vzhledem k tomu, že se mi docela povedla, dám vám jí i sem.
Tohle je spíš taková maličkost, většina povídek je o tom, jak se Frankie toulá světem a dělá všem problémy během sbírání informací na další knihu. Frankie je totiž spisovatel.
Nuž, ale nebudu vás dál sdržovat, tady to máte.
Ještě tak dodávám: I když ten název zní jako nějaké plytké béčkové shounen-ai, není tomu tak. Vážně.



Frankiemu před očima právě probíhal jeho život. Technicky vzato. Prakticky vzato neměl oči. Vlastně, vzato ještě praktičtěji, měl toho Frankie z lidské anatomie jen velmi poskrovnu.
Ale i přes tyto nedostatky mu před (pomyslnýma) očima ten život proběhl. Jeho mozek byl totiž tak zaměstnán panikařením, že se rozhodl promítat film, místo aby Frankieho podvědomí sdělil tu smutnou zprávu, že pravděpodobně zemře. Ale pořád tam bylo to pravděpodobně.
Frankie pravděpodobně zemřel už několikrát.
Teď se však díval do očí jisté smrti.
Stál před ním jeho starší bratr.

Povídkový šuplíček

26. června 2011 v 13:04 | Dyamirity
Rozhodla jsem se sem dát takový menší rozcetník na povídky. Portože sem hodlám dávat víc povídek! Víííc!
Bwahahaha!
Bojte se!

DOOM

Sparrow Torres se na své škole řadí mezi béčkaře, ale kvůli své lásce k hudbě se rozhodne spáchat společenskou sebevraždu a vyhlásit konkurz do kapely. Když se mu do něj přihlásí čtyři áčka, špičky školní hierarchie, uvědomuje si, jak moc se bude muset změnit, aby si získal respekt a udržel svou kapelu.
Žánr: hudební, komedie, série
Počet kapitol: 15+, ongoing

  1. Konkurs
  2. Nová kapela
  3. Zkáza a ničení
  4. Zkušebna
  5. Kathryn, Sheela, Wood, Tiger a Casio
  6. Fotbáál!
  7. Nelsonští mývali versus Elmerští sokoli
  8. Na konci duhy
  9. Na vzhledu nezáleží?!
  10. Sparrow Torres versus Cameron Evans
  11. Muž přes palubu
  12. Neděle s velkým N
  13. Doom a DOOM
  14. Příběh pokračuje
  15. Takové menší profesionální tajemství
  16. Ticho
Momentálně pozastaveno

SPARKLESS


Homura Seiji je sedmnáctiletý introvert, který se ne vlastní vinou neustále dostává do pouličních rvaček. Nemá přátele a je spokojený jako samotář vrčící na lidi, kteří se k němu pokusí přiblížit. Život a zaběhlou rutinu mu naruší až Nanami Shirogane, který se mu vloudí do života, do pokoje a který nevypadá, že mu to bude stačit.
Žánr: komedie, shounen-ai, romantika, série
Počet kapitol: 40, kompletní

  1. Kapitola

SMĚSICE

-Zase jednou jsem jednou dostala za úkol napsat trest do češtiny. Tentokrát povídku začínající jenom na jedno písmeno. A jak to dopadlo můžete ohodnotit zde.-

-Pseudo pohádka psaná do soutěže. Soutěž byla nakonec stejně zrušená, takže mě to ani nijak nemrzí. Limit byl dvě A4. Jediné písmenko navíc a překročila bych ho =D -
 
 

Reklama