Moje výšplechty

PF 2011

1. ledna 2011 v 0:00 | Dyamirity
A je tu rok 2011 a s ním i dalších dvanáct měsíců utrpení. Ale ne jen, žertuju.
Rok 2010 bych zhodnotila jako hektický. Pořád jsem něco tvořila, dělala, hrála, kreslila, psala atd. atd. Jenom SHI-teamu jsem udělala devět dílů (Dnes jsem konečně dodělala díl 11.)
Ale abych nezdržovala.
Chci vám popřát krásný rok 2011 plný anime, mangy, manhwy, yaoi, úspěchů... proč mám pocit, že tohle už jsem někam psala? No, domyslete si sem co chcete a bude to.

KRÁSNÝ ROK 2011,
PŘEJE DYAMIRITY!

Chtěla jsem udělat vlastní PéeFko, ale nakonec sem dám tohle, myslím, že se pár lidem zavděčím =D
hetalia
Užijte si to =D

Animefeste, už jedu!

29. prosince 2010 v 16:36 | Dyamirity
~Tedy, pokud najdu správný linky autobusu nebo vlaku...~

chidoshira
Ano, mám to už povolené Patricijem naší domácnosti, čili mámou!
A navíc tam můžu na všechny tři dny!
A sama! Bez garde...
A to je právě ono. Abych se přiznala, na animefest jedu poprvé a pokud to nedovolí i Giřin tyran, tak pojedu vážně sama. Já, která je schopná se ztratit i ve svém rodném městě...
Fakt se tam těším. Už jsem zkoumala programy a takové věci a fakt se tam těším. Navíc spolužačky jen tiše závidí, protože ony na žádný fesťáky nemůžou, ať hudební nebo jiné.
Bhehehe. Nepařím, nepiju, nekouřím a tady je má odměna!
Nejedete někdo na Animefest? Že bych se k němu přifařila? Jakožto animefesťák jednoroček vůbec nevím, jak, kde, co a tak.
Nebo (a teď si o mě budete myslet, že jsem se zbláznila nebo že jsem čtyřicetiletý pupkáč lákající dětičky do své dodávky pod záminkou otaku fesťáku...) nejel by někdo se mnou? Pokud Gira nepojede (fakt nevím, jestli tu mámu překecá), tak sama asi nepojedu T_T
Prosííím ~^3^~

Dyamirity~
Za to může ten bramborák!

*umírá na předávkování cukrovím*

26. prosince 2010 v 11:53 | Dyamirity
~Vánoce se pomalu blíží ke konci... a nevím jak vy, ale já ten zatracený bramborový salát nechci vidět minimálně půl roku...~

shira
A máme tady druhý svátek vánoční. Bohužel i bohudík. Salát, řízek a tu zatracenou polívku nechci už ani vidět. Člověk to má doma, pak u jedný babči, a ano, samozřetelně ještě takové to "Můj salát musíš ochutnat, já jsem do něj letos dala *doplňte si sami*!" u tet a jiného příbuzenstva.
Ale Vánoce se vydařily a já nakonec dostala vše, co jsem chtěla. Jeden dárek jsem dokonce dostala den před Vánocemi a to klobouk. A to ten nejúžasnější klobouk v ČR a asi i ve střední Evropě. S Hate jsme ve čtvrtek prolezli polovinu Žatce nž jsme ho našli fikaně maskovaný v nenápadně hromádce pod jakýmsi odpuzujícím bílým kepem. Ale našli jsme ho. Perfektní, dokonalý, černý klobouk v němž podle Hate vypadám jako gangster.
V onom klobouku jsem strávila i oba předchozí dny (přičemž jsem musela ignorovat narážky Fuchs, že klobouky se v místnosti nenosí a včera i Paola, patřící k tzv. vzdálenější rodině, který se mě pořád vyptával, jestli je mi zima na hlavu, nebo jestli poslouchám Stony...)
Jak to tak vidím, tohle bude článek na delší počtení, tak se pohodlně usaďte.
Náš štědrý den vypadá vždycky stejně. Ale tentokrát to byla ještě větší otrava než jindy, jelikož naši chtěli za každou cenu sledovat Tučňáky z Madagaskaru (...), takže jsme jedli až asi v půl šesté, i když mi s Fuchs jsme už chcípaly hlady.
Ale dárečky nám to vynahradily.Kromě takých blbostí jako oblečení (Nesnáším měkký dárky!) jsem obdržela třeba (další) plyšovou žirafu, pořádná sluchátka s asi dvoumetrovou šňůrou, takže teďka můžu poslouchat na počítači a nemuset se hrbit jako paragraf se skoliózou. Abyste rozuměli, nedávno jsme kupovali nový stůl na počítač (jako součást rekonstrukce obýváku) a zároveň s ním jsme vyhodili repráky, takže sluchátka musím mít zabodnutá do bedny počítače. A ta stojí na zemi. A sluchátka mají asi jen metr, takže poslouchám ohnutá až k zemi. Taky jsme jako rodina dostali rozšíření pro hru Česko (jsme strašně hravá rodina a zásobenější než každé druhé hračkářství), takže to paříme celé svátky.
Včera jsme byli u babičky a tety no. 1 u kterých jsem konečně dostala to třetí cédéčko 4tetu (Jáj!) a další dvě knížky - Mojí první vlastní Zeměplochu a Andělé a démoni od Browna, které jsem sice četla, ale co, takováhle knížka se jen tak neztratí. Problém je v tom, že mi poamlu začíná docházet knihovna. Respektive už došla. Nedávno jsem musela vyklidit další police od různých starých hraček, abych ty knížky měla kam dávat. Za chvíli budu muset vyházet veškeré oblečení, abych uvolnila další místo =D
Ten den jsme jeli ještě k tetě a u té jsem dostala naprosto dokonalou knížku. Malá černá, jakoby odřená knížečka se zlatou ořízkou a rádoby pergamenovými listy. Jmenuje se Ďáblovy deníky a je to vlastně takové shrnutí dějin formou Luciferova deníku. Doporučuju. Zvlášť dobrý je třeba přepis Desatera přikázání. Např. Nepokradeš - Budeš to považovat za "půjčku na dobu neurčitou".
Když to vezmu kolem a kolem, byli to vcelku vydařené Vánoce. Škoda, že jsou jen jednou za rok. Člověk by si to občas zopakoval i během roku, co říkáte?
Každopádně doufám, že vám se Vánoce taky vydařily a dostali jste vše, po čem vaše hamižná srdíčka prahla =D Během dneška sem přidám další díl SHI-teamu, je neděle, svátky nesvátky. A taky sem možná hodím nějakou tu kapitolku... no... přemýšlím čeho... V Pekle na zemi trochu porušuju Hatina autorská práva na jednu postavu, Jadeit Lišku jsem psala ve třinácti, Pracovní název je hudební povídka, Exitusem si nejsem úplně jistá... no uvidíme.

Dyamirity 

Veselé Vánoce

24. prosince 2010 v 14:19 | Dyamirity
A máme tu čtyřiadvacátého prosince, den též známý jako Vánoce. Většinou o Vánocích počítač nezapínáme, ale letos jsem si to vydupala.

Chci Vám popřát Veselé Vánoce a šťastný Nový rok a ať pod stromečkem najdete všechno, co jste si přáli, to znamená pokud možno ne měkké dárky. Dále vám do Nového roku přeju spoustu mangy, anime, manhwy, yaoi, spoustu bishů a skvělých knížek, stejně skvělých filmů, úspěchů ve škole (to není důležité, ale proč ne), v osobním i alter životě... a ještě spostu dalších věcí, kterých je tolik, že by mě to ani nebavilo nebavilo psát. 

Veselé Vánoce.

Dyamirity~

3...2...1... Improvizace!

22. prosince 2010 v 11:38 | Dyamirity
~Ach ano, nic není lepšího než improvizace čtyři minuty před vystoupením~

nekomihanabi
 A nemyslím tím jen nějaké změny v replikách nebo výměny postav, na to jsem zvyklá. Myslím tím úplnou změnu konce scénky...
Dneska jsme měli jakousi akademii pro mladší gympl. Jakžto Kvarta jsme to celé organizovali, i když jsme to razantně odmítli. Ale náš angličtinář je takej akční, že se domluvil s naším třídním nám za zády. Takže jsme se v podstatě dozvěděli, že nejenom, že to budeme organizovat, ale máme udělat ještě nějakou scénku.
Scénku nakonec stáhl angličtinář z netu a samozřejmě to probíral jenom s druhou skupinou, takže mě osobně se do ruky dostal až finální text (stažený z netu). Zápletka byla jednoduchá. Chlap stojí na nějakém místě, motá se tam okolo něj spousta lidí až ho nakonec zabijou (...) Trapárna na entou. Ale nejlepší bylo, že Prima (jejímž třídním je už zníněný angličtinář) měla naprosto dokonalou scénku a my si začali připadat dost trapně. A tak uprostřed vystoupení Sekundy namě spolužák A. prý:
"To máme trapný, nebudem to hrát,"
A já aktivně udělala Tak to ne a během dvou minut, nekecám, dvou minut, jsem ten konec úplně překopala. Jsem to pak narychlo vysvětlila ostatním a jala e organizovat (i když tentokrát jsem se chtěla držet mimo, aby to všechno nebylo na mě).
Takže nakonec se improvizace povedla a scénka dopadla poměrně dobře. Nejlšpí byl výraz toho angličtináře, když jsme pokraočvali dál, místo abychom ho "zabili" =D
Jinak dnes jsem byla naposledy ve škole (Jupí), i když celý Žatec už je doma. Ale stálo to za to. Vyměnila jsem si s holkama dárky a nejvíc mě dostal ten od Giry =D Ostatní holky mi daly jen lak a podobné serepetičky, ale od Giry jsem dostala naprosto boží žirafí kasičku (už druhou žirafí kasičku). Siceje ta žirafa tlustá, ale zse se toho do ní spoustu vejde.
A pozor! Vánoce jsou už za dva dny! Tak buďte hodní, aby si to Ježíšek ještě nerozmyslel =D

Dyamirity~ 

Technické potíže

19. prosince 2010 v 14:17 | Dyamirity
Ehm... nevím, jak to říct, ale naskytly se menší technické potíže.
Technickými potížemi myslím TEN ZAS**** POD**** ZKU**** DEB*** SKENER!
Můj milovaný skener se totiž rozhodl, že už ho nebaví skenovat a pořád mi tam píše něco, čemu sice rozumím, ale nechápu to... doufám, že se mi ho podaří zprovoznit a naskenovat další kapitolu. Ona je totiž moje rodina tak úžasně povznesená, že jim to vůbec nevadí. Fuchs se vrátila z vejšky na Vánoce (Ach můj bože!) a teď jí vůbec nic netrápí. A prý: "Já myslela, že tam potřebuješ oskenovat něco důležitého a ty si tam skenuješ tu svojí pohádku! (Grrr!) 
Já jím dám pohádku!
Tak doufám, že se mi tu blbou mašinu podaří nějak usměrnit. Kdyžtak to nějak vymyslím, abych sem mohla dát další díl, co nejdřív.
Půjčte mi někdo vaší rodinu...

Dyamirity~

Náš systém opět perlí...

17. prosince 2010 v 14:11 | Dyamirity
~aneb jak si úředníci myslí, že všechno ví~

Fakt zaperlili. Nevím, kdo ale někdo prohlásil, že populace dětí klesá a tím pádem není potřeba tolik škol. A jaké budou zavírat? Přirozeně školy střední.
Vrcholem toho všeho je fakt, že se někdo inteigentní rozhodl, že stačí jeden gympl v okrese. Tak se řeší, jestli ty zbylý dva gymply (mezi něž patří i ten náš) zavřou. Já doufám, že ne.
A pokud ano (což fakt v nejhorším případě), takaž v okamžiku, kdy odmaturuju.
Tenhle článek je taková nervózní rychlovka. Potřebuju si někam vylít srdíčko. EH... EH... Ještě ráno to byla fáma, ale mi hloupí gympláci se potřebovali ptát našeho třídního a ten to ve mně tak rozšťáral, že začínám pochybovat.
To přece není možné... prosím, utěšte mě někdo!

Dyamirity~
P.S. : Během dnešk sem dám ještě nějaký, delší článek, tohle je fakt jen na odfrknutí. 

Kloužu, kloužeš, kloužeme...

14. prosince 2010 v 19:16 | Dyamirity
~aneb jak se klouzají Žatečáci~

chidori2
Zdravím Vás, mí drazí poddaní,
dnešní článek bych nedoporučovala osobám, které mají problémy s dlouhými větami a souvětími, jež si člověk musí přečíst (minimálně) třikrát, aby pochopil jejich význam. Dočítám totiž svou první Zeměplochu (a od Hate mám slíbeno, že mi  vypůjčí druhou) a tam se to takovými útvary jen hemží. A cokoliv čtu, to si rychle a většinou na velmi dlouhou dobu osvojím.
Já vás varovala.
Ty nejhorší a nejhlubší sněhové závěje už byly rozehřány, popřípadě odklizeny a v Žatci nám zbyl... led. Čistý (obrazně řečeno) led. A lidská podrážka zkombinována s větší plochou ledu v drtivé většině případů končí blestivým pádem na... onu sedací partii.
Dnešní cesta do školy například vypadala tak, že jsem na každém loktě měla pověšenou jednu spolužačku, přičemž obě se klouzaly jako.... no jako kachny na bruslích, proč tohle slovní spojení nepoužít, že? Trochu jsem se bála, že do školy dojdu s vestou namísto bundy.
Tímto způsobem jsem dokl... došla i na dnešní velké vystoupení. V divadle a společensky oblečení. Super.... navíc jako největší machři jsme byli zlatý hřeb večera a jak jsem podotkla směrem ke svému drahému učiteli klarinetu: "Čekají nás dvě hodiny těžké, koncetrované nudy,"
Přestřelila jsem. Čekali jsme jen hodinu a půl. Naštěstí těžká a koncetrovaná nuda to byla pouze pro ostatní, protože já jsem si s sebou prozřetelně vzala už zmiňovanou Zeměplochu a strávila hodinu v poštovním světě Vlahoše von Rosreta♥
Nakonec se nám to povedlo. Fakt že jo. I ty moje sólíčka tam zněla pěkně. Qustroplesk prostě zase jednou v divadle zazářil.
Teď ale z jiného soudku. Už jsem se tu nedávno zmiňovala, že o Téma týdne bojuje i téma Yaoi. Takou dobu vedlo a nakonec ho porazilo ohrané Co si přeji k Vánocům. Bezva. Já měla problém to sepsat mám... Ježíškovi. Já bláhová chtěla vědět, co chce i zbytek lidstva a tak jsem rozklikla první článek v tom výběru. A ano, možná jste už uhodli, narazila jsem rovnou do blogu jisté antiyaoistky v domácnosti, která tentokrát nechápe, jakou ohavnost chce (asi, fakt nevím) její dcera k Vánocům. Byl to nějaký řetízek s přívěskem ve tvaru pí... ženského pohlavního orgánu. Ale také to samozřejmě mohlo být hranaté sluníčko s čárkou uprostřed... nebudeme přece odsuzovat jiné lidi, když o nich nic nevíme, že?
Už cítím pečící se pizzu. Dnes jsme se na to s maminkou vykašlali a prostě jsme si koupili mraženou pizzu, že si dáme do nosu. To je asi podruhé, co kupujeme takhle jenom na upečení. Většinou buď koupíme rovnou z pizzérky nebo to mamča uklohňa sama =D
Přemýšlím, jestli jsem vám ještě něco chtěla zdělit. Ano... možná, že se na mě dneska URAZILA profesorka chemie. Mi něco vysvětlovala a já (ja se stydím) otočila hlavu ke spolužačce, která měla nutkavou potřebu mi něco sdělit a která byla jedna z těch, co mi ráno málem amputovaly rukáv z bundy. Profesorka najednou zmlkla a pak: "Už s vámi mluvit nebudu!" A pak bylo pět minut ticho, kdy se třída jenom pochichtávala a já: "WHAT THE HELL?"
Naštěstí písemku jsme psali už předtím, takže mi to snad... SNAD... nějak zákeřně neoplatí. Jedna z mála profesorek, kterých se fakt bojím. Ale vážně...

Dyamirity~

WHAT?! W-W-WHAT THE HELL??

12. prosince 2010 v 20:35 | Dyamirity
~CO TO SAKRA JE? KOISURU BOUKUN.... NOVÁ KAPITOLA.... ČTYŘI DNY! A JÁ O TOM NEVÍM!!~
shira2
Už dva měsíce! DVA MĚSÍCE? ŠEDESÁT ČTYŘI DNÍ!! 1536 HODIN! To je víc jak 92 tisíc minut! Přesně takhle dlouho jsem čekala nad mangou.animeou a jako sup kroužila nad pláněmi googlu, kdy se konečně objeví nová kapitola Koisuru Boukuna.
Dneska jsem dostala chuť si zase přečíst nějakou starší kapitolu. Ráno jsem jako vždycky zkontrolovala úvodní stránku manga.animey a asi před dvaceti minutami se tam vrátila. Rozklikla jsem kapitoly.... a něco bylo špatně. Něco tam bylo. Něco, co nebylo na úvodní stránce, ale ve výčetu kapitol ano! Čtvrtá kapitola! Nějaká sviňa jí maskovala, abych mohla dostat nosebleedový záchvat, až jí objevím!
Po tom, co se mi podařilo odstranit většinu krve z klávesnice (monitor už jsem si opatřila stěrači, jako každá správná yaoistka), přečetla jsem to za rekordní dvě minuty. Ale nic pořádného se tam nestalo, až na ten WTF?! konec. Ale žádná yaoi akce.
Ale i tak... čtyři dny to tam visí a JÁ TO NEVÍM! JAK TO, ŽE TO NEVÍM?!?!
Málem jsem z toho umřela. Ta krev je fakt všude...
Mimochodem, jak už jsem se zmiňovala Hate: I probably fell in love. A ona prý: With whom?
Má odpověď byla prostá Terry Pratchett! Zrovna čtu Zasr...zaslanou poštu. Za necelé dva dny jsem přečetla víc jak tři sta stránek. Asi jsem se fakticky zamilovala. Myslím, že tohle odstartuje další etapu mé literární posedlosti. Zeměplošskou epochu. Hate, můžeš na mě být pyšná!

Dyamirity, zahanbená překladatelka KB, která nevěděla o nejnovější kapitole T_T~

Dospělé oddělení knihovny! Jáj!

10. prosince 2010 v 20:52 | Dyamirity
~...a taky Aqua Timez a nové minialbum SCANDALU!~
šachy
Ano, vážně je tomu tak! Konečně jsem se dokopala a přehlásila se z dětské knihovny do dospělé. Jenom registrace trvala asi půl hodiny. Rozhovor s knihovnicí vypadal zhruba takhle:
"No, já bych se chtěla přehlásit z dětského oddělení na dospělé... ale tam už jsem platila registraci šedesát korun a tady mám stvrzenku... tady je potvrzení o studiu, že fakt studuju na gymplu... tady máte občanku... tady těch zbylých čtyřicet korun... a ještě starou průkazku..."
No prostě sranda. Ale nakonec mi knihovnice do ruky vrazila kartičku (naprosto vařící z tý laminátovačky...) a já si mohla jít vybírat.
Jistě, v dospělé knihovně už jsem párkrát (načerno) byla, ale teď jsem si mohla půjčit cokoliv a bez svolení knihovnice z dětskýho. I když ta mi napsala svolení i na Pána much a z toho jsem měla trauma. Když jsem ale vešla mezi ty regály knížek, které oproti dětskému oddělení nezářily tolika barva a byly taky mnohem tlustší.
Připadala jsem si jako holčička, která je poprvé ve škole. Ty autory jsem neznala a oproti dětské knihovně, kterou jsem znala jako své boty jsem nevěděla, kde co je. Potřebovala jsem nějakou berličku, tak jsem prosvištěla do oddělení cizích jazyků a vyrvala odtamtud japonsko-český slovník, který jsem si odtamtud už půjčovala. A pak začala šmejdit.
Původně jsem měla v plánu si půjčit Lovecrafta, ale když jsem brala svazek jeho povídek do ruky, vzpomněla jsem si na Pána much, Bathory, Uzumaki a jiné chuťovky, po kterých se mi VÁŽNĚ špatně spalo. (Dobře, Bathory zase tolik ne, ale i tak... je to úžasnej film, ale jak zastřelili Lucku, to si to u mě solidně podělali...) Tak jsem Lovecrafta odložila a šmejdila dál. Narazila jsem na Tolkiena a měl tam pěknou řádku knížek, tak se jim taky časem podívám na zoubek. Ale dneska jsem si kromě slovníku, který jsem s sebou vláčela knihovnou jako plyšového medvídka odnesla domů už jenom jednu knížku. Zeměplochu, do které se chci oficiálně pustit. Už jsem zkoušela Pyramidy, ale do těch jsem se nějak nezačetla. Jak jsem tak stála u toho regálu, nevěděla jsem jakou si vybrat. A tak jsem prostě musela napsat Hate, kterou by mi doporučila. Z prvních tří neměli ani jednu, tak jsem si vybrala až z druhé SMSky a to Zalsanou poštu.
Vlastně ne, domů jsem si nesla ještě jednu knížku. Máme totiž v knihovně jednou za čas výprodej starých, vyřazených knížek. Teď už tam běží nějakou dobu, ale přidali nové knížky. Zaujala mě spousta barevných knížek z Karavany, které tam minule nebyly a pod nima... jsem našla Dvacet tisíc metrů pod mořem od Verna. Starou odrbanou, ale naprosto dokonalou verzi. 
Verneovky jsem nikdy nemusela, ale Dvacet tisíc mil pod mořem nemáme a tahle byla tak... dokonalá. Všechny ty nový výtisky jsou takový moc nový a nehodí se k tomu příběhu. Ale tahle odrbanina... no úžasná! Když jsem jí poprvé vzala do ruky, málem se mi rozsypala mezi prsty. Ale hlavně... ty ilustrace! Má naprosto božský ilustrace.
Tak jsem jí odtamtud zachránila za symbolickou cenu pěti korun.

Dneska jsem se zase jednou dala do prohledávání spodin internetu a hledala nové písničky od Aqua Timez a SCANDALu. Od AT jsem stáhla asi pět písniček (kvůli tomu jsem si zakládala účet na aimini), protože jsem na ně dostala strašnou chuť po rozhovoru s Hate o kapelách (zase jednou...). A potom mi spadla čelist na zem, protože na wikině jsem objevila Ameriku. SCANDAL totiž vydal nový minialbum. Takou dobu se chlubím, že od nich mám všechny songy a teď objevím sedm (respektive šest, jedna ta písnička je tam cover) nových songů. A to minialbum vyšlo už v polovině listopadu! Jaktože jsem o tom nevěděla?!
Naštěstí jsem to všechno stahovala přes Mozillu, takže se mi to stáhlo ještě dneska. Počítač mě mile překvapil, když mi to album stáhl v čase 45 minut.
♥Miluju Aquíky! Když jsem slyšela písničku Kira Kira, málem jsem dostala záchvat. Fajt jsou úžasný. Sice mají dost písiček dost podobných, ale pak se objeví takové poklady jako Isshun no chiri♥ nebo Alones♥ A teď mě nechají vykrvácet z One a Kira Kira.
O SCANDALu pomlčím. Ty taky zbožňuju, ale u těch jsem se alespoň nezamilovala do bicáka (možná je to proto, že ve SCANDALu jsou jenom holky).
Ale Tasshi je prostě... mhmm! Nevím, proč ho tak zbožňuju. Teprve nedávno jsem zjistila, který to z nich je. I bicáci existují lepší (Ano, myslím jeho, Hate). Ale je prostě... nevím jak to říct. You know...
Přiště až se zase rozepíšu o knížkách a hudbě, prosím, zastavte mě!
Dyamirity~

P.S.: Stejně vám ho sem dám. Fotka sice nic moc, ale... stejně ~^.^~
TASSHI♥



Nové záhlaví

10. prosince 2010 v 16:43 | Dyamirity
Možná jste si všimli, že mám nové záhlaví. Tamto bylo moc dlouhé, takže když se načetla hlavní stránka, bylo vidět jenom... to záhlaví. Dělala jsem se s ním celej večer a pak... ano, zase jsem otravovala Hate.
Kromě toho, že ten obrázek byl spešl nakreslen kvůli záhlaví, je na něm i Kenny =D
Doufám, že se bude líbit =D
Díky Hate...
~DYAMIRITY~ 

Dyamirity jakožto Muž no.1

9. prosince 2010 v 12:29 | Dyamirity
~Chvíli počkejte, on ten nadpis má svůj důvod...~
Chidori
Tím důvodem je naše třídní vánoční akademie, kterou organizujeme. Hrajeme tam totiž jakousi hru (první věc, kterou jsem pro naši třídu nenapsala já) a já se nechtěla smířit s tím, že zůstanu nezapojená. Tak jsem si vydupala jednu roličku, která měla za celé dvě stránky zhruba deset slov. Naštěstí jsem nakonec vyfásla roli jinou a to Muž 1. Moc vtipné, já vím, taky nemůžu popadnout dech smíchy...

Já: No to je super. Gira hraje kněze, Hate vůdce a já... já jsem muž jedna..."

Ano, všechny tři jsme vyfásly mužské role.
Navíc, naše třída z toho udělala pěknou sbírku úchylů. Gira toho kněze hraje takovým úlisným, pedofilním způsobem, jako kdyby říkala: "Pojď se mnou do zpovědnice, pak dostaneš karamelky,"

Zjistila jsem, že se pomalu ale jistě stávám závislá na svém blogu. Každý den se nemůžu dočkat, až zasednu za počítač pořádně si vyleju srdíčko. Jestli to takhle půjde dál, budu potřebovat odbornou pomoc.

Víte, co je v anketě na příští téma týdne? YAOI! Jáj, a vede! Doufám, že vyhraje. Ne, abych o něm mohla psát já, ale abych mohla sepsnout články jiných lidí, kteří yaoi budou pomlouvat. Třeba tu hospodyňku, která homosexuálitu v jednom článku přirovnala k incestu. Pokud yaoi vyhraje, možnáse na její blog ještě podívám =D
Hate si stěžuje, že to není fér, že nedávno bylo anime a teď yaoi. ANO, není to fér, ale mně to teda VŮbec nevadí. (Napíšu blogu.cz, aby do příští ankety dali Finsko, spokojená?)

Tohle píšu o suplovanou hodinu infule, proto tak brzo... vlastně bych to psala i o normální infuli, jelikož se už půl roku flákáme. Moje prezentace (o SHI-teamu, haha!) momentálně leží kdesi na dně mé flashky a třese se, že si na ní někdo vzpomene. Navíc profesor mě nutí, abych o SHI-teamu udělala SOČku (Středoškolská odborná činnost, asi...) Ale není to trochu egoistické dělat prezentaci a obhajobu o své vlastní práci a popisovat, jak to vznikalo? Nebo trochu trapné...

Víte, co jsem zjistila? Že Zitka asi fakt baví se se mnou hádat. Včera jsem nějak neměla náladu být na něj drzá a on hned: "Lenko, ty jsi dneska neměla žádnou připomínku, co se ti stalo? Jsi zamilovaná nebo nemocná?" A pak mě další čtvrthodinu provokoval. Idiot!

Už bych měla končit, abych tady nepsala takzvaný Nekonečný článek an jehož konci se budu věnovat problematice rozvojových zemí. Ale když já nevím, co tu o tu infuli dělat. Dvě hodiny na kompech, ale člověk nemůže koukat na yaoi (jelikož mu za zády pořád čmuchají pubertální spolužáci), nemůže psát (i když to jo, mám tu flashku s povídkami)... alespoň písničky můžu poslouchat. Momentálně sjíždím (opět) Maximum the Hormone. V tuto chvíli písničku Louisiana Bob.

Papá,
Dyamirity

Proč mám za přátelé šílence?

6. prosince 2010 v 19:49 | Dyamirity
~Fajn, na tuhle otázku odpověď znám... důvodem je fakt, že jsem sama šílencem!~
~Neberte to jak urážku, děvčata, ale dneska vám fakt jeblo!~
~A to jako FAKT!~

nepojmenovaný
Pokud už jste někdy prolézaly kanály tohoto blogu, musely jste narazit na dvě jména, která se tu vyskytují velmi často.
Ano, myslím tím Giru a Hate.
Vždycky jsem se o nich zmínila jakoby mimochodem, nebo okrajově, ale dneska už to fakt nešlo. Dneska jim totiž jeblo! (A ne, že ne, holky, to musíte uznat i vy!)
Jednou z věcí, které jsem tady chtěla zmínit je takzvané WANTED. Nějaké takové organizovala Hate pro Lobelii, když potkala nějakého (asi) úžasného kluka na nějakém koncertě.
Hateiným WANTED je skrytý fanoušek Children of Bodom, který se zřejmě skrývá v naší škole. Dnes totiž našla v jedné lavici vyryté Hate Crew. Pokud bych chtěla její reakci vyjádřit jakožto yaoistka, řekněme to tak, že Hate neměla daleko k parádnímu nosebleedu.
Gira jí to však zkazila, když si s ní odmítla vyměnit místo, aby mohla Hate sedět co nejblíže tomu... no... nápisu. (Sobecká, sobecká Giro... to nemáš žádné slitování? Co kdyby někdo do lavice vyryl Yaoi Forever a Hate tě k tomu nechtěla pustit) (Fajn, přiznávám, to jsem do jedné lavice vyryla já...)
Ale nesmím tak soudit. Gira mě celý den krmila mandlemi v čokoládě.
A proč to sem píšu? Jen tak. Pekelně se nudím =D 
Někde jsem si totiž uhnala Rýmičku a to mám zejtra s Quatropleskem koncert. (Pokud se chcete přijet podívat, je to od pěti v ZUŠ Žatec =D) Asi někoho Rýmičkou nakazím a pak ho budu prudit na ajsku, až budem oba nemocný. (Respektive obě; Hate brousím si na tebe zuby... nebo spíš, moji bacilové si brousí zuby!) To mi připomíná, že letos jsem ješt neměla tzv. Každoroční Chřipku.
I když... do toho Spritu jsem dneska Giře určitě nějaký ten bacil přihodila...
Ty vado... jsem sem chtěla ještě něco napsat, ale nemůžu si vzpomenout co. Hate měla pravdu, budu si to muset psát... (Mám vůbec nějaké jiné kamarády? Mám pocit, že píšu pořád jen o těch dvou opicích...)
Už vím! Momentálně sjíždím dvě písničky, které mají dohromady 23 minut. Jsou to mixy od Nico Nico Douga, z kterých jsem si zamilovala jednu písničku. 


(Od teď už mi úvodní téma Windowsu až tolik nevadí =D)
(Pokavaď se vám to nezobrazuje, tak tady.

Bhehehe!
Bacilonosič Dyamirity~   

Vánoce, vánoce, přicházejí...

2. prosince 2010 v 19:08 | Dyamirity
~Jak řekla Hate: "Sníh je fajn, jen ta zima je na houby!"~
ruka
Už jsem se zmiňovala, že mi ubozí žatečané nemáme se sněhem moc zkušeností. Tedy, pokavaď nepočítáme loňský rok a letošek. Protože 28. listopadu začal padat sníh a 29. jsem se probudila v Žatci zasypaném sněhem. Cestou do školy mě málem přejela pidirolba, na oběd jsem jela pomalu po zadku. Bezva.
Nejlepší je ovšem fakt, že v některých místech se člověk musí doslova brodit po kolena ve sněhu. Na tomhle místě bych se chtěla veřejně omluvit Hate: Já jsem tě tou koulí fakt netrefila schválně. Hodila jsem jí tak nějak mimo a ty ses jí postavila do cesty! Gira mi to dosvědčí!
Krom sněhu a teploty pod nulou (kolik je přesně, to netuším, teploměr máme zasypaný dvaceti čísly sněhu) začíná naše město ovládat vánoční nálada. Advent zahájen akcí s Blaníkem na náměstí (O tom by mohla povídat Hate, bydlí padesát metrů od náměstí... ale zase má výmluvu, proč vytloukat okna VELMI hlasitým metalem).
Moje mamča je takzvaný vánocefil. V neděli začala se zdobením našeho bytu. A teď máme vánoční tématiku naprosto všude. Toaleťákem počínaje, záclonami konče. Jediná květena, po které nelozí žádný mikulášek, je můj kaktus, kterého jsem od tho osudu ubránila. Jasný, máme to nezazlívám, ale někdy je fakt, že čeho je moc, toho je příliš. (Ale co, alespoň si z ní s tátou můžeme dělat srandu) Problém ovšem je, že přestavbou obýváku jsme jí zlikvidovali oltář, posvátné místo, kde v zimě vždycky pálila svíčky. 
Nejhorší ale není moje máma. Vánoce nám už od listopadu cpe většina obchodů. Samé slevy, akce atd. A všude samí Santové. My máme Ježíška, bo ne?
Vtipné je, že mám zatím jen dva dárky. (Mimochodem, neznáte někdo dobrou sci-fi knížku, která by se mohla líbit mému otci?) Letos jsem s dárky dost pozadu.
Příští sobotu odjíždím na týden do Itálie pořádně potrápit sjezdovky. Patří to k výsadám, které jsem zísala příchodem na gympl. Týden na horách ročně. Jediné, co mě štve je fakt, že to tady bude týden ležet ladem. Možná to tu na těch sedm dní svěřím Hate. A nebo tátu donutím objednat hotel, ve kterém je připojení na net a sestře zabavím notebook.
Ale přes tohle všechno se na Vánoce těším asi jako každý zdravý člověk. Na dárečky, cukroví, prázdniny, čučení na pohádky, dárky... Už jen dvaadvacet dní ~^.^~

Dyamirity~
P.S.: Už jsem se zmiňovala, že mám občanku? Můžu na hábéčko a pořádně zapařit. Sice jenom s džusem, ale i tak... Jsme si byly s Hate pro občanku v pondělí. Já si tam nejsem podobná a ona se tam tváří jako kočka Šklíba =D (*přemýšlí, kam ten zalaminátovaný cár papíru dala... to by jí bylo podobné, kdyby ho ztratila hned první týden* 

EDIT (19:15, TÉHOŽ DNE): Asi jsem to zakřikla. Teď přišel táta, že na hory se nejede. Možná v lednu. Fakt jsem to zakřikla... ale aspoň tady budu moct pořád skuhrat nad svým spackaným životem. Smůla...

Photo mluvící za vše

30. listopadu 2010 v 14:51 | Dyamirity
~Já mám zase dneska dost~

Ve škole nás bylo patnáct z devětadvaceti (bylo nějaké plavání), takže všechny hodiny byli o dost volnější. Třeba ájina, v naší půlce nás bylo šest. Tak jsme vyplňovali nějakej cár papíru, kde bylo něco jako Name two things that... a pak tam bylo třeba věci, které jsou křehké, nebezpečné, s čím můžeš psát atd... (Já měla dojem, že jsem na gymplu...)
Poslední otázka mě ale totálně rozsekala. Jsem se zase projevila.

170
Pokud vám na tom není nic podezřelého, přečtěte si poslední řádek. Hate a Gira tu fotku tak luštili, až jsem se bála, že na to budou potřebivat rosetskou desku (či, jak se ta věc jmenuje).
Já mám fakt dost.

Dyamirity~

P.S.: Pokud jste také slepoty, že to nepřečtete (vůbec bych se vám nedivila):

Otázka: Name two things that you can do to stop a nosebleed:
Odpověď: Stop watching yaoi....

Nairitovaná yaoistka a otaku! Bojte se!

27. listopadu 2010 v 20:02 | Dyamirity
~Zuřím! Fakticky, teoreticky, prakticky i jinakicky zuřím! Vrrr!~
nekomihanabi
A víte, co mě tak nehorázně nairitovalo?? Tohleto MĚ NAIRITOVALO!
O tomhle se zmiňovala už Psiren a já si říkala, jo štve mě to, ale teď když jsem se při brouzdání ve vodách kybersvěta dobrouzdala až sem, konečně jsem pochopila, jak to myslela.
Dělají z nás debi*y! Úchylný debi*y! Podle majitelky blogu, který jsem uvedla nahoře (Nepamatuju, jak se jmenuje...) si v klidu čučíme na Jaoi (pro vás yaoi) a Juri (to má být pravděpodobně yuri) a užíváme si prasečinky homosexuálních párů, ale když se někdo jen zmíní o hentai, kde je to samé jenom v normálním hetero složení, všichni dáváme ruce pryč.
CHYBA! Fatální chyba. (Jen pojďte antiotaku, jen si počtěte, co si o vás myslím)
Je téměř věděcky dokázáno, že kdo kouká na yaoi, většinou nemusí yuri a naopak. Mě se třeba yuri... ne přímo hnusí, ale nevyhledávám to. A hentai je prostě kreslené porno. Kategorie úplně mimo yaoi a yuri! To je jako srovnávat... teď mě nenapadá žádné přirovnání... Prostě je mezi tím rozdíl asi jako kozou a vozem!!
*sedí v rohu pokoje obrostlá muchomůrkami a žmoulá krabičku Eisschoka*
Lidi celkově na naší (hrdě říkám naší, jelikož se považuju za skalního otaku) komunitu dívají hodně skrz prsty. Buď koukáme na Naruta a Pokémony nebo na úchylárny. Takhle nás asi vidí. Někteří dospělí (ke kterým bohužel musím počítat i svoje rodiče) si taky myslí, že anime a manga nám nic nedá. Že to jsou blbosti. Nejsem s to jim vysvětlit, že v anime a manze hledám takovou útěchu. Mám chuť si dát filozofovací večer, pobavt se, nebo si pořádně zbrečet? Vždyck mám po něčem sáhnout. (Chcete si zafilosofovat? Zkuste mangu Hoshi no koe. Ta dá vašemu mozku pořádně zabrat. Já s ní měla tu čes asi ve dvanácti...)
Být otakem je životní styl. A myslím, že rozumější životní styl než třeba emo (nic proti nim nemám, to je příklad). I když je fakt, že thle dvě skutečnosti se mezi sebou nevylučují. Vybrali jsme si svojí cestu. Cestu bez Lady Gagy (snad) a povrchnosti našeho zápaďáckého světa. Když tak brouzdám blogy, zjišťuju, že otaku a yaoistky mají kolikrát hlubší pohled na svět než ti největší depkaři, kteří nad svým životem jen roní hořké krokodýlí slzy.
Teď jsem se od naprosté zuřivosti dostala do módu tichého dumání. 
(Odsud už za sebe neručím. Následující text může obsahovat filozofické žvásty, povznášení otaku a yaoistek a jiné nechutnosti. Ať žije egoismus!)
Ale já jsem pyšná na to, kam jsem se zařadila. Možná, že se nikdy nebudu schopná bavit s holkami ze třídy jako ony mezi sebou, ale jsem ochotná to risknout. Zatímco ony se hádají, usmiřují, píšou si litanie zkroušených keců a pořád drbají o klucích, já se tvářím, že poslouchám a hledím si své práce (což je většinou SHI-team).
Asi každý otaku se musí alespoň trochu přetvařovat. Ale o to je víc osvobozující přijít na blog a psát něco... jako tohle... a vědět, že se najde někdo, kdo to (možná) pochopí.
 Suďte si mě, jak chcete, vy hyeny antiotakovský! Mě je to fuk.
JSEM OTAKU. JSEM YAOISTKA A NESTYDÍM SE ZA TO, SAKRA (ale mojí mámě to neříkejte)...
Anime a manga nejsou jen prasárny a pokémoni, ať si říká kdo chce, co chce!
Kdo to nezkusí, nikdy to nepochopí, víte?
Ale stejně ych s tím chtěla nco dělat. Nějak lidi zbavit těch předsudků. U Psiren někde padly komentáře o nějakém časopisu. To je možná zatím vysoká laťka, ale něco by se s tím dělat mělo. Otaku a yaoistky sobě!
Nějaké návrhy?
Dyamirity~
Asi mi šibe...
Chtělo by to nějaké yaoi...
Nebo psichiatra a nějaké silné léky.
 A pro všechny ty antiotaky: Jen si hezky nasbírejte kamení a zlinčujte mě!
Cítím se nějak sociálně ochuzená. Já si chci psát s nějakým pořádně šiblým otaku a ne je s těmi kluky a hadry posednutými pubertačkami z naší třídy.
...

It's snowing O_o

26. listopadu 2010 v 20:41 | Dyamirity
~Žatec. Má ležet v tzv. srážkovém stínu. To znamená, že by tu mělo míň pršet a sněžit, než jinde v republice. Můžete mi tedy říct, PROČ MI KU*VA ZA OKNEM POLETUJE SNÍH??!!~

Trocha pátečního mrazu, yaoi a literatury. 
déšť
Nevím, jak u vás, ale u nás mrzne. Fakt, že mrzne. Většinu dne jsem strávila zády nalepená k topení. Zima mi sice nebyla, ale musím si sehnat ohnivzdornou podprsenku. Mám pocit, že tahle při příštím horkém objetí radiátoru začne hořet...

Taky pomalu ale jistě zabíjím svůj počítač. Už tak je pomalý, ale já ho asi dorážím brouzdáním po těch klasických vironosných stránkách, na kterých hledám Koisuru Boukuna. Buď druhé OVáčko a nebo alespoň (nebo spíš přednostně) volume 7, chapter 4. (Pokud někdo alespoň jedno máte, prosím, ozvěte se mi. Mám KB absťák T_T) 

Dneska jsem si i v tom pršavém-mrholivém-sněhu prodrala cestu do knihkupectví, kam jsem šla sestře pro knížku k Vánocům, kterou jsem si tam objednala. Nakonec jsem odešla se svou pucca taškouz nacpanou knížkami. Nakonec jsem koupila tři. Tu pro ségru, pro mámu a poslední díl Gravka, kterému jsem prostě neodolala.
Docela mě šokoval konec. Nebo ne šokoval spíš... překvapil. Je to zvláštní pocit, když skončí nějaká dlouhá série (první dva díly jsem dostala k loňským Vánocům a od té doby jsem si dokoupila všechny díly (až na 7)). Ke Gravitation mám citový vztah. Přece jen je to moje první sh-ai, takže je to pro mě jakási srdeční záležitost.

Víte, co vám nepřeju? Jít kupovat Lolitu. Připadala jsem si jako úchylák všech úchyláků =D Já vím, je to literární klasika, ale i tak. Prodavačka na mě vrhla takový ten podezřívavý pohled a prý:
"Tu od Nabokova?"
Ona je i nějaká jiná? Ano, tu od Nabokova. Čekala jsem tenkou knížečku a ona je to bichle jako sviň! *sedí pod stolem a tváří se nenápadně* Ale jak se znám, časem se na tu knížku vrhnu tak jako tak. Jsem úchyl a moc dobře to o sobě vím.

Když už jsem nakousla literaturu, vzpomněla jsem si, že o tomhle jsem se chtěla zmínit. Po Hobitovi teď čtu Pána prstenů (J.R.R.Tolkien). A je to nudááááááááááá!
Celý první díl má 350 stránek. Jsem na straně 120! 120!!! A NIC SE TAM NESTALO! Frodo opustil Hobitín... a to je vše. Ještě nikam nedošel a potkal jenom dva Černý jezdce, úchylný strom a Toma Nevímjaksejmenuje. Oproti filmu je to také... nevím jak to říct. Nezáživné. Když přihlédneme k faktu, že to čtu jenom u snídaně.
Ale víte, co mě vytáčí ještě víc než ta nudná nezáživnost. Ty mrchy tam pořád zpívají. Jak v Hobitovi, tak v PP, pořád tam někdo zpívá, rýmuje, pobrukuje... z toho by se zbláznil i naprosto normální člověk! Až se někdy budu nudit, schválně spočítám všechny píšničky v Hobitovi.

Mám pocit, že poslední články nejsou o ničem jiném, než že si stěžuju na svůj život... když brouzdám jinými weby třeba daarkrai, Hisshi nebo Alcielle... ty tam dávají třeba články ze svtěa anime, mangy, nebo prostě blbinky, které někde vyštrachají a já tady plkám jenom o sobě. Jsem egoista. Potvrzeno jedenácti z deseti kouzelných zrcadel.

~Dyamirity~ 

Řetězák o ničem... překvapivě...

25. listopadu 2010 v 13:03 | Dyamirity
Ukradeno od Hate. Dřepím ve škole a nemám do čeho píchnout.

šachy


První věc, kterou udělám když vstanu, je...
Padnu většinou po hlavě z postele (Pro lepší představu-mám palandu), zapnu žehličku a jdu se půl hodiny budit nad hrnek přeslazenýho čaje a bábovku.
Má představa perfektního rande je...
Nemám tušení. To ať vymyslí ten šťastný, kdo upadne do mých spárů (Budiž k němu bůh milostiv)
Kdybych měla schůzku s fanouškem...
Mým fanouškem? Čemu by fanouškoval? Pokud SHI-teamu, padnu mu kolem krku a budu pořád dokola kníkat: "Děkujuděkujuděkujuděkuju!!!"
Kdyby mi fanoušek nabízel polibek, tak bych...
...vytáhla pepřový sprej a pokoušela se zjistit, z jaké sekty úchylných líbačů pochází.
Vlastnosti, které mám ráda na mužích jsou...
Smysl pro humor, probably...
Mé nejlepší místo na těle je...
Oči. Mají takou podezřelou barvu. Respektive, mění ji!
Nejdražší věc, kterou jsem si koupila...
Klarinet za 6 tisíc.
Nejlepší věc, která se dá dělat po srdcervoucí záležitosti je...
Zalézt do postele a lízat si tam to rozervané srdíčko.
Kdybych mohla být hudební nástroj, byla bych...
...klarinet, co jiného?
Nejlepší způsob, jak mě udělat šťastnou je...
Vrazit mi krabičku Eisschoka, pustit mi do uší nějakou pěknou písničku od Aqua Timezů a předložit mi nějaké pěkné yaoi, popřípadě ucházející knížku.
10 nejlepších přátel?
Deset přátel? To nevím, jestli bych dala dohromady. V přátelích jsem dost vybíravá. ~ALE JINAK VÁS MÁM VŠECHNY RÁDA♥~
9 věcí, které potřebuji k životu?
1. Yaoi
2. Hudbu (jak poslouchat, tak hrát)
3. Kreslení a psaní (shrnuji do jedné kategorie)
4. Eisschoko
5. Knížky
6. Počítač
7. Brusle
8. Kamarády (jak reálné, tak z kybersvěta)
9. Snění (...)
8 vlastností, kterých si na lidech vážím?
Smysl pro humor (nutný), věrnost, odvaha, chuť být jinými, inteligence (nepovinná), yaoismus (vítaný), ohleduplnost (musí přece snášet mé stesky), sarkasmus... 
7 vlastností, které na lidech nemám rád?
Pokrytectví, přetvářka, sobectví... doplňte si jakoukoliv špatnou vlastnost, která vám leze na nervy.
6 nejoblíbenějších skupin?
Aqua Timez, SCANDAL, 4tet, Maximum the Hormone, Orange Range a třebá... DBSK
5 životních lásek?
Frankster (můj klarinet), Silvestr (moje želva), žirafy, yaoi a zpěvák Aqua Timezů (Nepočítám postavy ze svých povídek a komixů... to by bylo na dlouho!)
4 lidi, pro které bych byla ochotna zemřít?
Nejde určit jenom čtyři. Nahoře se ptaj na deset přátel a tady na čtyři, pro které bych byla ochotná zemřít. Pro spoustu lidí, kamarády, spolužáky, spoluhráče, známé, rodinu, lidi, které znám matně z kybersvěta.... mám totiž srdce měkké jako máslo.
3 životní motta?
Zabij bobra, zachráníš strom.
Pokud chceš mír, připrav se na válku.
Život je jako žebřík do kurníku. Krátkej a pos*anej.
2 životní chyby?
1. Jako malá jsem nešla na dramaťák
2. Neřekla jsem Zitkovi, že je debil hned v Primě. Nebo bych mu nikdy nic nedala přečíst.
1 okamžik, který bych vrátila zpět?
Žiju přítomností. Respektive, nemůžu si žádný určitý vybavit... ~^.^~
Co tě napadne při slově...
Škola - Obludárium
Moře - Nudá...
Sníh - Lyže!
Internet - Blogování
Dveře - Klíče?
Kolo - Cyklisťák...
Afrika - Černoši.
Asie - Japonsko!
Amerika - Amíci -__-
Sobota - Bruslé!
Jaký vztah máš k...
Cigaretám - Ne, dík.
Alkoholu - Ne, dík.
Drogám - Ne, dík. (Odpovědi ponechány od Hate)
Homosexuálům - Zabalit s sebou, prosím! ~^.^~
Co si myslíš o těchto stylech:
EMO: Řezající se kamarádi... (Nápověda od Lucí)
Punk: Nic proti nim.
Scene: Barevný emo bez žiletek.
Disco: No jo, léta našich rodičů.
Hip Hop: Nemusím.
Kdybys měla 60 milionů korun:
Změnil by se ti život? - Jo. Byla bych každopádně bohatší.
Rozdala bys je? Kdyby jo, komu? - Né. Já sobec!
Co by sis šel/ šla hnedka koupit? - Eisschoko =D
Chovala by ses k lidem jinak? - Ne, snad ne. Snad.
A tady máš zase na výběr... :
Měsíc bez počítače // bez mobilu: Bez mobilu... ale tam mám zase písničky...
Dovolená na Bahamách // na Novém Zélandu: Jáj! Nový Zéland!
Trpět Anorexií // Obezitou: Ani jedno.
Pracovat jako kadeřnice // kosmetička: Kadeřnice. Kosmetička má moc šancí vypíchnout lidem omylem oči.
Mít v budoucnu rodinný dům // byt: Dům!

The end. Seděla jsem nad tím dvě hodiny. Rekórd!

Who owns my time?!

24. listopadu 2010 v 18:20 | Dyamirity
hoshi
Achjo... další den, kdy mám pocit, že víc věcí už bych asi nestihla.
Poslední dobou jsem fakt v presu. Dnes jsem se třeba vzbudila v půl třetí ráno a nebýt hodin, klidně bych šla do školy. Do čtvrt na jedenáct jsem se totiž učila děják.
Navíc jakožto strašně aktivní člověk jsem si vyslechla ve školním rozhlase, že o vělkou přestávku je v aule schůzka zájemců o podílení se na školním filmu. Náš aktivní angličtinář totiž vymyslel, že každá škola ze Žatce si udělá film a bude soutěž. A já, jako kdybych měla málo práce, jsem si to tam nakráčela. Což pro mě znamená, že budu mít ještě míň volného času.
Náš třídní Zitko (toho už z dřívějších článků asi znáte) nám sdělil, že se máme naučit nějakou libovolnou básničku, která se nám bude líbit atd,atd. Se svojí sestřičkou (která na gympl chodila a Zitka ze srdce nenáviěla) jsme už kdysi vymyslely, co mu tam zarecituju.
Básničku Hovno do Jaroslava Vrchlického.
To je fakt boží kousek. Já osobně mám nejradši verš:
"Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál."
Konec citace.
Poslední dobou mi nějak stávkuje počítač. Předevčírem jsem ho zapnula a trvalo HODINU A TŘI ČTVRTĚ než se mi vůbec otevřel Word. Už jsem myslela, že ten počítač prokopnu oknem. Čekat dvě hodiny, aby měl člověk pak dvacet minut čas na psaní povídky, to je trochu moc.
Super...
Nevyzná se někdo mezi vámi v počítačích, aby mi poradil, jak ho zase složit, až ho sežmoulám do kuličky o vlikosti tenisáku? Ne?
Mimochodem, přemýšlím, že sem budu dávat popisy postav, ale úplně vidím, jak vám sem naplivu i polovinu předvymyšleného příběhu. Jsem totiž přírodní spoilerák! 
Chjo... další článek o ničem... pomoc! Pomoc! O čem mám kurnik psát?? Help me, somebody!
Potřebuju Eisschoko...

Kvíky, kvík (Miluju vymýšlení nadpisů)

11. listopadu 2010 v 19:06 | Dyamirity
chidoshira
Počasí je svině. To bez debat. Já, jakožto fanatická bruslařka, ze srdce nenávidím déšť a tak jsem se už od včerejšího večera těšila na brusle. Jelikož dneska mi odpadla komořina a byly suché chodníky, těšila jsem se, jak parádně soi zabruslím. A uprostřed infule začne pršet. Z toho by se člověk zbláznil.
Už několik dní sjíždím Červeného trpaslíka. Právě teď mi za zády běží díl Psirény. Pokaždé, když řeknou slovo Psiréna, okamžitě si vzpomenu na Psiren (Ahoj, Psiren ~^.^~) Taky jsem si původně myslela, že to jméno má z Trpajzla.
Včera jsme měli rodičák. Dopadl dobře, jen jsem se v koutku duše těšila, že moje maminka dá třídnímu co proto. Nakonec se však jen dozvěděla, že můžu být drzá dál a stejně mi to bude procházet. Bhehe.
Ale pozor, teď přichází zpráva, kvůli které jsem tenhle článek vůbec začala. Jak už jsem se zmínila, začínám překládat mangy (přesněji pro TNT). A jaká je má první samostatná manga? Napovím.
Je to yaoi.  
Je to yaoi S PŘÍBĚHEM!
Je to supermegaultragigaúžasné yaoi s PŘÍBĚHEM!
Je to supermegaultragigaúžasné yaoi s PŘÍBĚHEM a kvíky kvík ukátkem!
Kdo tuto mangu četl, jistě už uhodl.
Nemluvím o ničem jiném, než o Koisuru Boukun, čili Tyrant who fell in love, čili Tyran, který se zamiloval, čili super yaoi od Takanaga Hinako.
Zrovna jsem dokončila první díl překladu a odeslala jsem ho na zpracování. Doufám, že to projde, můj překlad bude vycházet a zpřístupní tak KB i yaoistkám, které moc neovládají angličtinu.

Papá...

P.S.: Víte, co je naprostá idyla? Když můžete sedět v klidu u počítače, posloucháte Červeného trpaslíka, máte dneska dodělanou všechnu práci a cpete se žužu, které zapíjíte Eisschokem. Nirvána ~^.^~

Dyamirity 

Natalie Sadness potřetí! Blicí pytlíky do pohotovostní polohy!

7. listopadu 2010 v 12:40 | Dyamirity
Reflex: Natálie (15), Co na té holce je???
Dyamirity : A to se ptáte vy nás?!

shira2
Omlouvám se, ale neodolala jsem. Neodolala jsem možnosti opět si kopnout do mnou už okopané Natalie Sadness. Sotva se mi podařilo rozdejchat její Zvědavý dotazník (Na něj tu reakce už jsou), rozhodla jsem se do jejího bledě růžového světa se vzorem gepardí kůže ponořit znovu.

Pokud chcete vědět, jak to dopadlo, klik na Celý článek.

Nejhorší je srážka s blbcem

3. listopadu 2010 v 19:37 | Dyamirity
To věděl už Werich a bohužel tato pravda platí dodnes. Horší než srážka s blbcem je jediná věc a to srážka s dvěma blbci v jednom kabinetě.
chidori2
Ano, kdo už tady na blogu trochu brouzda, pochopil, že tento článek nebude o nikom jiném, než o mém milovaném třídním profesorovi Zitkovi!
Ano, mám další bránicitrhající historku, která je bránicitrhající pro posluchače, pro mě je však povětšinou NERVYDRÁSAJÍCÍ! Enjoy it!

Jak Dyamirity sledovala Zvědavý dotazník Natalie Sadness

24. října 2010 v 19:09 | Dyamirity
VAROVÁNÍ! ZÁKAZ VSTUPU TĚM, KTERÝM SE ZVĚDAVÝ DOTAZNÍK LÍBIL, OBDIVUJÍ NATALIU SADNESS NEBO K NÍ MAJÍ JINÝ KLADNÝ VZTAH. Vy ostatní vstupne!
déšť
Nad logikou a výškou IQ některých lidí zůstává rozum stát. Jedním z těch lidí je i Natalie Sadness. Jak se jmenuje doopravdy to nevím a nehodlám to zjišťovat. Jen tím, že jsem ten dotazník hledala na jejím přerůžovělém blogu jsem schytala téměř smrtelnou dávku žŮŮůůžOvHé!
NS má být o rok starší než já. (Tomu v hlubi duše nevěřím.) Taky je označována českou královnou internetu. Pokud je tomu tak, myslím, že je nejvyšší čas naší královnu sesadit a nastolit pořádnou anarchii (Jdeš do toho se mnou, Hate?). 
V okamžiku, kdy jsem to video spustila jsem věděla, že je tam něco špatně. Možná to bylo tou blonďatou nanynkou se zářivě bílýma zubama a stejně zářivě modrýma očima. Možná to bylo tou řvavě růžovou zdí v pozadí. Ale spíš to bylo tím UŠI DRÁSAJÍCÍM NOSOVÝM HLÁSKEM.
Ještě teď si z uší vyšťourávám rozteklý mozek.
Proč s tímhle sakra lidi dělají takový humbuk? Hate, prosím, že ty mě chápeš???!!! Promiňte, ale nějak to pořád nemůžu rozdejchat. Královna českého internetu.... pf!

Brzy dodám druhý díl tohohle článku, ten myslím moje emoce vyjádří líp =D

Dyamirity Craziness 

Patnáct je magické číslo....

19. října 2010 v 17:14 | Dyamirity
Patnáctiny, patnáctiny, patnáctiny!

chidori2
Dneska jsem se oficiálně přehoupla z kategorie mladší náctiletí do kategorie starší náctiletí. Ale nepřipadá si starší. Vlastně jsem teď stará jako hlavní postavy SHI-teamu na začátku příběhu. Patnáct. Když jsem začala SHI-team psát, bylo mi třináct a patnáctiletí se mi zdáli strašně dospělí, staří atd. apod. Ale když jsem teď na jejich úrovni... připadám si pořád jako dítě.

Ale i tak. Dyamirity je patnáct. Nastává konec světa. Ode dneška můžu pařit (ale bez alkoholu, na to musím čekat ještě tři roky =D). Ode dneška jsem za sebe trestně odpovědná (čímž padá plán na vraždu třídního). Ode dneška můžu... to další, co se může dělat od patnácti (vy víte, co tím myslím) =D

Nevím, co to tu plácám. Narozeniny mám každý rok, tak ty letošní nebudeme rozmazávat. Asi sem přidám další kapitolu SHI-teamu.

Papa,

Dyamirity (věk: 15)

Gummy bears etc.

8. října 2010 v 22:56 | Dyamirity
nepojmenovaný
Co mají společného gumoví méďové, Gravitation, bowling a modřina na čele od kohoutku? Já bych to nazvala heslovitým shrnutí mého dne...

Máte odvahu navíc? Tak si rozklikněte Celý článek a odhalte další díl mé pochybné myšlenkové výlevky.

 
 

Reklama