Moje výšplechty

Ztracena v Paříži

1. června 2011 v 10:09 | Dyamirity
~Pařííííííži, už jedu!~

Jsem zde, abych vám vysvětlila svou neaktivitu. Je to proto, že jsem zaprvé měla spoustu práce s dokončováním překladů, remaku druhé kapitoly a obrázku do fanartové soutěže.
Zadruhé proto, že dnes jedu do Paříže!
Ano, vážně jedu zničit další město!
Odjíždíme dneska ve tři a budu tam až do neděle, ale přednastavím sem nějaký ten článek dopředu, aby to tu jen tak nezevlovalo.
Ohledně SHI-teamu: V neděli jsem ho nestihla a příští neděli asi nebude znovu. Proto sem pravděpodobně dám hotové remaky, které už mám hezky nachystané. Ano, vím, že netrpělivě čekáte, jak to bude pokračovat, ale já jsem vážně nic nestíhala. Omlouvám se.
Dnes je prvního června, což znamená, že je den dětí a Fuchs, moje stařičká sestra, má jednadvacáté narozeniny. A právě dnes jedeme do Paříže. Mimochodem, ten zájezd jsme dostali v patnáctinám (já) a dvacetinám (Fuchs). Takže trvalo jen rok, než se to všechno domluvilo. No to je krásné, ne?
Tak jako tak, strašně se tam těším, i když už teď umírám z představy patnácti hodin strávených v autobuse. (POZNÁMKA: Nastahovat si do mobilu HODNĚ yaoi obrázků) Ale Paříž, lidi, PAŘÍŽ!!
Každý tam jako dítě chtěl, když viděl tu kýčovitou fotku Eiffelovky ze zahrad pod ní. Ano, tuhle fotku chce i naše maminka, Bože....
Takže až se vrátím, bude tady spousta fotek. Snad. Asi. Pokud nám někdo neukradne foťák.
Hele... nevíte, jak se francouzsky řekne: "Promiňte, ztratila jsem sestru, mohl byste mi ukázat, kudy se dostanu na nejbližší policejní stanici?"

Dyamirity~

Tancuj, tancuj, vykrůcaj...

26. května 2011 v 12:08 | Dyamirity
~Ano, je to tady. Dlouho slibované video, na němž se komické duo Dyamirity-Pajda snaží Brnu ukázat, jak se tančí ve Vidlákově~

Pamatujete, jak jsem se zmiňovala o... ehm... DDR na Animefestu? Jak tam kromě těch koberečků bylo i to celo-tělové nevím-jak-se-to-jmenuje, které vás snímalo a v němž jste tancovali celí? A pamatujete si taky na to video s Liang Siu a její mladší sestřičkou?
No, Liang Siu ono video našla a slíbila mi odplatu. Dnes při sjíždění starších článků na shi-tu jsem na něj narazila a řekla si, že se podívám, jestli už to video nepřidala.
Přidala.
Já sama jsem ho ještě neviděla, jelikož teď sedím před školním křáp-chci říct počítačem na kterém to vypadá jako sekvence momentek a ne video. Navíc za zády mi sedí Kikina (Ahoj, Kiki~!) a celá se na to třese. Už se těším na tu potupu. (POZNÁMKA- Zabít každého, kdo by se to pokusil pověsit na facebook.)
Ale jelikož já jsem člověk od přírody milý a hodný (Přestaňte se okamžitě smát!) (To platí i na tebe, Kiki!) (Já si nedělám srandu!), tak vám sem to video dám.
Ano, těším se na všechny ty komentáře plné sarkastických poznámek. Ještě než si to pustíte, chtěla bych dodat pár věcí:
  1. Neumím tancovat.
  2. Vážně neumím tancovat.
  3. S Pajdou jsme si vybrali nějaký zvlášť těžký tanec.
  4. Když se začnu smát, nemůžu přestat.
  5. Když se směju a pokouším se mluvit, většinou to dopadne jak uvidíte.
  6. Ty ouška NEJSOU moje.
  7. Nevím, jak normálně tancuje Pajda, ale já jsem z něj prostě nemohla, takže si zě mě nedělejte legraci, ano?
  8. Prosím, berte ohledy a uvědomte si, že tou dobou už jsem byla dost mimo. (První večer, jen tak mimochodem)
A to je asi vše... no... tak, do toho. (Poznámka: Musím si konečně přidat Pajdu na ICQ... pokud najdu tu smsku s jeho číslem...) (Poznámka II.: Podívat se po té smsce.)
Tak, tady to je. Enjoy it.

Doufám, že z toho smíchu prasknete, škodolibci jedni.
A nesnažte se tvářit, že se nesmějete!

Dyamirity Dancin' Rockin' Panda
P.S.: Asi budu komik, Kikina se mi tady během psaní článku málem počůrala smíchy.
Už zase.

EDIT: Teď jsem to dokoukala na normálně běžícím počítači. Všimněte si, jak v některých místech jdeme s Pajdou naprosto opačně. V jednu chvíli jsme se tam taky nějak srazili, to bylo takové to "Jau!" A závěr vypadá, jako kdyby mě vytáhli ze zásuvky =D

Bílá otrokyně Dya~

15. května 2011 v 17:41 | Dyamirity
~Nesnáším nadpisy~

Nevím, co se děje. Mé optimistické já kamsi odjelo a zbylo vše nenávidící zlé já, které si pořád jenom stěžuje.Seznam věcí, které nesnáším právě v tuhle chvíli:
  • rýmu (a ty za*** nosrozedírající kapesníky)
  • déšť (zkuste si bruslit v dešti)
  • poslední zvonění (ocet ve vlasech, no mňamka♥)
  • předávání maturitních vysvědčení (na které musím zase napsat vystoupení)
  • školu (překvapivě)
  • Blondýnu (aneb naší profesorku bižule)
  • všechny, co umí kreslit a psát líp než já
  • všechny, co neumí ani kreslit ani psát ani ___ (doplňte sami) a sejně jsou slavní... ano, dívám se na tebe Justine!
  • cibuli
  • vlastní neschopnost
A mohlo by to pokračovat dááál a dááááál... navíc mám pocit, že mi někdo ukradl smysl pro humor. No, zkraťme to, jsem na prášky. Totál. Kdyby mě netáhla nitka naděje ve form Giry s tabletem, který mi slíbila půjčit, vykašlu se na to a půjdu se zazimovat až do letňáků.
Stále (ano, stále) dopisuji report z festu, i když už jsem týden doma.
Potřebuju obejmout....
Nevím, jestli je to tou pubertou nebo tím zatraceným jarem, kvůli kterýmu se mi chce pořád spát (musím si už zjistit, jakej ten vitamin se bere proti jarní únavě...) a kvůli jehožzměnám počasí mám teď rýmu jako hrom. Jsem asi jediný člověk na světě, který je schopný vysmrkat pětiset kapesníkoou krabici za víkend. Volejte Guinnesovi, chci se zapsat!
Pokud se ptáte, proč v tomto článku straší má verze Česka, ano, je to proto, že zrovna hrajeme proti rusům o bronz. Letos mě to nějak nebere, ale vloni jsem hokej strašně prožívala.
Za dva týdny jedu do Paříže. Jupí. Celej rok sotva vytáhnu nos ze Žatce a teď si během tří měsíců objedu půl Evropy. Pokud budu mít štěstí, do sedmnácti se podívám i do Japonska, ale to už je z jiného soudku.
Nejlepší na tom všem je, že tenhle článek jsem začala psát z jednoho prostého důvodu.... který se mi v téhle kaši blábolů podařilo zapomenout =D Jsem fakt mimo. Jdu si dát to Eisschoko, co jsem objevila v ledničce.

Dyamirity Rocking Panda~
Tu přezdívku neřešte... já jí taky neřeším =D

Jsem zpátky, drahoušci moji!

9. května 2011 v 20:59 | Dyamirity
~Přežila jsem svůj první fest, během něhož jsem stihla skončit ve spárech Pedobeara, naprosté únavy a očarování z té záplavy anime postav ♥~

Ano, slyšíte správně.
Dyamirity byla v Brně a vrátila se živá. A Brno stále stojí. Tomu říkám výhra!
Teď se o tom nebudu rozepisovat, ale během týdne dodám report ze všech tří dnů. Momentálně totiž čekám na fotky od Giry a popřípadě i na video od Liang Siu.
Jen bych chtěla naznačit, že napíšu až trochu opadne to nadšení a hysterie. Pokusím se brzy dodat SHI-team a DOOM. A možná i nový Yaoi šuplíček, který od teď možná bude směřovat k přednášce na příštím festu.... ale o tom taky až později.
Nepotkali jste mě na festu? Vysoká, černý klobouk (popřípadě bílá zaječí ouška) a samozřetelně Ken-chan. Velice hlasitá.
Jo a jen tak mimochodem... s tím Pedobearem jsem nežertovala...
Dya-chan. Čekejte na report. A fotkýý!

Tři dny otakování ♥

5. května 2011 v 22:14 | Dyamirity
~Vím, že už jsem s tím asi otravná, ale... už jen pár hodin do Animefestu!!~
Je to tak. Přes všechny nepříjemnosti, co se mi staly, jsem připravena a sbalena!
Nakonec jsem se domluvila s jednou dobrou duší, která mi odpověděla na stránkách festu, a která byla tak ochotná, že si na krk pověsí patnáctiletou yaoistku a jejího plyšového spoludobrodruha Ken-chana. Liang Siu, můj strážný anděl.
Mám foťák půjčený od Giry, takže až se vrátím, hned sem napráskám fotky. Zatím můžu jen říct, že se vracím v neděli večer, takže SHI-team bude až v pondělí, pokud budu stíhat. Stejně jako další DOOM na který jsem zase zapomněla. Zase... Zase mi to nikdo nepřipomněl =D
Na poslení chvíli přemýšlím, jak bych se mohla zvýraznit na festu. Kromě toho, že budu mít černý klobouk, pod paží Ken-chana a přes rameno tašku s Puccou. Takže poslední výzva: Pokud mě potkáte, nebojte se a klidně se se mnou dejte do řeči, já ve skutečnosti nejsem tak šílená jako tady... tedy... snad.
Už se nemůžu dočkat.
Teď už mi zbývá jen vytisknout pár formalit a jít se pořádně vyspinkat, abych byla na tu dlouhou cestu fit.
Dobrou noc a kdyžtak se uvidíme na festu ♥
Ať žijí otaku!

Dyamirity

Nějak se mi to hroutí....

30. dubna 2011 v 12:55 | Dyamirity
~Nejsem z Prahy, drazí obyvatelé Brna, mohli byste se ke mně tedy chovat jako k člověku a odvést mě prosím na animefest?~

Jak už jste si asi všimli, jedu na Animefest 2011.
Víte, kde je problém?
Pokud nepočítám Ken-chana, který jede se mnou v batůžku, jedu tam pravděpodobně sama. Z důvodu, který mi stále není úplně jasný mi odpadl veškerý doprovod a hrozí, že tam budu sama.
Víte, já nemám problém s tím, bavit se s lidma. Můj problém je, nějak se s nimi dát do řeči. A tak se dost bojím, že tam nakonec budu sama. Takhle jsem si tedy svůj první fest nepředstavovala.
Takže teď zoufale hledám nějakého jiného opuštěného individua, který jede taky a má podobný problém. Ale já mám jaksi týden, což je až katastroficky málo času.
Proto opakuji svou výzvu.
Pokud mě na festu někde potkáte, prosím, ozvěte se.
Poznávací znamení?
Klobouk (černý, tmavě modrý, béžový, ještě nevím jistě, který si vezmu =D), plyšový Kenpachi pod paží, modře kostkovaný kecky a asi dost vyjevený výraz.
Ani nevíte, jak se tam těším. I přesto, že teď to mám dost nahnuté, pojedu, jelikož už mám lístky jak na fest, tak na bus. Ale strašně se těším. Už mám i náramky, které jsem si objednala od jedné dobré duše, která je tam vyrábí.
Musím si od Giry půjčit ten foťák.

Šibe mi.

Dyamirity.....

První letošní bouřka a dieta...

28. dubna 2011 v 18:39 | Dyamirity
- Nebojte, nestává se ze mě anorektik... -

Zato z mojí matky se stává dietoložka. Její utkvělá představa, že je tlustá vyústila až v to, že si od nějaké své kamarádky sehnala nějakou skvělou dietu, takže teď máme plnou lednici čočky, nejrůznější zeleniny, pohanky atd. apod. Je to taková ta dieta, kde jíte porcičky jak pro morče ale zase skoro pořád.
Vždycky přijde z práce a začne kuchtit na druhý den. A my s tátou si žijeme... jak čuňátka. Včera vytáhl půlkilovku meruňkového jogurtu a dělal mámě chutě. Dneska jí budu mučit piškotama v čokoládě ♥
Když jsem před chvílí byla na bruslích, vypadalo to, že přijde naše první letošní bouřka... ale obešla nás širokým obloukem. Což je i plus, jelikož nebudou mokrý chodníky
Hajzlík Hate byla včera na koncertu Children of Bodom a dva dny nebyla ve škole, protože to vyspávala =D Je z tohopořád dost na měkko, protože se dotkla ALEXIHO!
Stejně to musí být prostě neuvěřitelný pocit, když vidíte naživo svůj idol a dokonce s ním i MLUVÍTE. To mě se nikdy nepoštěstí, protože můj idol žije kdesi v Japonsku.
(Gero, zpěvák z Nico nico douga)
Prosím, jestli někdy někdo pojedete do Japonska, přivezte mi ho jako suvenýr. Má úplně boží hlas a celkově je naprosto k sežrání. Poslední dobou jsem z něj úplně mimo. Jsme schopný s Hate hodinu diskutovat na téma, jak unést své miláčky.
Víte, kdybych se neměla na co těšit, asi by mi šiblo. Ale já mám. Ano, na animefest! Už to mám skoro zařízené. Jízdenky, zaplaceno, skoro domluveno se Scratch... Jen pořád nevím, co si zabalit =D
Už jen osm dní, osm dní!

Jedete někdo? Jestli jo, najděte si mě tam =D
A Zitko mi to podepsal! Že můžu!
A do Brna pojedu sama =D Přes celoooooou republiku!
Vivat Animefest!

Dyamirity
Šibe mi!
Už mám Dyamirity i na facebooku =D Teď už mě tam najdete =D

Řetězák *Zabiju tě, Scratch...*

24. dubna 2011 v 22:06 | Dyamirity
Podlehla jsem. Řetězák. Nalezeno u Scratch (To si vypiješ...) Něják se nudím. Nebojte, nebude z toho zvyk, je to jen vyjímka... No, ale neprotahujme to...
rPiješ pivko?
Jsem ze Žatce, města chmele. Zeptáte se znovu?
Duch Díváš se na horory?
Ne. Jsem posera.
@ Máš e-mail?
Dkonce dva, ale ob musím diktovat písmenko po písmenku, protože nikdo neví, jak se píšou =D
Zbytek pod perexem

Umírám, přátelé....

19. dubna 2011 v 21:11 | Dyamirity
~Vlastně neumírám, protože jsem toho tolik neprožila a tolik neviděla (třeba mou vysněnou Perfektní yaoi scénu)... ale i tak se mi to jako nadpis článku líbí...~

Abych byla naprosto upřímná, nesnáším focení. Fakt nesnáším. Jsem totiž naprosto nefotogenická a na každé fotce vypadám jako kdybych zrovna žvýkala citrón, popřípadě jako kdybych dostala přes hubu.
Ale proč to říkám. Dneska jsme totiž konečně měli výstavu se ZUŠkou a já jako ňouma šla na vernisáž. S mámou, protože jsem se chtěla chlubit svými věcmi, samozřetelně.
Problém je v tom, že jsem jedna z mála ve výtvarce, která pracuje a dělá vážně všechno co má.... no a to byl zřejmě důvod, proč jsem byla zavolána naší učitelkou a se slovy: "Leni, prosím tě, jestli si stoupneš k tomu svému výtvoru, budeš v novinách!" jsem byla strčena před nějakého fotografa.
A já samozřetelně nestihla ani kníknout a byla jsem několikrát vyfocená... takže očekávám, kdy se má barevná fotka objeví v Žateckých novinách, abych si mohla udělat ostudu před celým městem... T_T
...
Dneska dostalo moje yaoi já, které tak usilovně maskuju před svými spolužáky dost zabrat. Byly jsme v divadle na nějakém vystoupení, které si napsal dramaťák z naší ZUŠky "Rodiče se asi zbláznili"... Bylo to vtipné, jistě, ale mě šlo o jednu určitou scénu. Nebudu zabíhat do detaillů děje, ale ten dialog probíhal zhruba takto:
Muž no. 1: Doufám, že teď už ta děvčata necháte na pokoji...
Muž no. 2: No mě se vlastně už děvčata ani tak nelíbí.... mě spíš teď přitahují... *významný pohled* takové mužnější tipy...
Podotknu, že herec číslo dvě měl na sobě rozepnutou košili a při těch slovech si ji začal stahovat z ramenou takovým tím Když se nebudeš moc vzpouzet, dostaneš potom sušenky způsobem.
No, řeknu vám, nejdřív jsem dostala výtlem, ale totální. Potom jsem se zarazila a zaháčkovala se na Hate, která chudinka seděla mezi mnou a Girou, jedinými dvěma yaoistkami na škole. Potom jsem opět dostala výtlem... a pak jsem se málem složila pod sedačku.
S Girou tomu dáváme tak dva měsíce, než odezní ten šok.
...
Včera jsem si nastahovala okolo 200 mega ShizuoxIzaya doujinů a pochopila jsem, čeho všeho jsou doujinshika schopné. Od doujinu, kde byly oba dva uke, přes to, kde Izaya kouká na své alter ego v plné jízdě až po mé oblíbené, kdy Izaya rozhlásí, že se vzali. A mezi nimi asi jen tři s trochou ostřejší akcí. Jinak nic nad R-15...
Už vymejšlím nový yaoi šupllíček o zvrhlosti doujinů...
Těšte se.
A ještě něco.
Všechno nejlepší, Maki ~^.^~

Dyamirity

JK, JK, aneb šibe mi

12. dubna 2011 v 18:28 | Dyamirity
~Už je to dlouho od posledního výšplechtu a na mě je to znát. Dneska mi úplně, absolutně, naprosto jebe =D~
~Pokud nevíte, co je JK, JK, podívejte se na yaoitube... chci říct youtube na video Magnet (Gero and Faneru)~

Čauky mňauky, tady je Dyamirity a po nevím jak dlouhé době i nový výšplecht. Poslední dobou.... nestíhám. Ale jako vůbec. Do konce týdne jsem slíbila, že dodělám reamke druhé kapitoly, momentální kapitolu, což je padesátá druhá, a ještě navíc další překlad Koisura. Navíc mám depku, protože SHI-team mi poslední dobou vůbec nejde. Nějak se s tím crcám. A všimli si toho i čtenářky. Prý: No, obyčejně si to po tejdnu přečtu a je tam celá kapitola a teď tam jsou tři stránky a nic...!
Ale já už VÁŽNĚ NE-MŮ-ŽU!
Teď se navíc připravuju na výstavu a celou přípravu dokumentuju na mobil, protože si zde budete moct krok po kroku prohlédnout tvoření Darmošlapa, mé příšerky. Je naprosto ťuťu, ale když se s něčím děláte dva měsíce, trošku vám už leze krkem, popřípadě jinými tělními otvory.
Ale včera mi Maki-chan ohromně zvedla mou kolabující náladu tím, že jede na Fest. Přisadila si i maminka, která mi sdělila, že mě odvezou do Prahy a posadí na autobus, takže do Brna bych měla dorazit v pořádku, pokud se tedy nevybouráme =D Ani nevíte, jak strašně se tam těším! Pořád ještě čachruju s tím eBayem (Nemáte ho někdo, čirou náhodou?) , ale asi si ho budu muset založit sama =D Ale co... přijede Fuchs z Gotwald.... chci říct Zlína =D a uvidíme.
Jinak zpráva jakožto yaoistky:

MÁM ABSŤÁK!

Už ani nepamatuju, kdy jsem četla nějakou zajímavou mangu a co teprve nějakou DOBROU mangu! (Je fakt, že jsem teď dočetla celkem ucházející doujin na Hetalii, kde America rejpla Anglii v metru...) Teď navíc každým dnem očekávám další kapitolu Koisura, které se pěkně vyhrocuje a já po konci každého dílu přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdybych si šla hodit mašli. Člověk se cítí trochu vyšťaveně, když čeká celý měsíc a pak to během dvou minut projede a na konci udělá jen HÉ...?
Víte, co je aprílové počasí?
Když jdete na brusle, svítí sluníčko a za deset minut se vrátíte mokrý až na kost s kroupami ve vlasech.
Ano, právě tohle se mi dnes stalo. Nikdy nepodceňujte rychlost pohybujících se černých dešťových mraků.
Zítra máme rodičák. A já jsem v klidu. Proč?
Protože táta je nemocný a i kdyby nebyl, už v Sekundě řekl, že náš třídní je debil a že dvě hodiny kecal jen o svém nízkém platu a že už na můj rodičák nikdy nepůjde. A máma si vzala v práci volno a prý si nebude kazit den nějakým rodičákem =D Stejně mám jen čtyři trojky a to:
Z bižule - Naše profesorka je těhotná a trochu to s ní cloumá. Je zvláštní, že ještě vloni jsem měla čistou dvojku a teď bojuju i o tu trojku.
Z chemie - Aneb důkaz, jak jedna pětka dokáže zkazit jinak krásný prměr tvořený jednou 1 a dvěma dvojkami. To opravím.
Z občanky - Protože třídní je, jak už jsem výše zmiňovala, debil a není schopný s náma za půl roku napsat víc, než jednu písemku na poslední chvíli z který jsem.... e... ve které jsem neuspěla, řekněme to takhle =D
A nakonec z němčiny - Němčina je můj velký nepřítel. Možná bych jí i uměla, ale mě se ten jazyk prostě nelíbí a tak se ho odmítám učit. Třeba z ájiny mám naprosto čistou jedničku =D A z češtiny jsem z Hate nejlepší. Takže nemůžu říct, že bych na jyzyky byla blbá. Prostě jen odmítám němčinu.
Koukám, že dneska jsem se nějak rozjela. Budu muset zase začít s deníkovými články, bez nich jsem nějak frustrovaná =D Nemám se komu svěřovat. Vám totiž řeknu (napíšu) i to, co kamarádkám neříkám. A z naší třídy sem chodí jen Hate a Gira a u těch mi to nevadí.
A ještě jedna perlička na závěr.
U nás ve třídě máme holku, která dřív byla v pohodě, ale teď je arogantní a tlustá velice plnoštíhlá. A taky blbá jako tágo. A právě tato slečna se mě tuhle, nevím kdy, na infuli zeptala, jakou mám adresu blogu. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí to mám říct a pak: "Proč ne. Když najde yaoi, prostě o mě roznese, že jsem úchyl a to se o mně stejně ví..." Takže jsem jí tu adresu dala (napsanou na papírku, protože jsem neměla ty nervy jí tu adresu diktovat). Vlastně je šance, že se sem vrátí a tenhle článek najde, ale jsem si jistá, že by tenhle článek nedočetla do konce. Obsahuje moc slov, kterým nerozumí. Na konci hodiny jsem se jí zeptala, jak se jí tady líbilo a ona, že to nějak nepochopila.
Tak se chci zeptat, jestli je to tady vážně tak nepřehledný, nebo je ještě pitomější, než jsem myslela =D

Dyamirity~
Miluju výšplechtový články...

Jaro je tú~ !

21. března 2011 v 19:04 | Dyamirity
~První jarní den... je tu! Je krásně, sluníčko svítí, ptáčci štěbetají...~

Víte, někdy si říkám, jestli mi to Osud dělá naschvál. Pravděpodobně ano a moc dobře se tím baví. O čem mluvím? Že vstanu v půl sedmý, s kamarádkou dojdu do školy... a na prvních schodech si mě odchytí profesorka, co tam dělám, že mám být na olympiádě z češtiny. Takže jsem udělala čelem vzad a šupky dupky do Domu dětí a mládeže.
Abych to shrnula, po mluvnici a slohu na téma "Nemám nouzi o..." přišla ta klasická dvouhodinová čekačka, která je na každé olympiádě. Tentokrát jsem tam ovšem byla sama bez Hate, s kterou bychom tam mohly obdivovat ten nádherný výhled skrz mléčnou vytráž okna. Takže jsem se tam přes hodinu kroutila na židli, záda mě bolela a četla jsem si Sherlocka Holmese na mobilu.
Nakonec přišlo vyhodnocení.
Dyamirity první místo, jakéto překvapení.
Nejlepší bylo, že učitel é holky, co byla třetí prý: "Tak my se hned začneme připravovat na kraj..." A já si jen pomyslela, hm, příprava, to nezní vůbec špatně. Oni si to ve škole zkouší dva měsíce předem a já si tam nakráčím jen tak z fleku, protože se mi nechce do školy =D
Do té jsem se jen tak mimochodem nevrátila, takže ve dvanáct už jsem byla doma, zatímco spolužáci seděli ve škole až do čtyř =D
A teď k nadpisu. Dnes je první jarní den a nevím, jak u vás, ale tady to bylo znát! Miluju jaro! Můžu bruslit a nemusím si před tím odhrnout cestu rolbou!
Vím, že jsem vám ještě něco chtěla sdělit, ale nejsem si schopná vzpomenout co....
Jo, už vím!
Konečně mám zaplacený animefest! Takže mě tam naši buď pustí, nebo mi proplatí ty čtyři kila =D Teď už jen přemluvit Giřinu mámu, aby jí pustila se mnou a pak hurá mezi otaku!

Dyamirity~

Dyamirity au-pair...

19. března 2011 v 22:04 | Dyamirity
~Bože, to zní jako název nějaké stupidní harlekýnky...~

Víte, teď právě jsem ve věku, kdy nesnáším děti. Zvlášť ty strašně aktivní okolo čtyř let. A hádejte co?
Hlídám sestřenku...
které jsou čtyři roky...
a miluje Hannah Montana...
a je sobota večer...
Chjo.
Ne, že bych jí neměla ráda, to ne, ale... když se po vás někdo už druhou hodinu sápe, oslovuje vás "čarodejnice", hraje si na psa, nebo chce hrát pexeso, máte ho plný kecky, popřípadě jiné boty.
Víte, mám teď týden volný byt a hned první den jsem byla povolána k babičce jako au-pair pro svojí sestřenici. Babička se šla bavit se svým novým "kamarádem". A já to takhle vyžeru...
Chjo... ještě, že babička má noťas a já si celou dobu můžu stěžovat Hate.
Asi jí ze mně praskne hlava, ale aspoň to přežiju.
....
O pět hodin hlídání později...
(*sedí za notebookem, kruhy pod očima jako pandy*)
Už. Nikdy. Víc.
To dítě je ďábel. Pořád po mně něco chtěla, hrát si a tak... ale to by se dalo snést, jenomže ty její hry většinou zahrnovali mě na podlaze.
Chci vás varovat, NIKDY, ale NIKDY nepřikyvujte, když vás někdo žádá o hlídání dětí...
A to dítě šlo konečně spát. A já žiju, jak podotkla Hate.
No, koukám, že jsem zplodila vysoce inteligentní článek, ale já na nic jiného teď nemám sílu.
Promiňte.
Zítra bude SHI-team, jak je zvykem.

Dyamirity
Naživu!

Omluva no. 2

15. března 2011 v 21:28 | Dyamirity
Ano, jak jste si vimli, nová kapitola tu ještě není. A to z jediného důvodu. Zbláznil se mi počítač. Nejdív mi nešlo skenovat, potom mi pořád padal PhotoFiltr a nakonec mi nešel hotový SHI-team poslat. No fakt, když se něco může pokazit, pokazí se to.
Takže až zítra. Tři dny jsem pořádně nespala, protože jsem si dělala nerva, jestli stihnu tu kapitolu dodělat (STIHLA!!! JSEM DOBRÁ, JSEM NEJLEPŠÍ A JSEM... úplně mrtvá...) a taky protože jsme s želvou byly a stříhání zobáku, který jí přes zimu nějak narostl a tak jsem si ho maroda jednoho nastěhovala do pokoje. Nejdřív rachtal v krabici (terárko jsme mu totiž rozbili při stěhování), vždycky okolo sedmé hodiny ranní. Dnes pro změnu začal mlaskat, když si dával jahodu.
Ano, i želvy mohou mlaskat.
Ale nebudu se tady litovat.
Kapitola tedy bude až zítra, ale dnes vám sem dám chuťovku, která mi do mailu přišla asi před dvěma hodinama. Je to VYBARVENÝ ÚVODNÍ OBRÁZEK SHI-TEAMU!! Zaúkolovala jsem Giru a ona to stihla! Víte, když mě tak napadá, strašně využívám své kamarády. Budu s tím muset přestat. No, ale to je jedno. Tady to máte. Kochejte se.

Ano, vím, že Chidori vypadá trochu zrzavě a Shiramizu se směje moc jako hodná holka, ale je to prostě skvělý. Hele, taky vám to tak připomíná Bleach?
Hehe, no končeme.
Těšte se na tu kapitolu. Slibuju, že další už bude včas!
Dyamirity

Menší omluva...

13. března 2011 v 19:01 | Dyamirity
Chtěla bych se vám omluvit, ale dneska SHI-team nebude. Dám ho sem až zítra a víte proč?
Protože jsem blázen.
Ano, blázen.
Úplný naprostý absolutní blázen.
Víte, normálně mi trvá asi dva týdny, než udělám jednu kapitolu SHI-teamu. A já se pokouším... ano pokouším a zatím se mi to daří, udělat jednu za DVA DNY! Ano, vidíte dobře, vážení za dva za*** dny!
A proč? Protože Selina, správkyně anime-manga.cz mi při jedné debatě o překladu nové mangy odpověděla na otázku týkající se vydávání vlastní mangy na anime-manze. A ona mi napsala, že to možné je a jestli něco mám, tak ať jí to pošlu a že ona mi to hned v pondělí nebo úterý zveřejní. Problém je v tom, že první kapitoly vypadají... ne zrovna slavně, pokud víte, co tím myslím... a pokud by někdo viděl, jak to začíná, už by to nečetl dál
Takže jsem se rozhodla první kapitoly překreslit a když u v tom budu, udělám znovu i ztracené druhé volume. No, ale problém je, že já se to dozvěděla v sobotu a pokud máte kalendář, jistě víte, že mezi sobotou a pondělím jsou jen dva dny.
No ano a jsme ui toho. Takže já teď narychlo předělávám první volume.
Už mě všechno bolí. Záda, oči, ruce... ale já to stihnu!
Držte mi palce a možná se už příští týden budete moct na SHI-team podívat na anime-manga.cz!

Dyamirity

Néé, moře mi atakuje Japonsko!

12. března 2011 v 16:28 | Dyamirity
~A teď minutu tichu za japonské pobřeží...~
(Jeden z nových obrázků do výšplechtových kapitol. Líbí se stínování?)
Na Japonsko dopadla další přírodní katastrofa. Tentokráte menší MEGA tsunami. Je zvláštní, že jedna z nejvyspělejších zemí leží zrovna uprostřed ohnivého prstence, což znamená, že tsunami, zemětřesení, popřípadě jiná postvulkanická činnost je tam na denním pořádku. Člověk by čekal, že technologie tam po neustálém opravování poničených měst úplně deklamuje. Ale nestalo se. Japonci jsou vážně úžasní.
No, ale teď trochu veseleji. I přes své zranění jsem ve čtvrtek byla po týdnu zase na bruslích. Absťák už se mi vystupňoval, takže jsem to nevydržela. Bolelo to jako sviň, ale bruslení je bruslení.
Dneska jsem poprvé asi po roce zase spadla, kvůli muškám a nějaké dylině v autě, která zřejmě řidičák získala jen náhodou. Rozškubla jsem si vestu (buhůůů, tu s tím kožešinovým límcem), ale jinak jsem celkem v pořádku, až na sedřený loket.
Taky už jste někdy vyhrožovali, že podpálíte školu? Myslím, že jsem jedna z mála, kterým se to skoro povedlo. Nebudu to rozpitvávat, ale jen řeknu, že v celé scéně jsem figurovala já, zapalovač a několik kilo papíru v kreslírně našeho gymplu. Jen na okraj, škola neshořela, ale mohli by mi říkat Pyromanka Dyamirity.
K tomu bych snad dodala jen to, že před touhle... ehm... pyromanskou epizodou jsem byla naším třídním pověřená, abych se postarala o... jak to říct... editaci? naší chystané třídní knihy. Zase si to moc vyfantazíroval, takže podle popisu to vypadalo jěko něco mezi knížkou, omalovánkami, večerními šaty a perníkovou chaloupkou.
Chjo...
Den ode dne se víc a víc těším na animefest. Jupíí! Nejenomže to je akce, na kterou by každý český otaku měl zavítat, ale ještě se uvidím (snad) se Scratch a Maki a možná i nějakýma dalšíma lidma. Teď momentálně zjišťuju dopravu. Pokud jste z okolí Žatce, Loun nebo Mostu, přidejte se =D
Já se fakt těším
Už jen zjistit, jak se nakupuje přes eBay. Nevíte, jak se tam registrovat? Kdyžtak se ozvěte =D

Dyamirity~

Pajdám, pajdáš, pajdáme...

5. března 2011 v 10:43 | Dyamirity
~Proč mám pocit, že podobný naspis, jen s jiným slovesem, už tady někde mám...?~
(Musím si konečně z nových SHI-teamů vybrat několik dalších obrázků do výšplechtových článků. Už tady byly omílány moc dlouho...)
Poslední dobou to tady flákám... tedy.... poslední týden. Proto tenhle výšplechtový článek bude možná trochu delší. Trochu víc. ale vezměme to od začátku.
Jsem invalita. Na férovku, jsem invalida. Postrádám totiž polovinu pravého palce na noze. Byla jsem totiž u doktora a byl tam nějaký problém. A doktora nenapadlo nic jiného, než ten problém odstranit i s většinou mého palce. Takže teď tak měsíc nebudu moct bruslit, chodím jako kachna a jediné boty, které můžu obout, abych nebrečela bolestí, jsou kroksy. Růžové. Uvědomujete si, co to znamená? RŮŽOVÉ kroksy! Já, která růžovou pohrdám. Taky si kvůli tomu ze mě dělají Hate a Gira legraci.
Ještě větší legraci jsem si však užila, když jsem šla na koncert s Quatrem, též v růžových kroksech. Černé společenské kalhoty, bílá halenka, klobouk a... růžové plastové pantofle. No nádhera!
Ale nejvíc mě irituje to počasí..... je přesně takové počasí na brusle a já musím dřepět doma.
...
Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době jsem se zase dala do sledování anime. S naším starým počítačem to vůbec nešlo a jediné, co jsem měla sílu potrhaně sledovat byla nějaká yaoi videa. Ale teď jsem konečně začala sledovat nové, neokoukané anime, na které budu brzy psát recenzi. Díky Daarkrai, konečně jsem se rozhodla podívat na Durararu!! ...a si jsem se zamilovala. Ví se o tom rozepíšu v recenzi.
O co bych se podělila dále... možná, že po další dlouhé době jsem zase začala psát novou povídku. Zatím nevím, o čem pořádně bude, ale začala jsem včera a mám zatím čtyři normostrany.
...
V SHI-teamu, respektive díle 13, jsem se rozhodla podupat důveru čtenářů v mou předvídatelnost. Hodlám trochu změnit styl celého SHI-teamu. Nebude to takové klišé a trošku poupravím i charaktery. Ale to vy se nedozvíte dříve než za čtyři měsíce, kdy to bude vycházet i zde.
Trochu se bojím, co bude, až doženu skeny hotový SHI-team. Pak budou nové díly vycházet třeba jednou na čtrnáct dní, možná i déle. Ale snad čtenáři vydrží.
Přemýšlím, že překreslím první dvě volumata a pokusím se nějak SHI-team přidat na anime-mangu.cz, pro kterou překládám dvě mangy, Koisuro a Cat street. Je tam nějaká amatérská manga, která se jmenuje nějak Akamasukutra... nebo tak nějak a je to splácanina Bleache a Naruta. tak jsem si říkala, že bych to mohla taky zkusit.
Už tu zase kecám o pitomostech.
Budu končit.
Čauky.
Dy~

Půjč mi vidle....

25. února 2011 v 19:14 | Dyamirity
Podlehla jsem a vážně se do AK přihlásila. Změnili tam totiž celé vedení a už tam neox...nepanuj.... už tam NENÍ Tiskař, takže mi nic nebrání v tom to zkusit. Třikrát sláva!
Občas přemýšlím, jestli můžete nenávidět vlastní přátele. Je totiž několik druhů nenávisti.
1, Nenávist provolávací:
Ukázková scéna: Hate mi zase jednou něco poslala a tak teď ujíždím na opilecky založeném finském metalu, respktive na Korpiklaanech. No, řekněte popravdě, vy byste nebyli otrávení, kdyby jste pořád dokola museli poslochat písničky Tequila, Vodka a ještě jednu, která má naprosto nepochopitelný nápěvek Lalalaj, který z hlavy nedostanete ani kladivem. Proto Hate momentálně nenávidím. Nenávist provolávací se projevu hlasitými výkřiky:
"Já tě zabiju, ty jedna malá ****!"
2. Nenávist očividná:
Ten člověk je strašně otravný/namyšlený/povýšený/absolutně GRÁÁÁUR (nehodící zaškrtněte) a proto ho nemáte rádi. Ale očividně. Mračíte se na něj, jste na něj nepříjemní a sem tam i utrousíte poznámku o silné chuti onoho člověka zaživa nabodnout na ocelový rožeň.
3. Nenávist tichá:
Člověk. Vy. Blesky. Tiché. Vidíte, jak jde nenávist charakterizovat ve čtyřech slovech??
Ale to jsem úplně odbočila. Připadám si trochu jako doktor Vlach ze Saturnina. Ten taky začal o řemeslech a skončil u kritizování dnešní katolické církve... už ani nevím, o čem jsem chtěla původně psát =D
To, že jsem se konečně přihlásila do Autorského klubu jsem vám sdělila už na začátku. Chtěla bych, aby si SHI-team přečetlo trochu víc lidí. Profesor na gympúlu mě pořád přesvědčuje, ať o SHI-teamu udělám SOČku, ale mě to přijde jako vytahování, tak uvidím...
Včera jsem byla na anglické olympiádě, jen tak mimochodem. Skončila jsem osmá. A asi vůbec neumím anglicky. Přijedu do Londýna a první, co řeknu bude:
I am sorry, but I can't speak English. Please, do you know, where is the nearest police office? I want to call home.
Asi skončím s bruslením... dneska mě zastavila nějaká "paní" se dvěma dětmi, že už dlouho kouká, jak hezky jezdím, a jestli bych nemohla naučit bruslit jejího syna. No to mi řekněte, proč všichni, kdo mě vidí bruslit mají tendence mě zastavovat a rozplývat se nad mojí jízdou? Kdyby bruslili sedm let, taky by to uměli!!!
Už budu končit. Mám dneska dost....
Dyamirity

Naprostý mentální kolaps....

22. února 2011 v 19:46 | Dyamirity
~Už jste někdy měli pocit, že toho prostě máte moc? Povídejte mi o tom...~

Nepojmenovaný 2
Poslední dobou mám pocit naprostého a kompletního vyčerpání. Pod pojmem poslední dobou si vezměte období trvájící od začátku loňského školního roku.
Nevím proč, ale od školního roku 2009 toho mám prostě moc. Ani si nedokážu představit, že bych se do toho ještě musela starat o školu.
Pořád někomu něco slibuju a pak nestíhám... nejvíc to souvisí s výtvarkou. Letos absolvuju ve výtvarném oboru naší Umělecké školy do které chodím od šesti let. Poslední dva roky chodím i na rozšířené hodiny, což jsou další dvě a čtvrt hodiny týdně navíc. Takže jen na výtvarce strávím přes čtyři a půl hodiny hodiny čistého  času. A když počítám i výtvarku ve škole (jakože nepočítám) tak je to krásná celková suma šesti hodin.
Ve výtvarce jsem taková holka pro všechno. Nevíte komu svěřit návrhy na diplomy? Támhle ta hromádka chmur a neštěstí, to je Lenka (čtěte Dyamirity), ta se vám o to postará. Takhle mám na svědomí pexeso o více jak třiceti párech, půlroční ilustrace v Zuškovinách (jednou měsíčně vycházející noviny ZUŠky), návrhy na PFko, diplomy, linoryty do nějaké léčebny + spostu jiných prací. Momentálně pracuju třeba na flipbooku o padesáti stranách. Navíc jsem se odmítla dále dívat na otřesné neumělé krajinky ve třídě mého učitele na klarinet, natvrdo jsem je sundala a místo toho mu tam tvořím velkou komiksovou sérii...
Když už jsem se zmínila o klarinetu, Quatroplesk pořád něco zkouší, pořád někde hraje... teď v dubnu třeba jedeme na soustředění.
Do toho ještě škola, kreslení SHI-teamu, trocha toho tvůrčího psaní a bruslení... a máte nádherné vyčerpání.
Ach můj bože.... už jsem popsala takovej odstavec jenom fňukáním o svém utrpení. Hehe... ale když se nevykecám tady, kde teda? Chjo... fakt mě to unavuje. Ještě, že se chci výtvarce věnovat i do života.
A na závěr sem hodím můj první pokud o portrét. Autoportét jsem sice dneska dokončila, ale nemám odvahu ho sem dát. Tak vám ukážu, jak vypadala Hate před cca třemi lety. Portrét je totiž kreslený podle ročenky z konce páté třídy... ale kromě vlasů je vlastně pořád zhruba stejná.
Stejně, Hate je vychcaná jako ToiToika... ve škole pořád fňukala, jak strašně chce novej extra balíček od Childrenů a jak na něj nemá peníze.... a včera si narazila prst, za což od pojišťovny dostane 1200. No není to vychcanost?! Já si ve škole jen jednou yvvrkla kotník, na výtvarce.... ale o tom až příště =D Tady máte Hatey ve špatné kvalitě, je to totiž dělané tužkou =D
hatey
Hatey, doufám, že je ti jasné, že si to povinně musíš dát na blog =D

Dyamirity~

Viva la chřipka..! A zápisy ve třídnici...

9. února 2011 v 20:34 | Dyamirity
~Jáj jáj jupí jupí jéj! Náš ředitel konečně projevil trochu loajality vůči studentům a vyhlásil chřipajznoý prázdniny. Poprvé od té doby, co jsem na gymplu nějaké volno. Žeby zázrak?~
shira
Ano, je to tak. Zítra a pozítří jsem dom a to jen díky našemu řediteli, na kterého zřejmě sáhla boží prozřetelnost a vyhlásil chřipkový prázdniny. Nebo na něj možná sáhla ta chřipka, to je pravděpodobnější.
Venku je sucho, takže ten prodloužený víkend asi projezdím na bruslích, tedy pokud nenaprší. Si zkusí... a půjdu za Matkou přírodou a rozkopu jí... tvář.
No, každopádně, teď k druhému bodu nadpisu. Zápisy ve řídnici. To je téma samo pro sebe. V Primě jsme měli takového... pro nedostatek jiných výrazů řekněme profesora... a od toho jsem jich dostala asi devět, ale ty se nějak nebrali vážně. Byli totiž většinou typu:
Štěpánková opustila třídu před koncem vyučování.
Štěpánková bouchá dveřmi.
(Tyhle dvě jsem dostala hned po sobě. Jsem bouchla dveřma, když jsem tu třídu opouštěla, no...)
Ale včera jsem dostala zápis, kterým se asi zapíšu do historie gymplu. Je sice taková nenápadná:
Štěpánková drz.
To asi značí, že jsem byla drzá. Má drzost spočívala v tom, že jsem třídnímu do očí řekla, že je to úchyl. Fakt.
To bych vám přála vidět. Třídní málem vyletěl z kůže, začal řvát, že není můj otec, abych si tohle k němu dovolovala (houbeles, to bych tátovi nikdy neřekla!) a já se trochu bála, aby mu nerupla nějaká žíla a nešlehlo to s ním. Bohužel přežil.
Tohle píšu jen tak z nudy. Už nějak dlouho jsem sem nic nepsala. Fajn tři dny, ale i tak...
Zítra sem přidám další kapitolu DOOMu a v pátek možná i SHI-team, ale to neslibuju. Kdyžtak další kapitola bude až o víkendu.
Budu zase někdy muset napsat nějakou recenzi... plánuju zrecenzovat Saturnina, tak uvidíme.

Papá,
Dyamirity

Jsem snílek! Oficiálně!

6. února 2011 v 20:54 | Dyamirity
Jsem tam. Jsem tam. Už dva dn se nenápadně plazím okolo a sleduju, kdy se objeví další vzducholoď. Kdo nechápe, ať čte dál.

chidori
Dnešek je pro mě přelomovým dnem. Já, Dyamirity The Empress Of Paradox (Tohle ehm... jméno jsem si splácala ke Scratchině článku, jak ovládnout svět. Jedním z bodů bylo zvolit si cool přezdívku. Stalo se. Pořád nabírám ďábelské poskoky. Žold je pět bishíků na týden. To sem mnou usmlouvali již přijatí otro... chci říct poskoci. Pro kluky nabízím gumové medvídky o stejné váze...), jsem dnes byla přijata do Klubu snílků. Před říkám, že nejsme konkurence Autorského klubu. Jsme jen... alternativní řešení pro ty, kteří se nechtějí obtěžovat s těmi přemrštělými nároky na přijetí...
No, každopádně, v Klubu snílků jde taky o to, aby byl blog autorský, ale přijímací podmínky jsou každopádně mírnější než AK. Takže, shi-t a já jsme prošli.
Když se nad tím zamyslím, kdybych se trochu snažila, mohla bych se asi přidat i do autorského klubu, ale to jsem moc líná. V klubu snílků nepožadují ke každému videu komentář, proč jsem si na blog to video dala a jak na mě působí. To trochu zavání hodinou literatury.
Navíc, od jisté doby nemusím Tiskaře a to kvůli jednomu úzkoprsému a dost žlučovitého článku o homosexuálech. Nic proti, ale takové lidi bych přetáhla něím po hlavě. Něčím velkým a se životem neslučitelným.
Tak jako tak, jsem v Klubu snílků a připlula jsem tam na deváté vzducholodi. Byla jsem přijata s jednoduchým ANO a komentářem:  
Anime sice není moje oblíbená zábava, ale blog je autorský a vlastně se mi docela líbí =) Konec citace. Jsem ráda, že jsem neschytala žádnou výtku a jsem tedy oficiální snílek. Jůů...

Dyamirity t.E.o.P.
...hm... myslím, že ta přezdívka se neuchytí...

P.S.: Znáte ten pocit, že si pustíte novou písničku od svého oblíbeného zpěváka a úplně vám přeběhne mráz po zádech, když uslyšíte jeho hlas. Tak něco podobného jsem rpožila s právě objevenou písničkou od Rumdarjuna. Ííp... takový mravenčivý pocit...
Asi pojedu do Japonska, zabalím ho tak, aby prošel letištní kontrolou a odvezu si ho domů na mudlání♥

Malá úvaha o návštěvnosti a blogu samotném

31. ledna 2011 v 20:57 | Dyamirity
Mám chuť na úvahu o povrchnosti dnešních blogerů. Záchranné vesty najdete pod sedadlem.

hoshi
Ano, uvědomuju si, že každý má právo na vlastní názor a vyjádření ho, proto respektujte, že já mám úplně stejné právo to všechno zkritizovat, protože to je zase můj názor.

Zrovna jsem se vynořila ze spodin kybersvěta, oklepala ze sebe bahno a z kapes vytáhla rozpuštěný mozek, který se pokoušel odtéct někam hodně daleko. Ano, možná už jste uhodli, zase jsem se hrabala v těch růžových egoistických... ehm... růžových blozích. Egoistické přeskočte, protože já nemám co říkat. Mluvím o těch blozích, kde nenajdete nic jiného než fotky majitelek, jejich deníkové články o cca 15 řádcích nebo musicvidea Lady Husy a Džastyna Bíbra.
Ano, respektuju, že každý může mít vlastní blog o čem chce, ale o tomhle mluvit nechci. Chci mluvit o tom, že přesně takovéhle pinky tinky blogy mají VŽDYCKY (nebo alespoň většinou) návštěvnost typu:
Online: 27, Dnes: 159, Týden: 632...
Proč?
Řekněte mi někdo proč? Nejvíc mě doráží, že si tyhle holky zakládají i fankluby na fejsbůku. Fanklub na vlastní blog. To je jako... jako... nenapadá mě zrovna žádné vhodné přirovnání.
Nechápu to. Colidi vede k tomu, aby se na tyhle blogy slézali jako vosy na med?
Ale každopádně, nevím, jestli bych o to stála. Mně osobně nejde o to, aby MŮJ blogísek vidělo co nejvíc lidí. Mně jde o SHI-team. Proto mám radost z každého živáčka, co sem zamíří, protože je to potencionální čtenář. A víte, kolik takových živáčků mi sem zabloudí? Zatím největší návštěvnost jsem zaznamenala... ehm... kdysi v prosinci a to sem vlezlo 92 lidí. Ale průměrně sem zavítá tak 35 lidí denně. 
Ale mně to nevadí. Radši budu, když shi-t bude takové hnízdečko, kam se musíte dopracovat, ale zase si to tady užijete, než aby se mi tady courali nějací maníci, co jen okomentují nejnovější článek.
Já třeba znám svou stálou klientelu. Hate, Maki, Scratch, Alcielle, Gira, Bleach. Vy ostatní se neurazte, ale tyhle pravidelně komentují a o vás (pokud nějaké vás existuje) já prostě nevím.
No, vraťme se zpátky k hlavnímu tématu.
Přijde mi to pěkně pokrytecké nahánět návštěvnost takovými způoby jako Mrkni se na můj blog, mám tam bleskajdu, MucQ.
(Ehm. Tady se přiznám, že něco podobného jsem jednu šířila i já, ale to na úplných začátcích shi-tu, kdy jsem byla zoufalá z těch 6 lidí denně a už mi trochu šibalo.)
Nebo moje ještě oblíbenější Hlásni mi prosím tady a tady. Haló! Proč bych pro vás hlasovala? Když už bych pro někoho hlasovala, stejně bych si vybrala toho, kdo se mi nejvíc líbí a ne toho, kdo měl víc volného času a oběhal víc blogů s víc na nervy lezoucíma žádostma.
Ale to zase odbočuju. Je to podle mě trochu ubohost mít blog jen proto, aby se člověk mohl předvádět Hele, mně teď na blog chodí devět set lidí denně a tobě né.
Blog je o tom, abyste se mohli se světem podělit o svoje myšlenky, ne? Protože na kybersvětě je úžasná jedna věc a to, že se vždycky najde někdo kdo s vámi bude souhlasit.
Blog je od toho, abyste se měli kam vypsat, čehož je důkazem tento sáhodlouhý článek o mé kyselosti. Abych byla upřímná, trošku mě iritují ty články ve kterých je hozená jedna fotka nějaké rádoby hvězdičky. Zahlcují tím nejenom úvodní stránku blogu, ale i třeba články Témata týdne. Ano, když pod článek k tématu týdne dáte šest obrázků cupcakeů a pod to napíšete mŇaMky, RhůůZhoWouCHký!
To je ale prostě mentalita dnešních lidí. Předvedu se na úkor ostatních. No a proč ne?

Jujda, jak tak koukám, zplodila jsem pěkně pesimistický článek. Budu muset brzo něco napsat, aby to tady nestrašilo. Tak na závěr hodíme ještě písničku. Nevím proč, ale poslední dobou strašně ujíždím na Nico Nico a zvlášť na jednom zpěvákovi jménem Rumdarjun♥

Varování: Je to pop. Asi. Možná poprock. Ale strašně se mi líbí.

Dyamirity
P.S.: Radši se tu ani nezmiňuju o Krásná.cz, na které tady pořád běhá ta růžová reklama. To by bylo na delší povídání.

Ono to žije!

28. ledna 2011 v 21:12 | Dyamirity
shira2
Už jsem ani nevěřila, že to přijde, ale je to tu. Nový komp. Nehučí to, má to symaptickou barvu (černou) a PRACUJE, což byl u toho minulého bonus. Do tohohle šťouchnete a za deset minut můžete pracovat nádhera!
Pro mě to znamená vesměs to, že se konečně můžu přemístit od mang zpátky k anime a shlédnout všechny ty filmy, které jsem chtěla shlédnout (Sherlock Holmes, Total Eclipse, Na vlásku atd. apod.)
Dnes mě složila rýmička. A to pořádně. Hate by řekla Shovel Knockout. Sice nevím, kde by rýma sebrala lopatu, ale to je nepodstatný detail, protože na světě se dějí i divnější věci.
Když jsem dnes konečně vlezla na mail, objevila jsem dva nový maily od Seliny, adminky anime-mangy, která už vyzvídala, kdy bude nový díl Koisura, prý, že lidé na netu už se bouří (... Doufám, že přeháněla. Nerada bych způsobila velkou yaoi rebelii... ale víme čeho jsou yaoistky při absťáku schopny...)
Mám jeden problém. U nového počítače ještě nemáme nainstalovanou tiskárnu, tak se tomu zítra budu muset podívat na zoubek, abych mohla skenovat SHI-team. (Poznámka: Stáhnout si PhotoFiltre)
Tohle bude krátký článek. Jdu dokoukat film.
Páčko.

Dyamirity~

Čeština odmítla pásku přes oči a pak... MucQq!

23. ledna 2011 v 17:18 | Dyamirity
~LoWiIisKuYu, MucQik, atakdál, atakdál... člověk by si myslel, že svědomí normálního čecha by se po přečtení takovýchto slov muselo sebrat a s hlasitým jekotem utéct... a ono houbeles...~ 

Ách jo... mé češtinářské srdce krvácí, když vidí, jak čeština poslední dobou upadá. Když se rozhlédnu, zjišťuju, že čeština zdegenerovala na jakousi patlanici angličtiny a několika českých výrazů. A přitom je čeština tak krásný jazyk, alespoň z mého pohledu.
cz
Ale vezměme to hezky popořádku...

SHI-team rulez!

6. ledna 2011 v 12:43 | Dyamirity
~aneb jak je snadné okouzlit profesora matematiky-fyziky prachsprostou mangou~

shira2
Je to tam!
Právě mi od počítače odešel profesor na infuli a dal mi jedničku za prezentaci... o SHI-teamu! 
BWAHAHA! Myslela jsem, že mi tohle téma zatrhne, jelikož o tom vím PODSTATNĚ víc, než on. Ale když jsem mu jako téma své prezentace nadiktovala Komixové panoptikum, jen povtáhl obočí a šel se spolužačkou řešit Pařížskou prezentaci.
Dal nám na to skoro půl roku (Haha, směju se druhé polovně infule, která má takovou strašnou megeru, pořád píšou písemky a prezentace mají o největších hovadinách pod sluncem), tak jsem si každou hodinu udělala jednu stránku a měla jsem to. Dneska jsem jenom dodělala efekty... a voilá...
Pořád mi nabízí, abych dělala SOČ se SHI-teamem, ale není to trochu vychloubačný? Každopádně jsem nasadila novou laťku při kvalitě prezentací. Mojí si pustil DVAKRÁT! Jsem se styděla, když jsem tam měla obrázky, ale on pořád uznale pokyvoval hlavou, tak se mu to asi líbilo =D
Nejlepší bylo, jak se vyptával na takový to: "A to sis vymyslela?" "A ty ses někde inspirovala?"
Ale co, za jednotku z infule to stálo.
Dneska mě pekelně nakrknul Zitko. Zase začal s těma svýma sexistickýma kecama, ale tentokrát jsem se fakt totálně nairitovala, praštila knížkou o stůl, div jsem ho nerozlomila vejpůl (Spolužačka odskočila, jako kdybych praštila jí) a obořila se na něj, jakej je sexista.
Pak nastala značně komická scénka, kdy on se zase infantilně usmíval a já na něj ječela, jaký je to debil (tohle jsem mu přesně NEŘEKLA, ale něco na ten způsob).
Tak mě napadá, že jsem si včera všechny doujiny a yaoi přetáhla na flasku, na které mám schodou náhod i tu prezentaci. Asi si něco přečtu. Bhehe. Třeba takový Unapai, to on profesor určitě přijde a zeptá se, co to je... ale zkusíme to =D

Dyamirity~
P.S.: On mi řekl, abych se snažila ukázat na veřejnosti. A co s tím SHI-teamem mám dělat víc, než ho zveřejňovat tady? Vytisknout 300 000 kopií a rozhazovat je letadlem po republice?

Čím se hasí škola? No přece benzinem!

2. ledna 2011 v 21:51 | Dyamirity
~Že já tu školu nepodpálila dokud byl čas... Už se mi to skoro povedlo... jenže profesorka si toho kahanu, jímž jsem tak efektivně podpalovala lavici, bohužel všimla...~

ruka
Chtěla jsem se omluvit, protže dneska nová kapitola SHI-teamu nebude. Celý den jsem byla v prčicích a nestihla jsem to. Vrátila jsem se před nějakou tou hoďkou, ale trvá dvě hodiny a dvacet jedna minut (přesně, měřila jsem to...) než se mi zahřeje počítač a jde na něm něco dělat. Ještě, že už brzo budeme kupovat nový. SHI-team bude snad zítra večer, až se vrátím z hodiny výtvarky.
Dnes jsem byla za babčou ve Šternberku. Cestou jsem si totálně zaprasila novou BÍLOU mikinu o pás auta, takže jsem celý den chodila jako Popelka s černou šmouhou přes celej trup. Doufám, že jsem nepotkala nikoho, ko mě zná...
Výborná byla taky konverzace naší rodiny. Já na tátu prej, jestli je rád, že má dcery, nebo jestli chtěl syna. A on: "Chtěl jsem dcery, ale kdybych věděl, jaký z toho vzejdou potvory, pořídím si raději křečky." Haha, moc vtipné, otče.
Stavovali jsme se na Zličíně, kde jsem celou dobu strávila v knihkupecví (jak jinak) a to přesněji řečeno před stojanem se Zeměplochami. Celá zklamaná jsem zjistila, že tu, kterou jsem chtěla nemají, ale když jsem se tam dívala asi za desetminut, trůnila si přesně TA přímo přede mnou a tvářila se jako neiňátko. Asi slepnu. Taky jsem zjistila, že si teď asi budu kupovat Zeměplochy místo mang. Ne, že bych na ně zanevřela, ale ony v češtině nevychází žádný, které bych tak strašně potřebovala (Gravko už mám totiž komplet).
Včera Alcielle na jejím blogu zprovoznila tzv. Kroniku yaoistek. Aby yaoistky nemusely konverzovat přes komentáře u různých článků a zahlcovat tak blogy. Já si spíš myslím, že je to proto, abychom ty perverznosti měly hezky pohromadě a popřípadě se bavit čtením starších konverzací. Jednou to vydáme knižně a 120 dní Sodomy proti tomu budou čajíček =D
Chjo... zítra zase do školy. Jediá výhoda toho je fakt, že Fuchs zase odjela do Zlína. Už tay otravovala dva týdny a už to začínalo být k nevydržení. Ano, je to rodina, ale všechno má své meze. Fuchsiny meze jsou někde mezi pětadvaceti minutami a třemi dny.
Víte, co mě vážně irituje? Že za celé Vánoce jsem byla sama doma leda tak o Silvstra a to eště dvě hodiny. Odmítla jsem se jít podívat na ohňostroj, takže jsem bya přes půlnoc sama. A abych ten přelom roku zapila, dala jsem si... irskou whisku, byla tk nějak po ruce. Ale víte, co nedoporučuju? Pít jí z flašky. Člověk si lokne třema třikrát a až potom mu dojde, že krkem by mu už neprošlo ani stéblo trávy a pod okem se mu zasekl nerv =D
Už budu končit. Ještě mě napadlo... myslíte, že mají yaoistky hymnu? O vlajce vím, o bohu vím, ale hymna... na to se budu muset ještě podívat.
Papá a užijte si zítra tu školu.

Dyamirity~ 
 
 

Reklama