Moje výšplechty

Rakousko volá

21. ledna 2012 v 22:28 | Dyamirity
-Rakousko volá-
(pixiv.net, Hachi)

-Dobře, takhle jsem to nemyslela, ale nevadí....-
Myslela jsem to tak, že vám odjíždím. Přesněji na lyžák. Ano, je to tak, zase je to tady a doufám, že to dopadne líp než posledně. Důležité je, že už jsem to potřebovala.
Po tom, co jsem si včera zkazila hned dva průměry (zabiju Zitka a tentokrát už jako vážně!!) jsem se smířila s tím, že dovolená (i když s naší třídou) mi jen prospěje. Mám pocit, že je to jak na houpačce.
Tak například už mám doprovod na taneční. Spolužák z prváku. S kámoškami jsme se dost báli, že zůstaneme na ocet. Nejlepší bylo, že jsem si vyhlídla jednoho kluka- toho mi vyfoukla jedna kámoška. Pak jiná zase druhého kluka. třetí naštěstí zvolila taky prváka, který mě naštěstí nenapadl. Kdybych si dělala zálusk i na něj, asi bych skočila z okna. Ale vzhledem k tomu, že jsem z nás čtyř kaamrádek zůstala jediná sama, rozhodla jsem se překonat svou přirozenou stydlivost (haha) a taky se zeptat. A helemese, vyšlo to.

Ale to jsem doběhla od tématu.
Chtěla jsem vás jen upozornit, že tady teď týden nebudu, ale až se vrátím, KONEČNĚ sem přidám ten další DOOM (vážně, Maki, vážně!!)! A další SHI-team. Ten mám z půlky hotový, takže ho v klidu dodělám až se vrátím. Na to budu mít pěkně tři dny (které doufám neprospím =D)

No, tak, uvidíme se za týdnem.

Dyamirity

Múza proměnlivá

8. ledna 2012 v 18:19 | Dyamirity
-Víkendy začínají být podivně krátké-


Člověk by řekl, že v lednu už nebude pršet a chodníky nebudou vysychat během půl hodiny jako v dubnu. Ale je to prostě tak. Proto trávím celé dny nalepená na okně, jestli se večer půjde jít na brusle.
Zjistila jsem, že má můza je mrcha z Mrchova. Někdy si dá dovolenou, někdy na mě sype nápady, že nevím, co dřív, jindy mám nápady v tom, v čem nechci a nebo vymýšlím něco úplně nového, takže si přidělávám zbytečně moc práce.
Zrovna teď musím například dodělat detail nějaké chobotnice... brr, nesnáším chobotnice, ty jejich přísavky, ugh... a mám asi třetinu. A jsem líná to dokončit, i když jsem to měla mít už ve středu. Chtělo by to nějakou motivaci. A pak samozřejmě čtyřstránkovou povídku do soutěže...
Ale to jen tak okrajově.

Jak už je zmíněno na začátku, ty víkendy jsou nějaké krátké. Ne, že tenhle týden by byl nějak náročný: pondělí prízdniny, úterý akademie, kterou nám odložili z prosince kvůli, budiž mu země lehká, Havlovi. Středa... no, opruz, ale výtvarka a tělocvik, ve čtvrtek jsme měli jenom matiku a pak nám přestala téct voda, takže jsme šli domů. <- Díky spojené vodárny ♥
No a pátek... ten si ani nebudu připomínat. Učila jsem se na všechny předměty kromě ZSV, protože jsem čekala, že budu zkoušená nebo tak. A nakonec jsme psali jen z toho pitomého ZSV!!! Grr, to je zákon schválnosti, nemyslíte?
Pokouším se dopsat další kapitolu DOOMu, ale nejde to tak, jak bych chtěla, protože jsem úplně ztratila nit a musím to číct skoro celé znovu, abych se zase chytila. Ale aspoň jsem se odpíchla v Marionette. Tam jsem nemohla napsat ani čárku a pak najednou PRÁSK, dvacet stránek jako nic během tří dnů. Múza je fakt mrcha.
Víte, co mě děsně irituje? Když tady něco přijde do módy a hned to mají všichni. Objednala jsem si úžasnou basebalovou mikinu, tmavě modrou a říkala si: jo, dobrý, konečně budu mít pěknou mikinu, kterou nemá každý. A o týden později si na hlavní stránce blogu přečtu Do módy přichází basebalové mikiny.
V tu chvíli jsem měla pocit, že někoho střelím do hlavy.
No super, takže další EPIC FAIL! Ještě že mám svoje hodinky (Ke kterým se váže bezva histoka. Jako blbec sháním přes půl roku baterku do svých čupr alchymistických kapesních hodinek a pořád nic. Až jsem jí konečně sehnala v Praze v nějakém luxus hodinářství a trochu mi zmrzl úsměv. Baterka stála stopadesát korun a prodavačka se velice divila, na co jí potřebuju. Prý: A víte, že je švýcarská? To by vysvětlovalo, proč jí tady v téhle pr... zadku světa nemáme!) a můžu dělat ramena se svou originalitou. Jen jeden spolužák se při pohledu na ně ušklíbl a zeptal se mě, jestli vím, že už je jedenadvacáté století. Už si hledám kámen, kterým bych mu při nejbližší příležitosti rozbila hlavu.
No a to bude asi vše, co jsem vám chětla sdělit. Zase jen výlevy mého srdíčka.

Ach ano, vlastně ještě jedna věc. Už vymýšlím nový design... brzy uděláme tomuhle papá a po víc jak roce apůl ho trochu změnímje =3

Dyamirity

PF 2012

1. ledna 2012 v 0:01 | Dyamirity
Tak a přehoupl se nám další rok.
Byl stejně hektický jako ten předchozí rok, i když jsem se pokoušela to... udělat si to nějak příjemnější. Ale nevyšlo to.
Takže, takže, takžé?
Můžu jen doufat, že rok 2012 bude lepšejší. Takže vám přeju to samý.

Krásný rok 2012!

(Pfko opět není, takže sem dám jen obrázek, který jsem stořila pro Hate)
(Jsem divná, když sedím o Silvestra sama doma a píšu si se stejným samotářem (čtěte Hate)?)

Dyamirity

Veselé Vánoce

24. prosince 2011 v 15:48 | Dyamirity
Drazí čtenáři, čtenářky i vy všichni ostatní,
přeji Vám krásné a veselé Vánoce, ničím nerušené svátky, spoustu dárečků, anime. mangy, SHI-teamu, yaoi (pokud máte chuť), dobrého jídla a pití, dobrých výsledků ve škole i v práci, úspěchů v lásce i ve válce (proč se to tak říká?) a všechno, co se o Vánocích přeje.


Dyamirity

Čekání na Vánoce

23. prosince 2011 v 21:46 | Dyamirity
-Chtěla jsem nějaký vánoční obrázek, ale se vší pravděpodobností bude zítra až při klasickém VESELÉ VÁNOCE článku-

Asi před deseti minutami jsem se vrátila z města a KONEČNĚ mám všechny dárky!
Lidská předvánoční mentalita je dost podivná. Já šla do města s jasnou vidinou toho, co chci koupit. A lidi ve městě šíleli, že ještě nemají všechny dárky a tak braly zboží po krabicích... je to smutné, v co se Vánoce zvrhli. Ale to jen tak okrajově. O tom sem tu nechtěla psát.
Původně jsem nechtěla psát ani o Havlovi, ale vyvarovat se toho nemůžu, když chudáka omílají ve všech médiích. Ještě víc je mi ale líto Havlové. Tu nenechají na pokoji dalších pět le a jestli se někde mihne s nějakým chlapem, hned bude za vdovu, která nectí památku a blablabla... však to známe.
Těšíte se na Vánoce? Naše rodina je prožívá... respektive maminka. Maminka je prožívá hodně silně. Už máme nazdobený stromček, uvařenou polívku, naklepaný řízky, udělané nudličky... no zítra se budem už jenom válet a čučet na pohádky.
Dneska jsem dostala dárečky ♥ od holek.
Byla jsem dnes na roztrhání. Ve městě, pak doma chvíli balení dárků, potom přišla Hate s dárečkem (I ♥ Gero hrnek) a nakonec jsme šly s holkama na Alvina a Chipmunky 3. Kromě úžasného hrnku, vytoužené řasenky jsem dostala ještě náušnice, půllitr s kachničkami (kámoška si hrála s barvami na sklo a prolezla celý můj blog, aby ty kachničky našla =D), nějaký ten přívěsek.. a skončily jsme u pizzy. Za poslední dva týdny jsem byla na pizze už třikrát! Upizzuju se k smrti!
Co se týče SHI-teamu, DOOMu a Sparklesse. Pokusím se dodělat Vánoční speciál SHI-teamu (Kapitola 64.) a přidat ho sem po svátcích. Sparkless bude taky a DOOM se pokusím též dospat, takže nadílku dostanete trochu později.
No, teď jsu koukat na Lásku nebeskou a Hugh Granta! ♥

Dyamirity

Pár nových poznatků

16. prosince 2011 v 17:44 | Dyamirity
-Dneska to bude v bodech♥-


  • Měla jsem jet na hory.
  • Nejedu.
  • Asi budu nemocná.
  • Mám mozol na prstu z kreslení. Respektive promáčklou kost. A trup na palci.
  • Držím špatně tužku. Už od rpvní třídy.
  • Spousta lidí došla k názoru, že mám strašně dlouhý vlasy.
  • Já si to nemyslím.
  • Nic nestíhám a večer upadám do kómatu, z něhož se budím až se zazvoněním budíku.
  • Fuchs včera ve Zlíně potkala nějakého onanistu a má z toho trauma. Vždycky jsem říkala, že Morava je prohnilá až na kost!
  • Což mi připomíná, že z nepochopitelného důvodu mluvím moravským nářečím. Fuchs to neuvěřitelně irituje.
  • Pořád mi chybí čtyři dárky k Vánocům.
  • Což mi připomíná, že musím uprosit Giru a Hate, aby mi koupili tu mikinu z medvědími oušky.
  • Jeden z těch dárků, které nemám je pro Giru.
  • Ujíždím na Eisschoku. Opět.
  • Ujíždím na Glee. To je novinka.
  • Mám tvůrčí blok v psaní. Čtenáři tím trpí.
  • Už docela umím s tabletem. Každopádně to vypadá o něco líp.
  • Každý SHI-team mi trvá dýl a dýl. Depresivní.
  • Na příštím animefestu budu mít cosplay Matryoshky.
  • Na příštím táboře budu možná praktikantka. Stále čekám na odpověď od vedoucí.
  • Baví mě psát v bodech.
  • Poslední dobou zanedbávám blog.
  • Táta mi konečně přimontoval nástěnku! Hell yes!
Myslím, že to je vše, co jsem vám chtěla sdělit. Stručně a jasně =D Je to vážně sranda psát v bodech ♥
Dyamirity

Zimní únava

4. prosince 2011 v 16:45 | Dyamirity
-Další seriál na který koukám jen kvůli yaoi: GLEE ♥-


Tenhle článek píšu ze zoufalství. Původně jsem doufala, že se vytratím s kámoškama do pizzérky než dorazí staroušci. Bohužel, nepodařilo se mi. Nemyslete si, že nemám ráda své příbuzenstvo. Ale už rok moje babička randí s jistým postarším pánem, který je... ovládej se Dyami, neříkej otravnej starej rozumbrada... ne moc podle mé chuti. Takže teď tu sedím ve svém koutku u počítače a pokouším se ignorovat jeho chytré řeči. Moc to nejde.
Víte, nejde mi tak ani o jeho povahu. Vlastně by mi ani nevadil, protože se tak často nevídáme. To, co mi vadí je, že babička už bez něj neudělá krok. Už je to přes rok, co jsem s babčou mluvila bez jeho světaznalých poznámek. No,a le to jen tak okrajově. Budu to muset trpět hodinu, než vypadnu z holkama ven.
Rozhodla jsem se, že letos už si prostě nechám udělat tetování. Už jsem rozhodnutá asi od svých třinácti, ale prostě letos už ho chci. Nemohla jsem se rozhodnout, co, ale nakonec to asi vyhraje ledňáček. Super vystylizovaný ledňáček. A babča s tím svým hned začali: Cože? Tetování? Ty? Dělají, jako kdyby mi bylo jedenáct a ne šestnáct. Moje ségra se nechala tetovat taky v šestnácti. Ale néé, já jsem ta mladší a pro celou rodinu budu vždycky ta malá holčička, co leze po stromech. Dobře, pořád ráda lezu po stromehc, ale je mi 16!!
Takže budu muset vybrat konto a vyrazit do salónu. Mamča říkala, že půjde se mnou, ale trochu se bojím...
Letos jsem na sebe dosti pyšná, co se týče známek ve škole. Jediný, co mi vadí, je ta trojka z němčiny, ale jinak... haha, samý dvojky a jedničky dme se pýchou*
Víte, co mě irituje? Že i když nemám skoro žádný volný čas a spoustu práce, pořád si přibírám novou. Kreslím SHI-team a věci na výtvarku, učím se, píšu povídky a sem (i když tady to trochu zanedbávám, omlouvám se), překládám, mám kroužky a k tomu se ještě pokouším bruslit a sledovat nějaké ty seriály. A stejně nedokážu říct Ne, když mě někdo o něco poprosí. Nevíte, jak bych se tohohle zlozvyku mohla zbavit?

Tak, pěkně jsem vypovídala... mám pocit, že mě lidé zanedbávají. Myslím můj blog. Fňuk... musím fakt začít pořádně psát =3 <- Tady jsem původně napsala spát... to bych taky mohla... =D

Dyamirity
Asi se o vánočních prázdninách vrhnu na DOOM, co říkáte?

Arzen a trocha zášti

22. listopadu 2011 v 18:47 | Dyamirity
-I've alway wanted to try kill someone. And today, I finally found THAT person!-

Každý má takového profesora. Profesora, kterému by nejraději napustil notes arzenem a pak s upřímnou škodolibostí pozoroval, jak se onen profesor pomalu tráví olizováním prstů, kterými předtím i potom opakovaně otáčí inkriminované stránky. To je můj plán. Nakonec jsem zvolila arzen. Jediná chybka v tom plánu je, že jaksi nemám možnost se dostat k tomu jejímu notesu. To ten arzen by se mi sháněl líp.
Dneska mě má třístaletá nemesis, též známá jako Šnelberle (velice kreativní přezdívka, nemyslíte?), němčinářka, jakožto první profesor za mou pětiletou kariéru na gymplu rozbrečela. Normálně to bývá obráceně! To JÁ nutím profesory k pláči! Já jsem ta špatná v rovnici Profesor-Dyamirity!
Dnes to ale Šnelberle otočila. Z ostatních přečdmětů mám v pohodě jedničky dvojky au ní má velice elegantní čtyřku. Ale kdo by se divil, vzhledem k tomu, že když se jí an ěnco zeptáme, úplně nám vyfakuje s tím, že jsme úplně blbí, máme to dávno umět a že to znova opakovat nebude. <- To mi řekla po písemce, jejíž obsah jsem pochopila až PO PÍSEMCE a to jen protože mi to Hate konečně trochu vysvětlila!
Ale co mě dorazilo nejvíc? Řekla mi: Nebreč, tím nic nevyřešíš!
PROSÍM?!
Tak ona mi ještě bude říkat, ať nebrečím? Já si budu brečet, jak chci! Klidně se i vysmrkám do té **** písemky! Po tom, co mi tohle řekla se deprese změnila ve vztek. Asi jsem vypadala HODNĚ naštvaně, protože holky, co sedí přede mnou, se vsázely, jestli jí hubu rozbiju rovnou, nebo jí napřed pořádně seřvu. Naštěstí /bohužel/ jsem to vydržela a vztek si vykřičela cestou na oběd. Kikina ze mě musela pěkně kvést, když jsem jí s ledovým klidem popisovala, jakým způsobem Šnelberli zavraždím.
Strašlivě mě štve, že druhá skupina z němčiny umí asi tak třetinu toho, co my a má s klidem jedničky. A pak se někdo může divit, že si pořád stěžujeme. U nich bych měla jedničku s hvězdičkou, dvakrát podtrženou a ještě beruškou navrch! <- Berušku jsem dostala k jedné písemce z chemie. ♥
Chjo... prvotní vztek už mě přešel. Předtím jsem byla vážně vytočená. Minule když jsem vylezla z němčiny, nakopla jsem lavičku, na jejímž druhém konci stál jeden spolužák... fyzika a teorie časoprostoru funguje, tedy: byl na špatném místě ve špatný okamžik. Podsekla jsem ho v kolenou, chudáčka.
A co z toho plyne: Baba Šnelberle ze mě dělá násilnici!

Dyamirity

Kresby na objednávku

17. listopadu 2011 v 21:09 | Dyamirity
~Co nám tu ještě chybělo? Ano, kresby na objednávku!~

ART FOR ART

- Kresba na objednávku, kterou jsem dělala pro Morningtreadera -

Tak jsem se rozhodla rozjet Kresbičkování.
Víte, o čem mluvím? Na deviantartu se tomu nadává Trades. Art for art, tj. já vám nakreslím třeba vaše OC (pro ty tuponě, mezi niž jsem donedávna patřila i já, OC znamená Original Character) a vy nakreslíte nějaké zase mně. <- Pravděpodobně někoho ze SHI-teamu, pravděpodobně =D
Tuhle Trades Action! jsem rozjela i na devinu, ale rozhodla jsem se jí dát i sem.

Pravidla jsou jednoduchá:
1. Napíšete mi do komentářů o koho byste měli zájem a pokud možno třeba odkaz na nějaký jejich obrázek, ať to nemusím dělat z hlavy. Byla bych ráda za vaše OCčka, ale klidně udělám i nějaký fanart na něco existujícího. Já vám dám na oplátku někoho svého.
2. Nechávám si výsadní právo vám to odmítknout, ale neudělám to, protože jsem měkkosrdnatá a... tak dál. Takže vám tu vaši příčerku nakreslím a zveřejním vám ji.
3. Pak už budu jen netrpělivě očekávat vaši kresbičku.

A to je vše. Jak prosté.

Doufám, že se zapojíte, protože se potřebuju pocvičit v kreslení něčeho jiného okrem SHI-teamu a strašně ráda dávám cizí OCčka.
Pokud si myslíte, že neumíte moc krečslit, nevadí. Všichni se zatím učíme. Takže se nestyďte přidat, je to zábava =D
Netrpělivě čekám na komentáře ♥

Dyamirity

Apatie

13. listopadu 2011 v 21:28 | Dyamirity
....
Vymýšlení titulků je čím dál tím těžší... obzvlášť pro tenhle článek.
Nebojte, není to nic o tom, že bych chtěla skonřit s blogem nebo se SHI-teamem. Ten měl být vlastně už dneska, ale nějak nebyla síla ho dodělat, takže 100% bude zítra.
Ale dnesak to není jen tak nějaká výmluva z lenosti, ale proto, že na mě padla menší apatie, jak už plyne z nadpisu.
Dnes jsem se totiž dozvěděla, že umřela moje jediná prababička.
Vím, že bych měla být smutná a brečet, ale prostě na mě padla jen taková netečnost. Možná je to tím, že jsem s tím byla smířená. Babička totiž už nějakou dobu byla v nemocnici a... nějak jsme to očekávali...
Ale stejně mě to... nemůžu najít to správné slovo.
....
Dozvěděla jsem se to v autě cestou ze Šternberka, kde máme druhou babičku a tak jsem si trochu pobrečela. Fuchs jsme naneštěstí už vysadili na nádraží, kde čekala na vlak do Zlína, takže jsme jí to nemohli napsat, dokud nebude s někým... aby na to nebyla sama.

Takže doufám, že pro dnešek mě omluvíte a slibuju, že konečně trochu přidám a budu sem přispívat víc.

Dyamirity

Sweet Sixteen

19. října 2011 v 20:49 | Dyamirity
-Lálalalalá ♥-
Už je ze mě stará bába! =D
Alespoň mám ten pocit. Naštěstí pro mě, mám úžasný houf babích kamarádek.
Dnes jsem neočekávala žádné dárky. Tablet jsem dostala už v pondělí, dárky od holek během přespávačky minulý týden, Fuchs zase v pátek než se vrátila do Zlína, Hate a Gira se omluvili s tím, žejeho dárek bude mít prodlení a zbytek rodiny dorazí až v sobotu. Takže jsem nečekala nic kromě pár gratulací na facebooku.
Překvápko (dobře, takové zas ne, něco jsem tušila) bylo, když jsem vstoupila do třídy na první hodinu a na lavici mu trůnilo šestnáct muffinů s jednou zapálenou svíčkou.
Samozřejmě jsem si přála Gera ♥
Ale den nebyl tak růžový, jak původně vypadal. První tři hodiny jsem měla úžasnou náladu,ale pak přišla němčina. Já tu bábu fakt jednoho dne zabiju, vykuchám, vykostím a pověsím její ohlodané torzo na nejvyšší sloup té odporvné věže, co nám v Žatci postavili! Víte, já většinou staré lidi respektuju, ale ona je fakt zlá babizna! Jen ta černá kočka na rameni ji chybí! Byla na mě tak hnusná... fňuk, fňuk, málem jsem se tam rozbrečela... já, velká Dyami-chan... ale naštěstí to zase zlepšila výtvarka, kde nám sice třídní popisoval zabíjačku, ale mohli jsme se ztrhat smíchy (neptejte se mě, co je na zabíjačce vtipného! Nemít tak ráda maso, stanu se z principu vegetariánkou!). Bylo mi sice trochu blivno, když se rozpovídal o tom, jak se musí střeva vyvrhnout a tak dál, ale jsem na guro zvyklá yaoistka a přestála jsem to!
Na klarinetu jsem si na všechno postěžovala a na výtvarce jsem se odreagovala, takže mám zase takovou tu dobrou náladu, co máte jen o své narozeniny. ♥
Nevím, co víc k tomu napsat. Jako malá jsem na šestnáctileté koukala vykuleně a říkala jsi, jak jsou staří... a teď si tu tak sedím, šestnáct na krku a ani mi to nepřijde...
Jsem strašně zvědavá, co si na mě vymyslela Gira a Hate... Gira mi tvrdila, že se mi pokoušela ušít plyšového Aiira (hahá!), ale nakonec to vzdala. Takže uvidíme. Samozřejmě vás budu informovat =D
Taky snad přidám fotky těch muffinů, pokud mi je Lůca pošle =D
Musím končit, musím končit a musím přestat s Eisschokem!!

Čauky mňauky,
Dyamirity-chán!

Iluze a deziluze

6. října 2011 v 14:25 | Dyamirity
-Aneb svět se žene do záhuby-
-Konečně jsem se dokopala k tomu udělat si nové obrázky do výšplechtových článků♥-

Long time no see, darlings!
Poslední dobou nemám vůbec čas. Už v neděli jsem začala barvit a čistit nový SHI-team, ale prost nemám čas to dodělat, takže tu bude až další neděli. Navíc ho dělám v gimpu tabletem, takže to vypadá jak kreslené voskovkami.
Takže si musíte počkat. Omlouvám se. Prostě jen chodím do školy a na kroužky... a pak se po večerech učím, popřípadě se pokouším přivodit si kóma.
Mám tu novinky ze školy. No, novinky vlastně ne. Že máme ve třídě idioty, to vím už dlouho, ale tentokrát se to potvrdilo. Protože... určtě jsem vám už říkala o trojici spolužaček, jež nosí oblečení o dvě čísla menší, cítí se být nadřazené nám ostatním smrtelníkům.
Abych vás trochu seznámila se situací. Spolužačka A a B jsou nejlepší kamarádky a Spolužačka C se k nim v jednom kuse vtírá. N a Spolužačka C nám pořád věší bulíky na nos, kecá, až se jí od huby práší a nedávno se pokusila sbalit kluka Spolužačky B. A Spolužačka B se samozřetelně naštvala a hodlá Spolužačku C zavraždit v okamžiku, kdy jen ukáže ve škole nos.
A dnes jsme se dozvěděli novinku: Spolužačka C odchází z naší tříd y a přechází do prváku, protože s námi prý nemá dobré vztahy (a kdo za to asi může, no?). Neřekla to nám, neřekla to třídnímu, neřekla to nikomu. Prostě včera sebrala papínka a šla za ředitelem.
Nezdá se vám to trochu na palici? Ona si nejdřív znepřátelí celou třídu a pak se diví, že ji nikdo nemá rád...
Takže teď z ní má celá škola srandu. Navíc dneska prý šla kouřit za školu... a ve škole se naukázala. Takže... že by další průser? <- *Vyžívá se v cizích průserech, když zrovna nemá nějaký svůj*
Ale o tom jsem mluvit nechtěla... tedy ne moc. Nechci mít s blogu jednu velkou drbárnu.

Fufufu... jdu psát Marionette. Nebo možná DOOM. Nebo možná SHI-team...

Mám těch projektů nějak moc =D

Dyamirity
Najednou nevím, proč jsem tenhle článek psala.

Need some inspiration...

18. září 2011 v 18:52 | Dyamirity
-Hola, hola, inspirace, kde se schováváš?-


Víte, kdysi jsem neměla problém začít nějakou povídku a po pěti řádcích jí odpískat, uložit do hlubin své složky, kde by si semínko inspirace mohjlo tlít. A poslední dobou... mi to nějak nejde.
Nápady a postavy se mi moc prolínají a já mám strach, že když je použiju v jedné... tak už je nebudu moct použít jinde.
Většinou to vyústí do jedné ze dvou situací.
Zaprvé, postava nebo nápad zůstane nevyužit.
Zadruhé, skončí v SHI-teamu...
Je to smutné, ale je to tak =D Nedávno, respektive před třemi měsíci, jsem začala psát povídku, kde jsem měla možnost využít část shounen-ai nápadů. Ano, správně, matlanina zvaná Sparkless =D
A právě teď uvažuju nad povídkou, do níž mám jen dvě postavy. Nevím, jestli to bude povídka nebo komiks, fantasy nebo z reálu... chňá... dokonce nemám ani hlavního hrdinu! DVĚ VEDLEJŠÍ POSTAYV =D
Ale už chci do svého smyšleného světa vnést trochu čerstvého vzduchu, abych všechny nápady necpala do SHI-teamu. Potřebuju název. Nějakej super uchvacující název, pod který bych to celé cpala! Mňahá...
Můžete mi někdo říct, o čem tenhle článek je?
Dobře, řeknu vám to já. Když nad něčím přemýšlím, potřebuju si to sepsat, abych si to urovnala a zrovna blog se mi na to moc hodí! =D Omlouvám se =D
...
Pomalu připravuji medailonky charakterů. Je to práce, protože s tím tabletem ještě pořádně neumím a Yomaru vypadá strašně divně a navíc jako holka. Doufám, že ostatní mi vyjdou líp. Docela uvažuju, že Yomarua předělám.
Pokud máte zájem, můžete je omrknout na mém devinu.
Ale být vámi, tak do té díry nelezu.
Jo as ještě tak okrajově, SHI-team přibude někdy během týdne, jak mi to škola dovolí =D

Dyamirity
Poznámka pod čarou: Dnes jsem dodala poslední díl Sparklesse na a-m, takže asi od příštího týdne začnu se zveřejňováním zde. U těch komentářů jsem se málem rozbrečela.

O bodláčí

7. září 2011 v 20:55 | Dyamirity
-I přes silně poetický název nečekejte úvahu....je to jen další výšplechtový článek a toť vše!-


Školu máme týden a já už bych si dala další prázdniny. Jsem unavená... a to jako vážně. Dnešek byl obzvlášť zabiják. Ve škole odpoledka, z odpoledky o pět minut dřív na klarinet a z klarinetu jsem šla pozdě na výtvarku, kde jsme dvě hodiny jako rozcvičku po prázdninách kreslili bodlák. Mám z něj docela dobrý pocit... je to strašně uklidňující po dvou měsícech si zase sednout a dvě hodiny bez vytáček kreslit...chybělo mi to.
Domů jsem dorazila v půl sedmé. A to jsem nemyslela na nic jiného, než na tu teplou pizzu, kterou mi maminka slibuje už dva týdny.
Stává se ze mně troskááá.... fňuk...
A pohádala jsem se s tou tlustou **** z naší třídy, která mi leze krkem už dva roky. Fakt jsme se rafly a já nebyla daleko tomu jí jednu vrazit. Chudinka Hate nevěděla, co mě tak vytočilo a celý tělák to ze mně páčila. Ona Hate má se mnou poslední dobou velkou trpělivost. Skoro se jí divím... ale zase... já jsem asi pořád lepší než Gira.
Jestli mají Chidori nebo Homura dlouhý vedení, co potom Gira =D (Girro, jestli tohle čteš: Vem si to k srdci, ano?)
Ale teď z lepší stránky.
Dokončila jsem Sparkless.
Má 188 stran, dělala jsem ho tři měsíce a je to má nejdelší/nejdelší dokončená/první shounen-ai/první na anime-manga zveřejněná povídka. Ano, Sparkie nese spoustu prvenství. Taky jsem do něj vypatlala všechny shounen-ai scény, které se mi v mozečku kdy vylíhli (dobře, jsem ráda, že jsem některé z nich využila a nebudou mě svádět k tomu, abych je cpala do SHI-teamu) a tak si teď dávám menší tvůrčí pauzu, aby se nápady mohly obnovit. Dávám jim tak týden.
Jinak slibuju, že sotva ho dodám na anime.mangu, začnu ho zveřejňovat i tady. A dám vám sem další kapitolu DOOMu. A nový SHI-team, který taky už nějakou chvíli nepřibyl.
Nějak shi-t zanedbávám... hm... musím s tím něco udělat...

Dyamirity
Další výšplechotvý článek o ničem....

Peklo začíná

1. září 2011 v 15:21 | Dyamirity
~ Peklo jménem škola začíná. Opijte se dokud můžete! ~

-Erik, original character od Kary , kresleno... no to je jedno proč, ale hodí se k podtitulku-

Ano je to tak. Prvního září. Ďábelské to datum. Každý školák na světě ho nenávidí. A víte proč?
Protože začíná škola.
Ráno jsem se probudila při zvuku Magnetu od Gera (alespoň jedno světýlko ve tmě) a první, co jsem si pomyslela bylo: "A ku*va!" Vstávala jsem v sedm, tedy o půl hodiny později než obvykle do školy, dovlekla jsem se do kuchyně, narychlo posnídala, naházela na sebe oblečení (i svou novou kchůl dlouhou mikinu bez rukávů ♥) a vyrazila.
Sešla jsem se s Lůcou a Týnou a hurá do školy. Sotva jsme si opět zazámkovaly skříňky, bylo nám řečeno, že místo do své obvyklé kmenové třídy půjdeme do pavilonu.
Abych to upřesnila: pavilon je minidomeček asi deset metrů od školy, který napůl vypadá jako zahradní kůlna. Obyčejně se tam učíme výtvarku a samozřetelně tam máme i posilovnu.
A co jsme se dozvěděli?
1.) Naše kmenová třída se z kreslírny číslo 41 změnila na ten odporný pavilon. (Hé?!)
2.) Náš zástupce třídního se změnil z neškodného matikáře na ďábelského bižuláře. (Héé?!)
3.) Na školu nám byl nainstalován systém na karty, kde si budeme pípat příchody do školy. (Hééé?!)
A spoustu dalšího nezajímavého stuffu. Ale tohle byli tři věci, které mě vytočily k nepříčetnosti. Ale jinak bylo fajn po dlouhé době vidět všechny kaamrády. S většinou jsem se neviděla celé léto, např. s Girou.
Mám už domluvené i kroužky a po úterku bude kritická středa. Hned po škole jdu na klarinet a z klarinetu rovnou na komořinu. Takže domů dorazím v půl sedmé a asi umřu hned na prahu.
...
Tohohle školního roku se dost děsím. Upřímně.
Ale což... jsem přece velká Dyamirity! Něco jako škola mě nepokoří!!
Hahaha....
....fňuk.

Dyamirity
Nyní již středoškolačka.

Srdce mi krvácí...

29. srpna 2011 v 14:07 | Dyamirity
~Rozvrh objeven, infarkt zaručen~


Po krátké debatě na ICQ s Hate mi bylo prozrazeno tajemství. Na internetu už se objevil náš rozvrh. A já, sotva jsem ho rozklikla, jsem věděla, že je to v kelu.
Jedinou útěchou mi bylo, že jsme s Hate skončily spolu v jedné skupině angličtiny (což jsme věděly už od června) a u poměrně dobrého profesora, takže je šance, že se i něco naučíme. (Hahaha, jasně Dyamirity, jako kdyby to Hate potřebovala)
Ale jinak žádná sláva. Chvíli jsme řešili, co to sakra je Matematika P (což jsme nevyřešili...), spílali té zákeřné zástupkyni za tři odpoledky za sebou a skončili u pofňukávání.
Můžu se vám pochlubit svým rozvrhem prváka, jestli máte zájem. Klidně ho s někým vyměním, protože jak to tak vypadám, tenhle rok mě škola a kroužky zabijou...
Čerstvě okopírováno ze školního webu. Jediné, co mě uklidňuje je pět hodin v pátek, kdy nemáme němčinu. Celý týden se budu těšit na pátky... a budu se děsit úterků...

Dyamirity

Touch of sanity

18. srpna 2011 v 10:08 | Dyamirity
VAROVÁNÍ - Tento článek může obsahovat známky depkaření, sebelítosti a hodně silné deprese. Pokračujte na vlastní nebezpečí.

Už mě to nebaví. Nebaví mě tvářit se, že mi nic nevadí, že mám dobrou náladu, že já jsem ta hodná, chápavá, co se přes všechno přenese a nedokáže říct ne. Protože po většinu času se taková vážně snažím být. Jako kompenzace za svou sestru, která si na ostatních vybíjí svoje nálady a dokáže pokazit i cestu do Paříže.
Už mě to vážně nebaví. Člověk by řekl, že jeho vlastní rodina bude trochu chápavější, co se týká jeho osobního života. Ale ne... když je máma pryč (prosím, ať už se vrátí!), táta a Fuchs mají pocit, že mě musí vychovávat. Pořád totiž trpí utkvělou představou, jak jsem nesamostatní a tak mi to pořád předhazují a ještě jim to přijde kdovíjak vtipné.
Ono to ovšem dost bolí.
Pořád slyším jenom: Ale to bys mohla zvládnout sama, Co takhle být trochu samostatnější, ale jak mám být sakra samostatnější, když mi stojíza zády a kontrolují, jak to dělám? Já bych moc ráda byla samostatnější, ale víte proč nejsem?! Protože mám strach! Strach z toho, že když to pokazím, tak si to zase poslechnu od své bezchybné vysokoškolské sestřičky, která je přece tak perfektní, všechno umí a spousta řečiček navíc...
Navíc... proč mě s ní všichni srovnávají? Já nejsem ona! To, že máme stejné rodiče, stejný hlas a stejnou velikost kalhot, přece neznamená, že musím jít přesně v jejích stopách! Pozor! Fuchs byla skvělá v matice, zatímco já v ní bojuju o dvojku... ale koho zajímá, že ona měla trojky z angličtiny z níž jsem já po Hate nejlepší ve třídě?
Je to dost ubíjející mít staršího sourozence. Navíc staršíhosourozence jako je Fuchs.
Pokouším se mít pořád dobrou náladu, protože mě iritují lidi, kteří pořád emaří nad blbostma. Pokouším se "být aktivka" jak říká Fuchs, to znamená, že co slíbím, to splním. A proč?
Protože to mě bude jednoho dne odlišovat od ní. Já nebudu ta mručounka. Ne, já budu tetička Dyamirity ke které budou utíkat její zoufalí synovci a neteře, když jim maminka bude dávat extrémní čočku.
Nevím v co se tenhle článek zvrhl. Původně měl být o úplně jiném druhu depky a zvrhlo se to ve velkou stížnost na mou o pět let starší sestru... Doufám, že sem přijde a přečte si, co si o ní myslím... protože pak by se možná chovala jinak.
Ještě tak okrajově: Včera jsem po neskutečně dlouhé době zase brečela. Ano, je to tak. A to jen kvůli tomu, že už si zase připadali tak vtipní a předhazovali mi moje neúspěchy. Nevím, jestli to dělají schválně, ale je to strašně ponižující. Takže jsem práskla dveřma s tím, že jdu spát a místo toho se vybrečela. Hlava mi z toho třeští ještě teď.
A Fuchs se pak ještě ptá: "Ty ses urazila?"
Ne, vůbec jsem se neurazila, jen jste mi zlomili mé křehké kočičí srdíčko!
Kašlu na ně. Nebudu se měnit. Budu taková, jaká chci být a oni se s tím prostě budou muset smířit. To, jak jsem nesamostatná si povíme na křestu mé první knížky... jo, kéžby =D <- Už se mi trochu zlepšila nálada, vidíte? První smajlík v celém článku.
Jdu zabít Fuchs.
Proč se sakra nemůže chovat jako jiné starší sestry?

Dyamirity
-těžce nesoucí úděl mladších sester-

Když kocour není doma...

11. srpna 2011 v 22:49 | Dyamirity
~...tak myši mají pré (a nebo jak se to slovo píše)~

Abych to vysvětlila: Už je to dva dny, co moje mamča odjela do Bulharska k moři na Zumba pobyt. Což zhruba znamená, že já, Fuchs a tatínek jsme zůstali sami. Řekli byste si: Pořád má doma tátu, to se nepočítá. To ovšem neznáte mého tátu. On je to samé, co já, jen v bledě modrém, alespoň co se zlozvyků a humoru týče.
Takže to vlastně je, jak táta sám řekl, jako když odjeli rodiče a děti zůstali sami. Problém je, že já a Fuchs jsme ty STARŠÍ děti. Dohlížíme, aby měl táta co jíst a chodil spát před svítáním. Alespoň se o to pokoušíme.
Víte, jedna věc mě překvapila. Když máma není doma, skoro se s Fuchs nehádáme. Když jsme samy, je to jako kdybychom vážně byly SESTRY O_O
Šok všech šoků!
Víte, poslední dobou se cítím jako lůzr. Nepíšu, nekreslím, nepřekládám. Nemám na nic chuť, jsem prostě lemra líná. A to jsem se uvrtala do dalšího překladu: přesně řečeno do překladu BLEACHE pro TNT. Ano, Bleache, toho nekonečného stuffu, na jehož motivy dělám SHI-team. Naštěstí nejsem první, poslední ani jediná překladatelka, takže já osobně mám na starost díly 211-283 nebo tak nějak. Navíc se chci někdy vrhnout na překlad novely Durarary!! a možná i český překlad BL drama cédéček, na které si pomalu pěstuju obsesi.
Včera jsem si totiž stáhla BL cédéčko s Hiroshim Kamiyou a Daisuke Onem. S vyschlou hubou jsem nad tím seděla celé odpoledne a myslela, že umřu. (Pokud byste měli zájem, ozvěte se!)
Zjistila jsem, že od té doby, co dělám pro TNT (och, jak honosně to zní a jak nicotná přitom jsem...), jsem se hodně zlepšila v angličtině. Dřív jsem na překlady potřebovala slovník a někdy jsem nerozumněla celým větám. Teď už to zvládám skoro bez slovníku a i závěrečný výsledek je ménně krkolomný (dme se pýchou).
Navíc na překlad člověku stačí znalost jazyka mateřského a toho, z kterého překládá.
Je to uklidňující.... doporučuji =D
Nevíte, jak jsem skončila u překladů, když jsem začínala u Zumba pobytu mé mámy?
Já taky ne. Ale brzy čekejte recenzi na to BL cédéčko...
Jdu si znova pustit Track 07 ♥

Dyamirity

Harry Potter maratón

26. července 2011 v 21:59 | Dyamirity
~Aneb Dyami a grupa kámošek se snaží trhnout rekord v čemkoliv~


Víte, už dlouho jsme s kámoškami plánovali menší oslavu. A konečně se nám povedla. Měla to být obyčejná přespávačka s filmem, ale nějak se nám to zvrtlo a my se rozhodly udělat si menší Harry Potter maratón. Začínaly jsme v pět odpoledne a spát jsme šly v pět ráno. Ale k tomu se dostaneme později. Teď od začátku.
Varování: Tento článek může obsahovat známky slashe na Harryho Pottera.

Pro začátek vám dám radu. Nikdy, ale NIKDY, NIKDY, NIKDY NEČTĚTE SLASH NA HARRYHO POTTERA, POKUD SE HO CHYSTÁTE SLEDOVAT CELOU NOC. Protože jinak i o vás vaše ne-až-tak-úplně-yaoistkické kamarádky budou myslet, že jste buď za a) blázen (můj případ), b) úchyl (pokud neví, že jste yaoistka). O mě to naštěstí ví a mé záchvaty velkoryse přehlížely. I ten obří epic fail, který jsem chytila, když se poprvé objevil Wood. Za toho Wooda může Taylor a její zákeřný článek o páru FlintWood. Myslela jsem, že umřu, protože ten herecf je tak ukeidní a ta povídka byla tak výborná, že... no, nebudeme to rozebírat do detailů.

Jak už jsem řekla, začaly jsem v pět odpoledne a to dílem číslo jedna, jídlem jak pro větší somálskou vesnici a mojitem. Jídlo po chvíli ubylo, mojito taky a jen Harry Potter zůstal. První díly jsme prokecaly, protože jsme se všechny čtyři dlouho neviděly a hlavně, protože je známe nazpaměť a herci ještě nejsou fešáci.
Druhý díl si vůbec nepamatuju, že běžel, třetí jsme přeskočili, protože ten nás nějak nebaví a šli jsme na čtyřku. A tam to přišlo. Robert Patizón, když byl ještě vcelku hezkej. Nezkaženej Stmíváním. Přiznávám se, ale většinu filmu jsme procivěly na něj.

-Co se stane v Tajemné komnatě, zůstane v Tajemné komnatě... hehe... ale tenhle pairing se mi nelíbí... Draco je totiž uke, uke ukeidní z Uketovic!-
Po čtyřce přišlo venčení Týnina psa (kdy jsme si to štrádovaly po celém sídlišti v pyžamech (za světla, kde nás každý zná, jen tak mimochodem) (já měla své velice sexy pyžamo se želvičkou), pak rohlík se sýrem a přestěhovaly jsme se Týně do postele. Podotýkám, že jsme v ní byly ČTYŘI a vešly jsme se, jelikož má palandové letiště (*tiše závidí*).
Můžu říct, že touhle dobou už jsme byly naprosto mimo, probraly jsme všechna možná i nemožná videa, obrázky, co na netu o HP jsou, zdrbly jsme herce, pairingy (hehe...) a vrhly jsme se na pětku.
Chcete něco vědět?
Draco je HAWT! Velice, ale opravdu velice HAWT überbishík! <- Musím zjistit, kde se vzala má nepochopitelná obsese na blonďáky. Ne, nemluvím o Kakoichim, Takibim, Shizuovi, Junovi, Owenu Wilsonovi, Gunjim a... potřebuju doktora...
Ale zpátky k Harrym Potterovi. Zatímco jsme utíraly slinu pokaždé, když se tam Draco vyskytl v tom svém sexy roláčku, otočily jsme se 90° a zaujaly pozici, v které to velice svádělo ke spánku, ale jelikož já neviděla šestku ani sedmičku, byla jsem rozhodnuta zůstat vzhůru. Já, která když nemá svých osm hodin spánku, je nepříjemná jako... přirovnání doplňte sami.
Během šestky, kdy nám vytuhla Lucka, jsem strašně otravovala Týnu a Kikinu, protože jakožto poctivý čtenář, znala jsem příběh dopředu. Ale stejně mě trochu (víc) zklamala. Hodně to odflákli, jen co je pravda. A navíc mi strašně pila krev Levandule. Vám nevadila? Byla úplně hrozná... další krysa do sbírky!
No a u šestky jsme vlastně skončily. Jak jsme zalehly (v pět hodin ráno, kdy už svítalo), usnuly jsme jak zabitý. A vstávaly jsme v devět, kdy nám všem bylo blbě. Ale pokud vím, nikdo nezvracel. =D
(Poznámka na okraj: Proč se mi tu noc sakra zdál yaoi sen? Dakší yaoi sen... a mimo jiné s pairingem IchigoRenji?)
Ještě štěstí, že já a Lůca od Týny bydlíme každá asi sto metrů, takže jsme došly vcelku v pohodě. Kikinu pořád podezřívám, že usnula po cestě, ale nevím jistě =D
Ale co víc k tomu dodat? Že ještě ten den jsem zkoukla Harryho Pottera sedmičku a druhý díl jsem načala. Všimli jste si, jak je Neville v sedmičce sladkej? A ten herec... (*jde si dát studenou sprchu*)
Víte, proč tohle píšu? Zaprvé, abyste věděli, jaké jsem zvíře, zadruhé, abyste se pobavili a zatřetí, abych si to paamtovala. Jednou si to budu číst a smát se tomu.... i když je fakt, že se směju už teď.

A na závěr ještě jedno video, které jsem poprvé viděla na přednášce o slashi u Nagat. Je to vážně luxusní a pokud se díváte na film a vzpomenete si na něj, nemůžete to zvládnout s vážnou tváří:
*už zase na to kouká a válí se smíchy*

-Fan of Slash- Dyamirity

Dyami's epic fail

23. července 2011 v 10:52 | Dyamirity
~Jsem lůzr... alespoň mám ten pocit....~


Tyhle prázdniny stojí za prd. Alespoň mám ten pocit. Pořád pracuju, ale není to vidět. Nejsem schopná napsat těch pár článků na blog. A pořád žeru. Takhle budu na konci prázdnin vypadat jako koule. Navíc už mě ani nebaví bruslit.
Taky tu minulý týden nepřibyl SHI-team a to proto, že jsem nestíhala, jelikož moje sestra mi tu pořád zavázela.
Ale to není to, o čem chci mluvit. Už je skoro polovina prázdnin a já bch se vám chtěla pochlubit hned několika věcmi:

1. Překročila jsem magickou hranici 100 stránek u povídky. Je to povídka Sparkless, kterou sem začnutaky brzo přidávat, ale která je zatím jen na anime-manze. Je to zatím má nejdelší povídka a to jí dělám dva měsíce!
Asi sem pro začátek dám nějaký úvod a popis postav.
2. Mám Gerovo cédéčko! Kdo neví, kdo Gero je, ať se stydí. Je to ten nej-dodejte jakýkoliv superlativ, jaký vás napadne, on takový jen, zpěvák z Nico nico douga. Cédéčko vyšlo před čtrnácti dny a já jsem zase jednou zasurfovala (přiznám se, bylo to zase jednou, když jsem si psala s Hate) a s nosebleedem jsem ho objevila. Ta půlhodinka během níž se mi cédéčko stahovala byla k nevydržení. Ano, přiznávám se, mám ho nelegálně, ale MÁM HO!
Nevím, čím se víc chlubit. Jen z tohohle krátkého článku jsem vymyslela nejmíň tři další články. Takže se těšte a nezlobte se na mě. Jsem poslední dobou nějaké líná.

Dyamirity-chan

Čekejte články: pár recenzí, úvod Sparklesse, článek o Gerovi (já si vás vzdělám, vy barbaři!) a další yaoi šuplíčky... jo a možná vás nechám nakouknout do mých pracovních desek, které jsem si přivlekla domů z výtvarky =D

A ještě jeden dodatek: čtenáři na anime-manze mi už vyznali lásku, slíbili mi mučení, dělají aukce, u koho budu bydlet, byla jsem nazvána bohyní yaoi i bohyní jako takovou a několikrát mi bylo naznačeno, abych Sparklesse vydala knižně. To ale člověku zvedne sebevědomí, to vám povím =D

☼ Holiday list ☼

9. července 2011 v 19:31 | Dyamirity
~Holiday list... co je to? To je seznam věcí, které chci udělat o prázdninách!~


  • Dopsat Sparklesse
  • Dokreslit SHI-team volume 14 a 15
  • Přeložit alespoň dvě volume Koisuru Boukuna
  • Zkouknout anime: Durarara!
  • Zkouknout anime: Working!!
  • Zkouknout anime: Soul Eater
  • Přečíst alespoň dvě knížky z povinné četby
  • Nazpívat alespoň jeden cover od Nico Nico
Čekala, jsem, že můj seznam bude delší, ale když si to tak vezmu, ono je toho vcelku dost. Budu si to dennodenně číst, dokud se nedokopu to udělat! Držte mi palce, ať to zvládnu =D

Dyamirity

Sparkie a tak dál

6. července 2011 v 10:13 | Dyamirity
~Konečně mám skutečnou radost z psaní. A víte proč? Protože čtenáři umí strašně zvednout ego!~

Nejdříc se chci omluvit, že není nový SHI-team. Nějak chybí chuť, ale slibuju, že do konce týdne bude. Te'd se mi tu pořád někdo motá a já na to chci mít klid =D
A teď k tomu, proč jsem tenhle článek vlastně začala psát.
Dřív jsem si psala povídky do šuplíčku a možná jednou za čas jsem je poslala Giře, Hate nebo jsem je dala přečíst našemu milovanému tídnímu, který mi je sepsnul a úplně mi tak zkazil náladu. Ale teď jsem přišla na geniální řešení. Dávám svojí povídku Sparkless na anime-manga.cz. Sparkieho jsem začala psát den před odjezdem do Francie a když jsem se vrátila, byla jsem překvapená poitivními ohlasy. To mě vyburcovalo a já se dala do psaní.
Dnes, o měsíc a kousek později mám na flashce víc jak sedmdesát stran, přičemž to není zdaleka konec, na a-m mám 10. kapitol a... čtenářky mi vyznávají lásku, vyhrožují stalkováním a smrtí, popřípadě bičem (tohle si budu pamatovat, Giro!).
Sparkie je shounen-ai povídka, jejíž začátek vznikl na koleni prakticky bez jakéhokoliv dalšího promyšleného příběhu.
Strašně mě těší, že lidé čtou moje věci a že se jim líbí.
Nevím, čeho jsem chtěla tímhle článkem dosáhnout... fakt netuším =D
Ale to je jedno. Aspoň víte, že mě prázdniny nezabili a hned sem dám další kapitolu DOOMu, co říkáte?

Dyamirity

Vytáhněte slunečníky, prázdniny začínají!

30. června 2011 v 20:46 | Dyamirity

PRÁZDNINY!!!


Ano, je to tak! Vysvědčení je rozdáno, stejně jako facky, popřípadě hodnotné dary a peníze. V mém případě to byl dar v podobě kompletního seriálu Sherlocka Holmese ♥ , kde je super kjůt Watson.
Mé vysvědčení dopadlo líp, než jsem čekala. Nakonec jsem skončila s třemi trojkami a to ze zemáku (kvůli pětce za práci z hodiny, když mi profesorka zabavila SHI-team...), němčiny a bižule (za to může zase těhotná profesorka s kterou mávali hormony a byla protivná jak... doplňte si sami...)

Jinak mé vysvědčení vypadalo zhruba takto:

Český jazyk - výborný
Anglický jazyk - výborný
Německý jazyk - dobrý
Občanská nauka - chvalitebný
Dějepis - chvalitebný
Zeměpis - dobrý
Matematika - chvalitebný
Fyzika - chvalitebný
Chemie - chvalitebný
Biologie - dobrý
Hudební/výtvarná/tělesná výchova - výborný
Informatika - výborný

K čemuž bych dodala snad jen to, že za celých devět let, co chodím do školy jsem nikdy nedostala dvojku z češtiny a to ani na těch malých vysvědčením ve čtvrtletích nebo v pololetí. Angličtina se mi povedla zlepšit kvůli TNT, pro které překládám mangy. Němčina se mi zhnusila společně s profesorkou. Za dvojku z občanky zde děkuji svému třídnímu, protože mi vycházela trojka, ale on se smiloval a dal mi tu dvojku, možná trochu z protekce, ale což... Dějepis mám ráda a tak jsem ho udržela na dvojce. Zemák naší rodině nikdy zvlášť nešel, ale od té doby, co čtu Hetalii jsem na tom znateně líp. Na matiku a fyziku máme stejného profesora, takže mi to splývá. Profesor-inženýr mě má vcelku rád, protože mi občas dochází spojitosti a vím nějaké věci navíc. Chemii mám strašně ráda (já vím, jsem divná) a dvojku mám jen proto, že jsme asi na dva měsíce měli nějakou praktikantku, která mi ten průměr zes... pokazila. O bižuli už jsem se zmiňovala, ale tu jsem DŘÍV měla taky ráda. Hudebka, výtvarka a tělák pro nějsou díky klarinetu, SHI-teamu a bruslím problém. No a infule... stačí umět trochu ladit barvy a dělat prezentace a máte to =D

Každopádně, začaly nám letní prázdniny a to teplotami okolo patnácti stupňů, přeháňkami a větrem, který mi málem odnes želvu z balkonu. Doufejme proto, že se to trochu vybere a bude pěkně, abych mohla dorovnat to hrozné opálení, co se mi udělalo od náramků.
Tohle léto se budu upřímně nudit. Ne, mluvím vážně, skutečně nudit, protože nejedu na tábor. Poprvé od svých pěti let. Dávám si letos pauzu a příští rok už pojedu jako praktoška. Ale letos... strávím asi léto jako maniak. Budu psát, bruslit, kreslit, bruslit, jíst, kreslit, psát a možná i trochu spát. Což bude pro vás dobře, ale pro mě zabiják organismu.
Jediný plán, který mám je asi chata a návštěva u Giry (kde si hodlám ukrást jedno z jejích koťat a propašovat si ho domů).
Takže pokud by měl někdo chuť, klidně se stavte =D

Yaoi zdar.
Dyamirity
Jůůů, konečně se mi povedl nějaký smysluplný článek!

Hra na vojáčky

29. června 2011 v 18:27 | Dyamirity
~Yaoi je všude. Opravdu všude! Dokonce i v armádě!~

Den před vysvědčením a... yaoi je opravdu všude i touhle dobou. Byli jsme totiž (jako každý rok) na Floře, kde probíhal jakýsi den s vojáky. Byla to vcelku nuda, ale jeden voják tam byl dost drsnej.
Byl u stanoviště s házením granátů (bez komentáře) a ty hlášky, který celou dobu střílel... no já myslela, že umřu. Nejlepší bylo, že říkal, že jedkonoh jeho kamaráda nevzali k vojákům kvůli tomu, že pil moc coly a měl tak vysoký cukr. No a tak se jedna spolužačka zeptala, jestli můžou kouřit.
A on na to:
"No, já tady od kouření nejsem..."
Samozřejmě jsem ihned zastavovala masivní nosebleed a on jen nechápavě koukal, jak se tam válím smíchy po trávě. Nakonec mu to ale asi došlo, protože se zarazil a prý:
"Dobře, tohle jsem formuloval blbě!"
Já nevím, jestli mi to ti lidi dělaj naschvál, ale tohle se mi za týden stalo už podruhé. Minulý pátek jsme totiž byli na školním výletě na laser game, o čemž jsem se tady taky chtěla zmínit, ale nějak nebyla chuť.
No, každopádně, bylo nás tam čtrnáct z třiceti, takže jsme celou cestu dělali ptákoviny, obzvlášť těch šest kilometrů, co jsme šli lesem. Jeden spolužák měl fialové tričko a tak brzo začali padat vtipy a nakonec to vyústilo v "Teplé bratry" souhrného označení pro naše dva spolužáky.

Jirka z lesa vytáhl jakýsi klacek.
Já: Jo, tuhle chvíli si užij, Jiříku, protože tohle je ta největší kláda, jakou kdy budeš držet. I když kdo ví... musíme zjistit, jak je na tom Nacmik.

Nechápu, proč všechny exkurze mimo školu musí končit nějakou yaoi libůstkou z které budu umírat ještě půl roku. Vážně to nechápu.
...
Jinak bych chtěla podotknout, že poslední dobou shi-t nějak flákám, alespoň co se týče denníkových článků. Dost jste mě ovšem zklamali, když jste mi nikdo neokomentovali novou kapitolu SHI-teamu. Buď to ti čtenáři, co většinou komentují, ještě nečetli nebo to byl silně podprůměrný díl.
Anebo vás to přestalo bavit a kašlete na mě =D
Což doufám, že ne.
Poslední dobou pracuju hlavně na Sparklessovi, povídce, co píšu na anime-mangu. Odkaz najdete v záhlaví. A Sparkie se možná časem objeví i tady...
Je mi vedro.
Končím.
Pa.

Dyamirity

Čtyřicátiny a trochu víc...

12. června 2011 v 10:54 | Dyamirity
~Jak se může zvrtnout obyčejná rodinná oslava...~
Všichni známe rodinné oslavy na nichž se ve velkém konzumují chlebíčky, probírají se staré rodinné historky a všichni účastníci se nemůžou dočkat konce. No, moje maminka se rozhodla své čtyřicátiny oslavit v trochu jiném stylu. Rezervovala si čtyři stoly na Hříbku, hospodě, která patří jednomu jejímu kamarádovi a kromě rodiny se rozhodla pozvat i kamarády a kolegyně z práce.
Abych byla upřímná, nějak se mi tam nechtělo, protože jsem se bála klasiky: budu sedět nad Spritem a budu se nudit. Jó, kéž by...
Dorazila celá rodina (včetně mé milované sestřenky, kterou jsem tehdy hlídala a desetiletého bratránka, takže jsem byla třetí nejmladší) a máminy kolegyně a později dorazil dokonce i Banán,který s náma byl na horách a zmiňovaný majitel hospody s manželkou.
No, řeknu vám, bylo to zajímavé.
Nejdřív jsem seděla na rohu lavice a poblíž jsem měla jen babičku s jejím novým přítelem. Naštěstí jsem se časem nenápadně přesunula k jinému stolu.

Fuchs: Borisi, jak vypadá medvědí hovno?

Ale přejděme k věci. Můžu říct, že se mi poprvé v životě podařilo přiopít se. Ano, může se to zdát divné, ale ještě nikdy se mi to nepovedlo. Ano, jsem divná, ale v patnácti jsem se ještě neopila a byla jsem na sebe docela pyšná. Ale jak se ukázalo, většina mé rodiny je fascinovaná představou, že mě opije. Fuchs to zkoušela, Boris (strejda) to zkoušel... a včera se jim to tak trochu podařilo.
Nalila jsem do sebe tři grepový amundseny, stříbrnou tequilu a zelenou, přičemž jsem sestře upíjela víno. Já vím, že to není nic moc, ale snažte se vzít v potaz fakt, že já skoro vůbec nepiju!
No, při tequile jsem se málem utopila, jak se mi sůl dostala do nosu, ale můžu říct, že amundsen mi chutnal asi nejvíc.
No, to bylo někdy okolo půlnoci (oslava se začínala v sedm). Pokud si pamatujete svpjí první zkušenost s větším množstvím alkoholu, asi tušíte, jak mi bylo. Seděla jsem jako pecka, hlavu podepřenou z každé strany jednou rukou a snažila jsem se moc nehýbat, abych to ještě nezhoršovala.
Nakonec jsem byla vyslána domů se sestrou jako doprovodem. Ukázalo se, že já jsem na tom z nás dvou líp. Přinejmenším jsem trefila náš vchod.
Dorazily jsme domů, když Fuchs byla v takové té rozverné náladě. A prý: "Půjdeme na HB (jedna ze dvou "diskoték" v Žatci)" Nevím jak je to možné, ale prostě jsem s ní souhlasila, i když už se mi ten svět dost motal.
No, došli jsme pod hábéčko, usedli ke stolu a sestra objednala dvě malá piva. Mě pivo osobně moc nechutná, i když je to na žatečáka hanba. Prostě mi to nějak extra nechutná. Ale přepila jsem jí!
Potom mě vytáhla ven a to už se to nějak rozleželo. Před vchodem jsem se musela zastavit a dát si srovnávací minutku. Fuchs už ale pokračovala dál ke vchodu.
Doteď mi není tak úplně jasné, jestli bylo zavřeno nebo jsme prostě netrefily vchodové dveře. Před vchodem jsme natrefili na dva kluky, který byli taky dost blízko své hranice a ptali se nás, jestli je tam někde bankomat.
Můžu vám říct, že zatímco se s nimi Fuch s bavila, já jsem se snažila vymyslet, jestli tam nějakej je...
No, ale bylo nám řečeno, že je otevřenej liďák, druhá diskotéka, která je od hábéčka strašně daleko.
To už jsem razantně odmítla a odvekla sestru domů...
Lidi, ještě před tím pivem mi nebylo blbě, ale potom...
Potom co jsem zalehla, během půl minuty jsem usnula a k životu jsem se probudila až o osm hodin později, tedy asi před hodinou a půl...

No, tolik k mé první zkušenosti s větším množstvím alkoholu než moje rovnováha unese. Fuchs tvrdí, že je dobře, že se to alespoň dělo v rodinném kruhu...

Dyamirity~
SHI-team bude během dneška
 
 

Reklama