Moje výšplechty

Tábor (again)

18. července 2014 v 20:54 | Dyamirity
Je to zase tady. Jako každý rok mizím na tábor.
A jako každý rok vám sem dám adresu, abyste mě mohli zahrnout vzkazy a vytrhnout mě tak z hluboké apatie, která na mě z těch obludek padá. Každý rok mi nějaký ten dopis přišel a věřte mi, nic nezlepší náladu víc než psaní od nějaké dobré duše.
Takže pokud budete mít chvíli volno, napište.
Kariko, ty to máš povinně.


Ranč v údolí 1
349 58 Ostrovce,
okr.Tachov

Nebo mi napište vzkaz sem. Můžete to poslat na jméno Žirafka, protože tak jsem tam známá. Ano, je to tak. Zvířecí přezdívka se nevyhnula ani mně.
Až se vrátím, mám pro vás připravených pár článků, tak se těšte.

Dya


Čekání na signál

28. června 2014 v 21:06 | Dyamirity
Je to tak.
Nezdám se vám.
Jsem to já. Dyamirity. Živá, ne úplně zdravá, protože začali prázdniny a já jsem o prázdninách pravidelně nemocná. apatičtější než kdy dřív a naprosto zdeptatá faktem, že příští školní rok budu končit na střední.


Tohle léto mám spoustu práce. Musím se totiž připravovat na vysokou a to na vysokou uměleckou, do čehož jsem šla s entusiasmem, který mě pomalu ale jistě přechází, protože začínám jasně vidět, do jak nevýhodné pozice mě staví studium na gymplu. Ale věřím si. Pořád čekám, že je ohromím svým neodolatelným šarmem a... tak vůbec. Pokud se mi podaří ze stránek vysokých škol vyčíst, co budou chtít k přijímačkám, protože vážně, je tu vůbec nějaká vejška, která má přehledné webovky?!
Ale o tom třeba později. Pro začátek bych mohla vysvětlit, proč jsem to tady nechala víc jak půlrok ležet ladem.
Protože jsem lemra líná a jak čas plynul, stále jsem to odkládala. No a tak se stalo, že jsem na blog od listopadu nesáhla. Věřte mi, lituju toho víc, než se zdá.
Ale co se teď změnilo, ptáte se?
Moje lenost se přesunula na jinou frontu. Mám se připravovat na přijímačky na vejšku? Oh, raději bych svůj čas a energii měla soustředit na něco úplně jiného. Třeba na lepení modýlků letadýlek nebo na svůj zaprášený blog.
Co se za těch šest sedm měsíců v mém životě událo?
No, mohla bych si udělat takový elegantní seznam.
  • Stala jsem se ještě apatičtější, sarkastičtější, otrávenější a pesimističtější oobou, než jsem kdy byla. Tenhle školní rok byl pro mě hodně náročnej. Na podzim jsem se trochu sesypala (to znamená, že jsem se v klidu učila fyziku a najednou jsem se rozbrečela jako malý dítě) a na začátku roku jsem k tomu neměla daleko.
  • Chvíli jsem byla zrzka, než mi ta barva zase vyšisovala.
  • Začala jsem číst komiksy, protože už tak mám málo času.
  • Začala jsem koukat na videa od Rooster Teeth, protože už tak mám málo času.
  • Poslední dobou jsem začala z nějakého důvodu poslouchat k-pop, neptejte se mě proč.
  • Na tumblru jsem překročila hranici 2500 followerů.
  • Zapomněla jsem, jak se mluví a píše česky, protože už čtu všechno v angličtině, takže to budu muset co nejdřív napravit.
  • Měla jsem komiks ve Vějíří 2014.
  • Pomalovala jsem v Žatci čtrnáctimetrovou zeď a dodnes mám na několika kusech oblečení balakryl v karamelovém odstínu.
  • Jsem 24. nejlepší angličtinář v republice, alespoň podle Angličtináře roku.
  • Mám IQ 150, alespoň podle Mensy. A kdo by se hádal s Mensou.
To by tak bylo. Asi se mi toho stalo o něco víc, ale takhle z fleku si vážně nevzpomenu. Taky jsem se pokoušela kreslit, což vyústilo v několik stripů SPN, několik stripů Fandom family a spoustu nevysvětlitelných kreseb a náčrtů, kterými si pomalu zaplácávám soubor a kterými vás asi brzo potěším i tady.
Taky mám video, jak na ex piju půllitr piva. Pokud jste asi před třemi měsíci zaregistrovali tenhle BOOM na facebooku, tak ano, Dyamirity do toho byla taky zapletená.
Zajímalo by mě, jestli sem ještě někdo chodí.
No nic, nechám to tu viset, jestli si tohoto nebohého článku někdo všimne a bude na něj reagvat. Já se mezitím budu učit dělat 3D modely v blenderu. Už jsem se pokusila o lampičku. Skončilo to jako trochu kubistická stolička, ale na první pokus... mohlo být hůř.


Zmrtvýchvstání

12. listopadu 2013 v 21:12 | Dyamirity
Holahej, hádejte, kdo je tady.


Nejdřív bych se chtěla omluvit, že jsem tady víc jak měsíc nebyla.
Jde o to, že tenhle rok mi dává dost zabrat. A teď to nemyslím jako vždycky. Tentokrát žádné výmluvy typu Na nic nemám čas. Ne, tentokrát se přiznávám, že jsem úmyslně nikam nic nepřidávala a to protože jsem potřebovala pauzu, jelikož jsem se pár dní před svými narozeninami zhroutila. Dobře, možná trochu silné slovo, ale možná taky ne. Všechno to na mě padlo a rozbrečela jsem se nad fyzikou jako malá, brečela jsem celý večer a šla jsem spát v půl desátý. Druhý den jsem nešla do školy a strávila jsem ho v posteli s cédéčkem Queenů ve věži a s knížkou Percyho Jacksona.
Takže tak. Nejsem žádná citlivka a nic si příliš neberu, ale prostě toho bylo na mě dost. Navíc se mi už nějakou dobu táhne pěkná rýmička, pořád mě bolí hlava a nemůžu si dovolit na týden zapíchnout školu.
Jinak, co se za ten měsíc stalo?

1) Je mi osmnáct. Jáj! Můžu pít, řídit a legálně stahovat porno. To poslední všichni obzvlášť zdůrazňovali, jako kdyby mi tím chtěli něco naznačit.
2) Vzdala jsem snahu dělat si starosti kvůli nedostatku přítele a pořídila si Nintendo 3DS, které bude teď mým přítelem. Jmenuje se Ronnie Hate (druhé jméno dostal po Hatey, která ho se mnou kupovala a je tudíž kmotřička.
3) Asi před hodinou jsem se rozhodla, že nepojedu na vodák, protože se mi kryje s animefestem. Mám totiž svoje priority utříděné. Sice je to fajn týden u moře, ale zase s partou lidí, které vídám každý den ve škole (a navíc většina mých oblíbenců stejně nejede) a na AF jednou za rok vidím svoje ňuňáky jako je Pajda, Asano, Karika nebo Ilja. A řeknu vám, že tady není buď a nebo.
4) Dělala jsem pro charitu, respektive jsem prodávala Bílé pastelky. Lilo jak z konve a protože jsem socially awkward jako brambora, byla to pro mě noční můra.
5) Dělám na dalším Vějíři. Letos si nebudu nic dělat z kritik (protože letos už se tím fakt rozhodit nenechám) a udělám jakousi pochybnou parodii na hrdinské mangy. A bude tam ship. Schválně, jestli ho najdete.

Chtěla jsem vám sdělit ještě něco? Určitě ano, ale teď si nemůžu vzpomenout.
Každopádně, doufám, že chápete, proč jsem tady nebyla. Pokusím se znovu začít přidávat články a tak. Ale buďte milosrdní. Potřebuju se do toho zase trochu dostat.

Dyami

Plky plky

16. září 2013 v 19:18 | Dyamirity
-Nemoc, první školní týdny, brigáda, angličtina a jiné zábavy-


Čauky mňauky, po dlouhé době jsem zase tady a tentokráte jsem nemocná. Můj otec tady pokašlává už týden a v sobotu jsem se vzbudila a nemohla jsem mluvit. Dnes se mi k tomu přidala ještě rýma a celkově je mi na umření, ugh.
Měla jsem v úmyslu napsat předlouhý článek o tom, co jsem v prvních týdnech školy prožila, ale teď jsem ráda, že jsem ráda a že mám po doma nakoupenou asi půltunu švestkového čaje.
Čím bych začala... jsem ve třeťáku. Jáj. Příští rok maturuju. Jáj. Všichni to pořád vytahují a mě se to vůbec nelíbí. Jasně, že vím, že za rok maturuju. Tak proč mi to ksakru musíte všichni připomínat, hm?! Raději mi řekněte něco povzbudivého. Ale to ne. Navíc letos máme novou angličtinářku, o které všichni říkali, jak je přísná a jak strašně moc naučí... a ono nic. Pořád vykládá, jak se hodnotí maturitní práce, jak se píší odstavce ve slozích a spoustu jiných keců v češtině, které nám jsou naprosto k ničemu. Znamená to, že hodiny angličtiny trávíme s Hatey buď v hlubokém transu čučící z okna nebo psaním Destiel RPčka, které tímhle tempem dopíšeme v listopadu.
Dále jsem se přihlásila na brigádu, kde mám dělat průzkum ohledně kultury v Žatci. Haha. Nějak mi nedošlo, že to zahrnuje mluvení s lidmi a vidina peněz mě zaslepila tak, že než jsem se rozkoukala, seděla jsem s obálkou plnou dotrazníků a vědomím, že s cizími lidmi mluvit neumím. Jsem dost zvědavá, co s tím budu dělat. Asi jim ty dotazníky s upřímnou omluvou pošlu zpátky.
Baví vás tohle číst? Vážně?
Po návštěvě Natsuconu jsem se rozhodla, že rozjedu svou kariéru přednášející a chtěla bych začít rovnou na Akiconu. Takže dělám průzkum nejhorších yaoi mang. Řeknu vám... už jsem přečetla takového shitu, že bych zasloužila nějaké ocenění, protože... ugh. UGH. Pokud máte nějakou hodně špatnou mangu, klidně mi pošlete odkaz, ale myslím, že tenhle projekt na mě nechá hluboké, přehluboké stopy. *utírá slzy vyvolané duševními poraněními třetího stupně*
Navíc mám před sebou uzávěrky tří literárních soutěží a nemám napsáno zhola nic.
Přemýšlím, jakými články vás tady obšťastním. Nuž, nechte se překvapit.
Doufám, že tu mám ještě nějaké čtenáře a všichni to se mnou nevzdali.

Prosím, tenhle článek neberte moc vážně, je mi vážně mizerně a teče mi z nosu.

Dyamirity

Natsucon se blíží

12. srpna 2013 v 13:06 | Dyamirity
Už to je dlouho, co jsem byla na nějakém conu, naposledy na AF a tak jsem dostala chuť se zase na nějaký podívat.
Advik jsem trochu prošvihla, na obzoru se ale objevil nový favorit: Natsucon.

natsucon logo
Původně jsem se o něm doslechla už na AF, tak nějak se o mě ten název otřel, skutečně jsem o něm ale začala přemýšlet až když jsem si psala s Yuffie a zmínila se, že tam bude mít přednášky. Tak jsem se zamyslela (zhruba na pět minut) a řekla si, proč ne.
Jediné, co mi teď chybí je doprovod, nebo alespoň někdo, ke komu bych se mohla nasáčkovat nebo na koho se těšit, to jest, vyvstává nám tady otázka: Chystáte se na tento malý letní festival? Někdo, kdokoliv?
Je to za čtrnáct dní, tak ještě nezačínám panikařit, to totiž ještě přijde, ale pro jistotu se ptám předem.
Tak co, chystáte se tam? Prosím, prosím, řekněte, že ano!

Tábor volá

19. července 2013 v 22:41 | Dyamirity
Je to opět tady. Mé dva týdny očistce jako vedoucí na táboře.


Všechno ale nasvědčuje tomu, že to dopadne líp než vloni, protože nebudu mít šestileté holčičky, ale třetí oddíl, tj. děti zhruba desetileté. Ale abych to nezakřikla.
Mám pocit, že jsem půlku věcí zapomněla zabalit a druhou, že nepotřebuju, takže to je jen na vás, jestli se mi to rozhodnete nějak zpříjemnit. Ano, zase budu škemrat a žadonit.
Napište mi prosím, pěkně, pěkně prosím. Vloni jsem dostala dopisy i vzkazy a řeknu vám, ono to přece jen potěší, takže vám sem adresu dám i letos.

Můžete buď do Vzkazníku na www.taboriste.cz a nebo na adresu:
Ranč v údolí 1
349 01 Svojšín, okr.Tachov

Jméno je Lenka Štěpánková, do vzkazníku můžete napsat klidně i Žirafku, ono se to ke mně dostane.
Takže apeluji na vás, pokud budete mít volnou chvilku a chuť, napište a držte mi palce.
Vy si užívejte prázdnin a mějte se. ♥

Výslechárna (3/?)

19. července 2013 v 16:01 | Dyamirity
Slíbila jsem to, tak to tady je.
Tenhle díl je točený na první dobrou, navíc si můžete všimnout, že jsem se z fatboye přesunula na židli, protože fatboy hrozně šustil a vždycky jsem se do něj zabořila a nemohla jsem ven. Zvládla jsem zase deset otázek, pořád mám nějaké v zásobě, ale klidně se ptejte dááál a dáááál.

To na začátku vážně nebylo naschvál. Ze sešitu ve kterém mám napsané otázky mi vypadl vlepený lísteček a já ho tam honila po podlaze. Co ještě dodat: ignorujte moje vlasy, obzvlášť ten pramínek, co mi tak připitoměle trčí po straně. Vzadu za mnou můžete vidět mojí nástěnku a pracovní stůl se štosem SHI-teamů. Ta nástěnka je miniaturní a to, co vidíte je konstrukce papírů na papírech, takže čekám, kdy se mi nástěnka strhne ze zdi.

Odkaz, kde můžete klást další všetečné dotazy je zde.

Žblepty šblept

18. července 2013 v 23:19 | Dyamirity
Po dlouhé době zase nějaké to požvatláváníčko z mého života.

Ouky douky, přípravy na tábor jsou v plném proudu a já pomalu ale jistě začínám panikařit. To je možná ten důvod, proč jsem si dneska koupila kilo Sinyminýs a poslední týden trávím paření Merlin hry a online Pokémonů. Ano, to jsou prázdniny alá Dyamirity, která letos bude dělat řidičák. Skořicové lupínky a kompletování sady prvních 150 pokémonů.
Dneska jsem si byla pro potvrzení u doktorky, že nejsem blázen s leprou, tudíž, že můžu pracovat s dětmi, potažmo jídlem. Což v tomhle slovním spojení zní trochu jako epizoda z Hannibala, ale co se dá dělat.Vyplázla jsem za ten kus růžového papíru stopade a všem je podle všeho jedno, jestli zítra onemocním dýmějových morem, hlavní je, že mám potravinářský průkaz, tudíž jsem zdravotně nezávadná.
Navíc jsem si dnes byla vyzvednout svůj kostým na tábor, který je (světe div se) zářivě oranžové kimono s proužkovaným páskem. Ano, je oranžové, ano, vypadám v něm jako mandarinka, ale mám kimono a jsem spokojená. Téma našeho tábora je Cesta kolem světa za 80 dní a každý z vedoucích zastupuje jednu zemi. Já jsem překvapivě zvolila Japonsko a konečně budu moct zužitkovat tu svoji obsesi a jestli si myslíte, že celých čtrnáct dní nebudu trousit yaoi narážky, potomse šeredně pletete.
Co mě nejvíc stresuje, je fakt, že na táboře budeme spát ve stanech, protože máme plno a nejsou volné chatky. Ve stanu. Čtrnáct dní. Ugh. Jestli se mi tam uprostřed noci vplazí zmije nebo žába nebo jezevec, ať si mě nepřeje, protože když jsem nevyspalá, jsem nevrlá.
Jinak, co se týče prázdnin, jak už jsem řekla, trávím je zalezlá u počítače, popřípadě jízdou na bruslích. Žádné divoké pařby, žádné mejdany, žádné koupaliště. Ne. Můj společenský život se zúžil na dvě přespávačky a jedno letní kino, přičemž ta jedna přespávačka se konala u Hatey a... kdo by to byl řekl, že se rozednívá tak brzo. Ale o tom zase jindy (protože o to bych vás přece nemohla ochudit). Měla bych psát, měla bych kreslit, ale ani jedno nedělám, protože mi chybí chuť, motivace a vůbec, nejraději bych si zalezla někam do rožku, tak zůstala a už nikdy nevylezla.
Njěka jsem se rozkecala, měla bych psát deníčkové články častěji, abych vás nezahltila, jako to právě dělám teď. Je vidět, že jsem dlouho nic nepsala, jedu jako sekretářka, klep, klep, klep, klep, klep.
Přemýšlím, co vám sem dám, až budu na táboře. Včera jsem natočila další díl výslechárny (ano, je to tak), takže tu sem dostanete, navíc zvažuji, že se s vámi podělím o jednu ze svých starých povídek... je hrozná, ale zase se jedná o srdeční záležitost. Taky vám sem asi hodím další SHI-team, i když není vystínovaný. Prostě vám bdue muset stačit, hehe.
Nuž nic, budu končit, ať ještě stihnu chvíli psát Two Week. Papa, dobrou noc a nezlobte se na mě.

Dya-chan

Kdopak jsi?!

13. července 2013 v 16:19 | Dyamirity
Blbne mi blog, takže jestli se tenhle článek nepublikuje, budu skutečně zuřit.


Okej, okej, tohle je buď super super náhoda anebo... žeby osud?
Tenhle komentář mě dost vyděsil a samozřejmě jsem hned začala přemýšlet, kdo by to tak mohl být, protože... kdo bydlí u nás v domě, kdo by mohl eventuelně číst moje povídky? No a došla jsem k závěru, že si pořád nejsem a já to chci vědět, protože prostě chci! Show yourself!

Ne, vážně jsem docela zvědavá, protože otaku jsme v Žatci asi čtyři a chtělo by to naši komunitu trochu rozšířit, takže se přiznej! Kdo jsi! Nade mnou bydlí moc lidí, abych všechny obcházela s psíma očima a ptala se jich!

Všeobecná ulepenost a dýka do srdce

20. června 2013 v 15:53 | Dyamirity
-Hoří, hoří, tento svět hoří!-


Stejně jako si češi přáli, aby konečně přestalo pršet, teď se všichni společně modlí, aby slunce zakrylo svou tvář a dalo na chvíli pokoj. Protože v okamžiku, kdy se kočky rozpouštějí na ulicích a i ti nejzimomřivější jedinci vytahují kraťasy kratší, než by jindy bylo přípustné, se to teplo už začne všem zajídat.
Mě nevyjímaje. Co mi vadí nejvíc, je ta všudypřítomná ulepenost. Lep, lep, lep, všechno lepí, všechno je rozškvařené jako Vok, který už půl hodiny stál na plotně a všude je vedro. Nejde se nikam schovat, ledaže byste vyprázdnili lednici a sedli si do ní. V noci nemůžete spát, protože vás co hodinu budí neúprosné vedro a propocené pyžamo, které se lepí, kde nemá.
Tak takový mám pocit z dnešního dne. Horko jak na Sahaře a i když u nás na gymplu bývá obyčejně hezky chladno, letos někdo podle všeho vyvětral, takže i naše třídy jsou jako sporák. Už nevím, co si vzít na sebe, protože i v nejkratších kraťasech (které jsem trochu nevybíravě zčuřila Fuchs) mám pocit, že se mi začne vařit krev.
Nejhorší z posledního týdne byl asi dnešek. Nejen, že mám dnes náhradní termín závěrečných zkoušek na klarinet (přesněji za pětadvacet minut), při kterých asi vypustím duši, popřípadě nějaký vnitřní orgán, ještě navíc jsem našla první recenzi na Vějíř. Byla krátká a zmínili tak vlastně jen tři dílka, Videoteror, Příště a moje milované Kalvárium. Zatímco první dvě vychválil do nebes (čemuž se nedivím, protože Video teror byl fakt pošušňáníčko, jak se můžete dočíst v mojí recenzi), moje dílko skončilo sedřené z kůže, svázané a bez hlavy ve škarpě, kam si na něj mohl každý kolemjdoucí pohodlně plivnout, popřípadě si o něj otřít boty.
Nebudu sem dávat přímou citaci, protože takový masochista zase nejsem, jen tak shrnu, co jste se z recenze mohli dozvědět: Kalvárium patří do hlubokého podprůměru, které potřebuje korekturu (což je asi narážka na ten jeden překlep, který utekl všem třem korekturám, kterými Kalvárium prošlo a jedno ne navíc, které podle všeho zabloudilo), má nudný děj plný klišé a ještě si dovoluje se tvářit, jakože má v sobě nějaké hlubší poslání.
Po přečtení téhle recenze jsem se rozhodla, že na veškerou kritiku se můžu zvysoka vykašlat a budu spokojená, když se moje tvorba bude líbit mamince a Hatey. Uznávám, mohla jsem Kalvárium zpracovat přece jen trochu líp, ale jinak si za ním stojím. Kalvárium mám rozpracované do pěti knížek. Pěti. A aby se neřeklo, pokusila jsem se hlavní myšlenku shrnout do dvacetistránkového komiksu.
Může to vypadat, že nesnesu kritiku, ale myslím, že Kalvárium si tohle nezasloužilo. Ježíši, je mi sedmnáct, co po mě chcete?! Nemůžete po mě chtít, abych vytvořila něco jako Příště, kde je Sigmund Freud a hmyzí hlavy!
Chjo... úplně mi to zkazilo den, který už je teď dost k ničemu.
Asi se na všechno vykašlu, zavřu se u sebe v pokoji, ukradnu Fuchs notebook a budu psát své nudné, klišé povídky, zatímco se budu cpát křupkami. Jo. To zní dobře.
Asi jsem si vytyčila nový životní cíl.
Ale nenechte se mnou zdeptat a užívejte si krásy slunečních dní, dokud můžete, protože je dost možné, že za měsíc se počasí zase úplně otočí a budou nám tu pršet žáby, nebo něco na ten způsob.

Čauky mňauky a držte mi palce na zkouškách.
A abych se nerozpustila někde na chodníku.

Dyami- zhrzený autor

Líný červen

17. června 2013 v 18:36 | Dyamirity
Chystám fotky, chystám videa, chystám články, chystám další díl SHI-teamu i Sparkieho.
Ale jsem líná.
V pátek jsem se vrátila z cyklisťáku a jsem pořád ještě unavená, bolavá a mám surově spálená zádíčka.
Achich ouvej.
Vážně mi to tu trochu chcípá, tak to musím trochu oživit.
Takže prosím o trpělivost.
Prosím, prosím.

Dya

Poslední info před AF 2013

9. května 2013 v 14:47 | Dyamirity
Tak, jak jsem slíbila, dám vám sem poslední info před odjezdem na AF, abyste věděly, kde si mě můžete odchytnout.
Mimochodem, taky se těšíte jako já? ♥


Tak, animefest už je za dveřmi a doufám, že s většinou z vás se tam uvidím.
Já plánuju pobyt v Brně od pátku do neděle, to jest po celou dobu animefestu. To znamená, že máte tři dny na to, abyste si mě tam odchytili.
Jak mě poznat, popřípadě jak mě najít.
První a třetí den budu mít cosplay Applejack z My Little Pony (ať si Gira říká, co chce, MLP jsou kchůl a trhni si nohou, Giro, nikdo tě nenutí se převlíkat za Fluttershy a do té doby nemáš právo urážet cisí fandomy, protože to se nedělá!), to jest hnědý kovbojský klobouk, hnědé kozačky, červenou košili a vlasy sčesané do culíku na stranu.
Druhý den, tedy v sobotu, budu mít cosplay Winry Rockbell z FMA, tedy červený šátek, černé tílko a modré kalhoty se sandály, přičemž k oběma kostýmům budu tahat černou lakovanou tašku přes rameno s motivem černobílé britské vlajky.
A kde mě najít? No, na 100% budu na křestu Vějíře a následovné autogramiádě v Rotundě. Jinak se budu potulovat okolo s Envy a drahou festovou polovičkou. Velkou šanci mě najít budete mít na přednáškách o yaoi, samozřejmě (ať už se to někomu líbí nebo ne).
Jinak se ke mě prosím pěkně hlašte, chci potkat všechny svoje drahé čtenáře i čtenářky a všem vám poděkovat, že se potýkáte s mými manýry a tak vůbec. Nebojte, nekoušu a popravdě řečeno, pravděpodobně mám s komunikací s cizími lidmi větší hrůzu než vy.
Počítám, že si mě tam odchytne Karika (jej), kokonoke a Lenny, vy ostatní pokud jedete prosím kdyžtak napište do komentářů, jestli budete mít cosplay, abych popřípadě mohla stalkovat já vás.
No, nevím jak vy, ale já jsem napůl natěšená jak na Vánoce a na druhou stranu jsem vyklepaná, jako pokaždé když jedu někam mimo město. Navíc letos jsme s Envy (čtěte já jsem a ubohou Envy jsem do toho zatáhla, promiň, Envy) zavrhly pohodlné cestování autobusem a rozhodly se přidat se k ohomné skupině jedoucí z Prahy vlakem.
Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Kdybych se tu už neobjevila, tak mě pravděpodobně zabil nějaký úchyl, co odchytává mladé otahu na stránkách AF.
Dneska mi konečně přišlo potvrzení od Vějíře, takže alespoň kvůli téhle části už se nemusím stresovat.
Heh, já se těším.
Kruci, zase se nějak rozjíždím. Abych vás ještě neodradila.

Nuž, zatím se mějte a uvidíme se (snad) v Brně.
Čauky mňauky,
Dyamirity (of the lord)

Výslechárna (2/?)

6. května 2013 v 21:25 | Dyamirity
Dámy a pánové,
je tu druhý díl Výslechárny, který jsem musela udělat narychlo, protože tam odpovídám na věci k animefestu.
Vidíme moje vlasy? Tak krásný jsem je dneska měla. A pak jsem zmokla. A když zmoknu, tak se mi takhle navlní vlasy. Vidíte tu kudrlinku nad čelem?! Gráá, nenávidím svoje vlasy.
No, snad si užijete trochu zbrklé odpovědi a moje držtičky, protože se poslední dobou hrozně šklebím. Chjo...


A ano, samozřetelně, tady máte ten slíbený japonský text:
東京テディベア 歌ってみた【りぶ】

No, snad se líbilo.
Nesuďte mě.

Dya ♥

Mishapocalypsa

4. května 2013 v 20:12 | Dyamirity

Myslím, že už je bezpečno se zmínit o Mishapocalypse i tady.
Chtěla jsem počkat, až pořádně odezní, abych vás moc nevyděsila, obzvlášť vy, kteří máte tumblr.
O co se vůbec jedná.
Někdo kdysi nadhodil, že jako aprílový vtípek by si všichni měli změnil profilovou fotku na Mishu, herce ze Supernatural, kterého vidíte nahoře. Spousta lidí to i udělalo, ale tím to neskončilo. Začali se objevovat předělané fotky, animace a za chvíli byla Mishapocalypsa na světě. Misha tady, Misha támhle, Misha všude, Misha.
Já, Hatey a ještě jedna spolužačka Luci, jsme se samozřejmě zúčastnily a já se těšila, jak to druhého ve škole probereme... Hatey by ovšem nebyla Hatey, kdyby si nedala druhého volno.
Takže jsme s Luci zosnovali ďábelský plán. Vytiskly jsme si tu fotku a nalepily ji Hatey i s malým vzkazem do skříňky. Což nebylo nic těžkého, vzhledem k tomu, že je to Hatey, která má skříňku na kód a já ji znám jako své boty, hehe.
Takže fotka byla vlepená a už se jen čekalo, až se vrátí do školy.
Takhle se bavíme v Žatci, co k tomu mám dodat.
Ale tenhle článek vás měl o Mishapocalypse informovat, protože tuším, že se příští rok vrátí a vy byste neměli být ochuzeni. Jestli si chcete rozjasnit den, zadejte si Mishapocalypsu do googlu a bavte se.
Ještě vám sem dám odkaz na článek na tumblru, kde Hatey reaguje na naše překvapení:

"Bonjour, bitch, welcome back."

Haha, někdy mám chuť svůj smysl pro humor utratit.

Mini heart attack

27. dubna 2013 v 21:40 | Dyamirity
Taky někdy přemýšlíte, jaké by to bylo, kdyby jste byli sami doma a najendou u vás zazvonili policajti?


Mně se to zrovna stalo a řeknu vám, nebyla to příjemná záležitost. Vesele si koukám na Supernatural (dobře, ne až tak úplně vesele), když tu najednou mi někdo zvoní u dveří.
Říkám si: Jasně, máma si zapomněla klíče. Tak jdu ke dveřím, zvednu sluchátko a najednou mi někdo na druhém konci hlubokým hlasem řekne: "Tady městská policie."
Co mi tak proletělo hlavou? No, zhruba: Bože můj, naši jsou mrtví, někdo je zabil, někdo je srazil autem, unesli je mimozemšťani, posedli je démoni, jsem teď sirotek, bože, budu muset odjet do Londýna a přidat se do zlodějského gangu nebo se budu muset přestěhovat k tetě, která mě pošle do soukromé školy, kde mi umře nejlepší kamarádka a pak budu dělat guvernantku nějakému spratkovi jehož poručník nakonec oslepne a bude si mě chtít víc...
To mi proběhlo hlavou asi během jedné nanosekundy, načež jsem do sluchátka vykoktala: A-ano?
Pan policista se mě zeptal, jestli jsem majitel Megana, což je mámino auto, já si ale v tu chvíli nebyla schopná vybavit, jestli sedí značka, takže jsem začala koktat a mám pocit, že ten policajt si teď musí myslet, že jsem přinejmenším sužovaná nějakou mentální chorobou. Nebo si třeba mohl myslet, že je mi deset a on mě probudil, což by bylo lepší, ale bůhví.
Kruci, měla bych se naučit mluvit s lidmi po telefonu. Nebo celkově s lidmi, abych se nemusela stydět objednávat si v McDonaldu.
Nuž, ale podělila jsem se s vámi o svoje dnešní dobrodružství, z kterého jsem měla menší srdeční příhodu a snad vám moje neštěstí aspoň trochu prosvětlí den a zvedne náladu.
Protože já vím, že jste sadisti.
Dobrou noc.
Doufám, že už dneska nikdo znovit nebude.
Jestli jo, nebudu odpovídat.
Nemůžu za to jít ale do vězení?

Animefest 2013

22. dubna 2013 v 14:13 | Dyamirity
Tak a po roce je to zase tady.
Ano, víte, o čem mluvím!

ANIMEFEST 2013

se pomalu blíží.
Už jen tři týdny a bude tady zase víkendový střet všech otaku této země.
A já se vás, tento rok už potřetí ptám, kdo jede, koho tam budu moct přepadnout, pomuchlat, popřípadě si s ním popovídat. Nebo jestli tu není náhodou i někdo, kdo by chtěl doplnit mou malinkatou skupinku skládající se ze mě, Envy a Pajdy mé drahé animefestové polovičky. Možná se k nám přidají i Maki a Scratch, ale to pořád není jisté.
Letos jsem přemýšlela, že pojedeme do Brna vlakem (což musím ještě prodiskutovat s Envy) s větší skupinkou otaku (protože cestování ve spoustě lidech je sranda a já prostě miluju otaku.
Takže mi dejte vědět, ano?
Já se tam asi budu potulovat ve třech různých kostýmech: Applejack, Winry Rockbell a Vorona z Durarary. Jak ty kostýmy budu střídat, to ještě nevím a popřípadě doplním. A určitě budu na všech yaoi přednáškách a na křestu Vějíře.

Hihí, už se tam zase začínám těšit jak malé dítě. ♥

Dyamirity

Sezóna legín a krátkých triček přichází

20. dubna 2013 v 16:11 | Dyamirity
-Navzdory názvu tohle nebude článek o módě, nebojte-


Rozhodla jsem se, že se svámi podělím o události posledních dní a tak tu máme nový deníkový článek, tentokrát psaný formou bodů. Protože psát v bodech je sranda.

  • Jak jste si pravděpodobně všimli, zima to konečně vzdala a vládu převzalo jaro. A navzdory tomu, že je pořád okolo patnácti stupňů, většina ženské populace mezi dvanácti a pětadvaceti došlo k závěru, že je čas na letní garderóbu skládající se z legín a děsivě krátkého trička. Odtud název tohohle článku. Vážně, někdo by ti slečny měl upozorit, aby si už vzaly kalhoty, protože legíny kalhoty nejsou. Nehldě na to, že třináct stupňů zase takové teplo není. No, alespoň můžu uklidit kozačky.
  • Mám tvůrčí blok, který momentálně skrývám pod roušku pauzy mezi Sparkiem a Two Weeks.
  • Minulý týden jsem byla na školení ohledně letošního tábora. Tři hodiny ve vlaku, skládání pilin, hlídání dětí, průtrž mračen a krupobití, hrátky s brčky a lentilkami, které se nehodili pro bandu většinou dospělých lidí, poklud blátem na vlak a hádka týkající se rozdílnosti Japonska a Číny. Vcelku vzato úspěšný víkend. I když jsem vloni tvrdila, že jako vedoucí končím a už se nikdy nevrátím, abych ty malé zrůdičky hlídala, docela se na léto těším. Teď už se jen modlit, aby mi zase nepřidělili první oddíl.
  • Mám buď hnusnou rýmu nebo alergii. Vzhledem k tomu, že alergická na nic nejsem, tipuju, že je to výsledek předchozího bodu, přesněji řečeno toho krupobití, co nás chytilo uprostřed procházky.
  • Vrátilo se mi Kalvárium z korektury. Dokonce dvakrát. Včera jsem ho poslala a tak doufám, že příště ho uvidím až ve Vějíři. Prosím, prosím, pěkně prosím.
  • Snažím se dát dohromady všechny informace ohledně prvního dílu Kalvária jako povídky. Udělala jsem si myšlenkovou mapu a jsem ještě víc zmatená než předtím. Ale bude to dobrý. Jestli to někdy napíšu.
  • Jsem zrovna v polovině čtvrté série Supernatural a překvapení, překvapení, ještě jsem nebrečela.
  • Četla jsemprvní díl Hunger Games. U toho jsem ovšem brečela.
  • Moje želva je idiot. Nevím, jak jinak popsat želvu, která se převalí na krunýř a pak si namůže nohy, když se snaží otočit zpátky. Vzhledem k tomu, že se pak ploužil jak mrzák, vzali jsme ho k veterinářovi a teď Silvestra všichni rozmazlujeme. Zrovna teď chrápe v rohu obýváku a je celý omatlaný od jahod, protože je to čuník.
  • Pomalu ale jistě mě přechází enthusiasmus. Ke všemu.
Nuž, to bude k událostem posledních dní vše. Pokusím se vzburcovat trošku nadšení a přidat sem nějaký článek, protože mám pocit, že tenhle blog je nějak mrtvý... no, uvidím, jestli se mi zítra podaří vstát z postele.

Dyamirity

Prezidentský slib, pár hrubek a ponapoleonská Francie

8. března 2013 v 19:47 | Dyamirity
Všimněte si, že jsem se s nadpisy vrátila k shi-t.blogovskému standartu.

(Už mi tu jede třetí písnička a John vždycky tancuje do rytmu. What is this sorcery?)

Víte, svými rodiči jsem byla vychována nejen k ateismu, ale hlavně k přesvědčení, že většina naší politické scény je jen přehlídka největší sbírky idiotů. Proto mě otázka přímých prezidentských voleb nadchla jen z toho důvodu, že bych eventuelně mohla jít a tu obálku do té zapečetěné urny hodit, alespoň pro pocit. No, uteklo mi to o půl roku, takže si budu muset dalších pět let počkat, volby ale pokračovaly i tak a já jen se špatně předstíranou apatií sledovala vývoj.
Je mi vcelku jedno, kdo koho volil a nikoho soudit nebudu, protože co se týče finální kandidátů, je to jako prašť nebo uhoď, víc mě ovšem zarážejí reakce mých vrstevníků.

Protože buďme upřímní, moji spolužáci jsou šestnácti- nebo sedmnáctiletá paka. Vesměs. Nějaká ta zářná výjimka se tam najde, ale vesměs jsou to prostě paka. (Teď nastává ten okamžik, kdy se modlím, aby kromě Hatey a Giry tenhle blog nikdo nenašel...) (Což mi připomíná, že na našem počítači budu muset shi-t bloknout, aby ho nevyčmuchala moje matika, které jsem se zmínila o videích s odpověďmi na výslechárnu a ona se rozhodla, že můj blog najde a podívá se na to, když jsem jí to odmítla ukázat.)

Abych se ale dostala k pointě téhle historky, jak určitě víte, dneska se konalo to hejhulárium okolo prezidentskéh slibu, proslovu a těch legrácek okolo. Jindy bych si toho možná ani nevšimla, protože nebýt tumblru, tak ani nevím, co je za den, dnes se ale zbláznila naše profesorka na děják a rozhodla se, že se na to budeme dívat živě.

Ovšem nějaký prezident jí nezabránil napařit nám písemku, takže zatímco ona se pokoušela na interaktivní tabuli rozchodit stále se sekající video (kdo by to byl čekal, že bude zahlcený server), my jsme si vesele psali písemečku z revolučních let 1848-1849. To by nebyla taková hrůza, protože navzdory tomu, že jsem se na to skro ani nepodívala, vcelku jsem to uměla, ovšem v okmažiku, kdy se video pustilo a třídou se rozlehl hluboký hlas nového páně prezidenta, můj mozek udělal blik a leč jsem ho přesvědčovala, že by se měl soustředit na písemku, poslouchal ty výplody hlavy našeho státu. Dopadla jsem tak, že jsem si musela slova, která jsem cvhtěla napsat, slabikovat nahlas, abych tam nepsala blafy jako Napolen III. Zeman a tak podobně.

Navíc moji spolužáci zapnuli své bystré hlavinky a chtěli na ten slib koukat i potom, abychom se vyhnuli učení. Já se potom mohla soustředit jen na jedno a to jak moc bych se potřebovala vytratit na záchod a nebyla jsem si úplně jistá, jestli by to nebyla vlastizrada, nenápadně se vytratit. Nakonec aza mě ale promluvila příroda a tak jsem mazala. Když jsem odcházela, rozplíval se nad něčím, čemu říkal ostrůvky pozitivního čehosi a když jsem se vrátila, už se rozhořčoval nad mafií, takže nevím, co mi uteklo, ale dohledávat si to nebudu.

Nejvíc mě ovšem namíchlo, jak se do mě některé spolužačky pustili, když jsem si dovolila nahlas prohlásit, že pan prezident mě teda nijak neokouzlil a za srdce mě nevzal.

Člověk by řekl, že sedmnáctiletá cynická začínající spisovatelka bude mít větší právo na vyslovení vlastního názoru, i když je to názor, že naše politika jde do kytek. Takže se si vyleju srdíčko alespoň sem, když už nic jiného.

Sečteno podtrženo? Nový prezident toho tady pravděpodobně moc nezmění a naše země si bude v kalu evropské unie pomalu plout dál. Ale kdo ví. Třeba se to někam hne.


Dyamirity
-sedmnáctiletá cynická začínající spisovatelka

Výslechárna (1/?)

5. března 2013 v 21:33 | Dyamirity
Ladies and gentlemen,
konečně jsem dala dohromady první díl odpovědí na vaše okouzlující otázky.
Aby toho nebylo moc, je to jen prvních deset, ale nebojte, na ten zbytek nezapomínám.
Hrozně mě to bavilo, ale předělávala jsem to na několikrát, tak doufám, že budete spokojení a nezlynčujete mě jako Natalii Sadness.
Každopádně, doufám, že se mě příliš neleknete a pěkné pokoukání.

Ježiš, já jsem ale obludka...
No, vzhůru k veřejnému ponížení.

Pokud máte nějakou vlastní otázku, můžete mi ji položit zde.

Dyamirity

Pusťte se do mě!

21. února 2013 v 22:22 | Dyamirity
Pamatujete, jak jsem si dělala legraci ze Zvědavého dotazníku?
Já ano. A o to větší radost mi dělá psaní tohohle článku.


Mám totiž od babičky vypůjčenou kameru.
Přesně tu samou kameru s kterou jsem dělala deníčky z Anglie-Francie.
A protože jsem dítě neposedné, rozhodla jsem se udělat jakousi vlastní verzi Zvědavého dotazníku.
A teď přichází ta část, která mě trochu děsí, ale dejme tomu:
Položte mi nějakou otázku!
Cokoliv chcete vědět. Cokoliv vás napadlo. Cokoliv, co byste ode mně chtěli vědět.
Jak vypadá SHI-team ve skutečnosti? Jak jsem tvořila Sparkless? Kolik mám mang? Mám nějakou vadu řeči? Kolik mám ještě mléčných zubů? Nebo chcete ukázat Ken-chana?
Cokoliv vás napadne. A já pak udělám video, kde na to budu odpovídat.
Doufám, že mě za tuto akci nezlinčujete jako Natalii Sadness, nebo hůř, že tady ten článek bude ležet a pořád pod ním nebude jediný komentář.
Takže stalkeři, fanoušci, čtenáři, dámy a pánové, přátelé, pusťte se do mě.

Dyamirity
Trpělivě čekám

Odpovědi:

Valentýnský cynismus

14. února 2013 v 19:04 | Dyamirity
I když tenhle svátek obyčejně neuznávám, pro své milované čtenáře udělám výjimku.

Valentýn považuju za komerční záležitost a utvrzuju se v tom každý rok, když vidím ty tuny srdíčkových čokolád v obchodech a uňáchaných statusů na fejsbůku. Možná je to jen cynismus způsobený nedostatkem nějakého vztahu, možná jsem prostě taková.
Ale aspoň to můžu využít jako příležitost vám povědět, jak moc si vás, čtenářů, cením. Ve spoustě z vás jsem našla vážně dobré kamarády, ať už naživo, nebo jen přes zprávy.
Takže, abych vám ukázala, jak vás mám ráda, tady máte jednorožce.

Kawai růžový jednorožec s duhovou hřívou a ocasem, co blushuje.
Super cute, já vím. Snad se vám líbí a užijte si zbytek tohohle komerčního svátku ♥

PF 2013 a shrnutí roku 2012

1. ledna 2013 v 0:00 | Dyamirity
Tak a máme za sebou další rok a já jsem zde abych vám popřála všechno nejlepší do nového roku a ať vydržíte všechna předsevzetí, která si zadáte.


Letošní rok, to jest 2012, bych zhodnotila jako povedený.
Vyšly mi dvě práce; Kuřátko a já ve Vějíři a Hlídač v Urban Legends.
Byla jsem poprvé a doufám, že ne naposledy v Anglii.
Byla jsem poprvé (a nevím jistě jestli doufám, že ne naposledy) jako vedoucí na táboře.
Dopsala jsem Marionette.
Přežila jsem taneční.
Narodila se mi další sestřenice, Dorinka.
A to je samozřejmě jenom zlomek.
Co se týče světa, tenhle rok se zapsal do dějin jako rok, kdy jsme si naivně mysleli, že hrozí, aby vládu v Americe převzal Mitt Romney, kdy jsme si odbyli další olympiádu v Londýně, kdy svět zasáhla pohroma jménem Gangnam Style a kdy se opět nekonala Apokalypsa. Byl to rok vesměs úspěšný, zvlášť když vezmeme v potaz poslední skutečnost.
Naše planeta obíhá kolem slunce dál a to bychom měli brát jako znatelné plus.
Na rok 2012 jsem měla pár předsevzetí, z nichž se mi jich pár povedlo splnit. A ty, která jsem nezvládla si dám na další rok. Tám nemůžu nic zkazit.

Takže, sečteno podtrženo, tenhle rok byl fajn. To musíte uznat.
Já jen doufám, že ten příští si užijete stejně a pokud možno ještě víc, než tenhle a budete sledovat mé hrdinské činy na literárním poli.
Přeju Vám krásný nový rok a moc to nepřežeňte, ať se zítra ráno neprobudíte ve škarpě někde v Německu. ♥

Dyamirity

Moc smutná pro nadpis

24. prosince 2012 v 23:04 | Dyamirity
V posledním díle Merlina právě umřeli dvě z mých nejmilovanějších postav.
Tobě taky veselé Vánoce, BBC.

Veselé Vánoce a tak podobně

24. prosince 2012 v 12:39 | Dyamirity
Tak, po návratu z Itálie jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala i na blog.

Samozřejmě bych Vám chtěla popřát Veselé Vánoce, spoustu dárků, bezva pohádek v televizi, cukroví, fajn zážitků a tak podobně, co se tak obvykle přeje.
Letos se ty Vánoce nějak... staly. Prostě najednou jsou.
Najednou mi přijde hrozně vtipné, když si vezmu, že některé z jednoduších spolužaček ještě před pár měsíci tvrdili: "Já věřím na konec světa, takže nebudu kupovat žádné dárky."
Ale no tak, prosím. Konec světa? Kdybyste v něj věřily, musely byste se zbláznit, slečny.
Já jsem například konec světa strávila v koloně na německé dálnici, když jsme se vraceli z Livigna (o čem napíšu článek až stáhnu fotky do počítače).
A konec světa nic. Prostě zklamal. Nic nenávidím tolik jako apokalypsu, která nedrží sliby.
Ale aspoň jsem se dočkala Vánoc. Dárky jsem donakupovala předevčírem a jsem vcelku spokojená. Ale včera se nám na chodbě objevilo tohle:

Nemáte někdo nápad, co to může být? Obcházím to tady jako pes a zkoumám, jestli by se do toho vešel nějaký můj oblíbený herec. A víte co? Vešel. Jen tam nejsou žádné díry na dýchání...
Ale že bych si nestěovala, kdybych tam měla zabalený Brolin.
To je totiž moje nová obsese. Hlavní herci ze seriálu Merlin, kteří jsou tak gay, až to bolí a všichni čekáme, kdy se přiznají, že jsou spolu. Hádáme, že by to mohlo být teď v nejbližší době, protože dneska běží poslední díl Merlina (NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!) a pak už je nebude vázat smlouva.
To je daůší věc. Asi probrečím Vánoce, protože poslední díl Merlina běží od devíti na livestreamu a já už mám povolení se na něj dívat. A vzhledem k tomu, že herci slibují, že to bude smutný a tak podobně, prořvu to od začátku až do konce.
Ale to jen tak opkrajově.
Teď vám chci znovu popřát:

VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, DRAHOUŠKOVÉ, A AŤ SE VÁM SPLNÍ VŠECHNY VÁNOČNÍ PŘÁNÍ ♥

Dyamirity

R.I.P Bára II.

3. prosince 2012 v 21:14 | Dyamirity
Řeknu vám teď malou pohádku.

Bylo nebylo, v jednom málem městě žila rodina v bytě, který byl příliš malý na psa nebo kočku. A protože rodina se skládala z rodičů a dvou holčiček, které si přáli mazlíčka, rodiče jim pořídili trochu nezvyklého mazlíčka, hada.

Nebyl to zrovna mazlíček, kterého si přáli, ale mazlíček to byl.

Had, který byl mladší holčičkou pokřtěn Bára, nebyl nijak agresivní a klidně se nechával hladit a dokonce se i vyndat z téraria a nikdy na nikoho nezaútočil.

Ovšem jednoho dne rodiče objevili Báru ležet bezvládně v teráriu a proto byl tatínek vyslán do zverimexu, aby sehnal jiného, stejně vypadajícího hada, aby holčičky nepoznali, co se stalo.
Bohužel, úplně identického hada se sehnat nepodařilo a tak se tatínek vrátil s hadem trochu jiným.
Holčičkám řekli, že Bára byla nemocná a musela jít k panu veterináři, protože léčba byla moc drahá a nemohli si ji dovolit.

A tak se do rodiny dostal had druhý, pokřtěný Bára II. Časem holčičky povyrostly a dozvěděly se, co se s Bárou I. vlastně stalo. A i když Bára II. tak hodná a mazlivá nebyla, stejně se stala rodiným mazlíčkem.
Po jejím boku se vystřídalo několik jiných mazlíčků. Malý hroznýšek Arnold, Žába a nakonec i želva Silvestr.

A pak, jednoho dne mladší holčička objevila v teráriu bezvládně ležet i Báru II.





 
 

Reklama