DOOM

DOOM - Kapitola 18.: Přitvrzujeme!

1. března 2012 v 16:57 | Dyamirity
Síbila jsem to aje to tady!!
Ano, je to tak, další DOOM!
Tak se do toho pusťte, ať vás nezdržuju a pěkně komentujte =3
Ještě dodatek: Tahle kapitola je psaná v rozmezí několika měsíců, an začátku je tedy myšlenka úplně jiná než na konci =D I'm so sorry...

"Páni, kdo by si pomyslel, že Ramirezovi bydlí v paláci," hvízdl Sparrow, když vylezl z Bennetova auta. Ten jediný měl i řidičák, i auto.
Stáli před… nedalo se tomu říkat ani dům… spíš sídlo. Velká bílá budova s francouzskými okny a balkónem nad hlavním vchodem stála na okraji města mezi podobnými přepychovými domy. Každý měl okolo sebe velký pozemek s udržovanou zahradou.
Přešli ke hlavním dveřím a zazvonili. Po chvíli čekání jim otevřela Ramirezova matka. Na sobě měla světle modré šaty, které jí zvýrazňovaly oči.
"Á, vítejte u nás! Moc ráda vás vidím. Derek je pořád zalezlý u sebe v pokoji, tak jděte za ním,"
Pokynula jim a tak vešli do velké vstupní haly s šachovnicovou dlažbou a širokým bílým schodištěm hned naproti dveřím. Sparrow už se chtěl zeptat, kudy kam, ale Brook automaticky zamířila ke schodům.

In the band

14. prosince 2011 v 12:16 | Dyamirity
Prostě už jsem to musela udělat. Ano, ano, konečně jsem musela nakreslit další sadu svých OC, tentokráte z DOOMu. Nikde jsem pořádně neměla nakreslené jejich charaktery, tak jsem se do toho pořádně pustila a ... tadá~ =D
Ramirez tu vypadá až podezřele HAWT! =D A Broočiny vlasy splývají se Sparrowovým trikem =D


Dyamirity

DOOM - Kapitola 17.: Sparrow Torres, těší mě!

9. září 2011 v 16:02 | Dyamirity
Another DOOM chapter =D Ano je to tak.
Poslední dokončená kapitola. Pak už budu muset zase máknout, abych DOOM dokončila.
Tuhle kapitolu mám strašlivě ráda. Sparrow ukazuje, že umí být tvrďák, hahá! Technicky vzato =D
No, nebudu to protahovat, tady to máte. Enjoy it.

Druhý den pořád netušili, co se Sparrowem je. Všechny čtyři tížila myšlenka, že se možná doopravdy rozhodne DOOM zrušit. Přetrpěli si ten den až do oběda. Shodli se, že po obědě se nenápadně vypaří ze školy, protože to čekání jim přišlo nesnesitelně.
Celá škola jako by byla ponořena do bazénu nervozity. Jen Cameron Evans byl ze sebe očividně spokojen. On a zbytek Camelie seděl obklopen svými obdivovateli a vesele se tam o něčem bavili. Nikdo z DOOMu nepochyboval, že se Cameron něčím chlubí. Čím, to jim bylo upřímně jedno.
"Mám strašnou chuť tam jít a jednu pořádnou mu ubalit," zavrčel Ramirez.
"Co ti brání?" zeptala se Brook a loupla po Cameronovi zlým pohledem.

DOOM - Kapitola 16. : Ticho

25. srpna 2011 v 12:34 | Dyamirity
Zdravím. Dlouho jste se s DOOMem neviděli, že? Nějak na něj zapomínám. Mám teď trochu fofr. Pokouším se dodělat Sparklesse a polovinu patnáctého volume SHI-teamu před koncem prázdnin, ale nějak pořád pokulhávám. Navíc tu máme vražedné vdero. A tím myslím VRAŽEDNÉ. Na kapotách aut by se dala smažit vajíčka a člověk se připéká do vlastní postele, takže se z ní ráno nemůže zvednout, pokud se v noci dostatečně nepřevaluje =D Ale to jen tak okrajově. Tuhle kapitolu sem dávám hlavně kvůli Lan, která mi DOOMíky připomněla na anime-manze. Takže díky =D
Tohle je trochu smutný díl, ale bylo to nezbytné. Omlouvám se. Užijte si to.

Čas se jim opravdu krátil. Ze tří měsíců se pomalu staly dva a najednou před nimi byl poslední měsíc příprav. Sparrow prožíval jedno z nejšťastnějších období svého života. Na veliké vývěsce v jídelně, která upozorňovala na blížící se soutěž talentů, doopravdy stálo DOOM, hned mezi Camelií a Bridgitte Moressovou, která zpívala.
Písničky měli vybrané. Nakonec se shodli na Shock (ten název oné písničce už zůstal) u kterého si sice Sparrow nebyl úplně jistý textem, ale zase to zachraňovala melodie a potom vybrali písničku Chill Out!, energickou rockovou pecku u které se zase děsil vokálů. Chill Out! byla úžasná písnička. Text, hudbu i rozdělení hlasů, na všem s DOOMem dřeli až do konce sil, ale ChO! měla pro Sparrowa jednu nevýhodu. Víc než na hudbu vsázeli na jeho zpěv, měl tam proto mnohem výraznější sóla a jedno místo musel vyzpívat bez doprovodu a držet tam několik vteřin čisté béčko, což ho děsilo i ve snech.

DOOM - Kapitola 15. : Takové menší profesionální tajemství

6. července 2011 v 10:22 | Dyamirity
A je tu po delší době opět DOOM. Musela jsem kvůli němu najít flahku, protože verze, kterou mám v počítači končí čtrnáctkou a zbytek jsem psala už jen na zmiňovanou flashku. Naštěstí svůj tvůrčí nepořádek mám dokonale zmapován, tedy když mi ho neuklidí máma, a flashka leží v Fuchsině doupěti. Naštěstí já jsem tvor odvážný a nebála jsem se ji z jejích spárů osvobodit =D Takže tady to máte:

Den otevřených dveří byl vždycky událostí. Dveře se technicky vzato otevřely v osm hodin a rodiče mohli volně procházet celou školou až do tří. Ve třídách zbylo jen málo lidí, protože většina jich byla u svých kroužků a představovala je rodičům.
Nejzajímavější ten den byl vždycky oběd. Studenti se tvářili, jako že se ve skutečnosti nebaví, s kým se baví, ale baví se s lidmi, jejichž rodiče se znají s jejich rodiči, popřípadě s lidmi, s kterými se bavili ve školce a které rodiče považovali za VHODNÉ.
Sparrow vešel do třídy a zjistil, že v ní sedí jen asi osm lidí. Posadil se na své místo a vytáhl z tašky učebnice angličtiny. Brook ve třídě nebyla, protože měla na starost školní noviny. Místo ní si k němu přisedla Sunny. Sparrowa až teď napadlo, že ani ona nepatří do žádné oficiální skupiny, kromě své party kamarádek, z nichž byly všechny členky nějakého spolku. Měl pocit, že Amber třeba hraje v orchestru na cello.
Hodiny byly mnohem volnější než jindy, zaprvé protože jich tam byla asi jen třetina, proti normálu a zadruhé protože jim do tříd pořád courali rodiče. Sparrow byl rád, že jeho rodiče zatím neměli chuť prohlédnout si, jak pracuje v hodinách.

DOOM - Kapitola 14. : Příběh pokračuje

23. června 2011 v 20:42 | Dyamirity
Zase to tu tleje a nic nepřibývá, tak sem přihodíme další DOOM, co říkáte?
Poslední dobou se věnuju hlavně Sparkiemu, jedné novější povídce, kterou dávám na anime-mangu. Jelikož nejnovější SHI-team mi zabavila zeměpisářka a na jedničku nějak nemám náladu, mám na psaní trochu víc času.
Ale teď už DOOM a... užijte si ho.

Vešli do jídelny. Bavili se o právě skončené hodině fyziky, během které do sebe profesor Alberto nechtěně pustil elektrický proud. To, že spolu chodí ještě nikomu neřekli, ale domluvili se, že to udělají právě na obědě. Fyzika byla poslední hodina, kterou spolu dneska měli.
Došli ke stolu kousek od dveří, kde seděla Sunny se svými kamarádkami.
"Tak ahoj," usmála se a políbila ho na tvář. Sparrow na ní mávl a vyšel ke stolu DOOMu. Moc dobře si všiml pohledu, který na něj vrhali studenti, kteří si toho všimli. Megan, například, seděla s pusou dokořán.
Sotva dosedl, všiml si podezřelého ticha. Nemohl si taky nevšimnout šokovaného výrazu ve tvářích Brook a Ramireze. Morgan a Bennet se tvářili pouze překvapeně.
"Takže jsi to zvládl," podotkl Morgan a znovu se sklonil nad sešit španělštiny, ze kterého se doteď učil. Brook vrhla na Ramireze jakýsi nic neříkající pohled.

DOOM - Kapitola 13.: Doom a DOOM

2. června 2011 v 15:00 | Dyamirity
Tak, už jsem v Paříži. Snad. Pokud náš autobus nespadl ze skály.
DOOM jsem sem nedávala pěknou dobu, takže dva díly po sobě neuškodí. Tenhle díl mám ráda. Už je tam Doomeček. Nuž nic, užijte si DOOM a já si užiju Louvre ♥

Morgan se protáhl. Někdy se mu zdálo, že noc je tak čtyřikrát kratší než den a na dostatečný spánek tam prostě není čas.
Byl na cestě do školy. Foukal vítr, který mu cuchal blonďaté, doteď perfektně učesané vlasy, což mu náladu, která už teď kolísala kolem bodu mrazu, ještě zhoršilo. Míjel domy s perfektně zastřiženými trávníky, které byly téměř totožné s tím jejich jen měly před domem jiné, perfektně vyleštěné auto a na trávě byly zaražené jiné dekorace.
Tak moc tuhle čtvrť nenáviděl. Ulice plná zbohatlíků bez ždibce morálky. A jeho otec mezi ně patřil, pokud jim přímo nevládl.
Konečně vyšel do ulice, kde stály obyčejné řadové domky. Na trávě se válela kola a plastové hračky, místo aby tam stály kýčovité zahradní dekorace, domy byly od sebe odlišené třeba květinami v okně, nebo výzdobou na verandě.

DOOM - Kapitola 12. :Neděle s velkým N

1. června 2011 v 9:56 | Dyamirity
Ahóóój, tak jsem zde i s další kapitolou DOOMu, který tady zase nějakou dobu nebyl. Chtěla bych se vám tímto omluvit, že není nový SHI-team, ale v neděli a vlastně ani včera a předevčírem jsem neměla vůbec čas. Takže sem dám asi remake první kapitoly, který už mám hotový. Ale o tom se rozepíšu až v dalších článcích. Teď je tu DOOM.

Když se Sparrow v neděli probudil, měl pocit, jako kdyby mu v krku spala žába. Seštrachal se z postele a zamířil do koupelny. Tam opakoval každodenní rituál shrnování kosmetiky do vany a vrátil se znovu do pokoje. Hodiny na zdi ukazovali devět hodiny. Měl tedy pět hodin. V pátek se se Sunny (dost nervózně) domluvil, že jí vyzvedne.
Posadil se na široký parapet, kde měl výhled na příjezdovou cestu, chytil do ruky Sanderse, svojí druhou kytaru, klasickou španělku.
Aniž by vnímal co hraje, zíral do blankytně modré oblohy a přemýšlel. Byl tak strašně nervózní, že strach ze zpěvu před DOOMem se tomu nemohla rovnat. Udělal dobře, když jí na rande pozval, i když se cítí jako před popravou? Ale bylo pozdě to rušit.

DOOM - Kapitola 11. : Muž přes palubu

12. května 2011 v 13:33 | Dyamirity
A je tu další kapitola DOOMu, abych splnila vše, co jsem na tento týden slíbila. Do toho skenování se mi pořád nějak nechce... ale nikdo to za mě neudělá. Takře alespoň DOOM. Tenhle díl je trošku... z červenejější knihovny, než bývá zvykem, ale co nadělám, puberta prostě pracuje. I tak doufám, že se vám bude líbit.

"Fajn, Sparrow… jsi frontman kapely áček a šestnáctiletej, vcelku normální kluk! Žádný úchylky, žádný vady řeči, ani masoví vrazi v rodině. Je šance, že tě neodmítne," říkal si, když ráno příštího dne vcházel do třídy.
Zamířil k šedému klobouku, který označoval Brook.
"Ránko," pozdravila, aniž by vzhlédla od něčeho, co právě psala. Sparrow to tipoval na článek do školních novin, které měli vyjít v úterý.
"Ahoj," Sparrow se rozhlédl a spatřil Sunny sedět u okna s houfem kamarádek. Rychle se otočil zpátky k Brook.
"Dneska dáme zkoušku, co říkáš,"
"Hm," přikývla, přeškrtla jedno slovo a nahradila ho jiným. "Pokud chceme porazit Camelii, musíme pořádně zabrat,"
Sparrow měl pocit, že ho nevnímá. Bylo mu to vcelku jedno, protože byl v duchu zralý na mentální kolaps. Celou noc přemýšlel.

DOOM - Kapitola 10. :Sparrow Torres vs.Cameron Evans

23. dubna 2011 v 18:48 | Dyamirity
Chjo, mohl by mi prosím někdo příští čtvrtek připomenout, ať sem DOOM nezapomenu dát? =D
Je sobota a myslím na to už od včerejška, ale pokaždý na to znovu zapomenu. Tak jako tak, užijte si desátou kapitolu a já jdu na brusle ♥


Stalo se to ve čtvrtek u oběda. Bennet a Janice za sebou měli už druhé rande a k Sparrowově úlevě vypadali oba dva tak nějak šťastnější, než předtím. Janice byla navíc ochotná vozit ho každý den ráno do školy.
Sparrow na obědě dospával probdělou noc, při níž díkybohu dopsal text Just to be heard. Ostatní mu zazlívali jedině to, že spal rozvalený přes polovinu stolu.
"Nechte mě být," zamumlal rozespale, když do něj Morgan šťouchl, ať se posune. "Už týden jsem pořádně nespal," dodal.
"To je tvůj problém, ne náš. Za chvíli budeme jíst na kolenou," podotkl kousavě Morgan.
Sparrow se trochu stáhl, ale hlavu z desky stolu nezvedl.
"Pokud nám bude psát další dobrý písničky, klidně trochu toho prostoru na jídlo oželím," odporoval Morganovi Ramirez. Brook přikývla. Dneska měla vlasy stažené pod čepicí s károvaným vzorem, podobným jaký měla na tašce.
"Ok. Nechám ho, pokud bude psát LEPŠÍ písničky," svolil nakonec blonďák a odhodil si vlasy z očí. Pak se zarazil. Oči mu najednou nabraly stejně tvrdý výraz, jako když se bavil s otcem. Brook, Ramirez a Bennet také vzhlédli. Nad stolem jako by se zastavil čas.

DOOM - Kapitola 9. : Na vzhledu nezáleží?!

15. dubna 2011 v 15:58 | Dyamirity
Bože... DOOM je vážně jak od tvůrců těch výsměchuhodných dsney filmů pro teenagery! Tahle kapitola má to stupidní amíkovské poučování i v názvu. Asi se jdu zahrabat... Ale pokud se vám DOOM přesto líbí s chutí do toho!


Sparrow se probudil v poměrně dobré náladě. Předešlý večer ještě chvíli cvičili, než se rozešli domů a zněli čím dál, tím líp. Navíc byl pátek.
Doklopýtal do koupelny, kde shrnul Janiciny věci do vany. Zahleděl se do zrcadla. Pořád si nepřipadal jako áčko. Napadlo ho to samé, co mu v hlavě viselo už, když takhle na sebe zíral minule.
"Vypadáš jako stejný Sparrow, jakým jsi býval,"
Řekl to nahlas, což ho samotného překvapilo. Nevěděl proč, ale čekal, že až založí kapelu, tak se nějak změní. Nějak. Nevěděl jak. Prostě nějak.
Zavrtěl hlavou, až mu vlasy spadly do obličeje. Stáhl si je z čela a znovu se zadíval na vlastní obličej. Tak nějak to bez těch vlasů v očích bylo lepší. Možná to dělali zrovna ty oči.
Z poličky sundal čelenku, kterou nosil, když do noci psal a vlasy ho tak neskutečně rozčilovaly, že by si je nejradši ostříhal. Rychle si vyčistil zuby a seběhl na snídani. Vrazil zpátky do pokoje, naházel na sebe uniformu, popadl Kathryn a školní brašnu. Když šel ze schodů, z rozepnutého pouzdra kytary vypadl list papíru. Zvedl ho a podíval se na něj. Byl to hrubý zápis melodie, která ho včera napadla.
Do kuchyně vešel začtený do papíru. Kytaru a tašku odložil do kouta sedl na své místo. Už stolu už seděly oba jeho rodiče i Janice.

DOOM - Kapitola 8. : Na konci duhy

7. dubna 2011 v 19:53 | Dyamirity
Minulý týden jsem sem zapomněla DOOM dát. Opět. Za to může ten paměť schovávající němec! Každopádně, po té, co se mě na DOOM zeptali asi čtyři lidé, pochopila jsem, že to vážně někdo čte! V téhle kapitole je... fotbal. Kdo by to řekl? Problém je, že já fotbal nejenže neumím, ale ještě mu ani neroumím, takže jsem tuhle část musela trochu konzultovat s tatínkem, maminkou a dokonce i Fuchs. No, tady to máte.


Jak Sparrow na fotbal nikdy nekoukal, pořádně nevěděl, co se děje. Brook mu během hry vysvětlovala pravidla, která znala překvapivě dobře. Škola zápas prožívala jako film. Při každém náznaku, že by mohl padnout gól se zvedla na nohy.
Sparrow pochopil, proč byl Ramirez tak nervózní. Tým na něm byl totiž závislý. Když nevěděli co s míčem, jednoduše ho přihráli Ramirezovi a ten ho prostě nějak zpracoval.
V tomhle zápase bylo víc faulů, než obvykle. Hned druhou minutu jeden z Elmerských útočníku nabral ramenem Booche Bakera, který měl zrovna míč. Už to vypadalo, že se do sebe hráči pustí, ale Ramirez a kapitán Elmerských rvačku rozehnali.
"Nechtějí, aby se servali jenom proto, že by to znamenalo zbytečná zranění. Nehledej v tom žádný zvláštní vnitřní pohnutek," vysvětlila Sparrowovi Brook.
Ramirez byl očividně už ve své kůži. V zeleném dresu s číslem 15 s červenou kapitánskou páskou na rameni se lehce pohyboval po celé ploše hřiště a lehce zaplňoval mezery, které ve hře občas vznikaly.
Sparrow přemýšlel, co má rád víc. Jestli hudbu nebo fotbal. Přece jenom ve fotbale byl kapitán a rozený vůdce, všemi obdivovaná hvězda týmu a v DOOMu byl prostě jeden z pěti, basák (a možná druhý hlas).
"GÓOOL!"
Hlasitý výkřik hned u ucha ho vytrhl ze zamyšlení. Rychle hledal na hřišti míč a opravdu. Vězel v síti soupeřovy branky.
"A je to jedna nula pro Nelsonskou střední. Ale jak dlouho, to tak naši hosté nechají?" komentoval to Al a přes jásot diváků nebyl skoro slyšet.

DOOM - Kapitola 7. : Nelsonští mývali versus Elmerští sokoli

24. března 2011 v 20:25 | Dyamirity
A je tu další díl DOOMu. V tom shonu minulého týdne jsem si vůbec nevšimla, že jsem sem zapomněla DOOM dát. Takže tady to je. Poslední dobou shi-t nějak flákám. Dávám sem jen DOOM a SHI-team. Včera jsem tady měla jen pětatřicet lidí, takže budu muset zabrat!

Bylo to jako v blázinci. Po chodbách ječeli roztleskávačky, popřípadě šaškoval mývalí maskot, všichni studenti měli barvy školy, zelenou a zlatou. I profesoři se nemohli odpustit trochu toho školního ducha. Profesor Harris přišel na hodinu ve své obvyklé bílé, lehce pomuchlané košili, ale dnes měl navíc zelenožlutou šálu, i když venku bylo skoro dvacet stupňů.
Školní uniforma, která se normálně skládala z šedých kalhot nebo sukně, bílé košile, kravaty a předepsaných bot, se pro dnešek mohla obměnit. V mezích. (To ovšem neplatilo pro Brook, která si svojí školní uniformu upravila podle svého už dávno a několika dalších áček, kterým se nikdo neodvážil říct, aby tu školní uniformu zase vrátili do původního stavu.)
"Blázinec," poznamenal Sparrow a vyhnul se pruhovanému ocasu Mývala, který mu málem podrazil nohy. Brook pokrčila rameny. Na hlavě měla naražený zelený klobouk s černým páskem a stříbrnou sponou. Sparrowa napadlo, že už jí chybí jen taková ta cedulka s nápisem Press po straně. A nebo kotel zlata na konci duhy.
"Uvědomuješ si někdy, že jsi součástí tohohle blázince?" ozvalo se mu za zády. Sparrow i Brook se otočili. Za nimi stál Ramirez, bledý jako stěna.
"Páni, Ramirezi, vypadáš hrozně," podivila se Brook bezelstně.
"A ty vypadáš jako leprikón,"

DOOM - Kapitola 6.: Fotbáál!

11. března 2011 v 17:22 | Dyamirity
To je mi ale nemilé. Včera jsem jaksi zapomněla na DOOM. Moc se omlouvám. Měla jsem toho večer dost. Dost hodně. Ale každopádně, jsem tu a také nová kapitola. Ať se líbí.

Nelsonova střední fotbalem žila. Byly tři dny před zápasem a celá škola už nemluvila skoro o ničem jiném. Osmifinále. Elmerova střední byla navíc už dlouho rivalem Nelsonky.
Chodbami začal procházet Nelsonský maskot, obří mýval v zeleném dresu. Navíc kdekoliv se mihl nějaký člen týmu, míhali se kolem něj roztleskávačky.
"Trochu mi připomínají můry okolo lampy. Krouží dokola a dokola…" poznamenala kysele Brook, když se Sparrowem procházeli okolo Booche Bakera, jednoho z útočníků, okolo kterého poskakovalo několik roztleskávaček v krátkých sukních a tričkách, odhalujících břicho, zelenobílé barvy.
"Když se na to díváš takhle… máš docela pravdu," pokrčil rameny Sparrow.
On a Brook spolu chodili do třídy, do prváku. Ramirez a Morgan navštěvovali druhák, Bennet zase chodil do třeťáku. Sparrow dodnes nechápal, jak prvačka může vést školní noviny a druhák zase školní tým, na kterém závisela skoro celá politika školy.

DOOM - Kapitola 5.: Kathryn, Sheela, Wood, Tiger a Casio

3. března 2011 v 15:02 | Dyamirity
Hooray! Tady je Dyx! Od poslední kapitoly SHI-teamu nic nepřibylo, takže to musím napravit. Nějak mi poslední dobou upadá návštěvnost. Musím to zase zlepšit =D
Ještě než se pustíte do čtením chtěla bych upozornit, že ten improvizovaný text refrénu Pracovního názvu
pochází od mé senpai Hatey, takže jí opět děkuju. Mám pocit, že se tady o ní nezmiˇuju jinak, než když jí děkuju =D
Ale neprotahujme to, tady to máme.

Druhý den se Sparrow probudil už v osm. Včera se domluvily, že přijdou prostě až budou moct. Sparrow se pomalu došoural do koupelny a shrnul Janiciny věci do vany. Z ní vytáhl vlastní kartáček a tubu pasty.
Kdy po chvíli scházel dolů na snídani, Janice už tam zase seděla. Sparrow měl podezření, že vstává vždy o pět minut před ním.
"Čau, Janice," pozdravil jí. "Hodilas by mě dneska zase k Morganovi?"
Janice vzhlédla od komiksu v novinách.
"Ránko, Sparrowe. Ale klidně. Jsem přece hodná starší sestra," usmála se. "Mimochodem, netrávíte spolu nějak moc času, vy… DOOMáci,"
"Jsme kapela. Hudební rodina," pokrčil Sparrow rameny a došel ke kuchyňské lince. Nalil si z konvice čaj a několikrát si pořádně loknul.
"Takže rodina, hm?" zazubila se Janice.
"Tak pohni, ať neprošvihneš rodinné setkání,"
Vezl s sebou jak Sanderse, tak Kathryn. Navíc v kufru měl stojan na kytary na kterém se včera domluvil s Bennetem, několik kabelů, zesilovač a mixážní pult. Bennet sám už u Morgana byl, když přijel. Ležel na modré pohovce, která stála na příjezdové cestě a vypadal, že spí. Kousek od něj stála bedna repráku na které ležely dva zesilovače.
"Vstávačka, Bennete!" šťouchl do něj koncem kytary sotva vylezl z auta. Janice mu ještě pomohla vyložit z kufru stojan na kytary a pult.
"No, Dave! Předseda školní rady a spí, když má pracovat!"
"Tobě taky dobré ráno, Janice," mávl na ní, aniž by otevřel oči. Když nastartovala a odjela, posadil se a uvolnil tak Sparrowovi místo na sezení. Ten si opřel kytary vedle Bennetovi Sheely a stojan postavil za gauč.
"Morgan ještě spí. Odmítá vylízt z postele. Jeho milost zřejmě po včerejší erupci zase na pár let zmizí a zůstane nám tady zase starý Morgan," odfrkl si Bennet.
"To tu budeme trčet až do dvanácti?" zasmál se Sparrow.
Bennet jen pokrčil rameny.
Netrvalo ani dvacet minut a přijel i Ramirez. Jel podstatně opatrněji než obvykle, protože přes rameno měl pověšenou svojí baskytaru Wooda. Když zaparkoval kousek od nich a slezl z motorky, složil baskytaru vedle jejich nástrojů.
"Naše princátko ještě spí?" povytáhl obočí, sotva si sundal helmu.
Bennet přikývl a zívl.
Ramirez si odfrkl a rozvalil se na trávu před dům. "Volals mu?" zeptal se. Černovlasý kytarista přikývl.
"Takže nezbývá nic jiného než čekat,"
Za dalších deset minut přijela dodávka. Ze dveří spolujezdce vyskočila Brook a protáhla se.
"Ránko," mávla na ostatní a přešla k zadním dveřím nákladního prostoru. "Který z vás si dobrovolně přivodí kýlu," povytáhla obočí a prudkým pohybem dveře otevřela. Z auta mezitím vylezl i její bratr Jackson. Vypadal utahaně.
"Já jsem si jí uhnal, už když jsem to nakládal," zamumlal a protáhl se.
V autě stála souprava bicích. Ve škole měli klasické bicí tmavě rudé barvy s bílou blánou. Tyhle byli jantarově žlutě oranžové se vzorem tygřích pruhů a blány měla bílé až na černou u bicáku.
"Mám pocit, že mi upadnou záda," zamumlal Jackson a opřel se o auto. "Pořád nechápu, proč si moje malá, křehká sestřička nevybrala třeba flétnu nebo housle. Ty by se mnohem líp převážely,"
Brook se zašklebila. "Mohl to být klavír,"

DOOM - Kapitola 4.: Zkušebna

24. února 2011 v 18:46 | Dyamirity
Holahej, nová kapitola DOOMu. Na blogu jsou nějaké změny, takže třeba rubriky jsou podle abecedy, což je pro mě neocenitelná věc. Mám totiž už víc jak čtyřicet rubrik a trochu v tom začíná být zmatek. Ale to je vedlejší.
Užijte si další díl a hezky čekejte na víkend, který bude ve znamení další kapitoly SHI-teamu!
Dům Morganů byl… vila. Před domem se smaragdově zelenal dokonale zastřižený trávník, ke dveřím se táhla bílá dlážděná cestička. Stejná cesta jenom širší vedla i ke garáži, před kterou už čekal Mike Morgan. Na sobě měl něco, pod čím si zřejmě představoval pracovní oděv, ale Sparrowovi to spíš připomínalo model z nejnovější kolekce italského módního návrháře.
Sparrow vylezl z auta, které zkušeně řídila jeho sestra. Měla sice řidičák jen pár měsíců, i přes to řídila líp než máma.
"Čau," rozloučil se s ní a zabouchl dveře. Prošel mezi dvěma nablýskanými auty, které stály před domem, přesně jak Morgan říkal. Ještě ani nevkročil na příjezdovou cestu a uslyšel za sebou další auto. Byla to Brook vezená starším bratrem. Vyskočila z auta, zamávala mu a on hned odjel.
Sparrow si oddechl, když viděl, že ona se s oblečením nijak nepárala. Vlasy měla stažené do vysokého ohonu, oči měla nenamalované, na sobě měla maskáčové kapsáče a bílé tílko.
"Čau, Sparrowe!" pozdravila ho a několika kroky ho došla. Morgan už jim vyšel vstříc. Dveře garáže byly pořád stažené dolů.
"Proč je zavřeno?" zajímala se Brook.
Morgan si povzdechl. "Nechtěl jsem, aby jste se okamžitě neotočili a nejeli zase domů,"
Brook a Sparrow se na sebe zhrozeně podívali.
"To je to tak hrozné,"
"Včera jsem se tam byl podívat dveřmi přes dům. Otec chce asi vypadat jako VELKÝ kutil,"
"Pro DOOM něco vytrpíme, ne?" ozvalo se jim za zády. Po příjezdové cestě právě přicházel Bennet. Na sobě měl tmavě modré triko a černé kalhoty.
"Už nám chybí jen Ramirez?"
"Ten je docela důležitej. Jsou to svaly naší kapely," poznamenala Brook.
Nemuseli ale čekat ani pět minut a ozval se charakteristický zvuk Ramirezovi motorky. Ta po chvíli smykem zabrzdila jen kousek od zadního nárazníku jednoho z aut Morganova otce. Nohou vykopl stojánek a seskočil z ní. Stáhl si helmu z hlavy a odložil jí na motorku.

DOOM - Kapitola 3.: Zkáza a ničení

17. února 2011 v 16:02 | Dyamirity
Třetí kapitola DOOMu - CHECK!
Tady to máte, snad se bude líbit.

"Slyšels to? Do tý nový skupiny se prý přidala Cooperová,"
"Cože? Další áčko?"
"Torres prý vyhodil svýho bubeníka, Smithe, protože nestál za nic a vzal ji,"
"Nezabijou se s Ramirezem?"
"Je tam s nima i Morgan. Asi to není nic snadnýho,"
"Taky způsob jak se dostat mezi áčka,"
"Myslíš, že Torres teď bude áčko?"
"Určitě. Teď bude trávit spoustu času se ČTYŘMI áčky!"
"To je fakt,"
"Myslíš, že jsou dobrý?"
"Nikdo je ještě neslyšel dohromady,"
"Jenom Smith,"
"Ten nechce nic říct. Musí to být trochu potupné,"
Útržky rozhovorů o jeho skupině se nesly školou jako šumění moře. Sparrow na sobě cítil pohledy. Někdy obdivné, někdy nenávistné. Nevadilo mu to. Měl svojí vysněnou skupinu. A dneska měl na zkoušku přijít i Harris. Jen jedna věc mu dělala starosti. Dneska bude muset taky zazpívat.
K tomu ho včera zavázal Morgan. Prý, když už mají všechny nástroje, ať se ukáže i jejich sólista. Sparrow měl trochu strach. Když zpíval doma zavřen v pokoji, nevadilo mu to, ale nevěděl, jestli to není jen krákání. V počítači znělo všechno jinak.
Potom by musel shánět ještě zpěváka nebo některého člena skupiny nutit zpívat. Doufal, že se nezesměšní a tahle situace nenastane.
    Neuvěřitelný šok pro celou školu nastal při obědě. Nejdřív byly trochu šokované kuchařky, když několik minut před obědem do jídelny napochodoval kapitán fotbalového týmu a předseda školní rady v závěsu za šéfredaktorkou školních novin. Ta po chvíli přemýšlení ukázala na jeden stůl ze země nikoho.
Ramirez a Bennet ho s neskutečným skřípěním přetáhli přes polovinu jídelny a postavily ho skoro doprostřed jídelny, mezi jiné stoly s přesně daným osazenstvem. I přesto byl dostatečně oddělen, aby ukazoval něco ve smyslu, MY JSME TEĎ NAPROSTO NOVÁ SKUPINA A HODLÁME POŘÁDNĚ ZAMÍCHAT ŠKOLNÍ HIERARCHIÍ! Tak to alespoň říkala Brook.

DOOM - Kapitola 2.: Nová kapela

10. února 2011 v 17:56 | Dyamirity
Ano, máme tu druhou kapitolu DOOMu. Zde už se nám začíná rýsovat, jaké bude složení celého příběhu. A zde je konečně pořádně Brookie, moje oblíbenkyně.

Sparrow na Ramireze tiše zíral. Ten se rozhlížel po místnosti.
"N-ne. Teda nejdeš. No… vlastně podle toho na co hodláš hrát," vykoktal, šokován fotbalistovým příchodem.
"Baskytara?" zkusil to Ramirez a stáhl si pouzdro z ramene. Přešel k židlím, na jednu položil pouzdro a rozepnul ho. Objevila se žlutohnědočerná basová kytara.
"Ty… hraješ…" koktal dál.
"Jenom protože hraju fotbal, tak bych měl být hudební hlušec?" povytáhl Ramirez obočí.
"Jó!" kývl Morgan sedící u klavíru. "Jak to říká ta z prváku… taková ta zrzavá bruneta… že celá škola si myslí, že máš v hlavě jenom fotbal,"
"Cooperová," povzdechl si Sparrow. Potom kývl na čtvrtého zájemce o baskytaristu, který zaraženě stál se školní baskytarou v rukách.
"Tak se ukaž, ať potom může hrát Ramirez,"
Baskytarista mohl být možná dobrý, ale Ramirezův příchod ho asi dost rozhodil. V polovině písničky to vzdal a uvolnil Ramirezovi místo. Ten ledabyle přešel ke stupínku a usadil se na něj. Sparrow, Morgan, Bennet a dokonce i Smith se na něj upřeně dívali.
"Máš písničku?" zeptal se Ramirez Sparrowa. Ten přikývl a podal mu papíry s Pracovním názvem. Ramirez si jí rozložil po zemi, oddupadl si první takt a potom začal.
Sparrowa to okamžitě chytilo. Teď už mu přišlo trochu podezřelé, jak to že jenom školní hvězdy mají hudební talent.

DOOM - Kapitola 1. : Konkurs

4. února 2011 v 16:06 | Dyamirity
Tak. Tady to je. První kapitola. Doufám, že se najde někdo, kdo bude mít trochu odvahy a přečte si to. Prosím, nebuďte krutí, ano?

Kapitola I. : Konkurs
"Kapelu?"
"Jakej idiot chce zakládat kapelu?"
"To je jak z blbýho filmu,"
"Nějakej zoufalec,"
       Sparrow Torres se tvářil jakoby nic. I když cítil pohledy všech, kteří ho viděli, jak dává leták na nástěnku. Leták, který sháněl hudebně založené potenciální členy do jeho ještě neexistující kapely. Už totiž zjistil, že na sólové dráze slávu neurve. Duo, on a jeho kytara Kathryn Pump, nemělo budoucnost. A tak doufal, že to zachrání další členi kapely.
Bicák, baskytarista, druhý kytarista a klávesák. Tak zněl jeho plán.
       Na plakát se zrovna díval Duke Ramirez, školní fotbalová hvězda, o kterém se šuškalo, že má mozek o velikosti angreštu. I teď podpaží držel fotbalový míč a tvářil se, že má problém plakát vůbec přečíst, natož ho pochopit.
"Copak Ramirezi, nemůžeš si vzpomenout, jak se čte to kulaté písmenko?" Sparrow protočil oči. Cooperová mu tady chyběla. Stejně jako byl Ramirez sportovní hvězda, Cooperová excelovala v angličtině a vedla školní noviny.
Radši se otočil a odešel. Nemohl se dívat na to, jak přihlížející cupují jeho leták na kusy jako supi. Vlastně ho cupovali jen obrazně, ale i to stačilo.
       Vešel do třídy biologie a sklouzl do své lavice. Připadal si absolutně vyšťavený. Vidina kapely se pomalu rozplývala. Stejně jako jeho sláva. Ale co… na odpoledním výběru, na který si rezervoval jednu hudební učebnu, se teprve ukáže, jak moc je to tragické…
      Celý den byl nervózní, že při hodinách nemohl ani pořádně sedět v klidu. Několikrát ho profesoři vyzkoušeli za nepozornost a on si ani jednou nemohl vzpomenout na probíranou látku. Sparrow se také přistihl, jak pozoruje ostatní spolužáky i jiné studenty a chodbách a zkouší uhodnout, kdo by asi mohl mít trochu hudebního sluchu.
Všichni ale vypadali stejně hudebně hluše jako vždy.

Úvod k DOOMu

4. února 2011 v 15:52 | Dyamirity
~Já vím, slíbila jsem vám nějakou tu povídku už k Vánocům, ale strašně dlouho jsem váhala. Dneska jsem dováhala. Mám v sobě tolik cukru, že by mě mohli zaměstnat jako cukrovar. A když má v sobě Dyamirity moc cukru, tropí pitomosti...~

guitar
Takže, nebudeme chodit okoro horké kaše. Hodlám sem přidávat svojí zatím nejdelší povídku. DOOM. Je neukončená, je neuvěřitelně... hm... jak to říct... sériová (vždycky je tam nějaká událost, chvíli klid, pak zase... ale posoudíte samy...) a je o hudbě. Respektive o jedné hudební skupině. Jménem DOOM.
Tahle povídka se původně jmenovala Pracovní název, protože vymýšlení názvů mi fakt nejde (No, podívejte se na SHI-team...). Za její vznik může hlavně Hate. Jména postav jsme vymyslely společně, ale k samotné povídce jsme se nedostali a tak jsem se do toho pustila sama.
Když si DOOM občas pročítám, připadá mi trochu jako ty filmy od Disney Chanellu. Lůzr, co si jde za svým snem a všechno končí happy endem. Ale je to moje srdeční záležitost.
Jak už jsem se zmínila, DOOm je hudební povídka. Hlavním hrdinou je Sparrow Torres, středoškolák a kytarista, co si zakládá kapelu.
Kapela má později pět členů, dvě kytary, basu, bicí a klávesy, hraje převážně rock a všichni její členi jsou úplní ťuňťové. V tom dobrém slova smyslu. Patří mezi ty postavy, které mi vážně přirostly k srdci.
Doufám, že se vám DOOM bude líbit stejně, jako mě ho bavilo psát.

Dyamirity
 
 

Reklama