Duben 2013

Mini heart attack

27. dubna 2013 v 21:40 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Taky někdy přemýšlíte, jaké by to bylo, kdyby jste byli sami doma a najendou u vás zazvonili policajti?


Mně se to zrovna stalo a řeknu vám, nebyla to příjemná záležitost. Vesele si koukám na Supernatural (dobře, ne až tak úplně vesele), když tu najednou mi někdo zvoní u dveří.
Říkám si: Jasně, máma si zapomněla klíče. Tak jdu ke dveřím, zvednu sluchátko a najednou mi někdo na druhém konci hlubokým hlasem řekne: "Tady městská policie."
Co mi tak proletělo hlavou? No, zhruba: Bože můj, naši jsou mrtví, někdo je zabil, někdo je srazil autem, unesli je mimozemšťani, posedli je démoni, jsem teď sirotek, bože, budu muset odjet do Londýna a přidat se do zlodějského gangu nebo se budu muset přestěhovat k tetě, která mě pošle do soukromé školy, kde mi umře nejlepší kamarádka a pak budu dělat guvernantku nějakému spratkovi jehož poručník nakonec oslepne a bude si mě chtít víc...
To mi proběhlo hlavou asi během jedné nanosekundy, načež jsem do sluchátka vykoktala: A-ano?
Pan policista se mě zeptal, jestli jsem majitel Megana, což je mámino auto, já si ale v tu chvíli nebyla schopná vybavit, jestli sedí značka, takže jsem začala koktat a mám pocit, že ten policajt si teď musí myslet, že jsem přinejmenším sužovaná nějakou mentální chorobou. Nebo si třeba mohl myslet, že je mi deset a on mě probudil, což by bylo lepší, ale bůhví.
Kruci, měla bych se naučit mluvit s lidmi po telefonu. Nebo celkově s lidmi, abych se nemusela stydět objednávat si v McDonaldu.
Nuž, ale podělila jsem se s vámi o svoje dnešní dobrodružství, z kterého jsem měla menší srdeční příhodu a snad vám moje neštěstí aspoň trochu prosvětlí den a zvedne náladu.
Protože já vím, že jste sadisti.
Dobrou noc.
Doufám, že už dneska nikdo znovit nebude.
Jestli jo, nebudu odpovídat.
Nemůžu za to jít ale do vězení?

Animefest 2013

22. dubna 2013 v 14:13 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Tak a po roce je to zase tady.
Ano, víte, o čem mluvím!

ANIMEFEST 2013

se pomalu blíží.
Už jen tři týdny a bude tady zase víkendový střet všech otaku této země.
A já se vás, tento rok už potřetí ptám, kdo jede, koho tam budu moct přepadnout, pomuchlat, popřípadě si s ním popovídat. Nebo jestli tu není náhodou i někdo, kdo by chtěl doplnit mou malinkatou skupinku skládající se ze mě, Envy a Pajdy mé drahé animefestové polovičky. Možná se k nám přidají i Maki a Scratch, ale to pořád není jisté.
Letos jsem přemýšlela, že pojedeme do Brna vlakem (což musím ještě prodiskutovat s Envy) s větší skupinkou otaku (protože cestování ve spoustě lidech je sranda a já prostě miluju otaku.
Takže mi dejte vědět, ano?
Já se tam asi budu potulovat ve třech různých kostýmech: Applejack, Winry Rockbell a Vorona z Durarary. Jak ty kostýmy budu střídat, to ještě nevím a popřípadě doplním. A určitě budu na všech yaoi přednáškách a na křestu Vějíře.

Hihí, už se tam zase začínám těšit jak malé dítě. ♥

Dyamirity

Sezóna legín a krátkých triček přichází

20. dubna 2013 v 16:11 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Navzdory názvu tohle nebude článek o módě, nebojte-


Rozhodla jsem se, že se svámi podělím o události posledních dní a tak tu máme nový deníkový článek, tentokrát psaný formou bodů. Protože psát v bodech je sranda.

  • Jak jste si pravděpodobně všimli, zima to konečně vzdala a vládu převzalo jaro. A navzdory tomu, že je pořád okolo patnácti stupňů, většina ženské populace mezi dvanácti a pětadvaceti došlo k závěru, že je čas na letní garderóbu skládající se z legín a děsivě krátkého trička. Odtud název tohohle článku. Vážně, někdo by ti slečny měl upozorit, aby si už vzaly kalhoty, protože legíny kalhoty nejsou. Nehldě na to, že třináct stupňů zase takové teplo není. No, alespoň můžu uklidit kozačky.
  • Mám tvůrčí blok, který momentálně skrývám pod roušku pauzy mezi Sparkiem a Two Weeks.
  • Minulý týden jsem byla na školení ohledně letošního tábora. Tři hodiny ve vlaku, skládání pilin, hlídání dětí, průtrž mračen a krupobití, hrátky s brčky a lentilkami, které se nehodili pro bandu většinou dospělých lidí, poklud blátem na vlak a hádka týkající se rozdílnosti Japonska a Číny. Vcelku vzato úspěšný víkend. I když jsem vloni tvrdila, že jako vedoucí končím a už se nikdy nevrátím, abych ty malé zrůdičky hlídala, docela se na léto těším. Teď už se jen modlit, aby mi zase nepřidělili první oddíl.
  • Mám buď hnusnou rýmu nebo alergii. Vzhledem k tomu, že alergická na nic nejsem, tipuju, že je to výsledek předchozího bodu, přesněji řečeno toho krupobití, co nás chytilo uprostřed procházky.
  • Vrátilo se mi Kalvárium z korektury. Dokonce dvakrát. Včera jsem ho poslala a tak doufám, že příště ho uvidím až ve Vějíři. Prosím, prosím, pěkně prosím.
  • Snažím se dát dohromady všechny informace ohledně prvního dílu Kalvária jako povídky. Udělala jsem si myšlenkovou mapu a jsem ještě víc zmatená než předtím. Ale bude to dobrý. Jestli to někdy napíšu.
  • Jsem zrovna v polovině čtvrté série Supernatural a překvapení, překvapení, ještě jsem nebrečela.
  • Četla jsemprvní díl Hunger Games. U toho jsem ovšem brečela.
  • Moje želva je idiot. Nevím, jak jinak popsat želvu, která se převalí na krunýř a pak si namůže nohy, když se snaží otočit zpátky. Vzhledem k tomu, že se pak ploužil jak mrzák, vzali jsme ho k veterinářovi a teď Silvestra všichni rozmazlujeme. Zrovna teď chrápe v rohu obýváku a je celý omatlaný od jahod, protože je to čuník.
  • Pomalu ale jistě mě přechází enthusiasmus. Ke všemu.
Nuž, to bude k událostem posledních dní vše. Pokusím se vzburcovat trošku nadšení a přidat sem nějaký článek, protože mám pocit, že tenhle blog je nějak mrtvý... no, uvidím, jestli se mi zítra podaří vstát z postele.

Dyamirity

Megadílo

10. dubna 2013 v 20:54 | Dyamirity |  Galerie
Tak, první z článků, které už nějakou dobu plánuju.
Pamatujete na Veledílo, tu obludnost barevnou, kterou jsem matlala na roli papíru dlouhou jako Velká čínská zeď? No, nějak jsem si ty velké formáty oblíbila a tak je tu Megadílo.
Měli jsme to jako úkol ve výtvarce. Víte, Zitko, pamatujete přece na Zitka, tohle dělá s druháky každý rok. Vezmete dřevěnou desku 120x120, promítnete na ní nějaký obrázek, obkreslíte a pak matláte barvami. Většina lidí dělá popartové obrázky, jednoduché linie, plochy jednolitých barev, prostě pohodička.
To bych to ovšem nebyla já, kdybych si neudělala něco úplně jiného. Pojala jsem to trochu umělečtěji a tak jsem měla svoje Megadílo na několik fází. Bílý latex jako podklad, modrá vrstva jednoduchou malbou, modrobílozelená vrstva tupovanou malbou, pak teprve nasvěcování a pak až černé linie. Ovšem nasvěcování nešlo tak, jak jsem si představovala a tak jsem to nakonec dělala napůl po paměti a napůl podle předlohy na A4 papíru.
Trvalo to věky a jen dotáhnout domů málem stálo život mě a jednoho terciána, kterého mi Zitko půjčil jako osobního šerpu (protože když jste Dyamirity, nemusíte si ani napůl dodělané umění nosit domů sami, megadílo je ale hotové a dokonce i odevzdané jako pozdní vánoční dárek tetičce, strýčkovi a čerstvé sestřence Dorátku.
Řeknu vám, nacpat to do auta, to bylo něco.


A tady to máte, v celé kráse. Všimněte si detailů a vůbec... áchejte a óchejte, protože mě to stálo kůži na loktech a kolenou, jak jsem se po tom plazila a dva zánovní štětce, které jsem musela ostříhat, abych měla správnou tloušťku linky.
Někdy si říkám, že jsem asi blázen.
A někdy si říkám, že asi určitě.

Dyami-chan

Sparkless - Kapitola 27.

10. dubna 2013 v 20:38 | Dyamirity |  Sparkless
Poslední dobou mám tolik nápadů na články a pokaždé, když zasednu k blogu a zírám na tu bílou stránku, poleje mě horko a nemůžu na nic přijít, proto tady zase bylo chvíli ticho. Navíc jsem byla okolo Velikonoc nemocná (i když jen o prázdninách, protože já abych marodila o školu...) a tak se to nějak nabalilo. Taky jsem ve čtvrté sérii Supernatural, ale to s tím nemá nic společného.
Navíc mám poslední dobou blok v psaní, snažím se pohnout s Two Weeks (s tím by mi mohlo pomoct školení na tábor, které budu absolvovat tenhle víkend) a konečně si uspořádat všechny informace do Kalvária (pokusila jsem si sepsat myšlenkovou mapu a hádejte co, dopadlo to jako naprosto šílený graf, z kterýho jsem ještě víc zmatená).
No, ale teď tu máte Sparklesse, užijte si ho a já... se pokusím nějak rozproudit tu svojí lenoru.


"Cože?"
"Jsem yaoistka."
"Cože?"
"To znamená, že čtu yaoi."
"Cože?"
"Čtu mangy a povídky, kde spolu dva kluci chodí nebo popřípadě spí, záleží na ratingu."
"COŽE?!"