Březen 2013

Zase jednou Aiiro

10. března 2013 v 20:49 | Dyamirity |  Galerie
Víte koho už jsem dlouho nekreslila?
Ano, Aiira, je to tak.
Já si tak vesele otevřu SAI a nevím co kreslit... no tak začnu kreslit to, co vždycky, když nevím coby.
Takže tu máte jakous takous skicu Jomeiho. Doufám, že se vám líbí. ♥

Líbí, líbí?

Dyamirity

Prezidentský slib, pár hrubek a ponapoleonská Francie

8. března 2013 v 19:47 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Všimněte si, že jsem se s nadpisy vrátila k shi-t.blogovskému standartu.

(Už mi tu jede třetí písnička a John vždycky tancuje do rytmu. What is this sorcery?)

Víte, svými rodiči jsem byla vychována nejen k ateismu, ale hlavně k přesvědčení, že většina naší politické scény je jen přehlídka největší sbírky idiotů. Proto mě otázka přímých prezidentských voleb nadchla jen z toho důvodu, že bych eventuelně mohla jít a tu obálku do té zapečetěné urny hodit, alespoň pro pocit. No, uteklo mi to o půl roku, takže si budu muset dalších pět let počkat, volby ale pokračovaly i tak a já jen se špatně předstíranou apatií sledovala vývoj.
Je mi vcelku jedno, kdo koho volil a nikoho soudit nebudu, protože co se týče finální kandidátů, je to jako prašť nebo uhoď, víc mě ovšem zarážejí reakce mých vrstevníků.

Protože buďme upřímní, moji spolužáci jsou šestnácti- nebo sedmnáctiletá paka. Vesměs. Nějaká ta zářná výjimka se tam najde, ale vesměs jsou to prostě paka. (Teď nastává ten okamžik, kdy se modlím, aby kromě Hatey a Giry tenhle blog nikdo nenašel...) (Což mi připomíná, že na našem počítači budu muset shi-t bloknout, aby ho nevyčmuchala moje matika, které jsem se zmínila o videích s odpověďmi na výslechárnu a ona se rozhodla, že můj blog najde a podívá se na to, když jsem jí to odmítla ukázat.)

Abych se ale dostala k pointě téhle historky, jak určitě víte, dneska se konalo to hejhulárium okolo prezidentskéh slibu, proslovu a těch legrácek okolo. Jindy bych si toho možná ani nevšimla, protože nebýt tumblru, tak ani nevím, co je za den, dnes se ale zbláznila naše profesorka na děják a rozhodla se, že se na to budeme dívat živě.

Ovšem nějaký prezident jí nezabránil napařit nám písemku, takže zatímco ona se pokoušela na interaktivní tabuli rozchodit stále se sekající video (kdo by to byl čekal, že bude zahlcený server), my jsme si vesele psali písemečku z revolučních let 1848-1849. To by nebyla taková hrůza, protože navzdory tomu, že jsem se na to skro ani nepodívala, vcelku jsem to uměla, ovšem v okmažiku, kdy se video pustilo a třídou se rozlehl hluboký hlas nového páně prezidenta, můj mozek udělal blik a leč jsem ho přesvědčovala, že by se měl soustředit na písemku, poslouchal ty výplody hlavy našeho státu. Dopadla jsem tak, že jsem si musela slova, která jsem cvhtěla napsat, slabikovat nahlas, abych tam nepsala blafy jako Napolen III. Zeman a tak podobně.

Navíc moji spolužáci zapnuli své bystré hlavinky a chtěli na ten slib koukat i potom, abychom se vyhnuli učení. Já se potom mohla soustředit jen na jedno a to jak moc bych se potřebovala vytratit na záchod a nebyla jsem si úplně jistá, jestli by to nebyla vlastizrada, nenápadně se vytratit. Nakonec aza mě ale promluvila příroda a tak jsem mazala. Když jsem odcházela, rozplíval se nad něčím, čemu říkal ostrůvky pozitivního čehosi a když jsem se vrátila, už se rozhořčoval nad mafií, takže nevím, co mi uteklo, ale dohledávat si to nebudu.

Nejvíc mě ovšem namíchlo, jak se do mě některé spolužačky pustili, když jsem si dovolila nahlas prohlásit, že pan prezident mě teda nijak neokouzlil a za srdce mě nevzal.

Člověk by řekl, že sedmnáctiletá cynická začínající spisovatelka bude mít větší právo na vyslovení vlastního názoru, i když je to názor, že naše politika jde do kytek. Takže se si vyleju srdíčko alespoň sem, když už nic jiného.

Sečteno podtrženo? Nový prezident toho tady pravděpodobně moc nezmění a naše země si bude v kalu evropské unie pomalu plout dál. Ale kdo ví. Třeba se to někam hne.


Dyamirity
-sedmnáctiletá cynická začínající spisovatelka

Sparkless - Kapitola 26.

5. března 2013 v 21:48 | Dyamirity |  Sparkless
Dnes na bruslích jsem si dala předsevzetí, že musím zase probudit blog k životu. Bylo totiž pěkně a já jsem nachytala nějaký ten jarní optimismus. Takže se do toho vrhnu po hlavě a začnu třeba se Sparklessem, abych ho konečně měla kompletní i tady. Takže, k téhle kapitole: Ritsuka se k něčemu přizná a je to něco, k čemu bych se chtěla přiznat i já, ale pořád nemám dost odvahy, takže... uvidíme. Jinak tu máme nějaký souhrn a sžívání se Sylvestrem.
No, nebudu tady plkat moc dlouho, pěkně se do toho ponořte a užjte si kapitolu ♥


"Nanami, ať tvůj pes okamžitě pustí z tlamy můj mobil!"
"Můj pes? Sylvester je můj jen když se ti to hodí, nemyslíš, Seiji?"
"To je jedno, ale ať pustí ten telefon ze zubů!"
"A jak to mám asi udělat? Strčit mu ruku do krku?!"
"Já nevím! Je to tvůj pes, tak ho nějak zpacifikuj!"
Problém byl ovšem ten, že Sylvester nebyl tak úplně Nanamiho pes.
Dalo by se říct, že byl něco jako jejich společné vlastnictví.


Výslechárna (1/?)

5. března 2013 v 21:33 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Ladies and gentlemen,
konečně jsem dala dohromady první díl odpovědí na vaše okouzlující otázky.
Aby toho nebylo moc, je to jen prvních deset, ale nebojte, na ten zbytek nezapomínám.
Hrozně mě to bavilo, ale předělávala jsem to na několikrát, tak doufám, že budete spokojení a nezlynčujete mě jako Natalii Sadness.
Každopádně, doufám, že se mě příliš neleknete a pěkné pokoukání.

Ježiš, já jsem ale obludka...
No, vzhůru k veřejnému ponížení.

Pokud máte nějakou vlastní otázku, můžete mi ji položit zde.

Dyamirity