Prosinec 2012

Sparkless - Kapitola 24.

31. prosince 2012 v 18:18 | Dyamirity |  Sparkless
Tak, a ještě před koncem tohohle roku vám sem přidám další kapitolu Sparklesse, ať si můžete ukrátit čekání na půlnoc nějak stylově, tj. čtením yaoi. Já bych ho tak strávila taky, ale přijde k nám Hatey a budeme jako dva asociálové koukat celou noc na filmy. Což je taky fajn řešení. Takže si užijte kapitolku a pěkně komentujte.


"Dobrý den, je tam pan Kaede?"
"U telefonu, jak vám mohu pomoci?"
"Já jsem Homura Seiji, nedávno jsme se potkali, když jsem přišel…"
"…vy jste ten mladík, jak přišel s mladým Shiroganem, že?"
"To jsem já. Potřebuju se vás na něco zeptat."
"Jen se ptejte!"
"Pane Kaede, víte, kde skončil Sylvester?"

Oppan Žatec Style

29. prosince 2012 v 11:36 | Dyamirity |  Others
Ne, prosím, nelekejte se. Vážně si sem nedávám Gangnam style.
Tohle je video, které vzniklo pod rukama mých dvou spolužáků a to k účelu využití na Vánoční akademii, kterou já každoročně promeškávám, protože tou dobou bývám na horách.
Vloni tam jedna spolužačka procpala nějakou ubrečenou hipster rádoby povzbuzující řeč ke které Hatey hrála na klavír. (Oblíbená věta všech hudebníků: No a ty k tomu můžeš něco zahrát, ne? To si člověk pak připadá jako jukebox.)
Letos ale Dan a David v rámci hudebky udělali parodii na Gangnam style a nakonec se dala použít i na zmíněné akademii.
Vím, že parodie na Gangnam style není nic originálního, ale stejně stojí za to se na to video podívat. Alespoň se pokocháte krásami mého rodného města =D


Ano, chodíme do druháku a je nám sedmnáct.
To jen tak pro informaci.

Dyamirity

Moc smutná pro nadpis

24. prosince 2012 v 23:04 | Dyamirity |  Moje výšplechty
V posledním díle Merlina právě umřeli dvě z mých nejmilovanějších postav.
Tobě taky veselé Vánoce, BBC.

Veselé Vánoce a tak podobně

24. prosince 2012 v 12:39 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Tak, po návratu z Itálie jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala i na blog.

Samozřejmě bych Vám chtěla popřát Veselé Vánoce, spoustu dárků, bezva pohádek v televizi, cukroví, fajn zážitků a tak podobně, co se tak obvykle přeje.
Letos se ty Vánoce nějak... staly. Prostě najednou jsou.
Najednou mi přijde hrozně vtipné, když si vezmu, že některé z jednoduších spolužaček ještě před pár měsíci tvrdili: "Já věřím na konec světa, takže nebudu kupovat žádné dárky."
Ale no tak, prosím. Konec světa? Kdybyste v něj věřily, musely byste se zbláznit, slečny.
Já jsem například konec světa strávila v koloně na německé dálnici, když jsme se vraceli z Livigna (o čem napíšu článek až stáhnu fotky do počítače).
A konec světa nic. Prostě zklamal. Nic nenávidím tolik jako apokalypsu, která nedrží sliby.
Ale aspoň jsem se dočkala Vánoc. Dárky jsem donakupovala předevčírem a jsem vcelku spokojená. Ale včera se nám na chodbě objevilo tohle:

Nemáte někdo nápad, co to může být? Obcházím to tady jako pes a zkoumám, jestli by se do toho vešel nějaký můj oblíbený herec. A víte co? Vešel. Jen tam nejsou žádné díry na dýchání...
Ale že bych si nestěovala, kdybych tam měla zabalený Brolin.
To je totiž moje nová obsese. Hlavní herci ze seriálu Merlin, kteří jsou tak gay, až to bolí a všichni čekáme, kdy se přiznají, že jsou spolu. Hádáme, že by to mohlo být teď v nejbližší době, protože dneska běží poslední díl Merlina (NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!) a pak už je nebude vázat smlouva.
To je daůší věc. Asi probrečím Vánoce, protože poslední díl Merlina běží od devíti na livestreamu a já už mám povolení se na něj dívat. A vzhledem k tomu, že herci slibují, že to bude smutný a tak podobně, prořvu to od začátku až do konce.
Ale to jen tak opkrajově.
Teď vám chci znovu popřát:

VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, DRAHOUŠKOVÉ, A AŤ SE VÁM SPLNÍ VŠECHNY VÁNOČNÍ PŘÁNÍ ♥

Dyamirity

Paříž-Londýn (Část druhá)

11. prosince 2012 v 20:41 | Dyamirity |  Reporty
-Čááást druháááá-


Po půl roce mě přepadla jakási britská nostalgie a po té, co jsme s Hatey probrečely oběd kvůli tomu, že alespoň dalšího půl roku se do naší pomyslné domoviny plné sexy kerců nepodíváme, jsem se rozhodla, že sem dám druhou várku našich troll videí. Pokud si nepamatujete, kde jsme skončili minule, osvěžím vám to:
Už jsme dokončili naši cestu do Francie a prošli jsme půl Paříže. Meztiím nám trošku šibalo z nedostatku spánku a přebytku sledování BBC Sherlocka. ještě štěstí, že tou dobou jsem ještě nesledovala Merlina a Doctora Who, protože jinak bych to tam asi nepřežila.


Pomalu jsme se blížili k Louvru. Na začátku videa můžete vidět mého angličtináře, do všeho zapáleného, který celý ten zájezd organizoval.
My malí hříbečci jsme se tam klepali zimou, promoklí a promrzlí. Nejlepší náladu jsem měla asi já a Lee, zatímco Hatey a Gira (a Anička, ta která se ptá na jídlo a která mě pak pošle někam) skřípaly zuby. My s lee jsme tam tak nějak... sršeli optimismem, i když vážně nevím, jak to bylo možné.
V tomhle videu mě konečně vidíte. Zmoklou, nevyspalou a tak dál... až teď jsem si uvědomila, jak hrozně zní můj hlas. takhel přece nemůžu znít i normálně. Prostě nemůžu. Ale vzhledem k tomu, že ostatní zní normálně, tak asi takhle vážně zním. Zastřelte mě někdo.
Moje palačinkové šílenství se pomalu stupňuje.


A tady už to máte. Krmení dravé zvěře. Tak hrozně jsem se na tu palačinku těšila, takže se nedivte, že se tak cpu.


Konečně jsme dorazili pod Eiffelovku a protože je to tam rovinka, šíleně tam foukalo. To jen na vysvětlení, proč tam každou chvíli tak ječím. Pokoušelo se mi to totiž odnést klobouk a tak jsem se snažila jednou rukou držet kameru, točit a přitom jsem si druhou rukou držela klobouk na hlavě, což nebylo nic lehkého.
Co se týče začátku: Pokoušela jsem se natočit celou výčku Eiffelovky, ale protože jsme stály skoro úplně pod ní, musela jsem se zaklonit divže ne do pravého úhlu.
Všimněte si, jaké číslo použila Lee pro tenhle záznam. Kdo to pochopí, gratuluji.
Trochu mě mrzí, že z pokoje jsem žádný záznam neudělala, ale na jednu stranu... možná to bylo dobře, protože jsme si tam v obchoďáku koupily všechno možné, včetně Greenbooku, legendárního sešitu, do kterého s Hatey píšeme Johnlock a Merthur RPčka a octových brambůrek a želé. A kdopak to jedl dohromady? No, kdopak? Lee-splácám-všechno-jídlo-dohromady-a-uvedu-své-kamarádky-na-pokraj-zvracení.


A na trajektu. Abych se přiznala, na něčem takovém jsem byla prvně a tak jsme to tam prolézaly jen s Lee, protože Hatey má mořskou nemoc a vodu jako takovou moc nemusí a Giru jsme zase někde potratily. Takže jsme to tam prošmejdily a měly záchvaty smíchu pokaždé se ta loď zhoupla. Nakonec jsme vylezly na vrchní palubu. Mladší ročníky tam samy ani nesměly, protože by je to tam asi odneslo, nebo by se ve své mladistvé rozmařilosti shodily navzájem do vln. Jak můžete slyšet ze záznamu, fučelo tam příšerně. Během pár minut jsme byly céle modré od mořské vody, ale zase jsme měly sluníčko, takže jsme se mohly pěkné rozhlížet.
V tomhle videu si můžete všimnout, že mám pozornost jako kočka: "...blablablabla-HELE, RACEK!"


A ukázka mé šikovnosti, kdy jsem si zapomněla sundat kryt kamery. Kochejte se mým hlasem a fukotem větru.


A ještě jednu z trajektu. Tentokrát bílé útesy Británie. To okouzlující BLÚÉH jsem vydala poté, co jsem dostala dávku slané vody do obličeje. Řeknu vám, že chvílemi to tam byla chuťárna.


Fakt zním jako naprostej debil. Já takhle nechci znít. Takhle afektovanej hlas nemůžu mííít! Buhůů...
Ale k videu: Konečně jsme dorazili do Anglie a tím pádem jsme začali fangirlit... prakticky nad vším. Stromy, tráva, nebe, nic nezůstalo ušetřeno.
Jak jsem se tam zmínila, o anglickém počasí se nežertuje. Během prvních deseti minut, co jsme tam strávili se čtyřikrát vystřídalo sluníčko, zataženo a déšť. Jak řekla Lee: It was sooooo changeable!
Hehe. Ale tak jako tak, byli jsme tam. V Londýně!

A pokračování zase příště. Asi se na to vrhnu až se vrátíme z hor, na které se chystáme tenhle víkend.
Takže se mějte a moc mě podle těch videí nesuďte.

Část první-> ZDE

Dyamirity

Sparkless - Kapitola 23.

11. prosince 2012 v 19:56 | Dyamirity |  Sparkless
Víte, lidičky, mám teď takový technický problém. Máme teď nový modem (takže už mi jde internet jako normálním lidem a Gatey se foiciálně sala majitelkou nejpomalejšího připojení ve střední Evropě), kvůli němuž jsme museli objetovat zástrčku, v níž obvykle bývá tiskárna a tak nemůžu nic skenovat. Což namená, že i když jsem se chystala na SHI-team, nějak ho nemůžu udělat. Ale to se nějak zařídí, nebojte.
Poslední dobou zase nic nestíhám. Už jsem se vzdala jednoho překladu, ale práce mám pořád víc a víc. Nevím, čím to je a už vůbec nevím, jak to budu zvládat se školou... ale co, to se časem poddá.
K téhle kapitole Saprklesse: Pěkně si ji užijte, komentujte a neplačte, i když tahle kapitola je taková... smutná.


Nanami myslel, že horší už ten den nebude.
"Nanami-san, máme pro vás špatnou zprávu."
Doufal, že horší už to nebude.
"Velice nás to mrzí, ale…"
Ale bohužel, to horší být mohlo…
"Paní Oninozuka dnes ráno zemřela."
Mnohem horší…

R.I.P Bára II.

3. prosince 2012 v 21:14 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Řeknu vám teď malou pohádku.

Bylo nebylo, v jednom málem městě žila rodina v bytě, který byl příliš malý na psa nebo kočku. A protože rodina se skládala z rodičů a dvou holčiček, které si přáli mazlíčka, rodiče jim pořídili trochu nezvyklého mazlíčka, hada.

Nebyl to zrovna mazlíček, kterého si přáli, ale mazlíček to byl.

Had, který byl mladší holčičkou pokřtěn Bára, nebyl nijak agresivní a klidně se nechával hladit a dokonce se i vyndat z téraria a nikdy na nikoho nezaútočil.

Ovšem jednoho dne rodiče objevili Báru ležet bezvládně v teráriu a proto byl tatínek vyslán do zverimexu, aby sehnal jiného, stejně vypadajícího hada, aby holčičky nepoznali, co se stalo.
Bohužel, úplně identického hada se sehnat nepodařilo a tak se tatínek vrátil s hadem trochu jiným.
Holčičkám řekli, že Bára byla nemocná a musela jít k panu veterináři, protože léčba byla moc drahá a nemohli si ji dovolit.

A tak se do rodiny dostal had druhý, pokřtěný Bára II. Časem holčičky povyrostly a dozvěděly se, co se s Bárou I. vlastně stalo. A i když Bára II. tak hodná a mazlivá nebyla, stejně se stala rodiným mazlíčkem.
Po jejím boku se vystřídalo několik jiných mazlíčků. Malý hroznýšek Arnold, Žába a nakonec i želva Silvestr.

A pak, jednoho dne mladší holčička objevila v teráriu bezvládně ležet i Báru II.