Taneční výšpecht

17. října 2012 v 22:10 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Prodloužená a taneční vůbec.


Nuž, po dlouhé době jsem opět tady a tentokrát se moje stesky budou točit okolo jediné věci.

TANEČNÍ!

Dalo by se to shrnout několika málo slovy: Bolest, stud, tanec.
Vezmu to popořadě.
Bolest.
Nikdy jsem nenosila podpatky. Pokud nepočítám to blbnutí devítileté holčičky, která po bytě pochodovala v prastarých lodičkách a cítila se jako největší frajerka. Proč bych je taky měla nosit? Jsem sportovní typ. Moje obuv jsou tenisky, brusle, maximálně v zimě kozačky s miniaturním klínkem a v létě gladiátorky. Ale ne lodičky. Měřím metr sedmdesát čtyři, proboha! Nemám potřebu si nasazovat boty, které nejenže deformují nohy, ale ještě přidávají dalších deset cenťáků.
Takže. Nikdy jsem je nenosila. A najednou BUM, taneční!
Máma, ségra a taneční mistr mleli to samé, to jest: potřebuješ podpatky.
A tak jsem skončila takhle. Už mám za sebou čtyři hodiny a prodlouženou. A moje nožičky by úpěly bolestí, kdyby měly pusinku. Ale jelikož nemají, kvílím za ně já, ale o to vehementněji. Nekdo šel po prodloužené ještě zapařit. Já se doploužila domu, zalezla pod postel a pomalu brečela bolestí.

Stud.
Viz. první utrpení. Protože nejde nestydět se, když jdete na botách, jejichž povrch se téměř nedotýká země a snažíte se nevypadat, že každou chvíli hodíte epický držkopád. A všichni se vás ptají: Co se děje? Proč chodíš tak divně?
A já se jen musím skromně usmát a odpovědět: Ááále, jen se pokouším nezabít se, hehehe.
Navíc, stejně jako jsem nikdy nenosila podpatky, nenosila jsem ani šaty a sukně. To jest další utrpení navíc. Sukně. Kdo to vymyslel? Tipla bych si, že stejně jako lodičky, nějaký chlap.
Šaty. Člověk si pořád musí kontrolovat, jestli je nemá vyhrnuté, jestli mu nelezou prsa nebo jiná část anatomie, která by na denním světle neměla co dělat.
Sečteno podtrženo: Když balancujete na lodičkách a ještě si musíte kontrolovat sukni, nejde se nestydět.

Tanec.
Ehm... tak.
Jak jsem se zmiňovala o tom paření... hm? Spousta lidí v mém věku paří. A to hodně. Přelom šestnáctek a sedmnáctek je pařící věk. No, ale já nepařím. (Tak mě napadá... tenhle článek je v podstatě výčet věcí, které já nedělám, ale zbytek světa dělá.) A víte, co to znamená? Ano, že neumím tancovat.
Neumím tancovat. Víceméně. A tak jsem se bála, že to bude jen trapas navíc. Naštěstí nejsem zdaleka nejhorší. Alespoň mám hudební sluch. A dokážu napočítat do čtyř, abych si spočítala kroky. To spousta mojich spolužaček neumí.
A je to hrůza sledovat. Jak se tam kymácí jako... kachny na bruslích.
Ale nakonec to docela ušlo. Nejsem zase takový dřevo.

Ale co to znamená?
Že se nemůžu dočkat až taneční skončí.
Je to zabitý víkend. A pokud počítám prodloužený a věneček...
Božé... to jsou taneční samozřejmost jen u nás?
Celej Žatec učil jedinej mistr. Lerche. Kdo neměl Lercheho, neměl taneční.

Dyamirity
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám design?

Ano
Ne
Ujde

Komentáře

1 Envy Envy | Web | 18. října 2012 v 20:22 | Reagovat

Taneční... Taky do nich teďka od začátku října chodím x_x  Sdílím tvé utrpení!
Šaty mi sice takový problém nedělaj, ale ty boty... (vlastně je ještě musíme koupit, nosím totiž takové s nižším a širším klínkem) A vzhledem k tomu, že já jsme zvyklá dopadat na paty (u všech bot prošlapu paty maximálně do půl roku), tak to bude zlo, obzvláště když mě paty bolej už po dvou hodinách na mých momentálních botech.
Ale! Je tam tak strašně moc lidí! Q.Q  Pomalu se nevejdeme do sálu...

(Na první hodině jsem měla enormní chuť s křikem a rukama vzhůru utýct... O to lákavější to bylo vzhledem k tomu faktu, že jsem stála hned naproti vstupním dveřím...)

2 Dyamirity Dyamirity | Web | 18. října 2012 v 21:02 | Reagovat

[1]: Konečně někdo chápe moje utrpení! =D
Nás je tam taky strašně moc. Kdyby to rozdělili na dvě poloviny, nic by se nestalo. Minule mě kopla nějaká pipina podpatkem a doteď tam mám modřinu.
A přesně vím, jak bys utíkala. Jako Doctor!

3 Lenny Lenny | Web | 18. října 2012 v 22:49 | Reagovat

Oujé, taneční, jak nepříjemná záležitost.
Díky bohu, že se u nás právě šetří na můj notebook, takže tatínek by mi taneční nepovolil, a i kdyby povolil, tak bych mu se sladkých úsměvem pověděla ne. Ale i kdybych chtěla, tak stejně nemůžu, protože se ty taneční hloupě odehrávají v den, kdy máme nejvíce hodin, to jest devět, a než bych přijela domů, převlékla se, načančala a bůh ví co ještě... čili, já jsem tohoto utrpení zbavena.
Mimochodem, nejsi jediná, kdo nepaří a nedělá věci, co vrstevníci ano. S hrdostí můžu říci, že mě to nijak zvlášť neláká a na svou pubertu nehodlá vzpomínat jako na "telecí roky" ale jako na dobu, kdy jsem byla chytřejší než lidé okolo mě. :D

4 Yoku Yoku | 19. října 2012 v 17:30 | Reagovat

Rozhodně to není jen u vás, myslím, že bych si s tebou nejradši poadala ruku. já hned na třetí lekci přišla o nehet a nárt na druhý noze nesl prodřeninu ve tvaru cizího podpatku :D a řeknu ti, stresovat se s tim? panebože, dejte mi pokoj, lituju, že jsem tam lezla xD jsme dvě, kdo se konce nemůže dočkat ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama