Možná, že jsem to tady nezmiňovala, ale mám rozdělané Veledílo.
Není to Veledílo jako veledílo typu Mony Lisy, ale Veledílo typu Achmůjbožekdemátenpapírkonec?!
Do sálu naší úžasné ZUŠky se totiž instalovala nová nástěnka (místo závěsu, který zabraňoval ozvěně, tudíž když tam teď někdo na něco hraje, zní to tam jako v jeskyni) a naše skvělé vedení si vymyslelo, že tam musí být nějaký velký obrázek a takové ty kecy okolo. No a kdopak tam nějakou tu výzdobu udělá? Samozřetelně výtvarné oddělení.
A kdo přesně z výtvarného oddělení to udělá? Samozřetelně Dyamirity, protože ta je vždycky tak ochotná, nadšená do práce a sedí tak hezky na ráně v první lavici.
Nuž a tak jsem skončila s papírem, který má 4x1,2 metru, platem olejových kříd a návrhem jakési abstrakce, která byla potřeba překreslit asi v padesátinásobném měřítku.
Jistě, nedělám to tak úplně sama. Ještě tams tím pomáíhá jedna holka, ale ta se pořád vymlouvá, že s džakondama kreslit neumí. Ale třeba ve středu jsem tam byla na férovku sama.
Má to hned několik nevýhod.
1) Musí se to kreslit v leže a na ledové podlaze. Ve středu už jsem si prozřetelně přinesla prostěradlo, abych neumrzla a neuhnala si zánět ledvin.
2) Ten formát! Je to tak strašně moc veliký! Jendotlivé barevné plochy mají velikost třeba jedné A4 a já to musím udělat jednolitým přechodem žluté a bílé.
3) Prach. Protože i když jsou to OLEJOVÉ křídy, nejsou tak kvalitní jako dřív a vážně práší. Vzhledem k tomu, že jsem začala žlutou, mám teď absolutně, ale tím myslím ABSOLUTNĚ všechno zadělané žlutým prachem.
4) Izolace. Nemůžu to totiž dělat ani ve třídě, ale musím si to Veledílo rozložit do chodbičky mezi třídami, kam se jen tak tak vejde. No a tam se mi pořád někdo courá. Buď rodiče, jejichž děti si v šatně zapomněli přezůvky, nebo samotná učitelka, která potřebuje jít do sborovny. Udělala jsem jim tam velice funkční můstek z pomocných papírů, ale nejvíc to rozsekal učitel na žestě, který tam přišel, trochu zaskočený, co to tam dělám (jako každý). Okamžitě na něj spustím:
"Jděte po zelených papírech a nešlapte mi na to!"
Učitel se velice pozorně rozhlédl a přeopatrně přešel na druhou stranu... po to výkresu. Tak jsem si řekla: okej, asi mě nepochopil. Cestou zpátky už mě snad poslechne. A myslíte, že poslechl? Ale kdepak! Zase mi přeběhl přes štvrtku. Stejně jako moje sestřenice, která si v šatně zapomněla boty, vpadla mi tam, přeběhla mi po celé délce výkresu, čapla boty a zase zpátky.
Nuž, ale nebudu tu déle kecat, podívejte se na pár fotek, které mi pořídila Kikina, abych se o to s vámi mohla podělit.
Žlutou část už mám skoro hotovou.
Čtvrtka navíc neposlouchala a rolovala se jako šílená.
Detail ozářené postavy pracujícího člověka.
A ještě jednou.
Nějak se mi tam vykasalo triko, ale v tu chvíli mi to bylo úplně, ale úúúplně jedno. Všimněte si návrhu, podle kterého to kreslím. Ano, ta malá barevná věc přede mnou.
Dyamirity
Bleach | 28. září 2012 v 21:21 | 
Angelsky-miluju | 8. října 2012 v 15:47 | 
Dalian- (Dandísek-Kanda na servru anime-manga.cz) | 
WOW! ♥ To vypadá dobře! ♥ Ale asi jsem nakonec za Mařu vděčná, protože ten dědek by nás do ničeho takovýho nehnal...
Užij si to a hodně štěstí.