Srpen 2012

FPR

26. srpna 2012 v 11:13 | Dyamirity |  Galerie
Abych byla upřímná, tak mým prvním komixovým dobrodružstvím nebyl SHI-team. Kdepak. Bylo to mnooohem horší.
V Primě (to jest před pěti lety) jsem objevila knížku Jak se kreslí shoujo manga a tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. A nenapadlo mě nic lepšího než stvořit komix a o mně a partě mých spolužáků. Bylo to... šílený. Friend power rocks. Klasické shoujo s klišé záplektou, hláškami a příšernou kresbou. Asi v Tercii jsem to překreslovala a udělala druhou verzi, která... má kresbu třetího volume SHI-teamu, takže taky nic moc.
Ale před nějakou dobou jsem byla sentimentální a zkusila si nakreslit všechny kostýmy znovu. Byla to... zábava. Některé z těch přeměn jsou docela fajn.
Vlastně už jsem to kreslila v bžeznu a zapomnlěa to sem dát. Teda myslím... Ostuda.
Takže se pokochejte. Nová kresba starých známých. Chjo... jednou vám sem pro pobavení dám vzorek FPR.


-Magnetic, Space, Animal, Fire, Weather, Love, Magic, Ice, Water, Time, Life-
Tak který kostýmek se vám líbí nejvíc?

Solve crimes, travel in time...

26. srpna 2012 v 10:54 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Zase nějaký ten nesmyslný výšplechtový článek.-


Jak jste si mohli povšimnout, mám tu nové záhlaví.
Tentokrát nakombinované od Doctora, Sherlocka a trošku Frankieho.
To staré už mě nějak přestalo bavit, bylo takové... neslané nemastné, takže jsem sesmolila toto.
Nuž, ale tak všeobecně: S nervy napnutými na maximum dokoukávám čtvrtou sérii Doctora Who. Už jenom díl mě dělí od konce éry s Davidem. Fňuky fňuk. Ne že bych Matta neměla ráda, ale prostě to není David.
Poslední dobou mi na blogu nefnguje počítadlo, takže má úvodní stránka vypadá trochu smutně když si vezmu, že se mi tam pořád zobrazuje jen: Počet návštěvníků: 0. Poslední komentář před sedmi dny,
To už sem nechodíte a nebo jste jen líní a nekomentujete? Hm, hm?
Vím, že to tady poslední dobou docela flákám, ale docela bych ocenila nějakou tu motivaci =D
Dokonce i na anime-manze lidi míň komentují.
Dasty (kolegyně pisatelka) dokonce přestala psát s tím, že když nemá ohlasy od čtenářů, nevidí jediný důvod, proč by měla psát. Na jednu stranu jí docela chápu. Docela zamrzí, když se s něčím, s čímkoliv, ať už s obrázkem, povídkou nebo jen obyčejným článkem, matláte bůhví jak dlouho a nikomu to nestojí ani za komentář.
Neříkám, že já přestanu psát, ale jen bych chtěla, abyste to věděli. Protože to, že třeba Dasty už nebude psát, to mě dost mrzí. Kdysi jsme spolu plánovaly collab. A teď z toho nic nebude.
Musím zjistit, jak si opravit to počítadlo.
Dost mě to totiž štve, abych pravdu řekla.
Nuž, ale teď už si jdu zase po své práci, takže čauky mňauky, brzo sem zase něco přidám.

Dya

Recenze Sorenari ni shinken nandesu

24. srpna 2012 v 19:32 | Dyamirity |  Yaoi
Dámy a pánové (jo, kéžby si tyhle recenze s chutí četli i pánové... to by byl svět hned krásnější místo), představuji vám další recenzi, tentokráte na jednu z mých nejoblíbenějších mang.


Název: Sorenari ni shinken nandesu
Autorka: Asou Kai
Status: Kompletní, 2 volume
Hodnocení: 9,5/10

"So you two aren't dating."
"Too bad... not yet."
"What do you mean 'not yet'?!"

Autorku Asou Kai jsem měla vždycky ráda a to hned z několika důvodů. Nedělá žádné ušplíchané yaoi, ale roztomilé, nevinné shounen-ai, které má nádech yaoi maximálně třikrát za celou sérii, má hezkou čistou kresbu a její postavy jsou sympaťáci. Osobně mám z jejích mang nejraději právě tento kousek s hrozným jménem Sorenari ni shinken nandesu (dále je Snsn, děkuji za pochopení) a tak se dnes budeme bavit právě o něm.
S radostí vám představuji příběh nad jehož roztomilostí se budete uculovat celý den.


Hlavní hrdina, Oosawa Naoki, je rozvedený, má malou dceru s níž kvůli práci nemůže trávit moc času a na lásku nemá ani pomyšlení. Ráno odvede malou Chizu do školky, o pauze v práci ji vyzvedne a odveze do centra, kde se o ní starají až do večera, kdy ji vyzvedne a odveze domů. A takhle to jde den po dni. Malá Chizu je naštěstí chytrá holčička a chápe, že s ní tatínek netráví čas ne proto, že by nechtěl, ale protože nemůže. Nic si nedělá z protivných sousedek, které se do Oosawy naváží, že se svojí dcerou netráví čas a zahrnují ho otázkami, proč ho opustila manželka.

Oosawa má kromě své dcery ještě jeden malinký problém. Manlinkatý problém jménem Yoshioka Seiichi. Yoshioka je stálý zákazník v restauraci, kde Oosawa pracuje, a popravdě řečeno, je to gay. A navíc děvkař. Každý druhý den si do restaurace vodí nové objevy, popřípadě své ex, se kterými se právě usmířil. Ale i přesto Oosawu za každých okolností balí a Oosawa se mu jen marně snaží vysvětlit, že je na holky.

Jednoho dne se Yoshioka v restauraci sejde se svým bývalým, který je bez něj očiidně šťastný a opět zadaný. Yoshioka trošku přebere a jeho ex ho nechá na krku ubohému Oosawovi, který neví, co si počít. Nakonec ho nějak dopraví do pokoje pro personál v obchodě a čeká, až se vzbudí. Sotva se tak ale stane, Oosawu volá jeho kolega z restaurace, že Chizu ve školce dostala horečku a musí jít domů.

Oosawa se tedy moc nerozmýšlí a jede svou dcerku vyzvednout. Chce ji vzít k doktorovi, ale na kole to asi moc nepůjde. Naštěstí pro něj se náhle objeví Yoshioka a jako princ na bílém koni zachraňuje situaci. Odveze Chizu a Oosawu ke svojí kamarádce z dětství, která má za manžela doktora a pak, k Oosawově překvapení, mu nabídne, aby zůstali u něj v bytě. Protože jak se ukáže, dům Oosawových je daleko jak od školky, tak od Oosawovi práce a bylo by to celkově výhodnější. <- Hlavně k Yoshiokovým pokusům dostat se Oosawovi do kalhot ♥

Oosawovi se samozřejmě moc nechce. Pořád má v živé paměti, jak se Yoshioka při každé příležitosti pokoušel ho sbalit a tak vůbec. Bohužel, bohudík, podle toho, jak moc těma dvěma fandíte, nakonec došel k rozhodnutí, že pro Chizu to asi bude nejlepší. Takže se ze dne na den z Oosawy a Yoshioky stanou prozatimní spolubydlící.

Původně to mělo být jen soužití na několik dní, než se udělá líp Chizu, ale postupně se to vyvine úplně jinak. Oosawa chytí od Chizu chřipku a tak musí zůstat o to déle. Mezitím se ukáže, že Yoshioka je ve skutečnosti vlastně fajn, pomáhá Oosawovi vyzvedávat Chizu ze školky, vaří... A Oosawa si začíná uvědomovat, že bydlení s ním není zase tak špatné. Ovšem hned po tom, co se uzdraví, vrací se s Chizu zpátky domů.

Další den se v restauraci objeví Yoshiokův bývalý a chce mu vrátit klíče od jeho bytu. Když ho tam nenajde, vrazí klíče do rukou Oosawovi, ať se stará. A tak se Oosawa musí k Yoshiokovi vrátit. Ten vpadne do dveří podezřele zadýchaný (v tuhle chvíli jsem se při čtení lekla, že tam má nějakého amanta) a ukáže se, že chřipku chytil taky. Takže se Oosawa a Chizu vracejí zase zpátky.

Yoshioka nabídne Oosawovi, ať se nastěhují k němu nastálo, Oosawa ale pořád váhá, protože si začíná uvědomovat, že k Yoshiokovi, který to na něj stále a stále zkouší, možná něco cítí. Tuhle krizi ale naruší Oosawova bývalá manželka s tím, že si chce vzít Chizu k sobě.

Jak už jsem řekla, Sorenari ni shinken nandesu je taková roztomilá věc, nad kterou nestrávíte celý týden, a po jejímž přečtení nemáte chuť se vrhnout po hlavě z mostu (jako z kousku, který jsem četla nedávno a v němž se seme během finálního aktu zasebevraždil O__o). Je to sladké, má to pěknou kresbu, hrdinové jsou už dospělí, takže nečekejte žádné teenagerské přehnané reakce. Všechno se tam řeší víceméně v klidu a navíc celou mangu ovládá zákonitě rodinná atmosféra, protože přeci jenom... ti dva vlastně vychovávají dítě. A Chizu se nezdá být dvěma tatínky příliš znepokojená. Prostě boží dítě.

Co se týče humoru: Snsn je komedie, ale zase ne nějaká bránicotrhoidní. Spíš takový jemný, který vám vytlačí na tvář úsměv. Nejvíc autorka čerpá z Oosawovi zoufalé snahy všem vyvrátit, že s Yoshiokou nespí a jejich celkové snahy utajit všechno před malou Chizu.
Pokud ještě před koncem můžu někoho vyzdvihnout, tak je to postava Oosawova šéfa. Je to ten druh postavy, která to všechno vyřeší sama, i když jí do toho nic není. A i když se tváří, že Yoshioku nemá rád, řekla bych, že jim v koutku duše fandí. ♥

Varuji, je to shounen-ai a až do poslední kapitoly se mezi nimi nestane nic kromě jedné pusy. Ano, Asou-sensei se nám to pokoušela vynahradit několika extra kapitolami. A pozor, ono to bylo ukončené... a zničehonic se obejvila další bonusová kapitola. Nevím, jestli si z nás Asou střílí a nebo se jí po hrdinech zastesklo... každopádně je možné, že se to stane znovu. I když nevkládejme do toho marné naděje.
Pokud mám hodnotit celkově, dala jsem devět a půl bodů z deseti, protože... přeci jen potřebuju alespoň půl bodu rezervy. Ale jinak si nemůžu Sorenari ni shinken nandesu vynachválit.
Takže pokud máte volný večer, jen do toho.

Dyamirity



Jak Dyamirity kuchtila

18. srpna 2012 v 21:17 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Připravte se na obdobu pohádky Jak pejsek s kočičkou pekli dort-

Navzdory tomu, že miluju, když lidi (a obzvlášť pěkní mužové) vaří, já osobně jsem... nevím, nemůžu říct levá, protože jsem v podstatě nikdy pořádně nevařila. Já vím, v sedmnácti je to skoro hanba, ale jaksi nemám do kuchyně řádný přístup. Rodina sice pořád remcá, jak neumím uvařit ani čaj (což není parvda, čaj umím výborný), ale že by mě do kuchyně pustili, to néé...
Víte, člověk yb to rád jen tak zkusil, ale víte, když jste sami, můžete svůj výtvor bez mrknutí oka spláchnout do záchoda. Ale když vám za zády stojí rodina, určitě se vám vysměje.
Nuž, ale tento víkend se mi naskytla příležitost. Naši si odjeli na pár dní na Šumavu, Fuchs je na chmelích a já tu zůstala na pospas sama sobě. A tenhle víkend jsem se rozhodla, že neskončím na kebabu a polívce z pytlíku.
Moje kuchařské umění se zatím zmohlo na tři fáze.
1) Obídek.
Fuchs mi v mrazáku nechala porci kuřecího a bylo mi řečeno, ať si z toho něco vytvořím.
Po procházení kuchařek jsem se rozhodla pro trochu... jednoduchý, asi třířádkový recept, který se skládal jen z kari koření, sójovky, worchestrovky a kuřete. Nějak jsem to pomatlala dohromady, osmahla a k tomu si uvařila pytlíček rýže.
Jíst se to dalo a oběd jsem měla za sebou.
2) Snídaně na zítřek.
Perník už jsem dělala. A řeknu vám, že předtím se mi povedl líp. Nevím, čím to je. Možná jsem tam dala moc medu (babička má včely, takže medu máme vždycky dost), prostě mi nějak nevyběhl a skončil trošku... placatý.
3) Večeře.
Tu jsem si udělala před chviličkou. Rozpečené houstičky s máslem. Překvapivé zjištění. Když na hicující housky namažete máslo, rozpustí se. A housky pak budou plavat NA něm. Horké housky. Plovoucí na másle. Bože, jestli existuje nebe, tohle tam podávají každý den k večeři.
Zítra mě čekají další dva chody, tak mi držte palce.
Dneska jsem v kuchyni strávila víc času než kdy předtím. Týý jo. Do trouby jsem koukala dýl než na televizi. A to je u mě co říct. Ale strašlivě mě to bavilo.

Dyamirity

Sparkless - Kapitola 18.

17. srpna 2012 v 14:39 | Dyamirity |  Sparkless
Víte, co se může stát jenom mě? Mít dvě verze jedné povídky a na flashce si nahradit tu delší tou kratší. Byla jsem nějaká zblblá a pak jsem se měla chuť střelit do hlavy, protože jsem tak přišla asi o deset stránek povídky. Ale statečně jsem zatlačila slzičku a přepsala to znovu. Nic není tak deprimující, jako když musíte přepisovat jednu povídku dvakrát.
Nuž, ale to jen tak okrajově. Te´d jsem tu abych vám sem hodila další kapitolu Sparkieho. Musím ho sem konečně dodat celý, abych se hla dál.
Tohle je vánoční kapitola a poprvé se zde objevují dvě postavy. Respektive jedna postava a pes. Ale však uvidíte. Enjoy.


"Jsou Vánoce! Vánoce! Vstávej, Seiji!"
Jen málo věcí dokázalo Homuru ráno dostat z postele.
"Nanami, zmlkni. Vždyť Vánoce tu oficiálně ani nemáme slavit…"
Nejúčinnějšími praktikami, které to dokázaly, se ukázaly být kýbl ledové vody, rána palicí a písnička od Lady Gagy jako zvonění budíku.
"Ale, Seiji, nemruč hned po ránu, když jsou Vánoce!"
Homurova rodina už to téměř vzdala…
"Fajn, tak já vstanu, hlavně ze mě slez, ty malej kryple!"
…ale pak se objevil jistý Nanami Shirogane.

Working and working

14. srpna 2012 v 13:53 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Enjoy your latte-


Tak, před chvílí jsem objevila pravidla k Vějíři 2013, takže jsem si hned začala plánovat, co bych mohla nakreslit.
Víte, abych pravdu řekla, Kuřátko a já byl trošku výbuch. Ne, vážně, nepovedlo se mi to. Bylo to dělané na poslední chvíli a vůbec... dneska jsem si hledala recenze na čtvrtý Vějíř a jedna byla trochu ledová sprcha:

Kuřátko a já vypráví příběh o mladém Japonci, kterého jednoho dne navštíví kuřátko a z neznámého důvodu se rozhodne u něj zůstat. A pípat. I přes pokusy kluka se kuřete zbavit ("Ještě jedno pípnutí a pojedeš na hodně vyčerpávající exkurzi do KFC.") se kolem něj kuře motá dál a dokonce klukovi zachrání život. Kresba není nic moc, je velmi jednoduchá a na nějaké detaily rovnou zapomeňte, ani příběh samotný i přes slibný začátek nijak neuchvátil a závěrečná pointa je příliš slabá na to, aby příspěvek posunula alespoň do šedého průměru.

Tak, tam KaJ skončilo. Pod šedým průměrem. Je pravda, že kdo nezná SHI-team, poita jako taková mu asi nedojde, ale stejně mě to zamrzelo. Takže jsem rozhodnutá to vylepšit a tentokrát nakreslit vážně slušný komiks.
Zápletku ještě nemám úplně vymyšlenou, ale hrubý náčrt už mám.
Na dnešek se mi zase jednou zdál sen o animefestu... a už se na něj zase strašlivě těším. Což je dost smůla, když si vezmu, že byl před třemi měsíci. Ale celkově: je to bezva akce a chci se do ní zapojit, i kdyby to byl zase jenom příspěvek do Vějíře.
Nuž, kdybyste měli nějaké nábrhy na komix, napište =D

Dyami-chan

Sparkless - Kapitola 17.

9. srpna 2012 v 10:38 | Dyamirity |  Sparkless
Tak, první článek po návratu. Jsem celá nějaká líná. Celý den buď kreslím nebo hraju Poldu (kdo nezná, dohledat). Ale pokouším se nějak dokopat do jakékoliv činnosti, třeba do hrubého shrnutí, cos e dělo na táboře. Mám takových zážitků, že to nejde nějak sbalit do jednoho článku. Ale uvidíme. Teď ke Sparkiemu:
Víc se rozvíjí postava Hibikiho, blíží se Vánoce a Nanami skáče Homurovi do náruče.
Ale víc už si přečtěte sami.


"No tak, Nanami, já nejsem charita! Stačí, že mám na krku tebe!"
Aha.
"Seiji, nebuď labuť!"
Tak takhle to myslela.
"Nejsem. Jen nehodlám hlídat další dítě! Ty mi naprosto stačíš!!"
Flirtujou spolu ani o tom neví.
"Co tím chceš sakra říct?!"
To je vážně smutný…

Jsem zpátky ♥

7. srpna 2012 v 9:11 | Dyamirity |  Moje výšplechty

Tak, jsem zpáááátky.
Sice už od soboty, ale až dneska jsem se dostala k tomu sem napsat, protože jsem jaksi dospávala deficit a tak vůbec. Možná časem napíšu nějaké shrnutí, až to sama trochu vstřebám. Teď jsem ráda, že jsem ráda.
Ale vůbec: Děkuju všem, kdo mi na Ranč napsali. Dost mě překvapilo, že jsem dostala celkem dost dopisů.
Obzvlášť mě dostal dopis od Asano, který byl tlustý skoro tři cenťáky a byl napěchovaný návrhy na mangu Sparklesse. Objevila jsem ho, když jsem probírala obří bednu dopisů a najednou: Sakra, co to je za obálku, je poslaná doporučeně....
...ksakru vždyť to je pro mě!
...a proč je na té obálce nakreslené koťátko?
Pak sem kdyžtak dám skeny, já nad tím uslintávala celý den.
Nuž to by jako úvod zpět do reality stačilo. Čekejte do dalšího článku.

Dyamirity