-Zážitky ze dvou prvních prázdninových dní-
Tak, prázdniny máme dva dny a já už mám zážitky, o kterých můžu blogovat.
Dnešek snad radši ani nebudu komentovat, protože naše rodinka měla jet na rodinkový výlet. Ovšem naše auto nás pěkně vytrollilo, když se nám zaseklo stažené okýnko u řidiče a táta musel jet do dílny a opravit to.
Navíc je tu takové žedro, že se nám rozpouští chodníky a mně se kroutí vlasy, že mám vlasy kudrnatý jako Benny v Sherlockovi. Řekla bych vám, kolik je stupňů, ale vzhledem k tomu, že nám předevčírem prasknul teploměr, lituji.
Nuž, ale k tomu zážitku...jak už jsem se zmiňovala, Fuchs se vrátila ze Zlína a tudíž i ke mně do pokoje. Vzhledem k tomu, že už si stihla najít brigádu (mrcha jedna, já si můžu hledat jak chci a nic!), vrací se až v noci, když já spím spánkem zaslouženým.
Normálně není problém s ní sdílet pokoj. Já mám svojí palandu chráněnou armádou plyšáků, zabarikádovanou hromadou dek a ona dolní válendu, kterou já během roku, kdy ona je ve Zlíně, využívám jako gauč. Ale poslední dobou začala nějak pochrupovat.
A pochrupování včera v noci narostlo až na úroveň ten-chrčivý-zvuk-který-v-amerických-válečných-filmech-vydávají-vojáci-když-je-postřelí-do-plíce. Byla jsem probuzena asi ve dvě hodiny ráno zvukem, který zněl jako kdyby mi někdo v pokoji porážel podsvinče. Trvalo mi asi pět minut, než mi došlo, že ten zvuk vydává moje starší sestra.
Pokoušela jsem se to vydržet asi pět minut, než jsem došla k závěru, že tohle asi jen tak nepřejde. Zkoušela jsem pomlaskávat, pokašlávat, vrzat postelí, vrhat po ní plyšáky, ale já outlocitná duše jsem jí nechtěla vzbudit.
Tak jsem slezla z postele, opustila pokoj, chvíli se procházela po bytě, než jsem se vrátila ke dveřím. ona chrčela tak nahlas, že to bylo slyšet i skrz dveře.
Tak jsem to vzdala, vlezla zpátky do pokoje, čapla deku a polštář a šla si rozestlat gauč v obýváku. Na tom gauči spává maximálně babička, když k nám přijede. Upozorňuji, že to bylo ve dvě ráno. Musela jsem odstěhovat konferenční stolek a s vypětím všech sil ten gauč roztáhnout. Byla jsem zpocená jako myš, protože... přece jen, ten večer nám prasknul teploměr, ne? =D
Abych byla upřímná, nepatřím k nejstatečnějším lidem, proto se v posteli zabedňuji tunou dek a plyšáků, proto mi nebylo nejpříjemnější čučet na stín přímo naproti mě, který vypadal jako obrys postavy. Ale nakonec jsem nějak usnula. Ráno přišla máma s očima navrch hlavy, proč prý spím tam.
Jak to tak vidím, bude to asi nejakčnější událost mých prázdnin.
Nuž nic. Máte nějaké podobné zkušenosti? Nebo jsem zase originální? =D
Dya
Karika | 8. července 2012 v 14:58 | 
No, my dneska jeli úspěšně na výlet za babičkou, takže žádná tragédie.
Jinak tvůj zážitek se sestrou, mám něco podobného s babičkou (ale druhou).
Babička chrápe tak, že je to slyšet přes dvoje dveře/polystyrenem obloženou zeď (z obou stran). Takhle mě jednou vyhnala z pokoje, když u nám o vánocích přespávala v ložnici rodičů, dobrovolně jsem se zvedla a šla spát k našim do obýváku na zem...
A ještě horší to je na chatě, kde máme tu polystyrenem obloženou zeď, ležím ještě na druhé straně pokoje od tý zdi, křížem proti místu, kde má posel babička a stejně nemůžu spát... No, to asi není moc zajímavý, co?
Miluju postele obložené plyšáky, dokonce ze stejného důvodu jako ty. Ale teď jich mám na posteli jenom pár (mámě už to začalo vadit...), ale to nevadí, zbytek mám o kousek dál na židli nebo pod postelí a stačí mi, když v noci můžu objímat mého velkého oblíbence z dětsví - Ijáčka. (zní to moc divně? O_o) Eeh... nevermind ^^"