Červenec 2012

Na dva týdny na Ranč

20. července 2012 v 22:38 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Tak zítra v devět hodin vyrážím směrem Svojšín, kde budu na dva týdny tajtrlíkovat s bandičkou malý dětí.


Řekla jsem: Nechci malé děti? A koho jsem dostala na povel? Malé děti. Malé děti! Ano, malé děti. První oddíl. Šest až sedm let. Ale vzhledem k tomu, že mám s sebou spoustu rychlých cukrů a celé balení picwick čajíčku.
Ale co jsem chtěla říct:
Napište mi. Prosím. Napište mi. Nějaké milé slovo, povzbuzení. Můžete buď do Vzkazníku na www.taboriste.cz a nebo na adresu:

Ranč v údolí 1
349 01 Svojšín, okr.Tachov

Jméno je Lenka Štěpánková, pokud nevíte. ♥
Vážně bych to moc ocenila apotěšilo by mě to. Ale žádný nátlak. Jestli budete mít chuť, jen do toho.
Nuž... tak za dva týdny.

Dya~

Sparkless - Strip 02

20. července 2012 v 21:29 | Dyamirity |  Sparkless
Tak ještě nějaký fluff, než odjedu na tábor: Strip ke Sparkiemu. Je to trochu hipster motto, ale Homura je prostě takový typ, který takhle uvažuje. ♥

"I've never wanted to fall in love with you,
I've never wanted to be friends.
You were so annoying, so noisy and you liked me, without reasons, without explanation.
but one day I thought 'Oh, so here you are...
Where have you been my whole life?
You're the one I've been looking for.'

Dyamirity

Bratrská výpomoc

19. července 2012 v 12:00 | Dyamirity |  Povídky
Ráda bych vás seznámila s jednou z mých nejmilovanějších postav.
Je velice hubený, má nejčernější smysl pro humor na světě a nosí tenisky.
Frankie. Kostlivec na pochodu.
Vznikl kdysi dávno, když jsem měla na výtarce volné téma, tak jsem si udělala studii kostry. Posadila jsem svého kostlivce na barovou stoličku, do jedné ruky mu dala hrneček s čajem a do druhé noviny. A tak vznikl Frankie.
Používám ho do spoust krátkých povídek, většinou do slohů a tak podobně, ale nedávno mě jedna ze čtenářek na anime-manze poprosila o nějakou povídku, kterou by mohla použít na letním táboře, takže jsem jí napsala povídku právě s Frankiem. A vzhledem k tomu, že se mi docela povedla, dám vám jí i sem.
Tohle je spíš taková maličkost, většina povídek je o tom, jak se Frankie toulá světem a dělá všem problémy během sbírání informací na další knihu. Frankie je totiž spisovatel.
Nuž, ale nebudu vás dál sdržovat, tady to máte.
Ještě tak dodávám: I když ten název zní jako nějaké plytké béčkové shounen-ai, není tomu tak. Vážně.



Frankiemu před očima právě probíhal jeho život. Technicky vzato. Prakticky vzato neměl oči. Vlastně, vzato ještě praktičtěji, měl toho Frankie z lidské anatomie jen velmi poskrovnu.
Ale i přes tyto nedostatky mu před (pomyslnýma) očima ten život proběhl. Jeho mozek byl totiž tak zaměstnán panikařením, že se rozhodl promítat film, místo aby Frankieho podvědomí sdělil tu smutnou zprávu, že pravděpodobně zemře. Ale pořád tam bylo to pravděpodobně.
Frankie pravděpodobně zemřel už několikrát.
Teď se však díval do očí jisté smrti.
Stál před ním jeho starší bratr.

Kapitola 57.: Soul

18. července 2012 v 17:16 | Dyamirity |  Kapitola 57.
Tak po dlouhé (hodně hodně dlouhé) době jsem zase tady s novým SHI-teamem, tentokrát s dokonale systínovaným SHI-teamem =D Ne, dobře, teď se chválím, ale říct jsem to musela. Doufám, že na něj stále ještě čekáte.
V téhle kapitole se víc rozvádí Chidoriho vnitřní svět a konečné uvolnění jeho meče.
Tuhle sobotu už jedu na tábor, takže doufám, že tam nezemřu a budu moct přidat další díl. Docela se toho děsím, ale uvidíme. Ještě vám sem přidám nějaký článek, ať se tady ty dva týdny nenudíte, ale teď už šup na tuhle kapitolu.
Tentokrát dostanete písničku... bůhví, jak se jmenuje, ale je od Nico Nico zpěváka Rib.

Taková slaďoučká písnička, ale nějak se mi zalíbila. Každopádně enjoy it and comment.
Zkuste si vymyslet každou postavu nějak jinak a uvidíte =D U hiyahimori už jsem začínala být co se postav týče, docela zoufalá =D

Fanart ke 12. kapitole

12. července 2012 v 10:36 | Dyamirity |  Sparkless
Upřímně miluju svoje čtenářky a zvlášť ty, které nečekají na moji iniciativu, co se týče ilustrací a vezmou to do svých rukou. Jednou z těchto dobrých duší je například Kokonoke. Mám samozřejmě víc fanartů (hihí), ale zatím se s vámi podělím hlavně o ilustraci ke kapitole 12. Kdo si paamtuje, co se dělo v kapitole 12?
An, je to tak, opilý Seiji a první pusa. No a Kokonoke to vystihla úplně přesně:
Vážně, Kokonoke, je to úžasný! ♥
Ostatní fanarty sem jednoho dne přidám taky a to všechny, jak ke Súparkiemu, tak k Marionette a SHI-teamu.
Zatím se kochejte.

Dyamirity

Sparkless - Kapitola 16.

12. července 2012 v 10:22 | Dyamirity |  Sparkless
Tak a je čas na další kapitolu Sparklesse. Nějak to tu flákám, nevím, co to se mnou je, chmchmchm...
Na SHI-teamu pořád pracuju, hrozně se s tím piplám, ale už to skoro mááám TT_TT Je to horor.
Tady vymýšlím novou kapitolu DOOMu, pro ty z vás, kdo na něj ještě nezanevřeli. Když málo přispívám, nějak mi sem nechodí lidi, takže se do toho musím zase pustit. =D


"Ritsuka co?"
"No vážně, pozval ji na rande! A ona odmítla!"
"Mlč, Kyouko!"
"Tebe Hibiki pozval na rande? Ten malej dě*kař…"
"Poslala jsem ho do háje! Stačí?!"
"Proč odmítáš všechny chlapce, Ritsuko?"
"Už i ty začínáš, tati? Máš být na straně své dcery!"

Prázdniny, prázdniny přicházejí

1. července 2012 v 19:27 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Zážitky ze dvou prvních prázdninových dní-
Tak, prázdniny máme dva dny a já už mám zážitky, o kterých můžu blogovat.
Dnešek snad radši ani nebudu komentovat, protože naše rodinka měla jet na rodinkový výlet. Ovšem naše auto nás pěkně vytrollilo, když se nám zaseklo stažené okýnko u řidiče a táta musel jet do dílny a opravit to.
Navíc je tu takové žedro, že se nám rozpouští chodníky a mně se kroutí vlasy, že mám vlasy kudrnatý jako Benny v Sherlockovi. Řekla bych vám, kolik je stupňů, ale vzhledem k tomu, že nám předevčírem prasknul teploměr, lituji.
Nuž, ale k tomu zážitku...jak už jsem se zmiňovala, Fuchs se vrátila ze Zlína a tudíž i ke mně do pokoje. Vzhledem k tomu, že už si stihla najít brigádu (mrcha jedna, já si můžu hledat jak chci a nic!), vrací se až v noci, když já spím spánkem zaslouženým.
Normálně není problém s ní sdílet pokoj. Já mám svojí palandu chráněnou armádou plyšáků, zabarikádovanou hromadou dek a ona dolní válendu, kterou já během roku, kdy ona je ve Zlíně, využívám jako gauč. Ale poslední dobou začala nějak pochrupovat.
A pochrupování včera v noci narostlo až na úroveň ten-chrčivý-zvuk-který-v-amerických-válečných-filmech-vydávají-vojáci-když-je-postřelí-do-plíce. Byla jsem probuzena asi ve dvě hodiny ráno zvukem, který zněl jako kdyby mi někdo v pokoji porážel podsvinče. Trvalo mi asi pět minut, než mi došlo, že ten zvuk vydává moje starší sestra.
Pokoušela jsem se to vydržet asi pět minut, než jsem došla k závěru, že tohle asi jen tak nepřejde. Zkoušela jsem pomlaskávat, pokašlávat, vrzat postelí, vrhat po ní plyšáky, ale já outlocitná duše jsem jí nechtěla vzbudit.
Tak jsem slezla z postele, opustila pokoj, chvíli se procházela po bytě, než jsem se vrátila ke dveřím. ona chrčela tak nahlas, že to bylo slyšet i skrz dveře.
Tak jsem to vzdala, vlezla zpátky do pokoje, čapla deku a polštář a šla si rozestlat gauč v obýváku. Na tom gauči spává maximálně babička, když k nám přijede. Upozorňuji, že to bylo ve dvě ráno. Musela jsem odstěhovat konferenční stolek a s vypětím všech sil ten gauč roztáhnout. Byla jsem zpocená jako myš, protože... přece jen, ten večer nám prasknul teploměr, ne? =D
Abych byla upřímná, nepatřím k nejstatečnějším lidem, proto se v posteli zabedňuji tunou dek a plyšáků, proto mi nebylo nejpříjemnější čučet na stín přímo naproti mě, který vypadal jako obrys postavy. Ale nakonec jsem nějak usnula. Ráno přišla máma s očima navrch hlavy, proč prý spím tam.
Jak to tak vidím, bude to asi nejakčnější událost mých prázdnin.
Nuž nic. Máte nějaké podobné zkušenosti? Nebo jsem zase originální? =D

Dya