Dya v roli praktikantky

8. června 2012 v 21:22 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Haalelujáááá-

Už jsem se tu asi zmiňovala, že minulou sobotu jsem byla na školení na vedoucí na svůj milovaný Ranč, tábor všech táborů. Ano, dostávám se k tomu až teď, co se dá dělat.
S Lenčou jsme tam dorazily v pořádku, cestu vlakem i kus pěší tůry jsme zvládly. I školení probíhalo v klidu, bylo to takové to kecání... o ničem, dalo by se říct. Bylo to docela rozpačité sedět v místnosti, po které jsem se rozhlédla a mohla si říct: Jo, tak ten, ten, ta, ten, ta, ta, ta a ten, ti všichni byli někdy v minulosti moji vedoucí nebo praktikanti.
Byla jsem tam ze všech nejmladší, se svými pouhopouhými šestnácti jsem tam byla doslova kuře, jak mě kdysi nazval jistý vedoucí, když jsem říkala, že chci být praktikantka.
Nuž, ale zvládly jsme to. Jen v noci byla v chatce, kde jsme spaly, pekelná zima. Spala jsem ve spacáku stočená do klubíčka, ve své matryočší mikině a drkotala zuby. Braly mě křeče do nohou a navíc nám k ránu pod oknem bečely ovce.
Druhou noc už jsme tam naštěstí trávit nemusely, protože tam byla na školním výletě Prima z našeho gymplu (a s nimi i moje profesorky na děják a ještě jedné profesroky, která učí češtinu) (neznám lepší pocit, než vejít do tábora, kde jsem dva roky nebyla a prvního, koho potkám je moje profesorka na děják) a tak nás vzaly busem zpátky do Žatce.
Nuž, ale přejdu rovnou k výsledku.
Když se mě ptali v jakém oddíle bych chtěla být, řekla jsem, že je mi to vcelku jedno, jen bych moc nechtěla být u nejmladších dětí, protože s malými dětmi to moc neumím.
A kde jsem skončila? No? Ano, hádáte správně.
V prvním.
Pomocná praktikantka prvního oddílu, to jest dětí šestiletých a sedmiletých.
Amen.
Takže jsem zvědavá, jak to dopadne. Musím si sehnat nějaké hry, naučit ser nějakou tu pohádku a naučit se pít kafe, abych těch čtrnáct dní přežila. Budu potřebovat podporu, takže až nastanou osudné dva týdny, hodím sem adresu vzkazníku, kam mi eventuelně můžete napsat.
Chjo... těším se abojím zároveň.
To je fakt super pocit, to vám řeknu.
Ale zase to bude zážitek do života, pokud se nervově nezhroutím jako nějací vedoucí přede mnou.
Ano, Ranč je tvrdý tábor.

Dyamirity
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karika Karika | 8. června 2012 v 22:05 | Reagovat

Muche! Kdy pojedete? Musím sledovat zprávy, kdyby se náhodou objevily nějaké zajímavé články typu, "Vedoucí zakopal celý oddíl" atd. :D Bude zajímavých čtrnáct dní a popravdě ti je vůbec nezávidím, malý děti jsou...(doplň hnusné slovo dle uvážení).
No, hodně štěstí!

2 Dyamirity Dyamirity | Web | 8. června 2012 v 23:15 | Reagovat

[1]: Ehm... tak to dík za důvěru. Dám vědět, neboj =D
Snad to nebude tak zlý. Kdyžtak si přibalím bič a bude to =D

3 Karika Karika | 9. června 2012 v 13:43 | Reagovat

[2]:Důvěru si nezaslouží někdo, kdo řekne, že bude přidávat pravidelně a...No nic, děti jsou naprosto příšerní tyrani, i když se to nezdá, tak jsou.
Nebude? Zlato, myslím, že žiješ v naprosto jiném světě! Bič, lano, rýč! Zmlátit, svázat, zahrabat! Nic jiného si ti malý děti nezaslouží (děti za tuto nenávist vděčíte deváťačce, která v 1.třídách musela hlídat stádo dětí).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama