Červen 2012

Vysvědčení (opět po roce)

29. června 2012 v 9:45 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Článek, který dnes bude asi na všech teenagerských blozích-
Já jsem letos nasraná naštvaná, že to ani nejsem schopná popsat. A, teď mě budou čtyřkaři nenávidět, kvůli dvojce z češtiny. Řeknete si: Bože, dvojka, ta toho nadělá... ale pro mě je to: Bože, dvojka!
Většinu svého života poté, co jsem se naučila psát, jsem strávila čtením nebo posléze též psaním. Čehokoliv. Mám plné soubory povídek, načteno mám knížek, že i menší knihovna by na mě byla pyšná a celkově: Čeština mi jde!
A náš super třídní mě dokonce nazval nejlepší četinářkou na škole (v souvislosti s tím, že končí jako náš třídní a samozřejmě nás pomlouval u naší nové třídní od které toho dost očekávám). Což si dost pokazil tou dvojkou, kterou mi oznámil dvě vteřiny poté. Nějaké spolužačky měly totiž řeči keci, že mi akorát nahání ego. <- Jako kdybych to já potřebovala, haha.
Takže jsem skončila se stejnou známkou jako slečny, které neví, kdo napsal Fausta, o čem je Zkrocení zlé ženy a netuší, že Od kolika se píše zvlášť a tamější jen mě a ne mně. A jemu se to zdá fér? Mně teda ne! Navíc Hatey má tu dvojku taky. Chudák mě tam uklidňovala, jako kdybych byla Hulk a hrozilo, že zezelenám a začnu rozbíjet věci o zeď.
Jinak to dopadlo podle očekávání, dvě trojky. Pak mě trochu mrzí dvojka z angličtiny, protože v té jsem se poslední dobou od té doby, co s Hate píšeme RPčka v angličtině a obsesím nad Sherlockem zlepšila. No, ale co nadělám.
Prvák dopadl dobře a můžu přejít do druháku s čistým svědomím.
Dost mě doráží, jak někteří mí drazí spolužáci měli několik čtyřek, nebo dokonce kouli a jejich zoufalí rodiče se už pokoušeli vydírat, popřípadě škemrat o jisté zlepšení větami typu: "Když nebudeš mít žádnou pětku, budeš si o prázdninách moct dělat, co chceš." "Když nebudeš mít čtyřku, dostaneš notebook." A tak podobně. Moji rodiče mi rovnou řekli, že oni tohle nemají zapotřebí.
S Hatey jsme došli k závěru, že jsem svou inteligenci ukázali moc brzo a moc nápadně, takže nějaké dobré výsledky u nás očekávají. U ní snad ještě víc než u mně...
A co vy, drahoušci? Jak dopadlo vysvědčení u vás? Doufám, že vám nezakážou chodit na počítač, to jest i na můj blog =D Jinak přeji hezký začátek prázdnin a občas sem skočte. Až na dva týdnny budu celé prázdniny doma, takže možná i budu přidávat nové kapitoly lecčeho.

Dyamirity

Zlo jménem Omegle

24. června 2012 v 17:40 | Dyamirity |  BBC Sherlock
-Omegle- internetová stránka, která vás po zadání nějakého zájmu spojí s naprostým cizincem a... pak už se vezete.-


Omegle už jsem znala z doslechu dřív. Kdysi dávno jsem našla nějaké video, kde se jakýsi kluk převlíkl za holku a dělal si z ubohých strangerů srandu před videochat. Video Omegle nikdy zkoušet nebudu. A vy to taky nedělejte, radím vám dobře. Dostane se tam bůhvíjaký úchylák a pak... no... nechtějte vědět.
Ale Omegle jako takové, textové Omegle, je prostě chatování se Strangerem. Netuším, co tam dělají obyčejní lidé a jestli se tam dá narazit i na obyčejný pokec... pro fandom a Sherlockians je to ovšem zdroj jedné z nejlepších zábav.
RPček! RP, to jest roleplay, je jakási fanfikce psaná dvěma a více lidmi, přičemž každý z účastníků píše za jednu postavu. My s Hate jsme vlastní rpčka hrály už na základce, kde jsme ani nevěděly, co to slovo znamená, ale po příchodu na tumblr to nabylo nový rozměr.
Ano, na Omegle se přihlásíte, zadáte společný zájem třeba Johnlock nebo MorMor nebo Parentlock, kliknete na Text a můžete začít.

Zlo první: Začátek
Já osobně jsem první Omegle RPčko hrála včera a největší problém pro mě byl začátek. Strašně jsem se totiž styděla. Takže několik prvních pokusů bylo několikavteřinové ticho, po němž se ten druhý odhlásil. Pak jsem si řekla: No to je fuk, stejně se jim ukážu jako Stranger. Takže jsem se naučila psát první věty typu: Where's my gun? -Sh atd. apod.


Zlo druhé: Angličtina
Ano, Omegle je anglicky. Což znamená, že musíte mít alespoň základní znalosti tohoto jazyka. Člověk by si řekl: Ano, to snad nějak okecám a většinou tomu i je, ale pak natrefíte na někoho, kdo je super duper vzdělaný brit používající super-duper dlouhá slova a složitá souvětí. A pak už vám zbydou jen oči pro pláč a věty typu I be potato tomato.


Zlo třetí: Your conversational partner has disconnected/Internet fail
Ano, zlo největší.
Jste uprostřed úžasné fluffy RP a váš Stranger se zničehonic odhlásí. Je to ještě horší, než když to udělá hned na začátku, protože urpostřed už jste tak navnadění, že máte chuť metat blesky, když se tam ta zpropadená disconnected věta objeví. Někdy se alespoň omluví a napíšou svůj tumblr, popřípadě se zeptají na váš a poděkují za hru, ale častěji prostě zmizí.
Někdy ovšem trollí samotné Omegle a jen tak si spadne. Ano, i to stává.

Sečteno podtrženo: Je to jen další fandomová závislost, kterou si zamilujete a zároveň budete proklínat.
A na ukázku nějaké moje RPčko (to druhé je taky moje):

...o čem byl vůbec tenhle čláenk?
Ah ano, chtěla jsem vás informovat, že SHI-team už skoro je.
Takže pěkně čekejte.

Dyamirity

VitaCitové prozření

22. června 2012 v 16:44 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Zamyšlení do života-
Zrovna jsem se vrátila z... znáte takové ty klasické malé zapadlé sámošky. Takové, jaké jsou na vesnicích, nebo v částech větších měst, kde už se na ně zapomnělo. Bylo jsem předtím v knihovně, abych si nastudovala nějaké hry na ten tábor. No a pak zašla právě do zmíněné sámošky pro mé milované slané, které je sice dost drahé, ale tak moc... MŇAM. No a jak jsem to tam procházela, v jednom regálu mě něco zaujalo.
VITACIT! VITACIT!!
Netušila jsem, že ho ještě vůbec vyrábějí! (Kdo ho nezná, doplňte si vzdělání!)
A tak mě napadlo: Moje děti nebudou znát Vitacit. Nebudou tušit, co to je! Jak to chutná!
Protože ani ti dnešní spratci to neví. Samej mekáč, cola a vitacit? Dědeček dnešního Tangu zůstane zapomenut. Tak mi došlo, že spousta věcí, kterou jsem já milovala, tak za pár let zmizí. Klasické večerníčky, dřevěné hračky a tak podobně.
Není vám to trochu líto, když se nad tím zamyslíte?
Chjo... je mi vedro. Taky je u vás takový vedro? To je fakt šílený.
Ani dlouhé filozofické články mi v tom vedru nejdou psát... to je fakt smutný.

Kreativní léto s Vějířem

20. června 2012 v 13:58 | Dyamirity
-Byla jsem o požádána o umístění reklamy na tuto akci. A tak jsem si řekla: proč ne? Vějíř mám ráda (vzhledem k tomu, že jsem do něj letos sama přispívala a chtěla bych i příští rok) a tak proč nepomoct. Jde o soutěž. SOUTĚŽ!-


Léto bývá plné stále stejných rodinných dovolených a stále stejnějších hollywoodských blockbusterů. Sice už jsme ušetřeni zpráv o českých učitelkách sežraných v Jadranu žralokem, nicméně ambiciózním jedincům to jistě nestačí. A právě pro ně tu máme svěží soutěž - posílejte nám náměty pro krátký komiks do příštího Vějíře!

A pokud to není dostatečně jasné, tak čím originálnější a neotřelejší, tím lepší. Už jsme dost četli o láskách ve školních lavicích, nudí nás namakaní chlápci s meči, kteří rozsekají kámen na písek, a detektivky jsou ohrané, i když vrahem není zahradník. A na nejlepší autory čeká bezvadná odměna - sborník české mangy Vějíř. Přes dvě stovky stránek nejlepší české mangy za pár tuctů řádek koheretně sepsaného nápadu. To je tak velkorysé, že teď nebudeme muset několik let přispívat na charitu.

Ještě drobnost - náměty můžete posílat od teď do půlnoci 31.8.2012 na adresu vejir@kobuta.cz.

Několik formálních záležitostí:
1. Námět nesmí být v rozporu s zákony České republiky (tj. žádná propagace fašismu, rasismu apod.).
2. Námět musí být vlastním výtvorem autora.
3. Námět nesmí obsahovat explicitní sexuální scény nebo všeobecně spadat do kategorie pornografie.
4. Zasláním do soutěže autor souhlasí s využitím námětu jako základu pro komiks, který bude uveřejněn ve sborníku české mangy Vějíř. Autor námětu bude uveden svým jménem či přezdívkou (jak si vybere) na titulní stránce daného komiksu.
5. Každý autor může poslat maximálně tři náměty.
6. Soutěže se nemohou zúčastnit autoři, kteří publikovali ve Vějíři 2012.

Ukázka, jak by měl takový námět vypadat:
Název: Strakatá cesta do neznáma
Autor: Jan Námětista (přezdívka: takyautor)
Email: takyautor@hypercool.cz
Odhadovaný počet stran: 16
Přibližný žánr: ujetá bajka
Stylizace kresby: libovolná
Postavy: kráva Stračena, nějaká další zvířata, hrabě Drákula
Prostředí: Rumunské pohoří Fagaraš
Scénář: pokud bude námět vybrán pro Vějíř, chtěl bych po dohodě s kreslířem zkusit vytvořit i scénář
Popis námětu: Strakatá cesta do neznáma nabízí sondu do duše běžného skotu domácího chovaného na místními pastevci na úbočích pohoří Fagaraš. Na začátku Stračena, poměrně typická zástupkyně svého druhu, leží na louce ve výšce cca 1500 m.n.m. a tráví spasenou trávu. V této bohulibé činnosti je vyrušena vysokohorskými turisty, kteří se bez dechu a pomalu, nicméně urputile táhnou do kopce. V naší Stračeně to vyvolá jiskru zájmu a začně nad touto událostí přemýšlet. Nejprve má za to, že lidé tam přišli za vysoce kvalitní trávou, která je na daném k dispozici. To ji zvedne na nohy a snaží se vetřelce odstrašit. Když však nicméně pokračují dále do kopce, ukáže se tento závěr jako mylný. A v tento okamžik se stane poněkud nepravděpodobná záležitost a v naší Stračeně to vyvolá jiskričku zájmu. Co je nahoře na kopci, že se tam ty lidi plahočí?
A tak se sama vydá do kopce, zjistit na tuto filozofickou otázku odpověď. Na této cestě se střetně s několika nebezpečími. Prvním z nich je strmá cesta a stále se snižující kvalita trávy. Ovšem v okamžiku, kdy se rozhodne, že nahoře nejspíš nic zajímavého není a chce se otočit zpátky dolů, zahlédne ve směru zpátky medvěda. To ji vyplaší a utíká bez ohledu na cokoliv směrem dále kupředu. Tento spašený úprk by to chtělo pojmout značně dynamicky a akčně, s různými nástrahami horských stezek. Zastaví se až po určité době u ledovcového jezírka (stále tedy není na samotném vrcholu, je už však značně vysoko), kde už kolem není žádná tráva a samotné jezírko je, jak jinak, ledově studené. V tento okamžik má již odpověď na svou otázku - nahoře na kopcích je krajina smrti, kde nelze žít a lidé se sem plahočí na své poslední cestě umřít. Nicméně Stračena se nehodlá vzdát tak snadno a zkusí sejít zpátky dolů. Po několika karambolech na úzkých stezkách a notné dávce zoufalství, se jíto nakonec podaří, i když je trochu zmlácená a zakrvácená. Nicméně mírně zabloudí a ocitne se na hradu hraběte Drákuly. Protože už je však večer, je místo liduprázdné (tedy turistů prázdné).
Nicméně s východem Měsíce se probouzí hrabě Drákula (mohl by být ztvárněn jako přerostlý netopýr), který je vylákán ze svého doupěte pachem krve. Když zjistí, že nejde o lidskou krev, je poněkud zklamán a začne se Stračenou diskutovat o tom, že svět už není, co býval, dřív bylo lidské krve všude dost. Stračena reflektuje svoji právě prožitou zkušenost, avšak v té nejlepší diskusi o podstatě smrti je vyžene hlídač. Konec.

(Byla jsem líná přepisovat to, takže tohle je verze pravidel a tak podobně z af.cz.)
Dyamirity

Sparkless - Kapitola 15.

12. června 2012 v 21:46 | Dyamirity |  Sparkless
Another Sparkie!
Musím ho sem dopřidávat ať můžu dodat Marionette. U tý mám teď docela blok. Fakt nevím, jak pokračovat. Ale MUSÍM to dospat, abych se mohla vrhnout na Two Weeks a Echoes. <- Popravdě řečeno, Two Weeks už jsem začala, nemohla jsem odolat. Mňahahá.
Takže, možná bych mohla zmínit, že jsem byla požádána, abych napsala nějakou komediální povídku do osnovy nějakého letního tábora. Jáááj! Jáááááááj! <- Trochu šílím, mám v krvi moc cukru.
Už raděj jdeme k Sparklessovi. Velice důležitá kapitola!
Enjoy it!


Nanami měl pocit, že se mu život hroutí mez prsty jako nepovedený pískový hrad.
"Nano…"
Jeho minulost ho dohonila a jemu nezbývalo než se jí postavit.
"Nano, posloucháš mě?
Nebo spíš…
"S-seiji?"
… nezbývalo mu, než se to pokusit Homurovi vysvětlit dřív, než ho zabije.

Radost slasherku za kámošku míti

12. června 2012 v 21:30 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Hatey se pomalu mění na slasherku. Dobře, není to ani moc pomalu...-


Víte, každá yaoistka má problém, pokud nemá nějakou spřízněnou duši s kterou můžetrollit, fangirlit, shipovat vše, co se hýbe a tak podobně. Prostě vše, co správná yaoistka dělat musí a mimo internet je to na veřejnosti dost neproveditelné.
Ano, byla tu Gira, ale Gira je... Gira. Zrovna dneska před naší školou vyřvávala... ehm... částí mužského těla, tak nahlas, že to určitě slyšel i náš třídní, který má kabinet v druhém patře. my s Hate jsme se pokoušely tvářit, že tu divnou růžovovlasou osobu vůbec neznáme a vůbec, že kromě sdílení stejné planety s ní nemáme nic společného.
Nuž, ale naštěstí, přišel Sherlock.
BBC Sherlock.
A náš OTP (Only true pairing, pokud vám tato zkratka stále unikala), Johnlock. A Hatey začala shipovat jako o život... atak se pomalu ale jistě stala slasherkou.
A můžu vám říct, že pokud vaše nejlepší kámoška není slasherka, tak nevíte, co je život.
To k úvodu. Jakožto čerstvý přírůstek do tohoto úžasného světa jí stále občas něco šokuje. Například pairing Ježíš/Hitler. <- Netuším, kde to vyhrabala, prý někde na ff.net.
Nebo (snad jí nebude vadit, když to tu zveřejním, ale když už jsem v tom) sen o tom, že objevila zombie m-preg. <- Tohle FAKT existuje! Ze zvědavosti jsem to hodila do googlu. A fakt to něco našlo. Neotvírala jsem to. Pokud máte zájem, dohledejte. Ale pak si nestěžujte, zlatíčka, já vás do toho nenutila.
Ale tak mě to nakoplo, že opět začínám přemýšlet, že se možná vrhnu na přednášku na animefestu. <- Proč mám pocit, že to už nějak přeháním. Pořád do něčeho fušuju a za chvíli z toho padnu. Až umřu, rozeberte si můj majetek, jak chcete. Hatey, ty si vezmi můj soubor s Johnlock fluffem. Bude se ti hodit až přijde nějaký pořádný absťák.
A o čem by ta přednáška byla? tak nějak celkově o tom, jaké to je být yaoistkou. Jak se k tomu může ta ubohá slečna dostat, jak se projevuje yaoičnost, základní pojmy, druhy yaoistek, jak yaoi ovlivňuje pohled yaoistky etc.
Nuž, uvidím.
Kdyžtak pište, jestli by se vám to líbilo =D

Dyami-chan

Dya v roli praktikantky

8. června 2012 v 21:22 | Dyamirity |  Moje výšplechty
-Haalelujáááá-

Už jsem se tu asi zmiňovala, že minulou sobotu jsem byla na školení na vedoucí na svůj milovaný Ranč, tábor všech táborů. Ano, dostávám se k tomu až teď, co se dá dělat.
S Lenčou jsme tam dorazily v pořádku, cestu vlakem i kus pěší tůry jsme zvládly. I školení probíhalo v klidu, bylo to takové to kecání... o ničem, dalo by se říct. Bylo to docela rozpačité sedět v místnosti, po které jsem se rozhlédla a mohla si říct: Jo, tak ten, ten, ta, ten, ta, ta, ta a ten, ti všichni byli někdy v minulosti moji vedoucí nebo praktikanti.
Byla jsem tam ze všech nejmladší, se svými pouhopouhými šestnácti jsem tam byla doslova kuře, jak mě kdysi nazval jistý vedoucí, když jsem říkala, že chci být praktikantka.
Nuž, ale zvládly jsme to. Jen v noci byla v chatce, kde jsme spaly, pekelná zima. Spala jsem ve spacáku stočená do klubíčka, ve své matryočší mikině a drkotala zuby. Braly mě křeče do nohou a navíc nám k ránu pod oknem bečely ovce.
Druhou noc už jsme tam naštěstí trávit nemusely, protože tam byla na školním výletě Prima z našeho gymplu (a s nimi i moje profesorky na děják a ještě jedné profesroky, která učí češtinu) (neznám lepší pocit, než vejít do tábora, kde jsem dva roky nebyla a prvního, koho potkám je moje profesorka na děják) a tak nás vzaly busem zpátky do Žatce.
Nuž, ale přejdu rovnou k výsledku.
Když se mě ptali v jakém oddíle bych chtěla být, řekla jsem, že je mi to vcelku jedno, jen bych moc nechtěla být u nejmladších dětí, protože s malými dětmi to moc neumím.
A kde jsem skončila? No? Ano, hádáte správně.
V prvním.
Pomocná praktikantka prvního oddílu, to jest dětí šestiletých a sedmiletých.
Amen.
Takže jsem zvědavá, jak to dopadne. Musím si sehnat nějaké hry, naučit ser nějakou tu pohádku a naučit se pít kafe, abych těch čtrnáct dní přežila. Budu potřebovat podporu, takže až nastanou osudné dva týdny, hodím sem adresu vzkazníku, kam mi eventuelně můžete napsat.
Chjo... těším se abojím zároveň.
To je fakt super pocit, to vám řeknu.
Ale zase to bude zážitek do života, pokud se nervově nezhroutím jako nějací vedoucí přede mnou.
Ano, Ranč je tvrdý tábor.

Dyamirity