Srpen 2011

Srdce mi krvácí...

29. srpna 2011 v 14:07 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Rozvrh objeven, infarkt zaručen~


Po krátké debatě na ICQ s Hate mi bylo prozrazeno tajemství. Na internetu už se objevil náš rozvrh. A já, sotva jsem ho rozklikla, jsem věděla, že je to v kelu.
Jedinou útěchou mi bylo, že jsme s Hate skončily spolu v jedné skupině angličtiny (což jsme věděly už od června) a u poměrně dobrého profesora, takže je šance, že se i něco naučíme. (Hahaha, jasně Dyamirity, jako kdyby to Hate potřebovala)
Ale jinak žádná sláva. Chvíli jsme řešili, co to sakra je Matematika P (což jsme nevyřešili...), spílali té zákeřné zástupkyni za tři odpoledky za sebou a skončili u pofňukávání.
Můžu se vám pochlubit svým rozvrhem prváka, jestli máte zájem. Klidně ho s někým vyměním, protože jak to tak vypadám, tenhle rok mě škola a kroužky zabijou...
Čerstvě okopírováno ze školního webu. Jediné, co mě uklidňuje je pět hodin v pátek, kdy nemáme němčinu. Celý týden se budu těšit na pátky... a budu se děsit úterků...

Dyamirity

DOOM - Kapitola 16. : Ticho

25. srpna 2011 v 12:34 | Dyamirity |  DOOM
Zdravím. Dlouho jste se s DOOMem neviděli, že? Nějak na něj zapomínám. Mám teď trochu fofr. Pokouším se dodělat Sparklesse a polovinu patnáctého volume SHI-teamu před koncem prázdnin, ale nějak pořád pokulhávám. Navíc tu máme vražedné vdero. A tím myslím VRAŽEDNÉ. Na kapotách aut by se dala smažit vajíčka a člověk se připéká do vlastní postele, takže se z ní ráno nemůže zvednout, pokud se v noci dostatečně nepřevaluje =D Ale to jen tak okrajově. Tuhle kapitolu sem dávám hlavně kvůli Lan, která mi DOOMíky připomněla na anime-manze. Takže díky =D
Tohle je trochu smutný díl, ale bylo to nezbytné. Omlouvám se. Užijte si to.

Čas se jim opravdu krátil. Ze tří měsíců se pomalu staly dva a najednou před nimi byl poslední měsíc příprav. Sparrow prožíval jedno z nejšťastnějších období svého života. Na veliké vývěsce v jídelně, která upozorňovala na blížící se soutěž talentů, doopravdy stálo DOOM, hned mezi Camelií a Bridgitte Moressovou, která zpívala.
Písničky měli vybrané. Nakonec se shodli na Shock (ten název oné písničce už zůstal) u kterého si sice Sparrow nebyl úplně jistý textem, ale zase to zachraňovala melodie a potom vybrali písničku Chill Out!, energickou rockovou pecku u které se zase děsil vokálů. Chill Out! byla úžasná písnička. Text, hudbu i rozdělení hlasů, na všem s DOOMem dřeli až do konce sil, ale ChO! měla pro Sparrowa jednu nevýhodu. Víc než na hudbu vsázeli na jeho zpěv, měl tam proto mnohem výraznější sóla a jedno místo musel vyzpívat bez doprovodu a držet tam několik vteřin čisté béčko, což ho děsilo i ve snech.

Kapitola 50. : Nameless world

22. srpna 2011 v 18:54 | Dyamirity |  Kapitola 50.
Po delší odmlce tu jsem znovu a tentokráte s výroční padesátou kapitolou!! *tančí ve zvuku fanfár*
Víte, poslední dobou mám nějaký blok. Nejsem schopná nic nakreslit, napsat... taková menší krize, takže doufám, že brzy přejde, hehehe.
Pořád se snažím víc a víc vybarvovat a tónovat jednotlivé stránky. Je to dosti ubíjející, protže to trvá strašně dlouho a pořád mi padá ten PhotoFiltre. Pokoušela jsem se naučit se s Gimpem, ale asi je to marné. Nemůžu tam najít funkce, které potřebuju a i obyčejné ríámování je tam zbytečně zdlouhavé. Gimp to neuhrál!! Hahá, je mi vedro. strašlivý, neuvěřitelný vedro. Rozpouštím se v křesle a myšlenkami se upínám na tom zbytku zrmzliny, co je v mrazáku a kterou ztrestám po večeři. Nu což, nebudu to protahovat, tady je písnička (Mushroom od Sorara (Soraru zrovna není můj oblíbenec, ale je zatím jediný kdo přezpíval tuhle písničku, mám takový pocit):

A enjoy it ♥

Takibi a Kuma-cháááán ♥ Takibi má sluchátka z Magnetu a Gira z něj málem dostala infarkt... ale kdo by se jí divil, že?
Já ho fakt miluju... myslím Takibiho =D On je tak ťuťu... v jádru hodnej, milej, ale umí si rýpnout ♥

Touch of sanity

18. srpna 2011 v 10:08 | Dyamirity |  Moje výšplechty
VAROVÁNÍ - Tento článek může obsahovat známky depkaření, sebelítosti a hodně silné deprese. Pokračujte na vlastní nebezpečí.

Už mě to nebaví. Nebaví mě tvářit se, že mi nic nevadí, že mám dobrou náladu, že já jsem ta hodná, chápavá, co se přes všechno přenese a nedokáže říct ne. Protože po většinu času se taková vážně snažím být. Jako kompenzace za svou sestru, která si na ostatních vybíjí svoje nálady a dokáže pokazit i cestu do Paříže.
Už mě to vážně nebaví. Člověk by řekl, že jeho vlastní rodina bude trochu chápavější, co se týká jeho osobního života. Ale ne... když je máma pryč (prosím, ať už se vrátí!), táta a Fuchs mají pocit, že mě musí vychovávat. Pořád totiž trpí utkvělou představou, jak jsem nesamostatní a tak mi to pořád předhazují a ještě jim to přijde kdovíjak vtipné.
Ono to ovšem dost bolí.
Pořád slyším jenom: Ale to bys mohla zvládnout sama, Co takhle být trochu samostatnější, ale jak mám být sakra samostatnější, když mi stojíza zády a kontrolují, jak to dělám? Já bych moc ráda byla samostatnější, ale víte proč nejsem?! Protože mám strach! Strach z toho, že když to pokazím, tak si to zase poslechnu od své bezchybné vysokoškolské sestřičky, která je přece tak perfektní, všechno umí a spousta řečiček navíc...
Navíc... proč mě s ní všichni srovnávají? Já nejsem ona! To, že máme stejné rodiče, stejný hlas a stejnou velikost kalhot, přece neznamená, že musím jít přesně v jejích stopách! Pozor! Fuchs byla skvělá v matice, zatímco já v ní bojuju o dvojku... ale koho zajímá, že ona měla trojky z angličtiny z níž jsem já po Hate nejlepší ve třídě?
Je to dost ubíjející mít staršího sourozence. Navíc staršíhosourozence jako je Fuchs.
Pokouším se mít pořád dobrou náladu, protože mě iritují lidi, kteří pořád emaří nad blbostma. Pokouším se "být aktivka" jak říká Fuchs, to znamená, že co slíbím, to splním. A proč?
Protože to mě bude jednoho dne odlišovat od ní. Já nebudu ta mručounka. Ne, já budu tetička Dyamirity ke které budou utíkat její zoufalí synovci a neteře, když jim maminka bude dávat extrémní čočku.
Nevím v co se tenhle článek zvrhl. Původně měl být o úplně jiném druhu depky a zvrhlo se to ve velkou stížnost na mou o pět let starší sestru... Doufám, že sem přijde a přečte si, co si o ní myslím... protože pak by se možná chovala jinak.
Ještě tak okrajově: Včera jsem po neskutečně dlouhé době zase brečela. Ano, je to tak. A to jen kvůli tomu, že už si zase připadali tak vtipní a předhazovali mi moje neúspěchy. Nevím, jestli to dělají schválně, ale je to strašně ponižující. Takže jsem práskla dveřma s tím, že jdu spát a místo toho se vybrečela. Hlava mi z toho třeští ještě teď.
A Fuchs se pak ještě ptá: "Ty ses urazila?"
Ne, vůbec jsem se neurazila, jen jste mi zlomili mé křehké kočičí srdíčko!
Kašlu na ně. Nebudu se měnit. Budu taková, jaká chci být a oni se s tím prostě budou muset smířit. To, jak jsem nesamostatná si povíme na křestu mé první knížky... jo, kéžby =D <- Už se mi trochu zlepšila nálada, vidíte? První smajlík v celém článku.
Jdu zabít Fuchs.
Proč se sakra nemůže chovat jako jiné starší sestry?

Dyamirity
-těžce nesoucí úděl mladších sester-


Another book stuff

13. srpna 2011 v 19:38 | Dyamirity |  Knížkovna
Nevím do čeho rejpnout... teda... vím, ale nemůžu =D Ale o to tu teď nejde.
Zhřešila jsem a přináším již druhý literární řetězák. Vím, je to prohřešek proti kodexu správného blogera, ale já jsem knihomol a prostě to v době nezapřu. Tento řetězák byl nalezen ZDE!


1. Obľúbená kniha z detstva?
Děti z Bullerbynu ~^.^~

2. Čo práve čítaš?
Znovu celýho Artemise a nějaký povinný stuff (poslední dobou jsem si oblíbila slovo stuff, všimli jste si?)

3. Máš práve nejakú rezerváciu v knižnici?
Nemám. Poslední dobou to nějak flákám.

Kotonoha no Hana

12. srpna 2011 v 13:46 | Dyamirity
~První recenze na BL drama CD. Dovčerejška jsem myslela, že drama CD jsou divná a nikdy se k nim nesnížím... hahaha... to samé jsem si kdysi říkala i o yaoi.~


Originální název: 言葉花1+2
Název: Kotonoha no Hana
Autor: Sunahara Touko
Ilustrátor: Miike Romuko
Společnost: Atis Collection
Hlavní pár:
Ono Daisuke x Kamiya Hiroshi

Začalo to před třemi lety na Vánoční ráno, den potom, co požádal svou přítelkyni o ruku.
Toho dne to poprvé uslyšel...
...hlasy srdce...

Yomura Kazuaki (Kamiya Hiroshi) dokáže slyšet myšlenky ostatních lidí. Hlasy srdce. Před třemi lety, den potom, co požádal svou přítelkyni o ruku, se probudil a najednou to uslyšel. Skutečné myšlenky, maskované za usměvavou masku. Zjistil, že jeho snoubenka není vůbec nadšená z představy, že bude celý život stát u plotny, ale že siho bere jen proto, že jí alespoň zajistí bezstarostný život.
Ale není to jen jeho snoubenka. Yomura slyší myšlenky všech. Brzy se začne stranit lidí, odejde ze zaměstnání a rozejde se se svou snoubenkou. Naprosto se izoluje od předchozí zaměstnání a začne pracovat na částečný úvazek v prodejně s počítači. Je ve své práci dobrý, protože dokáže v mysli zákazníka vyčíst, co si přeje, ale k tělu si stále nikoho nepouští.
Jednoho dne, přesně tři roky po tom, co začal slyšet hlas srdce, zrovna pomáhá rozdávat letáky, když narazí do neznámého muže. A srdce toho muže ho oslovuje jménem a říká mu, že ho miluje.

Ten muž se jmenuje Hasebe Schuichi (Ono Daisuke) a pracuje ve stejném obchodním domě jako Yomura. Ukáže se, že se skoro neznají, ale Yomura mu jednou dal nějaký lék, protože nemohl poslouchat bolestný hlas jeho srdce. Od té doby ho Hasebe miloval. Yomura nechápe, proč mu na něm záleží, ale začne se s ním sbližovat, možná proto, že ví, co k němu Hasebe cítí...

To bychom měli k ději. Můžu vám říct, že když jsem na zerochanu narazila pod jedním obrázkem na odkaz na "BL drama CD s Kamiyou Hiroshim a Ono Daisukem", byla jsem trochu na rozpacích. Drama CD jsem ještě nikdy neposlouchala a vlastně jsem to neměla v úmyslu, protože jsem kdesi kdysi slyšela kousek čehosi, co mě dost odradilo.
Ale přeci jen Hiroshi a Daisuke jsou moji dva nejoblíbenější seiyuu a představa jejich hlasů ve větším množství než jako vedlejších postav v nějakém anime byla silnější než nejistota. Takže jsem klikla na DOWNLOAD.
DÍKY BOHU ZA TO!
S vyschlou tlamičkou jsem nad tím seděla včera celé odpoledne a umírala. Na jedněch stránkách (odkaz najdete na konci článku) jsem si našla anglický překlad, takže jsem si otevřela stránku s překladem, k tomu pustila audio a jela.
Co k tomu dodat?
Příběh je dokonalý, herci jsou dokonalí, hudba je dokonalá, ilustrace jsou dokonalé.
Před překladem smekám a to hluboce, až se má kočičí ušiska dotýkají podlahy. Zvládla jsem to téměř bez slovníku a až na konci jsem si uvědomila, že to vlastně nebylo česky. Navíc všechno bylo popsané přehledně a nedalo se téměř v ničem zamotat.
Navíc, když si k tomu čtete překlad, nemáte pocit, že jen sedíte a čučíte.

Kotonoha no Hana zvládnete poslechnout za odpoledne a dohromady se skládá ze dvou cédéček, jejichž délku nejsem schopna odhadnout, protože jsem si některé scény přetáčela několikrát.
Pokud se bojíte sexuálních scén (já se bála), můžete je přeskočit, ale já na to neměla sílu. Ano, je to trochu rozpačité, ale za chvíli si zvyknete a nebudete si připadat jako úchyl. Navíc Hiroshi je uke z Uketovic a já osobně jsem chytala nosebleed, sotva promluvil.

I když je to yaoi, má to příběh a podle mě rozkošný příběh. A myslím, že kdyby bylo KnH manga, zabilo by to spoustu skvělých situací. Třeba hlas Hasebeho srdce.

Takže, sečteno, podtrženo:
Kotonoha no Hana doporučuji na sto procent, obzvlášť, pokud máte chuť na nějakou romantiku.
Koukám, koukám, tohle je v podstatě nanebevzetí. Vážně nevím, co vytknout. A taky tuším, že KnH zůstane v mém srdci nejoblíbenější BL drama CD, ať už časem stáhnu cokoliv a to hned z několika důvodů.

ZDE najdete jak obě cédečka, tak překlad od skupiny Namonai.

Dyamirity
Právě se mi dostahovalo pořadí mé třetí drama CD. To druhé Kotonahu nezastínilo ani co by se za nehet vešlo, tak uvdíme, co předvede tohle.

Bože, proč v těch nejvíc ehm místech jsem z hlavy nemohla dostat Izayu a Shizua?

Když kocour není doma...

11. srpna 2011 v 22:49 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~...tak myši mají pré (a nebo jak se to slovo píše)~

Abych to vysvětlila: Už je to dva dny, co moje mamča odjela do Bulharska k moři na Zumba pobyt. Což zhruba znamená, že já, Fuchs a tatínek jsme zůstali sami. Řekli byste si: Pořád má doma tátu, to se nepočítá. To ovšem neznáte mého tátu. On je to samé, co já, jen v bledě modrém, alespoň co se zlozvyků a humoru týče.
Takže to vlastně je, jak táta sám řekl, jako když odjeli rodiče a děti zůstali sami. Problém je, že já a Fuchs jsme ty STARŠÍ děti. Dohlížíme, aby měl táta co jíst a chodil spát před svítáním. Alespoň se o to pokoušíme.
Víte, jedna věc mě překvapila. Když máma není doma, skoro se s Fuchs nehádáme. Když jsme samy, je to jako kdybychom vážně byly SESTRY O_O
Šok všech šoků!
Víte, poslední dobou se cítím jako lůzr. Nepíšu, nekreslím, nepřekládám. Nemám na nic chuť, jsem prostě lemra líná. A to jsem se uvrtala do dalšího překladu: přesně řečeno do překladu BLEACHE pro TNT. Ano, Bleache, toho nekonečného stuffu, na jehož motivy dělám SHI-team. Naštěstí nejsem první, poslední ani jediná překladatelka, takže já osobně mám na starost díly 211-283 nebo tak nějak. Navíc se chci někdy vrhnout na překlad novely Durarary!! a možná i český překlad BL drama cédéček, na které si pomalu pěstuju obsesi.
Včera jsem si totiž stáhla BL cédéčko s Hiroshim Kamiyou a Daisuke Onem. S vyschlou hubou jsem nad tím seděla celé odpoledne a myslela, že umřu. (Pokud byste měli zájem, ozvěte se!)
Zjistila jsem, že od té doby, co dělám pro TNT (och, jak honosně to zní a jak nicotná přitom jsem...), jsem se hodně zlepšila v angličtině. Dřív jsem na překlady potřebovala slovník a někdy jsem nerozumněla celým větám. Teď už to zvládám skoro bez slovníku a i závěrečný výsledek je ménně krkolomný (dme se pýchou).
Navíc na překlad člověku stačí znalost jazyka mateřského a toho, z kterého překládá.
Je to uklidňující.... doporučuji =D
Nevíte, jak jsem skončila u překladů, když jsem začínala u Zumba pobytu mé mámy?
Já taky ne. Ale brzy čekejte recenzi na to BL cédéčko...
Jdu si znova pustit Track 07 ♥

Dyamirity

Kapitola 49. : Vzduchoprázdno

8. srpna 2011 v 15:57 | Dyamirity |  Kapitola 49.
A jsem tu, i když čtenáři ne. Kromě Bleach (Děkuju, že alespoň ty jsi zůstala věrná i o prázdninách!) sem asi nikdo nechodí. A pokud ano, nedává to znát. Padá z toho na mě deprese. Navíc maminka mi odjíždí na Zumba pobyt do Bulharska a já tak o další týden protahuju čekání na tablet, který si chci koupit. Asi se na to vykašlu, vyberu si peníze a koupím si ho sama.
Nebudu se omlouvat, že SHI-team dlouho nepřibyl. Mám práci, Fuchs zabírající počítač a náladu pod psa, kvůli počasí. Pořád tam prší a to mi pořád tvrdí: "Jo, Žatec, ten leží ve srážkovém stínu!" Navíc mám po dlouhé době menší spisovatelský blok, takže nejsem schopná hnout se Sparkiem a pořád mi padá PhotoFiltre. Ježíš, tohle je ale pesimistická předmluva. Tak to vezmeme z jiného konce.
Tenhle díl mám ráda. Fakt jsem na něj pyšná! A navíc tam čeká malé překvapení. Užijte si to.
Dnešní písnička, optimistická Hakobaho player od ameho a Risehy:


To hromadné načítání obrázků je fakt docela šikovné...
Všimli jste si, jak pomalu ale jistě zapatlávám to bílé místo? To dělám od té doby, co jsem dělala remake první kapitoly pro a-m a nějak jsem si na to zvykla. Teď mě deptá, když jsou ty stránky moc bílé...

REPORT AF 2011 (2/3)

3. srpna 2011 v 17:35 | Dyamirity |  Reporty
~Nečekali jste to, co? Nečekali jste, že sem kdy přidám další díl reportu! Haha! Ale jak už řekla má drahá sestra, jsem hrozná aktivka a když něco slíbím, dodržím to. Takže i když o dva měsíce později, ale přeci jen! Druhý díl!~


DEN 2.

Ráno

Rána jsou hrozná kdekoliv, ale na animefestu obzvlášť. Fakt, že jsem neměla polštář a spala jsem na své do kostičky složené mikině mi ještě znepříjemňoval nějaký malý Sasuke, který po mně v noci ustavičně šlapal. (Já tě najdu, ty malej Uchiho! A pak pochopíš, že nevyspalá Dyami-chan je horší než Itachi a Orochimaru dohromady!)
Horší však bylo, že Liang Siu se udělalo nedobře (to zní dobře) a tak i se svou imouto vyrazili domů. Já a Asami jsme je se schlíplíma ouškama šli doprovodit na nádraží, kde došlo k *smutná slzička* loučení. Ale stejně odjely. A my s Asami jsme se rozhodly jít do Scaly, abychom našli Pajdu. Ten se nám totiž kamsi ztratil. Tvrdil, že bude celou noc vzhůru, ale doteď mu to nevěřím.

Sépijka

Pajdu jsme sice nenašly, ale zato jsme se usídlily v Bakale a podívaly se na Sépijku, jedno z animat, které jsme původně neplánovaly. Ale nakonec se ukázalo, že je to... blbost, ale sranda. Původně jsem se bála, že to bude jedno z těch kousků, které poučuje lidi, jak mají být ohledupní k životnímu prostředí. Nakonec se z toho vyvinula epizodní komedie o Sépijce, jisté holčičce z moře, která se rozhodla podrobit si lidstvo, za to, co provedlo moři. Skončí však dřív, než začne. Dorazí totiž jen do restaurace na pobřeží, kde zjišťuje, že to podrobení nebude tak snadné, jak vypadá.
Každá epizoda se skládá ze tří krátkých příběhů. Je to oddechové anime, které mám v úmyslu někdy zkouknout celé.


Rozhovor : Hate

2. srpna 2011 v 18:23 | Dyamirity |  Oblíbené stránky
A máme tu první ze série rozhovorů, pro které budu lanařit nic netušící, nevinné blogery. Nevím, proč jsem tak najednou zatoužila dělat rozhovory, ale asi se ráda šťourám lidem v soukromí.
Dneska začneme s mou drahou Hate-senpai, jejíž jméno tady padlo možná víckrát než moje .... dobře, to asi ne, ale zmiňuju jí často a to proto, že funguje jako moje studnice a pomáhá mi s čím může/čtěte: se vším.

Upozorňuji, že my dvě umíme udělat panoptikum z čehokoliv a tento rozhovor probíhal na ICQ.

ROZHOVOR S HATE



*Hate sedí v koženém křesílku, tváří se nadutě a čeká na první dotaz*

Ehm, zdravím, vy v tom koženém křesílku. Tak začneme nějak, aby náš komplikovaný vztah pochopili i čtenáři. 1.) Jak jsi přišla ke svému jménu a jak jsme se stali spřátelenými blogy?

K mému jménu se váže velice složitý, srdceryvný a poutavý příběh, kterej vám ale neřeknu, haha. Ale můžete z něj usoudit, jak jsem příjemná a milující osoba. S Dyamirity se známe osobně a chodíme spolu už devět let do třídy a obě máme blog, takže to spřátelení přišlo tak nějak samo.



Durarara!!

1. srpna 2011 v 10:57 | Dyamirity |  Anime
~Za Durararu!! ych chtěla z celého srdce poděkovat Daarkrai. Jak tak zjišťuju, navedla mě na víc věcí, než jsem vůbec tušila. Ale i tak, kdyby čirou náhodou vstala z mrtvých, za což se na yaoi kronice stále modlíme, asi jí za Durararu!! dám pusu na každou tvář a ještě jí navrch obejmu. No, ale teď už k věci. Durarara!!~


Název: Durarara!!
Autor: Ryohgo Narita (novela)
Status: 25 dílů + 1 bonusový
Hodnocení: 12/10

Znáte takový ten pocit? Leží před vámi skládačka, hlavolam, a vy, ať se snažíte jak chcete, nemůžete přijít, o co v něm jde. A pak, časem, se vám něco v hlavě sepne a vy to najednou pochopíte. Zapadá to do sebe dokonale a vy si jen říkáte, jak to, že jste na to nepřišli dřív...
Takhle na mě působila Durarara!! Díly byly divákovi podávané stylem "To nevadí, že jsi to nepochopil teď, počkej si na další díl a ono se to vysvětlí!" Epizody se navzájem doplňují, vysvětlují a vy jen valíte kukadla.
Od Durarary!! jsem očekávala, že bude dobrá, protože i když ji v Česku neznalo tolik lidí, přece jen to musí za něco stát, když podle knížky udělali mangu a podle mangy dokonce anime.
Nemýlila jsem se a Duraře naprosto propadla!