DOOM - Kapitola 13.: Doom a DOOM

2. června 2011 v 15:00 | Dyamirity |  DOOM
Tak, už jsem v Paříži. Snad. Pokud náš autobus nespadl ze skály.
DOOM jsem sem nedávala pěknou dobu, takže dva díly po sobě neuškodí. Tenhle díl mám ráda. Už je tam Doomeček. Nuž nic, užijte si DOOM a já si užiju Louvre ♥

Morgan se protáhl. Někdy se mu zdálo, že noc je tak čtyřikrát kratší než den a na dostatečný spánek tam prostě není čas.
Byl na cestě do školy. Foukal vítr, který mu cuchal blonďaté, doteď perfektně učesané vlasy, což mu náladu, která už teď kolísala kolem bodu mrazu, ještě zhoršilo. Míjel domy s perfektně zastřiženými trávníky, které byly téměř totožné s tím jejich jen měly před domem jiné, perfektně vyleštěné auto a na trávě byly zaražené jiné dekorace.
Tak moc tuhle čtvrť nenáviděl. Ulice plná zbohatlíků bez ždibce morálky. A jeho otec mezi ně patřil, pokud jim přímo nevládl.
Konečně vyšel do ulice, kde stály obyčejné řadové domky. Na trávě se válela kola a plastové hračky, místo aby tam stály kýčovité zahradní dekorace, domy byly od sebe odlišené třeba květinami v okně, nebo výzdobou na verandě.


Jak tak pokračoval směrem ke škole, uslyšel za sebou najednou podivný, kvílivý zvuk. Chvíli se ho snažil ignorovat, když však nabíral na intenzitě, otočil se.
V patách se mu drželo štěně. Malé, roztomilé štěňátko jako vystřižené z reklamy na psí žrádlo. Bylo špinavé a žalostně kňučelo. Podle toho, co Morgan věděl o rasách psů to byl zlatý retrívr. Štěně znovu zakňučelo. Morgan neposadil na bobek a natáhl ke štěněti ruku. To nejdřív polekaně kníklo a uskočilo, ale potom se mu k ní mazlivě přitulilo.
Morgan ho podrbal mezi ušima. Štěně vypadalo opuštěně.
"No tak… kde máš páníčka?" zeptal se, jako by očekával, že mu pes odpoví.Ten však zarytě mlčel. Zatvářil se však ještě žalostněji než předtím.
Morgan se dlouho nerozmýšlel, přetáhl si přes hlavu mikinu, popadl štěně a zabalil jej do ní. Zvedl se, štěně v náručí a vyšel ke škole. Pejsek se zachumlal do látky a usnul. Morgan se jen usmál.
Ve škole spící štěně opatrně uložil do tašky. Ani to s ním nehnulo. Morgan však celé vyučování poposedával, jak se bál, že se probudí a začne zase štěkat. Štěně však spalo jako zabité, že se Morgan v jednu chvíli bál, jestli ho náhodou v tašce omylem neudusil. Pes však ve zdraví přežil až do oběda. Morgan opatrně vešel do jídelny a zamířil ke stolu DOOMu. Ostatní už tam seděli. Usedl na své místo, pozdravil a vytáhl z postranní kapsy tašky sendvič.
Chvíli přemýšlel a nakonec do tašky sáhl znovu.
"Víte, lidi, mám takový problém," začal a nahmatal mikinu se spícím zvířetem.
"To já taky, ale ty začni," pousmál se kysele Sparrow. Morgan si vybavoval, že mu Ramirez říkal něco o tom, že Sparrow byl se Sunny na rande.
Vytáhl štěně z tašky, rozhlédl se, jestli se někdo nedívá a potom ho opatrně položil na stůl. DOOM se při pohledu na něj zarazil.
"Morgane, to je pes," povytáhl obočí Ramirez, jako by si toho Morgan nevšiml.
"Našel jsem ho cestou do školy. Vypadalo, že je toulavé, což asi bude. Nemělo obojek, nic. Tak jsem ho vzal sem," začal.
"Jé," usmála se Brook potutelně, "ty jsi ale měkota,"
Morgan se zadíval na štěně, které se začínalo vrtět. Rychle ho vzal a položil si ho na klín, aby nepřilákal pozornost okolo sedících studentů.
"Co s ním uděláš?" zajímal se Bennet. Morgan pokrčil rameny. "Nechat si ho nemůžu. Táta by mě vyhnal i s ním," řekl zamyšleně a podrbal zvířátko mezi ušima.
"Já bych si ho možná mohl vzít," nabídl se Ramirez. Morgan se usmál.Pes se mezitím už probudit a začal šmejdit v mikině. Morgan otevřel svůj sendvič a vytáhl z něj plátek šunky. Opatrně ho štěněti nabídl. To se po něm vrhl a ve zlomku sekundy ho mělo v sobě.
"Mohl by to být maskot DOOMu," napadlo Brook a sledovala, jak pes nakukuje nad desku stolu.
"A jmenovalo by se Doom, co?" zeptal se ironicky Ramirez, Morgan se však na štěně zadíval. Doom. Pejsek sice moc zkázonosně nevypadal, jméno to však bylo dobré.
"Já bych byl pro," přikývl nakonec.
Souhlasili. Štěně bylo pokřtěno, poslední dobou nepříliš originálním jménem a téměř okamžitě se stalo součástí DOOMu. Šestý člen.
"Co se vlastně včera stalo na tom tvém rande?" zeptala se Brook Sparrowa. Ten si jen hlasitě povzdechl a ve zkratce jim vysvětlil scénu před Sunnyiným domem. Bennet, Ramirez, Morgan i Brook se po sobě podívali.
"Takže už přiznáš, že jsi z ní naprosto v kýblu?" zeptala se Brook.
Sparrow zrudl a k všeobecnému překvapení přikývl.
"No konečně sis to přiznal!" řekl Morgan a zaujatě krmil Dooma šunkou.
"Ale asi se mnou nebude chtít chodit, když jí zavraždím sestřičku, co?"
Bennet zavrtěl hlavou. "To vážně ne," Sparrow si povzdechl. Měl pocit, že poslední dobou přichází víc problémů, než byl schopen snést.
Ve čtvrtek se konal další zápas ve fotbale. Osmifinále s Lincolnovou střední. Sparrow sice na zápas šel, měl z něj však jen málo zážitků. Navíc po výhře 3:0 šli fotbalisti i s Ramirezem oslavovat, Brook a zbytek školních novin taky někam vyrazili, Bennet měl nějakou práci a Morgan po dlouhé době zašel do kroužku módní komunity.
Sparrow vyšel ze hřiště a pomalu se loudal k domovu. Vítězství Mývalů ho nijak z míry nevyvedlo. Tak nějak to očekával. I když Ramirez byl bezprostředně před zápasem zase nervózní, při samotném utkání exceloval. Dal dva ze tří gólů a dal by další, kdyby mu na vlhké trávě neujela noha. Sparrowovi se zdálo, že Ramirez má tendence si na hřišti ubližovat.
Ze zamyšlení ho vytrhlo zavolání jeho jména.
"Sparrow!"
Otočil se a spatřil Sunny, běžící, aby ho dohnala. Zastavil a počkal, až vydýchá onu sprintovanou dvoustovku. Konečně se narovnala a usmála se. Tmavé vlasy měla stažené do ohonu, na sobě mikinu ve školních barvách.
"Tak co říkáš zápasu?" zeptala se.
Sparrow pokrčil rameny. "Vyhráli jsme, ale tak nějak mě to nebere,"
"Popravdě mě taky ne. Musím s holkama chodit na všechny zápasy, aby mohli obdivovat fotbalisty a já přitom mám co dělat, abych tam neusnula,"
"A ty fotbalisty neobdivuješ?" zeptal se Sparrow a po očku sledoval její reakci. Sunny si ho změřila pohledem, ale potom se smíchem zavrtěla hlavou.
"Ne, já fotbalisty neobdivuju,"
Sparrow měl chuť jí popadnout a políbit, ale to bylo asi všechno. Pořád na to ve skutečnosti neměl odvahu.
Ani nevěděl, jak se to stalo, najednou zjistil, že jí doprovází domů. Od neděle neměli možnost si spolu promluvit. Sunny byla pořád s Megan a svou partičkou kamarádek, Sparrow zase s DOOMem.
O té neuskutečněné puse se ani jeden slovem nezmínil. Možná jim to bylo trapné, možná prostě nechtěli upozorňovat, že k ní málem došlo. Sparrow si za ty čtyři dny uvědomil, jak moc ho vytáčí, že jí nepolíbil.
"Prý jste adoptovali psa,"
"Jo. Nechal si ho Ramirez a jmenuje se Doom,"
"Doom? Nějaké oblíbené jméno, ne?"
"Já to nevymyslel," pokrčil Sparrow rameny.
Povídali si, až najednou došli k Sunnyině domů. Sparrowovi se vybavila scéna z nedělního podvečera. A najednou se v něm něco hnulo.
Došel s ní až na verandu. Tam se stejně jako v neděli zastavili. Nevěděl, proč s ní šel až ke dveřím, když jí šel jenom doprovodit domů.
"Je Rebeca doma?" zeptal se najednou.
Sunny zavrtěla hlavou. Chtěla ještě něco dodat, ale nestihla to. Sparrow se k ní totiž naklonil a dřív, než si to sám stihl rozmyslet a znovu zpanikařit, jí políbil. Sunny překvapeně zamrkala, když jí vzal za bradu a odtáhl se. Chvíli se na ní díval tvář kousek od její, než se usmál.
"Za neděli,"
Sparrow se otočil a rychlým krokem odešel. Sunny chvíli jen překvapeně zírala za jeho vzdalující se postavou, než vešla do domu, pořád rozčarovaná.
Sparrow zahnul za roh, kde se chytil oběma rukama pouliční lampy a svezl se na zem. Vážně to udělal. Zvedl se na znovu na nohy a ohlédl se k rohu, za kterým stál Sunnyin dům. Nemohl tomu uvěřit. Jakoby se v něm něco zlomilo a prostě jí políbil dřív, než si stihl uvědomit, co vlastně dělá.
Co měl dělat teď?
Došel domů, přičemž třikrát špatně odbočil a tam se mohl znovu zhroutit, tentokrát do bezpečí gauče v obýváku. Vrazil hlavu pod polštář, obličejem se zabořil do sedačky a přemýšlel. A čím víc přemýšlel, tím víc měl chuť se za Sunny vrátit.
Co bude teď? Budou spolu chodit a nebo tímhle všechno pokazil?
Neuměl si na ty otázky odpovědět. Ale věděl, že jeden z jeho nových přátel ano. Ten, který měl každou chvíli jinou holku a v tomhle směru byl přeborník.
"Takže co mám dělat?" zeptal se Sparrow a lokty se opřel o kuchyňskou linku. V rukou svíral sklenici džusu, sluchátko přenosného telefonu si u ucha držel ramenem.
"Zavolej jí. Zajdi za ní.Prostě jí nenech jen tak čekat. Začala by pochybovat, proč jsi to udělal," odpověděl mu Morganův hlas.
"Víš, jak mi teď asi je?"
"Ne, to fakt nevím, tohle se mi ještě nestalo. Že se vykousnu s holkou, do které jsem se zamiloval, složím se hned za rohem a hlavně se pak i bojím jí říct, co k ní cítím…"
"Milej… fakt milej, Morgane,"
"Sorry, Sparrow, ale já fakt nevím, jak jinak ti pomoct. Tohle si musíš vyřešit sám," Sparrow téměř viděl, jak Morgan protočil oči.
"Tak dík. Uvidím, co se dá dělat. Čau,"
Položil telefon zpátky do stojanu a přihnul si ze sklenice džusu.
Potom vytočil další číslo. Telefon zazvonil třikrát, než ho někdo zvedl.
"Haló?"
"Rebeco? Je tam Sunny?"
"Kdo volá?"
"Tady Sparrow,"
"Sparrow? Promiň, ale Sunny teďka nem-!" nedopověděla Rebeca, když se ve sluchátko ozval hlasitý šramot, jak se sluchátka zmocnil někdo jiný. Byly slyšet hlasy a potom několik vteřin rachot, jak někdo přecházel do jiné místnosti.
"Sparrow?" ozval se udýchaný Sunnyin hlas.
"S-Sunny?" zamumlal, jak v jednom okamžiku zapomněl vše, co jí chtěl říct.
Chvíli se v telefonu ozýval jen jejich dech, než se Sparrow odhodlal promluvit.
"To odpoledne… já…" zarazil se.
"Ano?"
Nevěděl, jak to má říct. "Jsem se do tebe asi zamiloval. Absolutně," dostal ze sebe nakonec rozklepaně. Musel si sednout, aby se nesložil. Bylo slyšet, jak Sunny zatajila dech. Vyčkával.
"Takže?" zeptala se nakonec. "Dáme se dohromady?"
"To je řečené dost natvrdo,"
"Ty jsi to taky moc nebalil do vaty,"
"Víš, jak jsem byl nervózní? Málem jsem omdlel,"
"Tolik k tomu, že jsou muži tvrdí bojovníci," zasmála se do telefonu.
"Hej! Nesváděj to na celé moje pohlaví…"
Chvíli do sebe rýpali a uhýbali před tématem. Sparrow najednou zjistil, že jeho nervozita zmizela. Úplně.
"Neodpověděl jsi mi na mojí otázku. Co teda bude teď? Budeme spolu chodit?" zopakovala svůj upřímný dotaz. Nenechala se od původního tématu odloudit.
"Pokud souhlasíš," pokrčil rameny Sparrow, jako by to mohla vidět.
"Fajn. Tak zítra ve škole,"
Položil to. Najednou si uvědomil, že má asi holku.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám design?

Ano
Ne
Ujde

Komentáře

1 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 3. června 2011 v 7:09 | Reagovat

Najednou si uvědomil, že má asi holku. Tahle věta je naprosto fenomenální. Oh A Doom je sladkej! Já měla vždycky slabost pro zlatý štěňátka...kvíík! *.* Taky pro kočky, když sme u toho, asi sem chytla Sebastienův komplex, ale to už je vedlejší.
Celkově zase úžasná kapitola. Líbí se mi to a těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama