DOOM - Kapitola 12. :Neděle s velkým N

1. června 2011 v 9:56 | Dyamirity |  DOOM
Ahóóój, tak jsem zde i s další kapitolou DOOMu, který tady zase nějakou dobu nebyl. Chtěla bych se vám tímto omluvit, že není nový SHI-team, ale v neděli a vlastně ani včera a předevčírem jsem neměla vůbec čas. Takže sem dám asi remake první kapitoly, který už mám hotový. Ale o tom se rozepíšu až v dalších článcích. Teď je tu DOOM.

Když se Sparrow v neděli probudil, měl pocit, jako kdyby mu v krku spala žába. Seštrachal se z postele a zamířil do koupelny. Tam opakoval každodenní rituál shrnování kosmetiky do vany a vrátil se znovu do pokoje. Hodiny na zdi ukazovali devět hodiny. Měl tedy pět hodin. V pátek se se Sunny (dost nervózně) domluvil, že jí vyzvedne.
Posadil se na široký parapet, kde měl výhled na příjezdovou cestu, chytil do ruky Sanderse, svojí druhou kytaru, klasickou španělku.
Aniž by vnímal co hraje, zíral do blankytně modré oblohy a přemýšlel. Byl tak strašně nervózní, že strach ze zpěvu před DOOMem se tomu nemohla rovnat. Udělal dobře, když jí na rande pozval, i když se cítí jako před popravou? Ale bylo pozdě to rušit.


"Sparrow?" ozvalo se ode dveří. Stála v nich Janice. Sparrow spustil ruce a kývl na ní, aby vstoupila. Janice se posadila na pojízdnou židli stojící u stolu.
"Prý máš dneska rande se Sunny," začala pomalu. Sparrow jí sežehl pohledem.
"Odkud to víš? Bennetovi ani nikomu z DOOMu jsem to neříkal,"
Janice se jen zasmála. "Prosím tě. Dave není tak hloupý, aby mu to nedošlo. A víš, co říkal?" Sparrow zavrtěl hlavou. "Když jsi vyvěsil ty letáky na kapelu, už jsem se mu prý líbila, ale nevěděl, jestli mě má pozvat ven. Ale pak uviděl ten leták a došlo mu, že jsi můj malý bráška. Tak se rozhodl to zkusit. Prý se už stejně chtěl k nějaké kapele přidat. No a to, že začal hrát, mu prý tak nějak dodalo odvahu mě pozvat. Víš co to znamená?"
"Že jsem byl využit k dostání mé vlastní sestry?" povytáhl Sparrow obočí.
"Že DOOM přiměl Davea pozvat mě ven. A za to jsem ti vděčná. No a pokud to vyšlo nám, ty bys jako momentální ve škole nejsledovanější kluk se Sunny neměl mít problém,"
Sparrow překvapeně zamrkal.
"To měla být složitá verze jednoduššího Hodně štěstí na rande?"
Janice se zasmála, přešla k němu, podrbala ho ve vlasech, jak měla ve zvyku a se zamáváním vyšla z pokoje. Sparrow najednou zjistil, že se mu proti jeho vůli na tváři rozlil potěšený úsměv.
Sešel na snídani k níž si dal misku obilných vloček s mlékem. Naházel je do sebe sedíc na kuchyňské lince. Jeho matka neměla ráda, když snídal "za pochodu" , i když nikam nešel a jen seděl na sektorce.
"Víš, že máma není ráda, když jíš takhle," poznamenal pan Torres, když se přes Sparrowa nakláněl pro krabici vloček. Sparrow s plnou pusou pokrčil rameny. Paní Torresová dělala v nemocnici a tento týden na ní vyšla řada se službou o víkendu.
"Sparrow?"
"Ano, tati?" zeptal se, když polkl.
"Ten Janicinin kluk s tebou hraje ve skupině?" Pan Torres se na něj zadíval hnědýma očima, které po něm Sparrow podědil.
"Jo. Dave Bennet. Proč?"
"Jen tak," zamumlal a vyšel z kuchyně. Sparrow se za ním jen nechápavě díval.
Byly dvě hodiny a Sparrow stál před domem Jeffersonových. Na sobě měl obyčejné džíny a zářivě rudé tričko. Nechtěl to nijak přehánět.
Chvíli přešlapoval na rohožce, než se odvážil zazvonit. V okamžiku kdy stiskl zvonek, pomalu začal litovat. Trvalo jen několik minut než se dveře otevřely.
Stála v nich dívka, kterou by Sparrow popsal leda jako Sunny před pěti lety.
"SUUUN! POJĎ SEM, JE TADY NĚJAKEJ KLUK!" zaječela směrem ke schodišti a pak se rychle zase otočila na Sparrowa. Široce se usmála. Měla stejný úsměv jako Sunny, napadlo ho.
"Ahojky. Máš jméno?" zašvitořila dívka.
"Já… jsem Sparrow. Sparrow Torres," vykoktal zaskočeně Sparrow.
Dívka se zahihňala. "Já jsem Rebeca, Sunnyina mladší sestra,"
To Sparrowovi tak nějak došlo.
Ze schodů najednou seběhla Sunny a prosmýkla se okolo své sestřičky. Popadla u dveří kabelku, podrbala Rebecu ve vlasech a usmála se na ní.
"Čáues, Beck," a zabouchla jí dveře před nosem.
Najednou se zarazila, oddechla si a znovu se usmála. "Ahoj, Sparrow," Sparrow jí úsměv opětoval a vyšel po příjezdové cestě. Sunny rychle vyšla za ním.
"Takže, co plánuješ?" zeptala se. "Doufám, že ne kino…" zarazila se najednou, jako by se bála, že ho urazila. Sparrow se zasmál.
"Teď jsi mě urazila," řekl, ale hned pokračoval. "Spíš jsem přemýšlel, že bychom šli do parku a potom si někam sednout. Je krásně, tak by byla škoda, kdybychom někam zalezli,"
Sunny se rozzářily oči. "Jasně!"
"Takže… ty ses rozhodl, že si založíš kapelu v naší škole až potom, co jsi zkusil hrát sám?"
"Technicky vzato ano, ale já jsem měl vždycky radši kapely než sólové zpěváky. A hlavně bych asi umřel studem, kdybych měl stát na pódiu sám,"
"Stejně tě obdivuju. To já bych neměla odvahu vyvěsit ten leták na oči celé škole, kdybych věděla, že si ze mě budou střílet, když se mi to nepovede,"
"Takhle jsem o tom neuvažoval, ale dík,"
Procházeli parkem už něco přes hodinu a Sparrow zjišťoval (ke svému zděšení i potěšení), že si Sunny až neuvěřitelně rozumí. Patřila mezi vzácný druh a to Povahová áčka. Byli to lidé, kteří se áčky stali díky své povaze a ne kvůli postavení ve škole.
"Jaké to v DOOMu je?" zeptala se Sunny a podrbala mezi ušima psa, který se jí už hodnou chvíli motal kolem nohou.
Sparrow se zamyslel. "Když jsem zjistil, že jsem naverboval v podstatě čtyři absolutní špičky, myslel jsem, že v kapele okamžitě zavládne anarchie a DOOM se rozpadne ještě dřív, než se vůbec rozjel. Nebo že to bude jen o hudbě a hraní. Ale myslím, že jsem si v nich našel opravdové přátele. Občas tam je trochu napjatá nálada, ale nic, co by se nevyřešilo,"
"Co bys očekával, když tam jsou pohromadě Brook a Ramirez. Vždyť se o nich ví, že se nesnášejí,"
Sparrow se zamyslel (opět). "Nemyslím, že se nesnáší," řekl nakonec.
Sunny se na něj překvapeně podívala.
"Když jsem s nimi strávil nějaký čas, došlo mi, že je to jen jejich způsob… jak spolu vyjít." pokračoval, "Pošťuchují se a občas to vypadá, že se zabijí, ale ve skutečnosti… mám pocit, že se mají dokonce i rádi. Ovšem v tom kamarádském slova smyslu," dodal, když si všiml Sunnyina dalšího pohledu.
"A co ty? Pořád mluvím o DOOMu, ale v podstatě tě znám jenom jako spolužačku, co nezná princip zažívacího traktu žáby,"
Sunny se trpce usmála. "Vždyť jsem se ti omluvila,"
"To ovšem neznamená, že to nebudeš mít na talíři hodně dlouho,"
Došli až ke středu parku, kde se rozkládalo jezírko, ve kterém klidně pluli kachny. Okolo něj se na trávě povalovali rodinky na pikniku, studenti s notebooky, kteří se rozhodli dopsat eseje venku, zamilované páry i partičky dětí hrající různé hry.
Rozvalili se pod strom stojící jen pár metrů od jezírka. Chvíli se mlčky dívali na holčičku, která běhala kolem dokola a snažila se uchránit chleba s marmeládou před hladovým bernardýnem, který jí pronásledoval. Nakonec se každý spokojil s polovinou, kterou svorně snědli bok po boku.
"Sparrow, můžu se tě na něco zeptat?" zeptala se Sunny a opřela se zády o kmen stromu. Sparrow dál ležel v trávě s labužnicky zavřenýma očima. Potom přikývl.
"Proč jsi mi nedal ten vzkaz? Kdyby ho Megan nenašla, vůbec bych o tom nevěděla,"
Otevřel jedno oříškově hnědé oko. Mlčel.
"Bál jsem se," řekl nakonec.
Dál se neptala. Sparrowovi dokonce unikl slabý úsměv, který jí to sdělení nedopatřením uklouzl.
V parku vydrželi celé odpoledne. Oběd sestávající se z párku v rohlíku a láhve koly si dali u nedalekého stánku ve kterém je obsloužil usmívající se pán. Okolo šesté večer se rozhodli, že zamíří domů. Sice se ani jednomu nechtělo, hodiny jim však neúprosně naznačovali, že čtyři hodiny bohatě stačí.
Rozhodli se, že se ještě zastaví na kafe do blízké kavárny. Sice se na randech chodila spíš na koktejly a koly, oba se však shodli, že kafe je právě teď nejvhodnější volba. Sunny se přiznala, že ponocovala, když dopisovala práci do angličtiny, Sparrow zase nespal kvůli dolaďování písničky pro DOOM.
Pomalu došli do kavárny. Sparrow otevřel dveře a podržel je, aby Sunny mohla vstoupit. Pořád nemohl uvěřit, že tahle holka s ním šla na rande.
Najednou se zarazil. Člověk stojící za barem mu přišel podezřele povědomý. Až moc podezřele.
"Ramirezi?" vyjekl a o krok ucouvl. Připadal si jako školák, kterého načapali na švestkách. On mu ovšem vlezl rovnou pod nos. Ramirez vzhlédl. Na sobě měl bílou košili, černé kalhoty a zástěru, která patřila k jeho práci.
"Sparrow… a… ahoj Sunny,"
Sunny se překvapeně usmála a sedla si na jednu barovou stoličku. Sparrow zhrzeně klesl vedle ní.
"Ty tady pracuješ?" zeptal se Sparrow téměř zbytečně.
"Jo. Musel jsem si najít brigádu, abych měl na tu novou baskytaru," přikývl Ramirez. "Ale pustit to tu nehodlám-"
"TICHO!"
Sparrow se otočil. U barového pultu až těsně u zdi, co nejdál od vchodu seděla Brook shrbená nad laptopem. Zuřivě klepala do kláves a každou chvíli křečovitě klikala myší, kterou měla laptopu připojenou USB kabelem.
"Takhle tady sedí skoro každou neděli už od rána. Láme do sebe jedno kafe za druhým a dává dohromady noviny," pokrčil rameny Ramirez. "Tak co si dáte?"
"Dvakrát kafe," usmála se Sunny.
Asi deset minut seděli téměř v tichosti, než Brook konečně něco doťukala, oddechla si a počítač zavřela. Promnula si oči a na několik okamžiků zaklonila hlavu, aby si protáhla krk. Potom se otočila na Sparrowa a Sunny. Sparrow moc dobře věděl, co teď nastane.
Brook popadla svůj hrnek a přisedla si blíž. "Co tady děláte vy dva spolu?" zeptala se naoko nechápavě, Sparrowovi však neušel onen pohled Mám vás.
"Máme rande," odpověděla bez obalu Sunny a zářivě se na Brook usmála. Ta si vyměnila s Ramirezem zasvěcený pohled.
"Že se Sparrow ani nepochlubil,"
"Protože jsem přesně čekal tuhle reakci," povzdechl si.
"Stejně je to náhoda, že jsem je tam potkali,"
"Do you believe in destiny?" zeptal se potutelně Sparrow. Sunny se usmála. Během dneška se do toho jejího upřímného úsměvu zamiloval. A možná že ne jenom do něho.
"To by byl dobrý text,"
"Taky, že je,"
Přešli ulici, kde stál Sunnyin dům. Už jim chyběla jen příjezdová cesta. Najednou oba zmlkli. Došli ke dveřím, kde se Sunny zastavila a otočila se na něj.
"Tak… díky za hezký den," zamumlala tak tiše, že jí Sparrow sotva slyšel. Tohohle okamžiku se děsil už víc než hodinu. Chtěl jí políbit, ale tak nějak ztrácel odvahu. Byl to prostě přírodní srab. Ale věděl, že pokud to neudělá, nebo se o to alespoň nepokusí, bude na sebe mít neskutečný vztek do konce života, nemluvě o tom, jak se asi bude cítit ona.
Udělal ještě jeden krok k ní. Byl o něco vyšší než ona, toho si všiml už dřív, ale myslel si, že jen o chlup. Teď si uvědomil, že je menší o dobrých deset čísel.
Naklonil se k ní. Měl pocit, jako by mu mělo explodovat srdce, jak splašeně bilo. A najednou, když od ní byl jen pár centimetrů, se otevřeli dveře…
Oba od sebe uskočili. Sparrow se podrbal ve vlasech a vzhlédl k nebi. Doufal, že není tak rudý, jak se cítil. Ve dveřích stála Rebeca a tvářila se jako malý ďáblík. Sparrow měl v jednom okamžiku chuť jí zaškrtit.
"Ahojky," zašvitořila.
Sunny se na Sparrowa zahleděla omluvným pohledem. "Tak ahoj," a prosmýkla se kolem Rebecy dovnitř do domu. Rebeca ještě chvíli stála ve dveřích.
"Proč?" zeptal se potichu Sparrow.
Rebeca se zasmála. "Ten minulý kluk jí zničil. Nehodlám připustit, aby chodila s někým, o kom nebudu mít jistotu, že jí neudělá to samé,"
Sparrow povytáhl obočí. Že by novodobý pás cudnosti?
"Fajn," řekl nakonec. Vyšel směrem ke svému domu, když se v půli příjezdové cesty zastavil a na Rebecu, která pořád stála ve dveřích, se otočil.
"Je ti doufám jasné, že se nevidíme naposledy. Zapamatuj si mě. Sparrow Torres. To jméno ještě uslyšíš,"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 1. června 2011 v 11:25 | Reagovat

Oho, ta její malá ségra se mi začíná líbit. Doufám, že to bude yaoistka a Satan v jednom XD...hmm...přestanu s tím kafem, když ten koment tak po sobě čtu. Jinak úžasná kapitola, vážně! Těším se na další, jako blecha *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama