DOOM - Kapitola 11. : Muž přes palubu

12. května 2011 v 13:33 | Dyamirity |  DOOM
A je tu další kapitola DOOMu, abych splnila vše, co jsem na tento týden slíbila. Do toho skenování se mi pořád nějak nechce... ale nikdo to za mě neudělá. Takře alespoň DOOM. Tenhle díl je trošku... z červenejější knihovny, než bývá zvykem, ale co nadělám, puberta prostě pracuje. I tak doufám, že se vám bude líbit.

"Fajn, Sparrow… jsi frontman kapely áček a šestnáctiletej, vcelku normální kluk! Žádný úchylky, žádný vady řeči, ani masoví vrazi v rodině. Je šance, že tě neodmítne," říkal si, když ráno příštího dne vcházel do třídy.
Zamířil k šedému klobouku, který označoval Brook.
"Ránko," pozdravila, aniž by vzhlédla od něčeho, co právě psala. Sparrow to tipoval na článek do školních novin, které měli vyjít v úterý.
"Ahoj," Sparrow se rozhlédl a spatřil Sunny sedět u okna s houfem kamarádek. Rychle se otočil zpátky k Brook.
"Dneska dáme zkoušku, co říkáš,"
"Hm," přikývla, přeškrtla jedno slovo a nahradila ho jiným. "Pokud chceme porazit Camelii, musíme pořádně zabrat,"
Sparrow měl pocit, že ho nevnímá. Bylo mu to vcelku jedno, protože byl v duchu zralý na mentální kolaps. Celou noc přemýšlel.


Do třídy vešla profesorka Dwaneová, dějepis. Všichni se uklidnili, protože profesorka Dwaneová často říkala nějaké informace "jen pro zajímavost". Spoustu lidí překvapilo, když se z takovýchto "zajímavostí" na konci roku sešla celá písemka.
Sparrow vytrhl ze sešitu list papíru a úhledně z něj vystřihl čtvereček sedm na sedm centimetrů. Potom cvakl propiskou a přiblížil jí k papírku. Chvíli přemýšlel, než roztřeseně napsal krátký vzkaz.
Nešla bys v neděli ven? Sparrow
Složil papírek, ještě roztřeseněji na něj napsal Sunny a chtěl ho podat spolužákovi přes uličku, aby jí ho poslal, ale najednou znejistěl. Přemýšlel o tom celou noc, ale stejně najednou ztratil odvahu.
Zklamaně zastrčil papírek do kapsy kalhot. Z velkého rozhodnutí, že Sunny konečně pozve na rande nic nebylo. Možná ho znejistěl fakt, že je pořád zklamaná z kluků… vážně nevěděl.
Už to byl týden, co se Sunny měl bižuli. Od té doby spolu párkrát mluvili a pokaždé mu přišlo, že se na něj pořád směje.
Škola pro něj poslední dobou byly jen obědy, kdy se scházel s DOOMem. Jinak školu v podstatě nevnímal. Ale to vlastně nikdy. Během dnešní polední pauzy se rozhodl, že si půjde zahrát na Kathryn, místo obvyklého oběda v jídelně. Snad se chtěl vyhnout Camelii. Poprosil Brook, aby ostatním vyřídila, že dneska bude zkouška a šel do učebny číslo 14, Kathryn Pump pověšenou přes rameno.
"Proč jsem sakra takový srab?" zeptal se sám sebe nahlas, když se usadil na stupínek ve třídě. Sáhl do kapsy kalhot, aby se podíval na vzkaz… a k jeho zděšení tam nebyl. Rychle se zvedl a prohledal obě kapsy, ale zmizel. Povzdechl si a v duchu doufal, že ho nikdo nenajde.
Znovu usedl a přejel Kathryn po krku. To byla asi jediná holka, na kterou se mohl spolehnout.

When I look up at the night sky,
maybe I will see firefly.
I believe, you will be beside me…
Please don't go anywhere,
Please don't go anywhere,
I need to hear your voice,
I have no other choise.
I need you see every day.
Where are you?
So I could say,
How much I need you..!

Jak se jemně probíral strunami, přemýšlel. Zpíval potichu, aby si byl jistý, že ho nikdo neuslyší. Ne jen z důvodu, aby ho někdo nenašel, ale taky nechtěl, aby se o něm povídalo, že zpívá písničky o lásce jako měkota.
Do hlavy se mu pořád motaly myšlenky na Janice a Benneta. Ne že by jim to nepřál, ale cítil něco, co nedokázal přesně zařadit… byla to spíš… závist. Záviděl jim. To on se nevzmohl ani na to, pozvat Sunny ven.
"Sparrow?" ozvalo se najednou od dveří. Sparrow vyjekl a málem upustil Kathryn, kterou na poslední chvíli zachytil. Oddechl si a vzhlédl. Ve dveřích stála Sunny (Sparrow si pomyslel, že na rčení My o vlku a vlk za humny vážně něco je) a k Sparrowově zděšení v ruce svírala malý kousek papíru. Polkl. Moc dobře věděl, co je to za papír. Sám ho dnes ráno stříhal.
"Ale ne," zamumlal potichu a sklonil hlavu. V jednu chvíli ho napadlo, že by mohl vyskočit z okna, ale bohužel to bylo přízemí.
"Ahoj, Sparrow… já… teda Megan našla tohle a dala mi to, protože… protože na tom bylo moje jméno. Tak… jsem se chtěla zeptat, jestli jsi to vážně psal ty," zakoktávala se Sunny, pořád stojící ve dveřím. Sparrow nervózně přejížděl prsty po strunách.
Sklonil hlavu ještě níž nad kytaru, až se ofinou dotkl Kathrynina dřevěného těla. "Jo, psal jsem to já," zamumlal.
Sunny se usmála. "A myslíš to vážně?"
Přikývl.
"Dobře,"
Překvapeně vzhlédl. "Co takhle v neděli? Ve dvě?"
Přikývl. Sunny na něj zamávala a vyšla ze dveří. Sparrow zůstal překvapeně sedět na stupínku, v rukou křečovitě svíral Kathryn. Probudil se až v okamžiku, kdy pod tlakem jeho ruky praskla jedna struna.
Když seděli ve zkušebně, Sparrow ladil novou strunu a přemýšlel, jak by tu novinku sdělil DOOMu.
"Půjdeme teda o víkendu do těch hudebnin?" ozvala se najednou Brook a zkoumala prasklinu na jedné paličce. Ramirez přikývl. "Půjdete taky?" otočil se na ostatní. Morgan a Bennet po chvíli zdráhání přikývli.
"Kdy přesně?" zeptal se Sparrow, neodváživ se zvednout oči od kytary. Ramirez se zamyslel. "Asi v sobotu. Proč? Máš už nějaké plány?"
"Na neděli už něco mám," zamumlal potichu Sparrow a přejel rukou přes struny. Zaposlouchal se do slábnoucích tónů. Zdálo se, že je vše v pořádku.
"Rande?" zazubila se Brook od bicích a paličkou si posunula klobouk z čela. Sparrow neodpověděl a vstal.
"Zkusíme si to. Nejdřív Pracovní název, potom si sjedeme Just to be heard a pak se mrkneme na zoubek té nové melodii, která mě napadla na fotbale," pronesl, jako by otázku ani neslyšel. Ostatní se odevzdaně přesunuli ke svým nástrojům.
Morgan pomalu začal melodií na klávesy, Brook ho doprovázela příšlapy hajtky. Pracovní název, jak se zdálo, všichni uměli. Když skončili ten, vrhli se na čerstvější Just to be heard, optimistická melodie, optimistický text. Sparrow se dmul pýchou při pomyšlení, že obě písničky napsal sám. Většinou byl skromný, ale dnes se měl chuť pochválit. V polovině Just to be heard se sice Ramirez na několik chvil ztratil, ale zaimprovizoval tak bravurně, že by to nikdo nepoznal.
Když skončili i Just to be heard, rozsadili se kde se dalo. Sparrow se usadil na bednu repráku, který stál kousek za pohovkou a přehrál jim melodii, kterou nedávno složil. Ostatní zamyšleně poslouchali. Morgan poklepával nohou do rytmu.
"Tak co říkáte?" zeptal se, když skončil.
"Máš v neděli teda rande?" vystřelila Brook. Sparrow měl pocit, jako kdyby mu na hlavu vylila kbelík ledu. Ale trefila do černého, což na něm zřejmě bylo vidět víc, než by si přál.
"Sunny Jeffersonová, jo?" přidal se Morgan, aniž by čekal na Sparrowovu odpověď. Ten si najednou připadal ještě trapněji, než o polední přestávku se Sunny.
"Prostě v neděli nemůžu, jasné?" ohradil se nakonec a prudce se zvedl, aby Kathryn postavil do stojanu.
"Trefili jsme," zamumlal Ramirez jakoby mimochodem.
"Já teď ale řeším, co s tou melodií,"
"Nedával bych jí takovým hektickým tempem. Byla by moc podobná Pracovnímu názvu. Spíš bych to zklidnil. Ne úplně do cajdáku, ale zklidnil," poznamenal Bennet a sundal si brýle, aby je vyčistil.
"Souhlas. Po takové pecce jako je Pracovní název, nebo Just to be heard by se hodilo, kdybychom měli písničku, která je trochu klidnější,"přitakal Morgan.
Sparrow přikývl a zkusil melodii zahrát pomaleji.
"Fajn. Budeme mít teda jednu utahanou..."
"A co teda, máš v neděli rande, nebo co?" zeptal se najednou Morgan.
Sparrow si hlasitě povzdechl.
V sobotu stál DOOM před obchodním domem Queen. V prvním patře tohoto komplexu se rozkládaly hudebniny, které se velikostí rovnaly rozloze domu Toressů.
"Takže… ty seš tady aby sis koupil novou baskytaru?" podivil se Sparrow. Ramirez přikývl. Sparrow si matně vybavoval, že jednou říkal něco o koupi nové kytary.
"Takhle najednou? Vždyť ta stará je ještě v dobrém stavu,"
Ramirez si povzdechl. "Už to není ono. Prostě jsem se rozhodl, že si koupím novou. Šetřil jsem a konečně na to mám,"
Skleněnými otáčivými dveřmi prošli do obchodního domu a rovnou zamířili k dlouhém eskalátoru vedoucímu do prvního patra. Brook sice pokukovala po obuvi, ale Ramirez jí popadl za rukáv a táhl jí dál. Vyjeli do prvního patra a chvíli se rozhlíželi, aby se zorientovali.
Hudebniny se nacházeli vlevo jen co by cédéčkem dohodil. Už měli nakročeno dovnitř, když se za nimi ozval halas.
"Dukeu! Hej, kámo, tady!"
Ramirez se otočil a spatřil několik členů fotbalového týmu a také pár roztleskávaček. Sparrowa skoro až překvapilo, že na sobě nemají své roztleskávačské oblečení. Z celé partičky poznal jenom Suri Dwaneovou, Booche Bakera, Lexe Dunkeyho a Dashe Arnieho.
"Volala jsem ti, ale tys to nebral. Vůbec jsme nečekali, že bychom tě mohli potkat tady," ujala se slova Suri a pohodila hlavou. Brook protočila oči.
"Ale potkali," zasmál se nervózně Ramirez a podrbal se na hlavě, jakoby nevěděl, jak se z téhle prekérní situace dostat.
"Jdeme do kina a potom na pizzu. Nepůjdeš s námi?" pokračovala Suri a pořád se natřásala, jak asi byla zvyklá ze své pozice kapitánky roztleskávaček. Booch, Dash a zbytek skupinky, která čítala asi devět lidí na Ramireze pohlédli s nadějí v očích. Ten už se chystal něco dopovědět, ale Brook ho předběhla. Postavila se mezi Ramireze Suri a zaujala svou obvyklou pózu, z které vyloženě čišelo opovržení.
"Pokud sis nevšimla, Ramirez je tady s námi, takže nevidím jediný důvod, proč by měl jít s vámi," upřela na Suri spalující pohled. Sparrow by přísahal, že kdyby se takhle podívala na něj, okamžitě by vzal nohy na ramena.
"Co já vím, jak se Duke rozhodne. Víš, opravdový charakter by měl nechat to rozhodnutí na něm," odfrkla si Suri povýšeně a Brook přejela pohledem, který naznačoval, že jí za opravdový charakter vážně nepovažuje. Jiskry nepřátelství, které mezi oběma dívkami přelétávaly, byly skoro vidět.
"Fajn, tak nejsem opravdový charakter," pokrčila rameny Brook, otočila se na podpatku, popadla jednou rukou Ramireze, druhou Sparrowa a vyšla do obchodu, táhnouc oba za sebou. Morgan a Bennet je následovali s potutelnými úsměvy na tváři. Skupinku spolužáků nechali za sebou.
Za prvním regálem si Brook hlasitě oddechla.
"Já tu holku tak nesnáším," ulevila si.
"Dávám jedničku za komickou scénku," zasmál se Morgan, sotva je dohnal. Sparrow přikývl. Nevěděl čím to je, ale měl pocit, že Brook a Ramirez mezi sebou mají velmi… komicky vyhlížející vztah.
"Skoro to vypadalo jako žárlivá scénka," dodal Bennet. Brook ho sežehla tak úděsným pohledem, až Bennet o krok couvl a téměř okamžitě se omluvil.
"Nechtěl jsi s nimi jít, že ne, Ramirezi," zeptal se obezřetně Sparrow, při pohledu na Ramirezův výraz. Tvářil se podivně zadumaně.
"Ne. Přišel jsem si koupit novou baskytaru. I kdybych nebyl v DOOMu, šel bych sám. Tohle by oni nepochopili. Nerozumí tomu. Když tak o tom uvažuju, mám s nimi společný jenom fotbal," zavrtěl zamyšleně hlavou. Sparrow v něm najednou neviděl namakaného fotbalistu, za kterého ho považoval. Ramirez byl vcelku plachý člověk, pokud se jednalo o důležité věci, a překvapivě vážný, co se týkalo kapely. A jinak byl zábavný a dost sarkastický.
Rozhlédl se po své skupině, která se pomalu rozešla do všech koutů obchodu. Jak je postupně poznával, zjišťoval, že o nich měl sakra zkreslený názor.
Brook, kterou považoval za lehkomyslnou, kousavou potvoru, která nemá na práci nic jiného než ponižování ostatních, byla ve skutečnosti chápavá a schopná vyslechnout, i když si nějakou tu poznámku neodpustila. DOOMu i Sparrowa samotného se zastala, kdykoliv o nich někdo řekl něco nelíbivého. A když měla náladu, byla dokonce i milá.
Morgan, egoistický floutek zahleděný do sebe, za kterého ho měl, byl ve skutečnosti docela citlivý, co se týče ostatních lidí, které si oblíbil. Navíc, když Sparrow věděl o jeho vztahu s otcem, nedivil se, že si od lidí drží odstup takovýmhle způsobem. Při vyklízení jejich zkušebny taky zjistil, že když jde o DOOM je ochotný i padnout o hlavě do staletého prachu.
A Bennet… Bennet byl prostě takový táta DOOMu. Ten byl asi nejvíc takový, jak si o něm Sparrow myslel. Vyrovnaný, klidný, na všechno šel s rozvahou. Ale i tak uměl zasáhnout, když hádky mezi Brook a Ramirezem nebo Morganem šli do krve.
"Hej, Sparrow, pojď sem," zavolal na něj Morgan ze zadní části obchodu, kde byla sekce kytar. Ramirez se tam skláněl nad řadou baskytar. Bennet se opíral o regál hned vedle a opodál seděla i Brook, nohu hozenou přes nohu.
Ramirez zvedl jednu kytaru a hrábl do strun. Potom jí zase odložil.
"Potřebujete s něčím pomoct?" zeptal se prodavač, který se mu objevil za zády. Ramirez neodpověděl a přejel rukou přes krk jedné tmavě šedého nástroje.
"Pokud začínáte, doporučil bych vám jednu z těchto kytar, tyhle už jsou pro… pokročilé," usmál se sladce prodavač a ukázal k jednomu konci regálu.
Ramirez nespustil z nástrojů oči. "Vypadám jako začátečník?" zeptal se chladně. Prodavač polkl a nervózně zavrtěl hlavou.
"Nechtěl jsem vás urazit, jen jsem se vás pokoušel upozornit na…"
"Myslím, že kytaru si dokážu vybrat sám," nenechal se přerušit Ramirez a popošel o kousek dál.
Procházel mezi baskytarami už hodnou chvíli, když to Brook přestalo bavit, došla si vybral paličky, které hned vyzkoušela na opodál stojících bicích. Hrála sotva dvě minuty, když k ní přiběhl nějaký malý klučina a začal ječet na celý obchod, že chce od tatínka koupit bicí.
Ramirez pořád vybíral.
Najednou se mu rozjasnily oči a zvedl ze stojanu jednu baskytaru. Měla světlou, krémovou barvu s jemným, sotva znatelným vzorkem. Ramirez jí uchopil a přejel rukou po strunách. Narychlo vybrnkal jakousi melodii a rukou zkusil, jestli není krk moc dlouhý, nebo krátký. Po tváři se mu rozlil úsměv.
"Myslím, že jí mám," řekl nakonec a otočil nástroj, aby si prohlédl, kolik stojí. Levné to nebylo, ale pořád na ní měl.
"No sláva!" zajásal Morgan.
Sparrow se usmál. Přemýšlel, jestli Ramirez vybíral i podle barvy, ale docela trefil, takže každá jejich kytara měla úplně jinou barvu.
Kathryn byla červená, jeho druhá kytara, španělka Sanders, tmavě hnědá, Bennetova Sheela měla tmavě modrou barvu. Ramirezova stará baskytara měla dřevěně hnědou barvu.
"Takže máš vybráno?" zajímala se Brook, která se konečně dostala ze zajetí toho uječeného chlapečka.
Ramirez nadšeně přikývl.
Zaplatili, Ramirez baskytaru, Brook nové paličky, Sparrow hrst trsátek, která měl pořád tendence ztrácet. Vyšli z obchodu a zastavili se u zábradlí, kde se dalo dívat po celém přízemí.
"Co takhle ještě zajít na pizzu? Suri v podstatě neměla vůbec špatný nápad?" nadhodil Bennet a protáhl se. Nikdo neměl nic proti, takže zamířili do Pizza palace, který byl až v druhém patře. Cestou nikam nespěchali. Brook se ukázala jako správná holka a okukovala výlohy. Od té, kde měli vystavené pokrývky hlavy jí museli málem odlepovat. Od té doby, co si nechala vlasy odbarvit na svojí křiklavou rudou, nevyšla ven bez klobouku, nebo alespoň čepice. Sparrow už napočítal alespoň osmnáct různých kousků.
Když došli do Pizza palace, k jejich úlevě tam partička z Nelsonky nebyla. Obsadili jeden stůl v rohu, kde si Ramirezova nová kytara vysloužila vlastní židli.
Objednali si a bavili se. Vážně se bavili. Sparrow si vzpomněl, jak Ramirez říkal, že si se spoluhráči z týmu rozumí akorát ve fotbale. Trochu se bál, že oni budou mít společnou zase jenom hudbu. Ale nebylo tomu tak. Vůbec neřešili, že jsou v nějaké skupině. Byli prostě jako partička kamarádů, kteří zašli na pizzu.
"Stejně je to zvláštní, jak jsme se dali dohromady zrovna my. Za jiných okolností bychom se ani nepozdravili, kdybychom se takhle někde potkali," zasmála se Brook a v rukou si pohrávala se skleničkou koly.
"Snad nejsi jedna z těch, co se děsí, když slyší naše jména v jedné větě?" povytáhl obočí Morgan.
"To ne, ale… je to vtipně zajímavé,"
"Vtipně zajímavé?"
"Nic lepšího mě v té chvíli nenapadlo," pokrčila rameny. Bennet se pobaveně uchechtl a sáhl po ubrousku.
"Jsem fakt rád, že jste se přidali zrovna do DOOMu," řekl najednou Sparrow tak upřímným tónem, až se všichni ostatní zarazili.
"Páni," povytáhl po chvíli obočí Morgan. "Taky vás to tak vzalo za srdce?"
Nezasmáli se, spíš jen pousmáli, jako kdyby všichni v duchu rádi. Chvíli nad stolem viselo ticho plné čistého přátelství. Pak najednou do Pizza palace vešla ona skupinka Ramirezových spoluhráčů a roztleskávaček.
"Ale ne!" povzdechl si Morgan, který k nim sice seděl zády, ale dost dobře mohl jejich přítomnost vyčíst z Ramirezova výrazu.
"Dělej, jakože sis jich nevšiml," zamumlala Brook, aniž by spustila oči ze skleničky koly, kterou svírala v rukou.
"To už moc dobře nejde, myslím, že jsem navázal oční kontakt," pousmál se Ramirez zatrpkle. Skupinka obsadila jeden z větších kruhových stolků uprostřed pizzerie a pořád k jejich stolu vysílala pátravé pohledy. Ramirez k nim seděl čelem, takže je měl pořád na očích.
"Jsou to sice kámoši, ale trochu mě to znervózňuje," poznamenal po chvíli.
"Tak proč k nim pořád čučíš? Koukej radši na Morgana. Já vím, pohled sice nic moc, ale pořád lepší než zadek Suri Dwaneový,"
"To chceš říct, že jsi mě právě přirovnala k něčímu pozadí?" povytáhl obočí Morgan a jedním pohybem si z očí odhodil vlasy. Chvíli bylo ticho, než všichni vstřebali větu tak, jak jí Morgan řekl.
A potom vybuchli smíchy. Ani jeden nemohl hodnou chvíli přestat a třeba Bennet se smál tak, až mu z toho tekli slzy.
"Já vážně nemůžu," huhňal se pořád Sparrow s hlavou málem na stole. Morgan, který ten vtip vypustil z pusy měl hlavu v dlaních a na první pohled to vypadalo, že brečí. Smál se ale ze všech nejvíc. Brook si překryla pusu dlaní, jako by se pokoušela ten smích udusit, ale nedařilo se jí to. Ramirez, který měl v ten okamžik se napít, sklenici málem rozmáčkl.
"Už dost," zasténal po chvíli a napřímil se, pokoušejíc se udržet si vážnou tvář. Očima zabloudil ke stolu fotbalistů. Ti na ně zírali se směsicí zvědavosti a úleku.
"Vážně už dost. Koukají na nás jak na debily," klidnil ostatní, když si všiml, že na ně zaraženě koukají i jiní návštěvníci pizzerie.
Trochu se zklidnili, ale úsměvy jim na tvářích pohrávaly pořád. Pomalu, bez žádného spěchu, dojedli pizzu, zaplatili a vyšli k východu. Ramirez svíral pod paží novou baskytaru.
Bennet byl tam autem, tak jim nabídl svezení. Nakonec přijal jenom Morgan, který to měl od Queenu dost daleko. Sparrow, Brook a Ramirez s novou baskytarou pod paží vyšli druhým směrem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 12. května 2011 v 19:56 | Reagovat

Nádhera, jako obvykle. Věta: "To chceš říct, že jsi mě právě přirovnala k něčímu pozadí?"   mě dokonale rozesmála xD
Skutečně báječné!

2 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 13. května 2011 v 16:58 | Reagovat

A Envy mi to vyfoukla! Já to chtěla říct taky *psí oči*. Dokonalý! Mě se to vážně čím dál víc líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama