Květen 2011

Tancuj, tancuj, vykrůcaj...

26. května 2011 v 12:08 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Ano, je to tady. Dlouho slibované video, na němž se komické duo Dyamirity-Pajda snaží Brnu ukázat, jak se tančí ve Vidlákově~

Pamatujete, jak jsem se zmiňovala o... ehm... DDR na Animefestu? Jak tam kromě těch koberečků bylo i to celo-tělové nevím-jak-se-to-jmenuje, které vás snímalo a v němž jste tancovali celí? A pamatujete si taky na to video s Liang Siu a její mladší sestřičkou?
No, Liang Siu ono video našla a slíbila mi odplatu. Dnes při sjíždění starších článků na shi-tu jsem na něj narazila a řekla si, že se podívám, jestli už to video nepřidala.
Přidala.
Já sama jsem ho ještě neviděla, jelikož teď sedím před školním křáp-chci říct počítačem na kterém to vypadá jako sekvence momentek a ne video. Navíc za zády mi sedí Kikina (Ahoj, Kiki~!) a celá se na to třese. Už se těším na tu potupu. (POZNÁMKA- Zabít každého, kdo by se to pokusil pověsit na facebook.)
Ale jelikož já jsem člověk od přírody milý a hodný (Přestaňte se okamžitě smát!) (To platí i na tebe, Kiki!) (Já si nedělám srandu!), tak vám sem to video dám.
Ano, těším se na všechny ty komentáře plné sarkastických poznámek. Ještě než si to pustíte, chtěla bych dodat pár věcí:
  1. Neumím tancovat.
  2. Vážně neumím tancovat.
  3. S Pajdou jsme si vybrali nějaký zvlášť těžký tanec.
  4. Když se začnu smát, nemůžu přestat.
  5. Když se směju a pokouším se mluvit, většinou to dopadne jak uvidíte.
  6. Ty ouška NEJSOU moje.
  7. Nevím, jak normálně tancuje Pajda, ale já jsem z něj prostě nemohla, takže si zě mě nedělejte legraci, ano?
  8. Prosím, berte ohledy a uvědomte si, že tou dobou už jsem byla dost mimo. (První večer, jen tak mimochodem)
A to je asi vše... no... tak, do toho. (Poznámka: Musím si konečně přidat Pajdu na ICQ... pokud najdu tu smsku s jeho číslem...) (Poznámka II.: Podívat se po té smsce.)
Tak, tady to je. Enjoy it.


Doufám, že z toho smíchu prasknete, škodolibci jedni.
A nesnažte se tvářit, že se nesmějete!

Dyamirity Dancin' Rockin' Panda
P.S.: Asi budu komik, Kikina se mi tady během psaní článku málem počůrala smíchy.
Už zase.

EDIT: Teď jsem to dokoukala na normálně běžícím počítači. Všimněte si, jak v některých místech jdeme s Pajdou naprosto opačně. V jednu chvíli jsme se tam taky nějak srazili, to bylo takové to "Jau!" A závěr vypadá, jako kdyby mě vytáhli ze zásuvky =D

Když žatecký smog nestačí...

25. května 2011 v 21:11 | Dyamirity |  Reporty
~Aneb jak se Kvarta vydala do Prahy. Obě přežili i když Praha je v kritickém stavu!~

Včera jsme se třídou byli na školním výletě. Pokud se tomu dá říkat výlet. Ale jelikož jsme opustili hranice Žatce a přilehlého okolí patnácti kilometrů, tak asi ano.
Nebudu se tady moc rozepisovat, ale sepíšu to v bodech, protože jak se ukázalo, je to rychlejší, přehlednější a tolik to nezatěžuje mozek.
  1. Odjezd => Byl v osm hodin. To, co přijelo na parkoviště bylo obludné tmavě tyrkysové prdítko, které vypadalo, že nedojede ani do Holedeče (cca 4 km od Žatce), natož do Prahy.
  2. Cesta => Naše prdítko nejenomže jelo rychlostí důchodce poránu, ale ještě navíc bylo tak malinské, že jsem celou cestu strávila se zuby zaraženými do kolen. Cestou do Prahy jsme chytili nádhernou zácpu. A samozřejmě nesmím opomenout ten úžasný kiks při němž jsme se málem museli zvednout a jít tu rachotinu roztlačit.
  3. Loreta => Klenoty a kostel. Klenoty pěkné, jen ty kamínky vyloupat a nacpat do kapes, jak jsem se hlasitě vyjádřila před jedním členem ochranky. V kostele jsem byla okřiknuta dozorujícím profesorem, ať sundám klobouk. O deset minut později mi třídní řekl, že jako holka klobouk sundavat nemusím. Bezva...
  4. Procházka, most a Vénův hrad => Zjistili jsme několik zajímavých věcí. Například, že je strašná zábava nahlas komentovat vzhled kolemjdoucích kluků a jedno, jestli vám rozumí, nebo ne. Ukázalo se, že Praha je PLNÁ pěkných kluků. Ale jinak... už kdysi jsme s třídním byli na jakési pofiderní exkurzi Prahou... a najednou jsme zjistili, že jí jdeme znovu, jenom opačným směrem. Byli jsme u Vény, cestou přes karlák a na náměstí. Na karláku hrál jeden super klarinetista. Jednou bych taky chtěla umět takhle hrát.
  5. Mumie => Také jsme byli v Náprstkově muzeu na mumiích. Řeknu vám: MUMIE JSOU HNUS. Tohle totiž nebyli ty načančané mumie vypadající jako zabalené do hajzl papíru. Černé uschlé maso, propadlé tváře, odporné vytlemené zuby. Br.... Ale suvenýry tam měli pěkné, s Girou jsme u nich strávily asi půl hodiny.
  6. Rozchod => Byl řečen na hodinu a čtvrt. Už vím, co koupím té naší černovlasé Kravce s mozkem blonďatým jako Barbie. Hodinky. Kravka a Dumbo (dvě spolužačky, jejichž jména nebudu zmiňovat) se rozeběhly do mekáče v okamžiku, kdy zaznělo slovo rozchod. My s Lůcou, Kiki a Týnou jsme zamířili do toho druhého, který byl asi o čtyřicet metrů dál, protože tam byla šance, že na nás něco zbyde. Normálně ty blafy tam nežeru, ale kolektiv mě udolal a nechtělo se mi žít jen na čokoládových tyčinkách (viz. foto dole). Pak jsme zašli do Gateu, tedy Kristýny zašli, my s Luckou jsme stepovaly před ním, pak do Newyorkeru, kde jsem si koupila božskej bílej klobouk s černou stuhou. Pak šli na sraz. A samozřetelně Kravka a Dumbo dorazily o půl hodiny pozděj s tím, že stály frontu v Newyorkeru (Všímáte si souvislostí?)
  7. Procházka numero zwei => A tato procházka byla opravdu o život. Třídní totiž hnal vepředu a třída.... třída tak nějak kličkovala mezi tramvajemi a auty a pokoušela se zůstat naživu. Šli jsme strašlivě dlouho a daleko. Navíc bylo vedro k padnutí, takže jsme se po několika minutách už jen vlekli. Dorazili jsme před Národní galerii a tam... padli. Doslova.
  8. Národní galerie => Už to vezmu rychle. Před galerií se strhla menší hádka: "Ale já do nějaký trapný galerie nechci, dem už na autobus!" "Mlč, Aneto, když už jsme tady, tak tam pudem, ne?!" "Hm, bezva, tak já si tam dojdu na záchod a pak si pudu sednout do cukrárny!" Ale nakonec kdo chtěl, ten šel. Takže já, Lůca a jedna Kiki jsme šly. Nejvíc mě v Galerii zaujala asi Psyche, kterou nám doporučila paní hlídačka.
  9. Cesta domů => Z té už si toho moc nepamatuju. Myslím, že nám pouštěli Hele vole, kde mám káru, ale mám pocit, že jsem si trochu schrupla =D Každopádně, domů jsme dorazili domů asi ve čtvrt na šest a já prošvihla koncert s Quatropleskem.
  10. Fotkýýýý:

Zde se nějak peru s výše zmíněnými tyčinkami. A strašně se na ně mračím. Na popruhu tašky můžete vidět mou sbírku odznaků z Festu, na pravačce Paroubky a náramky přátelství také z festu.

Jak kdosi podotkl, vidláci ve velkoměstě. Pokud mě nevidíte, válím se po té dívce v tmavě modrém, u nohou tašku s Puccou.

Jsem strašně nefotogenická, proto tyhle fotky většinou odmítám. Zde jsem byla donucena (vidíte, jak mě Kiki svírá svými ocelovými spáry?). V pozadí můžete vidět našeho profesora informatiky. Na Kikinině hlavě můj nový klobouk, který je hezčí než ten, v kterém jsem do Prahy přijela.
Když to tak vezmu, jsou tohle asi první fotky, kde je mi vidět do obličeje! Moje identita je odhalena!
Dyamirity

Kapitola 43. : Hra (Část osmá: Grande finále!)

23. května 2011 v 20:34 | Dyamirity |  Kapitola 43.
Nestíhám, nestačím, nesnídám a nesvačím... dobře, to kecám, bez jídla bych asi nevydržela, ale ty první dvě prohlášení platí. Je totiž pondělí a teprve dnes sem přidávám SHI-team. Mám totho totiž moc najednou. Kreslím (aktuální SHI-team, remake SHI-teamu, obrázek do fanartový soutěže), pokouším se dokončit nižší gympl (dneska mě nairitovala zeměpisářka... ta blbka si přijde po třech tejdnech a hned mě vytáhne z jižní Ameriky... PŘEKVAPENÍ, dostala jsem za pět) a ještě do toho mám kroužky a bruslení. Ale každopádně, SHI-team je tady. Rockin' Panda Dyamirity uvádí poslední díl Hry a dnešní písničku, Lost elegy od Mariny:


Tenhle úvodňák si pamatuju. Třídní mi zabavil SHI-team v okamžiku, kdy jsem ho dovybarvila... byla jsem jediná, která na té výtvarce něco dělala a nespala... a byla jsem potrestaná. Nespravedlnost...


Já versus tablet

18. května 2011 v 18:25 | Dyamirity |  Galerie
~Bojuji, bojuji, tablete, já tě porazím!~

Tablet stále vede. Včera jsem si ho vypůjčila od Giry a už jsem ho málem prohodila oknem. Hodinu se totiž kreslím s Dyami-chan a najednou to udělalo PRSK, zbělalo to a naběhla mi tam tabulka Error. Takže jsem bleskurychle vyfotila obrazovku, než to spadlo celé. Takže alespoň něco.
Hodně jsem se s tím prala, ale už jsem si docela zvykla a strašně mě to baví. Jistě, jistě, trochu hrbolaté, ale co... jsem začátečník. Je to mnohem jednoduší, než předreslovat tužkou, pak centropenem, gumovat, skenovat a pak možná i lehce vybarvit v nějakém programu. Tady to de mnohem rychleji.
Ještě na ukázku další dvě věci. Dyami-chan byla kreslená přes papír, protože mi to strašně klouzalo, ale Bad Trio a Izaya už je čistě tabletem. Enjoy... =D

Bad Trio, jinak také Sexy Trio. Giřina (Takibi), moje (Aiiro) a Hateina (Kakoichi) nejoblíbenější postava. Aiiro tu vypadá jako psychopat.

Kdo nezná Durarara!! tak asi nepochopí, ale ti, kdo to znají, prosím, řekněte: je si Izaya podobný?
Musím si pořídit vlastní tablet =D
Dyamirity

Mé městečko plné komínů

15. května 2011 v 21:14 | Dyamirity |  Téma Týdne
~Nadpis jsem si nevymyslela. Mému městu se vážně říká Město komínů stejně jako Praze se říká Město věží~

Na začátek dejme trochu historie. Žatec, německy Saaz, je město známé především díky svému chmelu a tím pádem i pivu. První zmíňky pochází z roku 1004 a během husitských válek patřilo mezi nejdůležitější města Čech. Ve své době bylo i druhé největší královské město hned po Praze. Jelikož Žatec leží v Sudetech, během 2. sv. války jsme byli tak trochu obleženi Němci, ale kdo by si stěžoval, že?
To by na úvod stačilo a víc si toho stejně nepamatuju. Tyhle střípky jsem pochytila ze všech těch nástěnek, co nám na gymplu visí. Ale co Žatec dnes? Kam se poděla věčná sláva královského města?

Bílá otrokyně Dya~

15. května 2011 v 17:41 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Nesnáším nadpisy~

Nevím, co se děje. Mé optimistické já kamsi odjelo a zbylo vše nenávidící zlé já, které si pořád jenom stěžuje.Seznam věcí, které nesnáším právě v tuhle chvíli:
  • rýmu (a ty za*** nosrozedírající kapesníky)
  • déšť (zkuste si bruslit v dešti)
  • poslední zvonění (ocet ve vlasech, no mňamka♥)
  • předávání maturitních vysvědčení (na které musím zase napsat vystoupení)
  • školu (překvapivě)
  • Blondýnu (aneb naší profesorku bižule)
  • všechny, co umí kreslit a psát líp než já
  • všechny, co neumí ani kreslit ani psát ani ___ (doplňte sami) a sejně jsou slavní... ano, dívám se na tebe Justine!
  • cibuli
  • vlastní neschopnost
A mohlo by to pokračovat dááál a dááááál... navíc mám pocit, že mi někdo ukradl smysl pro humor. No, zkraťme to, jsem na prášky. Totál. Kdyby mě netáhla nitka naděje ve form Giry s tabletem, který mi slíbila půjčit, vykašlu se na to a půjdu se zazimovat až do letňáků.
Stále (ano, stále) dopisuji report z festu, i když už jsem týden doma.
Potřebuju obejmout....
Nevím, jestli je to tou pubertou nebo tím zatraceným jarem, kvůli kterýmu se mi chce pořád spát (musím si už zjistit, jakej ten vitamin se bere proti jarní únavě...) a kvůli jehožzměnám počasí mám teď rýmu jako hrom. Jsem asi jediný člověk na světě, který je schopný vysmrkat pětiset kapesníkoou krabici za víkend. Volejte Guinnesovi, chci se zapsat!
Pokud se ptáte, proč v tomto článku straší má verze Česka, ano, je to proto, že zrovna hrajeme proti rusům o bronz. Letos mě to nějak nebere, ale vloni jsem hokej strašně prožívala.
Za dva týdny jedu do Paříže. Jupí. Celej rok sotva vytáhnu nos ze Žatce a teď si během tří měsíců objedu půl Evropy. Pokud budu mít štěstí, do sedmnácti se podívám i do Japonska, ale to už je z jiného soudku.
Nejlepší na tom všem je, že tenhle článek jsem začala psát z jednoho prostého důvodu.... který se mi v téhle kaši blábolů podařilo zapomenout =D Jsem fakt mimo. Jdu si dát to Eisschoko, co jsem objevila v ledničce.

Dyamirity Rocking Panda~
Tu přezdívku neřešte... já jí taky neřeším =D

Kapitola 42. : Hra (Část sedmá: Na tahu!)

15. května 2011 v 16:12 | Dyamirity |  Kapitola 42.
Dyamirity Rocking Panda-dono je zde! Nachcípaná, nestíhající a připravená o svůj slavný-neslavný smysl pro humor. Ano a je tu i nový SHI-team. Zaostávám o jednu kapitolu, takže se to pokusím nějak dorovnat. Protože jste na tuhle kapitolu museli čekat déle než obyvkle, dala jsem si zvlášť záležet při jejím vybarvování. A při tom mi ani jednou nespadl Photofiltr, za což dostane cukříček a pochvalu.
Nebudu to tady nějak zvlášť protahovat, případné poznámky k jednotlivým stránkám zase budu vepisovat rovnou mezi skeny. A ještě jedna novinka. Písnička ♪ Ode dneška budu ke každému dílu přidávat písničku, která se hodí na poslouchání během čtení nebo popřípadě tu, co jsem poslouchala při kreslení/čištění. Časem je dodám i ke starším dílům.
Nebojte, nebude to Justin Bieber, ale většinou písničky od Nico nico. Dneska to bude:

Abstrack nonsence od Yugeho
Varování. V tomto díle se nachází nadměrné množství bishíků.



DOOM - Kapitola 11. : Muž přes palubu

12. května 2011 v 13:33 | Dyamirity |  DOOM
A je tu další kapitola DOOMu, abych splnila vše, co jsem na tento týden slíbila. Do toho skenování se mi pořád nějak nechce... ale nikdo to za mě neudělá. Takře alespoň DOOM. Tenhle díl je trošku... z červenejější knihovny, než bývá zvykem, ale co nadělám, puberta prostě pracuje. I tak doufám, že se vám bude líbit.

"Fajn, Sparrow… jsi frontman kapely áček a šestnáctiletej, vcelku normální kluk! Žádný úchylky, žádný vady řeči, ani masoví vrazi v rodině. Je šance, že tě neodmítne," říkal si, když ráno příštího dne vcházel do třídy.
Zamířil k šedému klobouku, který označoval Brook.
"Ránko," pozdravila, aniž by vzhlédla od něčeho, co právě psala. Sparrow to tipoval na článek do školních novin, které měli vyjít v úterý.
"Ahoj," Sparrow se rozhlédl a spatřil Sunny sedět u okna s houfem kamarádek. Rychle se otočil zpátky k Brook.
"Dneska dáme zkoušku, co říkáš,"
"Hm," přikývla, přeškrtla jedno slovo a nahradila ho jiným. "Pokud chceme porazit Camelii, musíme pořádně zabrat,"
Sparrow měl pocit, že ho nevnímá. Bylo mu to vcelku jedno, protože byl v duchu zralý na mentální kolaps. Celou noc přemýšlel.

REPORT AF 2011 (1/3)

10. května 2011 v 21:12 | Dyamirity |  Reporty
~Animefest 2011... mohli jste zde kromě Pedobeara ♥, Kyoraka, spousta Ludwigů, Gilberta, Van Hellsinga a jiné smetánky anime světa potkat poprvé i mně... a kde je Dyami-dono a Ken-chan, odtamtud přijde i pořádný report!~

DEN 1.

Cesta

I když jsem letos byla poprvé, rozhodla jsem se prožít si to všechno a začít od zahájení a skončit, překvapivě, u zakončení. Takže jsem v pátek musela oželet školu (Jaká to škoda...), abych se dostala do Brna ještě ten den. Víte, ono se to nezdá, ale Žatec a Brno nejsou zrovna sousední vesničky. Takže jsme v devět hodin ráno zaveleli na odjezd a já, Ken-chan a mé dva báglíky vyrazili na dlooouhou cestu do Brna.
Nejdřív jsme museli doarzit na Zličín, odkud jsme dorazili až na Florenc, odkud mi jel autobus. Měla jsem z toho hrůzu, protože jak se znám, očekávala jsem, že usnu a pojedu až na konečnou- čili do Vídně.
Naštěstí jsem všechno stihla a přežila jsem celou cestu, sedíc na sedadle 13. Pouštěli nám Sherlocka Holmese, takže jsem si okamžitě vzpomněla na svou obsesi, kterou před nějakou dobou opět probudila k životu Nime svým článkem o páru Sherlock/Watson.
Tou dobou jsem si říkala, že když mě dokáže odrovnat nevinný (čtěte sexy) Sherlock Holmes, co pak se mnou ta moje banda bude dělat například na přednášce o slashi =D
Naštěstí šlo vše podle plánu a dorazila jsem v půl jedné do Brna... kde neznám ani živáčka. Vylezla jsem z busu, našla svůj bágl... a pak jsem stála na nádraží a nevěděla, co teď. Nakonec jsem zvolila variantu: Líná huba-holé neštěstí a šla se zeptat do blízké trafiky, kudy se dostanu na vlakáč. Pani se na mě divně dívala a pak mi nejistě odpověděla, že když vylezu ven, tak ta vééélkááá šedá budova hned támhle s nápisem VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ nad vchodem. Já samozřetelně neměla brejle a nápis neviděla. Brno-Dyamirity, 1:0.



Banda

Jelikož mi všechen doprovod postupně odpadal, musela jsem na poslední chvíli shánět jiné blázny, kteří by si mě pověsili na krk. Naštěstí se mi ozvala Liang Siu, že k nich bych se nafařit mohla, že by to nevadilo. Takže jsem se domluvili a já v očekávání úchyla vyrazila na vlakáč. Tam jsem zalarmovala hodiny a zjistila, že je jedna, tedy čas, kdy by měla přijet. Ovšem, poté, co jsem jí napsala mi přišla SMSka ve znění: "Kámošce ujel vlak. Dorazíme později." Po otázce v kolik zhruba došla ještě jedna. "Zhruba ve 4, ale ještě by si tě tam měl dohledat jeden kluk, který se k nám taky přidá."
V tu chvíli už se mi začalo zatmívat před očima a viděla jsem všechny ty reportáže o překupnících bílého masa atd. apod.
Naštěstí, po hodině dalšího čekání se kluk objevil a překupník to nebyl.
Pajda, kterého jsem si na Pajdu okamžitě překřtila, dorazil o hůlčičce, takže mohl cosplaxovat maximálně Dr. House, s tím, že jede taky poprvé a že Liang Siu taky vlastně nezná. Po další hodině, kdy jsme se navzájem ubezpečili, že jsme oba úchylové...
Pajda: "...nebo je taky hrozný, jak se poslední dobou všude cpe BL..."
Já: "...e...to..."
Pajda: "Co je?"
Já: "Poslušně hlásím, že jsem tak trochu yaoistka..."
...dorazil i zbytek bandy- Liang Siu, její mladší sestra, jejíž jméno si nejsem schopna vybavit, omlouvám se T_T a Asami.

Začátek

Na registraci jsme se rozhodli jít do Bakaly, kde nebyla taková fronta jako ve Scale. Taková nebyla, ale přesto byla. V kavárně, jíž se procházelo do prostor Animefestu bylo vedro k zalknutí a fronta byla dlouhá. Když jsme konečně přišli na řadu a nahlásili svá jména (protože všechny kromě Pajdy jsme to měly zapalcené předem), hned jsem narazila u svého jména. Vytáhla jsem občnku se svým rodným a organizátor si chtěl ověřit i přezdívku. Když jí našel, chvíli na ní bezradně koukal, než se opatrně zeptal "Dyamirity?"
Proč se všichni tváří stejně, když čtou mé jméno?
Takže jsme se protlačili davem cosplayerů k šatně, kde jsme si nechali batůžky (Haha!). Hned vedle šatny byly první stánky. Dračí křídlo. U nich mě zaujali především placky... s Durarou. Takže se mi podařilo hned na začátku urvat poslední placku s Shizuem a Izayou, kde se Izaya tak hezky familiárně sápe po Shizu-chanovi a ještě jednu, kde jsou kromě těchhle dvou ještě navíc Shinra a Dotachin.

(Zdroj: draci-kridlo.cz)
Nalezli jsme do jednoho sálu, kde se zrovna promítal nějaký film Nějaký-někoho vnuk. Z toho jsme viděli jen kousek, ale Pajda si stejně stihnul rýpnout, že když si tam hlavní hrdina a jeho kémo navzájem připíjeli saké, trošku jsem je nabádala, aby se nedělali a šli do toho trochu tvrděj... No a co, jsem yaoistka!!
Poté jsme šli do obchodu s japonskými věcičkami (a prošvihli tak zahájení) kde jsem si koupila své první Pocky. Kdo nezná, je to taková tenká sušenka máčená v čokoládě, kterou pořád dlabou v nějakých anime a mangách. A já se jim nedivím! Je to totiž super mňamka!

DDR epizoda
Takovou věc jako DDR jsme samozřetelně nemohli vynechat. Kromě obyčejných tanečních koberečků jsme ale vyzkoušeli ještě jednu věc. Tam tančite celí a né jen nohy.... no, ale video snad napoví:

Liang Siu a její mladší sestra. Ke konci můžete vidět, jak se v levém dolním rohu mihne Pajdova hůlka =D Liang natáčela taky a to když jsme "tancovali" my s Pajdou, takže sem možná ještě jedno video dodám.

Tělocvična

A jsme u ubytování. Všichni jsme měli spinkat v tělocvičně, tedy až na pajdu, který vytasil energeťák s tím, že celé tři dny probdí. Přesto jsme po DDRku, kdy se pomalu začínalo stmívat vyrazili k tělocvičně. Byla strašně daleko. Teda alespoň se mi to zdálo, protože jsem zase vláčela ten dvacetikilovej baťoh. Šli jsme a šli, přičemž nás málem přijelo skoro každé auto, které jsme potkali. Liang Siu totiž měla tendence stále skákat pod kolem projíždějící auta. Já zase pořád vbíhala do silnice pod kola tramvají (zlé to jsou mašinky), protože ze Žatce nejsem zvyklá na semafory na přechodech =D
Každopádně k tělocvičně jsme dorazili celí. Ale první tělocvična byla plná, takže jsme se museli uchýlit do té menší. V podstatě jsme lehli doprostřed tělocvičny a utíkali zase zpátky. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Já, Pajda a Asami jsme vyrazili na Loups=Garous, film, na který jsem se z celého srdce těšila a Liang Siu se svojí sestřičkou šli hledat nějakého organizátora. Potom chtěly jít spát, zato já slíbila Asami, že když ona se mnou vydrží na Loups=Garous, já s ní nějak přežiju přednášku o upírech, i když je nějak zvlášť nemusím. A Pajda se rozhodl jít s námi, že tam pak rovnou zůstane.

Loups=Garous
Film, který jsem stalkovala už půl roku před festem, který jsem chtěla vidět, po kterém jsem toužila, kvůli tomu, že v něm je Scandal, moje nejoblíbenější kapela... byl naprostá kravina. Ano, upřímně, Loups=Garous byl blbost. Navíc jsme ho neviděli od začátku, protože jsme nejdřív šli do špatného kina a dorazili do správného sálu až po dvaceti minutách. Nebylo si kam sednout, tak jsme se tam někam kecli na zem. Naštěstí se po chvíli uvolnili čtyři místa, takže jsme se po chvíli i usadili.
Samotný fílm nemůžu celkově hodnotit, protože jsem ho neviděla celý, ale dost mě tam zaráželi okolnosti, které by se v jiném anime řešili tři celé epizody. V Loups=Garous ani nemrkli okem. Například si vezměme hlavního záporáka. Myslíte, že měl dlouhou řeč a pak přišel nervydrásající souboj? Houby. Jedna z hrdinek mu bez hnutí brvou vrazila nůž do krku BĚHEM té dlouhé řeči! Musím ale uznat, že soundtrack měl film pěkný.

Postava na plátně pojídá jakési maso.
Vedle sedící otaku: Kanibal...
Já: To snad ne, ne?
...
Já: (na celé kino) PROBOHA, ON JE TO FAKT KANIBAL!!

Po čem ženy touží, aneb srovnání západních a japonských upírů

Tak od téhle přednášky jsem moc nečekala. Byla od půl dvanáctý, já značně vyflusaná a jak už jsem se zmínila, upíry po Twilightu moc nemusím. Ale přece jen... animefest je jednou za rok a slíbila jsem to Asami. A dobře, že jsem to udělala. Hintzu vážně umí přednášet. Válela jsem se smíchy po zemi. Tedy obrazně. Seděla jsem s Asami a Pajdou hned vedle pódia na jakémsi stupínku a všechno jsme viděli, všechno jsme slyšeli.
Hintzu to vzal od podlahy, probral upíry v bibli, zatáhl do toho Nosferatu i Drákulu, v japosku jsme zabloudili až k jakýmsi vodníkům, kteří atakovali koně ze zadní strany, aby jim ze... z análu vysáli jakousi kuličku životní energii.
Nejvíc mě ovšem dostal okamžik, kdy se na obrazovce objevil Edward...
Sál ztichl...
...a v příštím okamžiku se ozvalo sborové "FUUUJ!"
Twilight je podle všeho čistá komerce. Díkybohu. Takže tuhle přednášku můžu jen pochválit.

Spánek
Ha-ha-ha... tak to asi ne. Spala jsem asi tři hodiny, protože tam pořád někdo coural. Vlastně za celej víkend jsem naspala tak šest hodin. Ještě teď vypadám jako kdybych vylezla z hrobu.

A pár fotek na závěr prvního dne.
Ulovila jsem Pedobeara! Vylezli jsme z Bakaly a najednou... Pedobear! A mám fotky! Jak mě atakuje! A jak otlapává Lianginu sestřičku. A ještě jak to Pajda Pedobearovi hezky vrací =D



Ano, tady mám králičí ouška od Asumi. Jinak jsem tam chodila v tom klobouku. Mé dva odznaky jsou zakryty jmenovkou. Ale myslím, že tohle je jedna z prvních fotek mě tady na shi-tu =D Ano, takhle vypadám. Další díl Reportu přijde brzy =D

Dyamirity

Jsem zpátky, drahoušci moji!

9. května 2011 v 20:59 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Přežila jsem svůj první fest, během něhož jsem stihla skončit ve spárech Pedobeara, naprosté únavy a očarování z té záplavy anime postav ♥~

Ano, slyšíte správně.
Dyamirity byla v Brně a vrátila se živá. A Brno stále stojí. Tomu říkám výhra!
Teď se o tom nebudu rozepisovat, ale během týdne dodám report ze všech tří dnů. Momentálně totiž čekám na fotky od Giry a popřípadě i na video od Liang Siu.
Jen bych chtěla naznačit, že napíšu až trochu opadne to nadšení a hysterie. Pokusím se brzy dodat SHI-team a DOOM. A možná i nový Yaoi šuplíček, který od teď možná bude směřovat k přednášce na příštím festu.... ale o tom taky až později.
Nepotkali jste mě na festu? Vysoká, černý klobouk (popřípadě bílá zaječí ouška) a samozřetelně Ken-chan. Velice hlasitá.
Jo a jen tak mimochodem... s tím Pedobearem jsem nežertovala...
Dya-chan. Čekejte na report. A fotkýý!

Tři dny otakování ♥

5. května 2011 v 22:14 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Vím, že už jsem s tím asi otravná, ale... už jen pár hodin do Animefestu!!~
Je to tak. Přes všechny nepříjemnosti, co se mi staly, jsem připravena a sbalena!
Nakonec jsem se domluvila s jednou dobrou duší, která mi odpověděla na stránkách festu, a která byla tak ochotná, že si na krk pověsí patnáctiletou yaoistku a jejího plyšového spoludobrodruha Ken-chana. Liang Siu, můj strážný anděl.
Mám foťák půjčený od Giry, takže až se vrátím, hned sem napráskám fotky. Zatím můžu jen říct, že se vracím v neděli večer, takže SHI-team bude až v pondělí, pokud budu stíhat. Stejně jako další DOOM na který jsem zase zapomněla. Zase... Zase mi to nikdo nepřipomněl =D
Na poslení chvíli přemýšlím, jak bych se mohla zvýraznit na festu. Kromě toho, že budu mít černý klobouk, pod paží Ken-chana a přes rameno tašku s Puccou. Takže poslední výzva: Pokud mě potkáte, nebojte se a klidně se se mnou dejte do řeči, já ve skutečnosti nejsem tak šílená jako tady... tedy... snad.
Už se nemůžu dočkat.
Teď už mi zbývá jen vytisknout pár formalit a jít se pořádně vyspinkat, abych byla na tu dlouhou cestu fit.
Dobrou noc a kdyžtak se uvidíme na festu ♥
Ať žijí otaku!

Dyamirity

Po kolena v krvi (Kresba)

1. května 2011 v 21:27 | Dyamirity |  Téma Týdne
~Krev, krev, kreeev... Tak to zní, že se ze mě stává upír... Odstup, Edvarde Kalene!~
Tentokráte nehodlám psát nějaký ftipný článek, zaprvé protože nemám čas a zadruhé, protože nevím, co bych ke krvi psala vtipného. "Je to červená tekutina, které když je moc mimo vaše tělo, je to moc blbé..."
Takže přidám jen obrázek, který jsem vytvořila v rámci Snáře, který robíme v naší škole. Obrázek, konečná verze, je dělaný barevnými uhly.
Je dělaný podle mého snu. Ne, nejsem mentálně narušená. Jen se mi zdá o vraždách. Občas. Nejsou ani moc děsivé, když jsem vrah já.
Ale nebudu to protahovat: Tady to je.
Krvavý článek!
Dyamirity~
P.S.: Lidé se mě občas ptají, čí je to hlava. Nevím. Pokud je podobná někomu, koho nemáte rádi, je to on.
P.P.S.: Máma si tento obrázek pověsila v práci na nástěnku. Její šéf se jí zeptal, jestli by si se mnou nechtěla promluvit, že jí tím možná chci něco sdělit... =D No jistě, chci jí sdělit, že jsem vrah! =D

Kapitola 41. : Hra (Část šestá: Hořkosladké úvahy)

1. května 2011 v 20:35 | Dyamirity |  Kapitola 41.
Dyamirity. Zde. SHI-team. Zde. Čtenáři. Neznámo kde.
Nesnáším neděle. Je to sice volný den, ale vím, že druhý den budu muset do školy a v neděli večer se většinou musím učit. Dneska hned na čtyři předměty. Matika, děják, bižule a němčina.
Ale vy tu jste abyste si přečetli novou kapitolu SHI-teamu. Nebudeme to tedy déle protahovat a já dodám jen pár slov:
Tahle kapitola má trošku telenovelský název, ale to jen kvůli tomu jednomu rozhovoru, na který jsem si jen tak mimochodem musela psát scénář, historicky první do SHI-teamu.
Ještě bych chtěla přidat varování pro Al. Opět je to varování na poslední stránku. Takže, Aluš, pokryj si klávesnicí igelitem, a potom netvrď, že jsem tě nevarovala.
Enjoy it.