DOOM - Kapitola 9. : Na vzhledu nezáleží?!

15. dubna 2011 v 15:58 | Dyamirity |  DOOM
Bože... DOOM je vážně jak od tvůrců těch výsměchuhodných dsney filmů pro teenagery! Tahle kapitola má to stupidní amíkovské poučování i v názvu. Asi se jdu zahrabat... Ale pokud se vám DOOM přesto líbí s chutí do toho!


Sparrow se probudil v poměrně dobré náladě. Předešlý večer ještě chvíli cvičili, než se rozešli domů a zněli čím dál, tím líp. Navíc byl pátek.
Doklopýtal do koupelny, kde shrnul Janiciny věci do vany. Zahleděl se do zrcadla. Pořád si nepřipadal jako áčko. Napadlo ho to samé, co mu v hlavě viselo už, když takhle na sebe zíral minule.
"Vypadáš jako stejný Sparrow, jakým jsi býval,"
Řekl to nahlas, což ho samotného překvapilo. Nevěděl proč, ale čekal, že až založí kapelu, tak se nějak změní. Nějak. Nevěděl jak. Prostě nějak.
Zavrtěl hlavou, až mu vlasy spadly do obličeje. Stáhl si je z čela a znovu se zadíval na vlastní obličej. Tak nějak to bez těch vlasů v očích bylo lepší. Možná to dělali zrovna ty oči.
Z poličky sundal čelenku, kterou nosil, když do noci psal a vlasy ho tak neskutečně rozčilovaly, že by si je nejradši ostříhal. Rychle si vyčistil zuby a seběhl na snídani. Vrazil zpátky do pokoje, naházel na sebe uniformu, popadl Kathryn a školní brašnu. Když šel ze schodů, z rozepnutého pouzdra kytary vypadl list papíru. Zvedl ho a podíval se na něj. Byl to hrubý zápis melodie, která ho včera napadla.
Do kuchyně vešel začtený do papíru. Kytaru a tašku odložil do kouta sedl na své místo. Už stolu už seděly oba jeho rodiče i Janice.


"Co se s tebou poslední dobou děje, Sparrow? Vždycky jsi byl u snídaně první a teď snídáš pomalu na cestě do školy," zajímala se paní Torresová a podala mu topinku namazanou marmeládou.
"Mám poslední dobou dost práce," odpověděl prostě a zakousl se do chleba.
"Ta vaše kapela zvedla trochu mandle fotbalovému týmu, nemám pravdu?" zeptala se Janice a vzhlédla od učebnice fyziky. Sparrow přikývl. DOOM zvedl mandle vlastně každému.
"Nikdo není moc nadšený, že jsem si přivlastnil několik áček najednou," pokrčil rameny nakonec.
Paní Torresová pohoršeně mlaskla. "Áčka? To je velmi povrchní. To mi připomíná, co to máš s vlasy, Sparrow? Vypadáš jako…"
Sparrow čekal, co matce připomíná, ale nedočkal se. Janice ho poplácala po hlavě jako psa a zasmála se. "Nech ho, mami! Takhle ty vlasy má lepší než normálně,"
"Díky, ségra. Tím jsi mi vlastně řekla, že to jindy nestojí za nic."
Dojedl, odnesl svůj talíř do dřezu a popadl tašku a kytaru.
"Už jdu. Mějte se,"
Janice se rychle zvedla a vyběhla za ním. "Počkej. Klidně tě vezmu do školy autem,"
Sparrow povytáhl obočí. Jeho sestra Janice mu odvoz do školy dobrovolně nikdy nenabídla. Ale souhlasil. Neměl důvod nesouhlasit. Vyšly před dům, kde stálo auto. Sparrow si hodil kytaru a tašku na zadní sedadlo a sám nastoupil na místo spolujezdce. Automaticky se připoutal. Janice zasedla za volant, zkontrolovala si ve zpětné zrcátku nalíčení očí a konečně vyjela.
Musel přiznat, že Janice se zlepšovala. Pamatoval, že když s ní jel poprvé, málem utrhl držák nad okýnkem, jak se ho křečovitě držel.
"Sparrow?" zeptala se po několika minutách jízdy, když čekali na zelenou.
"Hm?" zeptal se nepřítomně, zírajíc z okýnka.
"Můžu mít čistě teoretický dotaz?" začala nejistě. Sparrow přikývl.
"Takže… čistě teoreticky… co bys mi řekl, kdybych ti oznámila, že půjdu na rande… s Davem?"
Sparrow se na ní otočil s pohledem Netahej mě za nos! "Řekl bych ti, ať s těmi okatými čistě teoretickými dotazy jdeš někam," poznamenal.
Janice se nervózně zasmála. Sparrow si nemohl nevšimnout, jak křečovitě svírá volant. "Takže to myslíš vážně. Chceš mi tím teda naznačit, že jdeš na rande s mým kytaristou?"
"No… vlastně… jo. Ale jestli jsi proti, tak to klidně odvolám," Dívala se na něj dost znepokojeným pohledem.
"Nevadí mi to," řekl a znovu se opřel loktem o okénko a vyhlédl ven, "Jen mě děsí dvě věci. Pokud se rozejdeš s ním, pravděpodobně v DOOMu skončí. A pokud on se rozejde s tebou, je moje povinnost mladšího bratra, abych ho vlastnoručně zabil. Takže nic takového, ano?"
Janice chvíli docházelo, co to vlastně řekl.
Zaječela. "Sparrow, ty jsi ten nejlepší brácha na světě! Já věděla, že ti to nebude vadit!"
"DRŽ SAKRA TEN VOLANT!"
Nebyl tak v pohodě, jak se tvářil. Trochu ho mrzelo, že mu to neřekl Bennet, ale zase… byl jenom její mladší bratr. Nebyla to, jako by měla Janice pás cudnosti a on jediný měl klíček (I když to je asi špatné přirovnání). Taky ho doopravdy děsilo, že Bennet ze skupiny odejde.
Chtěl si o tom s někým promluvit, ale hned na první hodině zjistil, že Brook není ve škole. Nezbylo mu tedy nic jiného, než se v duchu užírat. Na hodiny se nemohl soustředit a tak se pokoušel alespoň napsat další kousek textu Just to be heard. To mu však taky nijak zvlášť nešlo.
Nemohl se dočkat oběda, až si promluví s Bennetem. Mezitím ho však čekala ještě biologie a angličtina. Angličtinu s profesorem Harrisem nějak překousl, ale šokoval ho fakt, že při biologii…
"…PITVAT ŽÁBY?" zděsil se, když mu to sdělil spolužák Matt Grey.
"Jo. Říkala to minule," přikývl
Stáli před učebnou biologie a dívali se do očí ne příliš zářné budoucnosti. Sparrowovi se při pomyšlení, že řeže do mrtvoly, dělalo mdlo. Bohužel tady nebyla Brook, které tohle nedělalo žádný problém.
Se zazvoněním přicupitala malinká, lehce obtloustlá profesorka Schwitzová, na očích posazené malé brýličky, zrzavé vlasy stažené do tuhého uzlu na temeni hlavy. Odemkla třídu a vcupitala za katedru, kde se pohodlně usadila.
"Utvořte si dvojice a každá dvojice přistoupí k jednomu stolu," řekla.
Třída se s brbláním začala párovat. Sparrow se opřel o umyvadlo a čekal, jako nebožák na něj vyzbude. Matt Grey se od něj oddělil a přidal se k Lindsay Fawlerové. Sparrow zvedl hlavu a zadíval se na strop, kde u zářivek líně kroužila moucha.
"Ehm… Sparrow?"
Sparrow se překvapeně podíval, odkud jde hlas. Před ním nestál nikdo jiný, než Sunny Jeffersonová.
"A-ano?" vykoktal.
"Byl… byl bys se mnou ve dvojici? Megan chybí, tak mě napadlo… teda jestli ještě s nikým ve dvojici nejsi,"
Sparrowa překvapilo, že není v páru s některou svojí další kamarádkou, ale pak si vzpomněl, že v biologii pro pokročilé (Sunny je ve skupině pro pokročilé skoro ve všech předmětech) je jen Sunny a Megan.
"Jasně. Jen tě chci varovat, že při pohledu na krev omdlívám. Nečekej ode mě žádné hrdinství,"
Sunny se pobaveně zasmála.
Přidali se k ostatním dvojicím. Nakonec byli tak nějak dotlačeni ke stolu číslo dva. Před nimi ležela malá žabí mrtvolka a v řadě několik nechutně ostrých nástrojů.
"Mám z toho úplně husí kůži," procedil Sparrow skrz zuby a otřásl se, při pohledu na vyvalené žabí bříško.
"Myslím, že vím, jak to myslíš," přitakala Sunny.
"Tak… můžete začít," zavelela profesorka Schwitzová. Sunny zvedla skalpel a pomalu ho přiblížila k žabímu tělíčku. Sparrow viděl, jak se jí třese ruka. Hrot skalpelu se zastavil jen několik milimetrů před žabí kůží.
"Sparrow, promiň, ale já to asi nezvládnu," zamumlala Sunny a upřela na Sparrowa prosebný pohled. Ten jen naprázdno polkl. Vzal si od ní skalpel a přiblížil se s ním k žábě. Pořád na sobě cítil Sunnyin zářivě modrý pohled.
Jediným rychlým pohybem žábě rozřízl břicho a skalpel rychle pustil. Musel odvrátit pohled od žabích zkrvavených útrob, ale někde hluboko v jeho nitru se tetelila malá jiskřička sebeuspokojení.
"Fajn. To nejtěžší máme za sebou," oddechla si Sunny.
"Asi půjdu zvracet, počkej chvíli," zasmál se Sparrow a opřel se o desku stolu.
Sunny znovu uchopila ostrý chirurgický nástroj a zanořila ho do vnitřností mrtvého obojživelníka.
Sparrow nepamatoval, že by se při biologii tak dobře bavil. Ne, že by bylo nějak zvlášť zábavné pomalu krájet na kousky obojživelnou mrtvolku, ale rozhovor se Sunny se pomalu stáčel od školy a brousila do všeobecnějších témat. Sparrow jen čekal, kdy padne ta jedna určitá otázka. Vážně jsi založil kapelu s Ramirezem, Brook, Bennetem a Morganem?
Když už se dostali k hudbě, Sunny se na okamžik odmlčela. Teď to přijde, pomyslel si Sparrow.
"A jak to jde vůbec s kapelou?" zeptala se jakoby mimochodem Sunny.
To Sparowa zaskočilo.
"Jde… jde to dobře," přikývl nakonec a připsal něco k poznámkám do sešitu biologie. Šokovalo ho, že se vůbec nepozastavila nad samotnou kapelou. Prostě to brala jako fakt.
Najednou Sunny řízla do něčeho, do čeho neměla a z žáby vytryskla nechutně vyhlížející tekutin, která slušně postříkala překvapeného Sparrowa.
"Ale z tohohle asi zešílím,"
"Vážně se moc omlouvám, Sparrow,"
"Já se ale nezlobím,"
"Nevyprávěj! Zlila jsem tě obsahem žabích vnitřností. Nezlobil by se jen naprosto apatik,"
"Fakt ne! Byla to nehoda. Teda… neudělalas to schválně, že ne?"
"NE!"
"Potom se vážně nezlobím. Nejsem člověk, co by ti kvůli takovéhle prkotině slíbil krevní mstu. Vlastně být postříkán žabími tělními tekutinami byl vždycky můj sen. Ještě se podívat do Prahy a můžu umřít. "
Vešli do jídelny, Sparrow pořád s vlhkými vlasy, které si čtvrt hodiny drbal ve sprchách. Většina školy už tam byla. Když dorazili ke stolu, kde sedávala Sunny se svými kamarádkami, rozloučili se a Sparrow zamířil ke stolu DOOMu. U něj už seděl Morgan, Bennet i Ramirez. Všichni tři se uculovali.
"Ale vážně jsi jí jenom OMYLEM sebral knížku, že?" podotkl Morgan, když Sparrow dosedl.
"Nech si toho. Měli jsme pitvání a my dva jsme byli ve dvojici," ohradil se.
Potom se otočil k Bennetovi. "Jen tak mimochodem, co má znamenat ten náhlý zájem o mou sestru?"
Bennet se zakuckal sendvičem a chvíli to vypadalo, že se vážně udusí. Sparrow si jen založil ruce na prsou. Když se byl Bennet konečně schopný nadechnout, podíval se na Sparrowa provinilým pohledem.
"P-promiň. Chtěl jsem ti to včera říct, ale… nějak jsem neměl odvahu,"
Morgan a Ramirez se k nim naklonili přes stůl. "Počkat, to jako znamená, že Bennet chodí s Janice Torresovou?"
"NE! Nechodíme spolu! Nic mezi námi není!" snažil se Bennet uvést věci na správnou míru. "Jen jdeme v neděli ven!"
Ramirez se zazubil. "To ale něco je!"
V příštím okamžiku ho do obličeje zasáhla károvaná taška přes rameno. Ramirez se chytil za nos a bolestně zaúpěl.
"V těchhle věcech jsi pořád dost mimo," ozvalo se za Sparrowem. Morgan překvapeně vyjekl a nasadil pohled, jako by vyděl Lochnesku. I Ramirez vypadal dost zaskočeně.
Sparrow se otočil a spatřil Brook.
"Brook! Co tady děláš, já myslel…" Pak se zarazil. Konečně mu došlo, co vidí. Brook, která ještě včera měla hnědé vlasy se najednou chlubila zářivě rudou barvou. Vlasy pod ramena se jí navíc vlnily, místo, aby je měla normálně vyžehlené jako vždy. Dovršoval to zářivě bílý klobouk s černou stuhou.
"Co… co ta barva?" vykoktal.
"To je, vážení, moje přirozená barva," ušklíbla se Brook.
"Blbost. Takovou barvu nemůžeš mít ani, když si je nabarvíš, natož přirozeně," zavrtěl hlavou Morgan.
"Je to pravda. Pamatuju si, že jako malá takovouhle barvu fakt měla," ozval se Ramirez.
Brook si sedla na svoje místo a vytáhla bagetu. Morgan nemohl spustit oči z jejích vlasů. "Co se stalo?"
"Ginger mi včera nabarvila špatnou barvou, tak jsme to dneska ráno museli odbarvit na přirozenou a na další barvu jsem jít nechtěla, protože by mi to absolutně zničilo vlasy," pokrčila Brook rameny a zakousla se do bagety.
"Takže… si necháš vlasy v barvě, za kterou by se nemusel stydět ani postavička z anime?" povytáhl obočí Ramirez.
"A navíc další klobouk. Hodláš si konečně vytvořit vlastní styl?" pokračoval Morgan. Brook se místo toho otočila na Sparrowa.
"Vidíš? Na vzhledu nezáleží. Přišla jsem do školy, i když mám vlasy… doplň si jakékoliv trefné přirovnání, které dneska ještě padne,"
"Tak proč sis nenechala tu barvu, kterou ti Ginger včera udělala?" zajímal se Sparrow.
"Byla zelená,"
To ho umlčelo.
"Mimochodem, slyšela jsem o té vtipné epizodě, která se ti stala při bižuli,"
"Hm," Sparrow si jen pomyslel, že zprávy se tu šíří vážně rychlostí blesku. Vytáhl z brašny pití a přihnul si.
Brook si znovu ukousla bagety a ledabyle žvýkala. Pak jakoby mimochodem poznamenala: "Takže, co? Brousíš si na Sunny zuby?"
Sparrow vyprskl vodu na Ramireze, který seděl naproti němu. Ten se zatvářil dost znechuceně. "Díky, kamaráde. Přesně tohle jsem potřeboval," ušklíbl se.
Sparrow si otřel pusu a šokovaně se rozhlédl po ostatních. "C-COŽE? Jak jako brousím zuby?"
Morgan si odfrkl. "Prosím tě! Včera ta knížka, dneska bižule. Mám pocit, že Bennetovi nemáš, co zazlívat. Sám jsi v tom až po uši,"
"Po uši? Brzo bude potřebovat šnorchl, aby mohl dýchat," přidal se Ramirez a setřel si vodu z obličeje.
"Tak tohle bylo dobrý," zasmála se Brook.
Sparrow se sklonil nad desku stolu, rudý jako rak a nenápadně se ohlédl ke stolu, kde seděla Sunny. Byla k němu otočená zády, takže z ní viděl jen dlouhé černé vlasy a školní uniformu.
"To je blbost! Já Sunny přece nechci," zamumlal tak potichu, jak si byl jistý, že ho slyší jen ostatní členové DOOMu. Ti se po sobě podívali pohledem typu No jasně.
"No tak, Sparrow! Nemáš se za co stydět. Je ti šestnáct. Jednou to přijít muselo. Sunny je navíc hezká, oblíbená a vcelku milá. Hodňačka na druhou," pokrčil rameny Morgan.
Brook přikývla. "Sice se s ní nedávno rozešel kluk, takže je pořád dost smutná a od kluků už si nic moc neslibuje, ale nějaké ty sympatie tam budou,"
"NECHTE UŽ TOHO!" Sparrow se rozhořčeně napřímil a oběma rukama udeřil do stolu. Jídelna ztichla a otočila se k nim.
"Trapás," zamumlali Ramirez a Brook svorně. Sparrow se, rudý jako rak, znovu posadil a snažil se nevnímat pohledy zvědavého okolí.
Zbytek oběda strávily poměrně v tichosti. Sparrow byl pořád červený až za ušima a ostatní to moc dobře věděli. Sem tam někdo utrousil poznámku o Sunny nebo o novém účesu Brook. Ta se rozhodla je ignorovat, nebo přecházet povýšeným pohledem. Několik minut před koncem polední přestávky se zvedla a rozloučila se s tím, že musí jít něco zařídit do redakce.
Nakonec se zvedli všichni a rozešli se do tříd. Sparrowovi v hlavě pořád, jako otravná moucha, bzučela jediná otázka. Opravdu se mu líbí Sunny Jeffersonová?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 15. dubna 2011 v 21:17 | Reagovat

Hahá >=D  (<-- tohoto si nevšímejte)
Začíná se to pěkně vyvíjet. Trošku to vážně připomíná ty blbosti od disney, ale buď si jistá, že tohle je mnohem lepší =) kdyby to někdo natočil, tak by se dnešní disney mohlo jít s přehledem zahrabat. (dobře, to je možná přehnané ... ^^")

2 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 21. dubna 2011 v 14:26 | Reagovat

Mwahahahaha....Jasně Sparrowe, všichni ti to žerem XD
Skvělá kapča a Brook je fakt třída. Nevím proč, ale tohle číst, je nehorázná sranda (už jsem chtěla použít jiný slovo, ale co XD) Už se těším na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama