DOOM - Kapitola 8. : Na konci duhy

7. dubna 2011 v 19:53 | Dyamirity |  DOOM
Minulý týden jsem sem zapomněla DOOM dát. Opět. Za to může ten paměť schovávající němec! Každopádně, po té, co se mě na DOOM zeptali asi čtyři lidé, pochopila jsem, že to vážně někdo čte! V téhle kapitole je... fotbal. Kdo by to řekl? Problém je, že já fotbal nejenže neumím, ale ještě mu ani neroumím, takže jsem tuhle část musela trochu konzultovat s tatínkem, maminkou a dokonce i Fuchs. No, tady to máte.


Jak Sparrow na fotbal nikdy nekoukal, pořádně nevěděl, co se děje. Brook mu během hry vysvětlovala pravidla, která znala překvapivě dobře. Škola zápas prožívala jako film. Při každém náznaku, že by mohl padnout gól se zvedla na nohy.
Sparrow pochopil, proč byl Ramirez tak nervózní. Tým na něm byl totiž závislý. Když nevěděli co s míčem, jednoduše ho přihráli Ramirezovi a ten ho prostě nějak zpracoval.
V tomhle zápase bylo víc faulů, než obvykle. Hned druhou minutu jeden z Elmerských útočníku nabral ramenem Booche Bakera, který měl zrovna míč. Už to vypadalo, že se do sebe hráči pustí, ale Ramirez a kapitán Elmerských rvačku rozehnali.
"Nechtějí, aby se servali jenom proto, že by to znamenalo zbytečná zranění. Nehledej v tom žádný zvláštní vnitřní pohnutek," vysvětlila Sparrowovi Brook.
Ramirez byl očividně už ve své kůži. V zeleném dresu s číslem 15 s červenou kapitánskou páskou na rameni se lehce pohyboval po celé ploše hřiště a lehce zaplňoval mezery, které ve hře občas vznikaly.
Sparrow přemýšlel, co má rád víc. Jestli hudbu nebo fotbal. Přece jenom ve fotbale byl kapitán a rozený vůdce, všemi obdivovaná hvězda týmu a v DOOMu byl prostě jeden z pěti, basák (a možná druhý hlas).
"GÓOOL!"
Hlasitý výkřik hned u ucha ho vytrhl ze zamyšlení. Rychle hledal na hřišti míč a opravdu. Vězel v síti soupeřovy branky.
"A je to jedna nula pro Nelsonskou střední. Ale jak dlouho, to tak naši hosté nechají?" komentoval to Al a přes jásot diváků nebyl skoro slyšet.

Elmerova střední opravdu vyrovnala během pěti minut. Nelsonští studenti to hodnotili velmi pobouřeným zabučením. Sparrowa to bavilo čím dál míň. Znovu vytáhl text Just to be heard a zadíval se na něj. A najednou ho napadla melodie. Perfektní, úžasná melodie.
"Počkejte, hned jsem zpátky," zamumlal směrem k ostatním a přikrčený se vydal za tribuny. Tam se rozeběhl směrem ke škole. Doufal jen, že si ho nikdo nevšiml. Smykem zastavil před hlavním vchodem, vyběhl schody a vpadl dovnitř.
Běžel ke skříňce tak rychle, jako by mu hořelo za patami. Cestou minul vyjukanou uklízečkou a málem uklouzl na čerstvě vytřené podlaze.
Když stál u skříňky, s tou melodií v hlavě, nemohl si najednou vzpomenout na kód. Trvalo mu asi dvě minuty, než si vzpomněl, že je stejný jako sériové číslo Kathryn. 73682.
Skříňka se konečně otevřela a z jejích útrob se vysypalo několik učebnic. Pouzdro s Kathryn stihl Sparrow naštěstí zachytit. Rychle ho otevřel a přehodil si popruh přes krk. Chytil levačkou krk a prohrábl struny.
Rychle začal brnkat tu úžasnou melodii, která mu jako blesk před okamžikem proletěla hlavou. Měla asi minutu, ale byla vážně… nemohl pro to najít jiné slovo než skvělá. Když melodii dohrál, hmátl do skříňky a vydoloval z ní zatoulanou tužku. Popadl první papír, který se mu připletl pod ruku a začal narychlo kreslit notovou osnovu.
Během pěti minut měl zápis hotový. Vypadal sice, jako by ho psala kočka, ale byl. Založil papír do pouzdra ke Kathryn, všechno zase nacpal do skříňky a vyběhl zpátky ke hřišti. Pískal se zrovna poločas.
Sparrow zadýchaně padnul zase na tribunu mezi Benneta a Morgana.
"Kde jsi byl?" zajímal se Bennet, který si zrovna čistil brýle o košili školní uniformy.
"Jen… no to je jedno. Zmeškal jsem něco?"
"Ani ne. Dash fauloval jednoho z Elmerských, ale krev netekla," řekla Brook. Sparrow se otřásl nad jejím zklamaným tónem.
Po chvíli se hra opět začala. Hrálo se drsněji než předešlý poločas, možná jak si hráči uvědomovali důležitost zápasu. Přesto se ke gólu ani jedna strana nějak neměla. Dva nebo tři nadějné výkopy vychytal Elmerský brankář a Lex Dunkey, brankář Nelsonky.
Pro Sparrowa a DOOM nastal nejdramatičtější okamžik dvanáct minut po začátku druhého poločasu. Jeden z protihráčů surově fauloval na Ramirezovi nohy. Podrazil mu je takovou silou, že dokonce i fanoušci protihráčů bolestně sykli. Ramirez se skácel k zemi a chvíli jen ležel na zemi, prsty zaťaté do trávy. Za okamžik se však už posadil a mával na trenéra, že je v pohodě. S pomocí spoluhráčů se vyškrábal na nohy a udělal několik nejistých kroků.
Elmerovský hráč s číslem 4, který Ramireze fauloval se chvíli hádal s rozhodčím, ale ten nakonec stejně vytáhl žlutou kartu.
Hra pokračovala.
"Ramireze ta noha pořádně bolí," podotkla Brook. Sparrow se na Ramireze zadíval. Jemu se nezdálo, že by nějak zvlášť trpěl.
Ale dokonce i Ramirez na svou bolest zapomněl, když vstřelil druhý gól. Ten už Elmerští prostě nezvládli. Utkání skončilo 2:1, což znamenalo, že Nelsonská střední postupuje do osmifinále.
Ramirez v okamžiku hvizdu píšťalky zmizel pod tlupou rozjásaných spoluhráčů. Všichni studenti se zvedli a řádně své potěšení ventilovali do okolí. Tým společně s maskotem a roztleskávačkami odešel do šaten.
"Tak… co bude teď?" zeptal se Sparrow a protáhl se. Neskutečně ho bolela záda.
"Hráči a ta tlupa hopsen jdou po zápasu vždycky na jídlo. Navrhuju, abychom my šli do našeho doupěte a pěkně stylově si objednali pizzu," ozvala se Brook.
"Souhlasím!" přidal se Morgan. Ani on dnes neměl chuť na nějakou společenskou akci. Všichni tři se podívali na Benneta. Ten si těžce oddechl. Musím si ještě zařídit. Dorazím později. Když tak nejím olivy,"
Mávl na ně a zmizel v hloučku ostatních členů školní rady.
Místo něj se ze šaten vyřítil Ramirez zářící jako sluníčko.
"Gratuluju, Ramirezi," zasmál se Sparrow.
Ramirez se podrbal ve vlasech a tvářil se jako dvouměsíční štěně. "Jsem fakt rád, že jste přišli,"
"Teď míříme do zkušebny. Až skončíte, můžeš se stavit," podotkla Brook.
"Přijdu,"
Bylo něco kolem sedmé, když seděl DOOM ještě bez Ramireze ve zkušebně a propracovával se krabicí pizzy. Brook byla usazena za bicími, opírala se o zeď a střídavě přišlapovala pedály bicáku a hajtky.
"Cos měl vlastně tak důležitého k zařizování?" zeptala se najednou Benneta, který se právě natahoval pro další trojúhelníček pizzy.
"Něco se zápasem. Je to pro školu úspěch, dostat se do osmifinále," pokrčil rameny.
Brook sáhla na poličku, která byla přibyta kousek od ní a uchopila paličky. Zahleděla se na ně.
"Budu si muset koupit nový. Tahle vypadá nějak naštíple," přemýšlela nahlas.
Ve vratech garáže se objevil Ramirez. "Příští víkend jdu do hudebnin. Klidně tě tam hodím,"
Ostatní na Ramireze jen mávli. Ten padl do gauče a hlasitě si oddechl. "Tak rád, že je to za mnou, jsem ještě nikdy nebyl," poznamenal a přijal nabízenou pizzu. Chvíli jen tiše žvýkali, přerušováni pouze bubenickými variacemi, které předváděla znuděná Brook.
"Ramirezi? Vzpomínáš si, co jsi slíbil, když jsme mluvili o zápase? MY tam byli. Teď chybí jenom tvoje polovina dohody," ozval se po chvíli Sparrow a důrazně do Ramireze šťouchl. Ten jen hlasitě polkl soustu pizzy a zadíval se ke stropu.
"Nějak si nevybavuju, o čem mluvíš,"
Morgan vstal a přešel ke klávesám. Jedním pohybem je uvedl v chodu a přejel rukou přes klávesy.
"Já si moc dobře vzpomínám, co jsi slíbil. Zpívat. La-la-la, singing," naznačoval.
"Vážně si to nevybavuju," zavrtěl hlavou, ale to ho do ní zasáhla palička. Odrazila se mu od spánku a s hlasitým ťukáním se odkutálela do rohu. Ramirez se vytřeštěně otočil k bicím. Brook se rozhořčeně zvedla, ruce založené na prsou.
"Neštvi mě, Rame! Jste v osmifinále! Tak se netvař jako Stydlín z tý disneyovky!"
Ramirez si promnul místo, kde ho palička trefila a protočil oči.
Potom se však zvedl, vytáhl ze stojanu svou baskytaru a zastrčil její přípojku do zesilovače. Ten nastavil na vyšší hlasitost.
Usadil se na schody a prohrábl struny. Chvíli se jimi přebíral než našel hrubou melodii Pracovního názvu. Pomalu začal s předehrou. Sparrow by to nazval Slow version of Working title.
Místo, kde měl přijít zpěv se pomalu blížilo.

"Run no way,
Nowhere's here,

Ramirez začal. Sparrowovi to vyrazilo dech. Zpíval dobře. Podle jeho názoru líp než on sám (To si samozřejmě jenom namlouval). Hlas měl překvapivě sametový. Sparrow jednou někde četl, že někdo "zpívá tak, že má člověk pocit, jako by se zabalil do froté županu". Takový měl z Ramirezova zpěvu zhruba dojem.

You can't see it,
When you're near,
Clouds appear
In your head,
Follow path,
Kill the death.

Come with us
Through the rain
Come and pass
Through pain again
Win the fight
See the light
And defeat
Immortal night!"

Morgan ztlumil klávesy a zamíchal se Ramirezovi do zpěvu tichými akordy na klávesy. Sparrow seděl jako očarovaný. Vážně tohle byla jeho skupina?
Ramirez skončil asi v půli písničky. Byl bílý jako stěna a nervózně se rozhlížel po ostatních.
"No… fakt nevím, co na to říct. Je to ještě překvapivější než ten první gól," povytáhl Bennet obočí. "A ten byl HODNĚ překvapivý,"
"Zase to nepřeháněj, Cooperová. Tys věděla už od začátku, že umím zpívat," ušklíbl se Ramirez a znovu postavil Wooda do stojanu. Morgan, Benet a Sparrow přejeli pohledem z Brook na Ramireze a zase zpátky.
Brook zvedla ruce na svojí obhajobu. "Fajn, fajn…. Přiznávám!"
Sparrow se k ní otočil. "Proč jsi to neřekla dřív?"
Brook vyletěla jako kočka. "A proč ty nejsi schopný přiznat si, že jsi prostě áčko a hlavní zpěvák, ať vypadáš, nosíš nebo říkáš cokoliv?"
Nastalo ticho. Ramirez, který chyběl při rozhovoru na téma Sparrow je áčko, se jen nechápavě rozhlížel. Sparrow sám měl pocit, jako by dostal do obličeje zásah cihlou. Brook mu to řekla opravdu natvrdo.
"V těchhle věcech na vzhledu a postavení zase tak nezáleží. Kromě roztleskávaček. Jde o to, abys dobře dělal to, co umíš," pokračovala.
"Jó, to se ti to mluví," odfrkl si Sparrow.
Bennet mu rozcuchal vlasy a ušklíbl se. "Neprovokoval bych jí! Pořád má ještě jednu paličku!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 8. dubna 2011 v 18:47 | Reagovat

Hahá, to bylo bezva =) Hlavně ten konec: "Neprovokoval bych jí! Pořád má ještě jednu paličku!"  xD
Mimochodem, všimla jsem si taky, že tu není 5. díl, dlouho jsem přemýšlela, jestli jsi tonevynechala, nebo omylem nenapsala jiné šíslo v pořadí. Neobjasníš mu tuto záhadu? - To nemá být urážka či něco podobného. Jen Envyna zvědavost.

2 Dyamirity Dyamirity | Web | 8. dubna 2011 v 20:09 | Reagovat

[1]: E to... jdu to zkontrolovat. Díky za upozornění.

3 Envy Envy | 8. dubna 2011 v 20:45 | Reagovat

[2]:  Díky za objasnění, už si ji jdu přečíst.

[1]: A hele, překlepy - číslo* , mi* to nevynechala*

*Zapsat si - nepiš tak rychle, ten net ti nikam neuteče*

4 Dyamirity Dyamirity | Web | 8. dubna 2011 v 20:59 | Reagovat

[3]: Hehehe, z překlepů bych si hlavu nedělala =D Dokud jde rozluštit původní slovo, je to v pohodě =D

5 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 9. dubna 2011 v 12:20 | Reagovat

Ta poslední věta! Tak to bylo něco. Na překlepy se nedívám, protože je nevidím XD To víte, já a češtin.
Ale zpět ke kapitole - úžasná a tak nějak se to rozjíždí. Jsem zvědavá co bude dál. *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama