DOOM - Kapitola 10. :Sparrow Torres vs.Cameron Evans

23. dubna 2011 v 18:48 | Dyamirity |  DOOM
Chjo, mohl by mi prosím někdo příští čtvrtek připomenout, ať sem DOOM nezapomenu dát? =D
Je sobota a myslím na to už od včerejška, ale pokaždý na to znovu zapomenu. Tak jako tak, užijte si desátou kapitolu a já jdu na brusle ♥


Stalo se to ve čtvrtek u oběda. Bennet a Janice za sebou měli už druhé rande a k Sparrowově úlevě vypadali oba dva tak nějak šťastnější, než předtím. Janice byla navíc ochotná vozit ho každý den ráno do školy.
Sparrow na obědě dospával probdělou noc, při níž díkybohu dopsal text Just to be heard. Ostatní mu zazlívali jedině to, že spal rozvalený přes polovinu stolu.
"Nechte mě být," zamumlal rozespale, když do něj Morgan šťouchl, ať se posune. "Už týden jsem pořádně nespal," dodal.
"To je tvůj problém, ne náš. Za chvíli budeme jíst na kolenou," podotkl kousavě Morgan.
Sparrow se trochu stáhl, ale hlavu z desky stolu nezvedl.
"Pokud nám bude psát další dobrý písničky, klidně trochu toho prostoru na jídlo oželím," odporoval Morganovi Ramirez. Brook přikývla. Dneska měla vlasy stažené pod čepicí s károvaným vzorem, podobným jaký měla na tašce.
"Ok. Nechám ho, pokud bude psát LEPŠÍ písničky," svolil nakonec blonďák a odhodil si vlasy z očí. Pak se zarazil. Oči mu najednou nabraly stejně tvrdý výraz, jako když se bavil s otcem. Brook, Ramirez a Bennet také vzhlédli. Nad stolem jako by se zastavil čas.


"Hej, ty, Torresi!" ozvalo se za Sparrowem. Ten se unaveně zvedl na loktech a otočil se. Za ním stál Cameron Evans, fontman Camelie, se zbytkem své skupiny v patách. Sparrow si znovu lehl na stůl. Neměl chuť se dneska s někým hádat.
"My se asi ještě neznáme," pokračoval Evans. Měl pravdu. Se Sparrowem ještě nikdy nemluvil.
Cameron Evans byl ukázkovým příkladem áčka, jak si je představoval zbytek světa. Měl světlé vlasy sestřižené do moderního účesu a po stranách sgelované dozadu, školní uniformu perfektně nažehlenou. Oči se mu leskly tvrdým, ocelově šedým pohledem.
Jeho otec byl šéf jakési velké firmy a tak si Evans mohl dovolit vše, na co si vzpomněl. Rozmazlený spratek bez kousku cti, jak ho jednou trefně nazval Morgan.
"Zaslechl jsem zvěsti, že jsi založil další kapelu," řekl Evans a ostatní členové Camelie se pobaveně uchechtli, jako by to byla nejvtipnější věc, kterou za poslední měsíc slyšeli. Colton Hill, vysoký, tmavovlasý kytarista, Alexander Rogers, bicák, který by postavou mohl hrát ve školním fotbalovém týmu, ale uvnitř byl větší slečinka, než Morgan a Thomas Wilson, hnědovlasý basák se světlým melírem. Všichni dokonale nažehlení a nagelovaní.
"Jo, to je pravda," přitakal Sparrow, kterému ta poznámka připadala zbytečná, když seděl s ostatními členy uprostřed jídelny u vlastního stolu jako pěst na oko.
"Nemám vás rád," řekl prostě Evans. To Sparrowa zaskočilo. Evans to řekl vážně natvrdo. "Zvlášť tebe ne. Dát dohromady tyhle a udělat další kapelu… pleteš se do věcí, o kterých nic nevíš, Torresi,"
"Prostě se bojíš, že budeme lepší, než vy. O počkat! To už se stalo!" Brook se prudce zvedla a nenávistně na Evanse zahlížela.
"Být tebou, tak si dávám pozor na pusu, Cooperová," obořil se na ní Rogers. To se zvedl i Ramirez.
"V klidu, Alexandře. Nemám zapotřebí problémy." Otočil se na něj Evans, ale hned se zase věnoval DOOMu. "Tahle škola snese jenom jednu kapelu. Tipněte si jakou,"
Dění okolo stolu přilákalo pohledy ostatních stolů. Celá jídelna teď sledovala, co na to Sparrow.
Ten se jen ušklíbl. "Nechápu, proč by se nenašlo místo pro dvě kapely. Konkurence je zdravá," usmál se. Evans nasadil výraz, jako by se díval do hlouby tureckého záchodu.
"Kapela téhle školy je Camelie. Nějací nováčci nás nevyvedou z míry," pohodil hlavou.
Sparrow se konečně zvedl a zahleděl se Evansovi do očí. "Brook měla pravdu. Bojíš se nás. Že vás ohrozíme," řekl pomalu.
Evans se ušklíbl. "Proč bych se měl bát vás? Camelii miluje polovina téhle školy. Není důvod, bát se, že byste nás nějak ohrozili. Tím, že jste založili tu vaší kapelu jste jen zpřetrhali několik už existujících statků. Třeba Bennet. Máš čas dělat předsedu školní studentské rady a přitom hrát s tímhle… škvrnětem?"
"Jo," přikývl Bennet, aniž by se na Evanse podíval.
Sparrowa trochu urazilo, že ho Evans nazval škvrnětem, ale nemohl se divit. Evans byl o víc než rok starší a o několik čísel vyšší.
Ramirez a Brook si znovu sedli a vypadali, že se chystají pokračovat v jídle. Sparrow se protáhl a chtěl se znovu natáhnout na stůl, když Evans znovu pomluvil.
"Vsadíme se,"
Sparrow se otočil.
"Ke konci roku se vždycky koná Soutěž talentů. Vloni jsme to s Camelií vyhráli. Schválně, kdo bude lepší," navrhl ledově.
"O co se chceš vsadit?" zeptal se Sparrow pomalu.
"Pokud vyhrajete vy, přiznám, že jste lepší. A pokud vyhraje Camelie… Torres tu vaší ubohou kapelu rozpustí,"
"Není o trochu nefér? Pravda proti rozpuštění DOOMu?" povytáhl obočí Ramirez.
"DOOM… tak se teda jmenujete?" zeptal se Hill.
"Jo," přikývl rázně Morgan a propaloval očima do Camelie díry.
Sparrow se rozhlédl po ostatních členech DOOMu. Ti se tvářili, že by po Camelii nejraději něco hodili. "Fajn!"
Jídelna ztichla tak, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Sparrow koutkem oka viděl Sunny, jak se na něj dívá a v zádech cítil i pohled Janice, která seděla u ostatních ze studentské rady (které byla členem).
"Cos říkal?" zeptal se Evans.
"Fajn! Ukážu tobě i zbytku Camelie, že DOOM je lepší a ty to budeš muset přiznat!"
"JO!" Ramirez, Brook a Morgan téměř současně vyskočili. Bennet se jen potutelně usmíval, ale zůstal sedět.
Evans zavrtěl hlavou. "Jak… nechápu jak se k tobě mohli přidat zrovna tihle čtyři. Vedeš je, ale přitom si z nich nejmladší,"
"A?" povytáhl Sparrow obočí, ale cítil, že srdce mu buší, jako by to byla jeho poslední hodinka. DOOM existoval tři týdny a už ho vsadil.
"V pohodě, Sparrow, kdybychom nebyli ochotni ukázat lidem, co v nás je, tak bychom se vůbec do DOOMu nepřidali," uklidňovala ho Brook, když šli po chodbě.
"Jasně, navíc máme tři měsíce. Spoustu tréninku a budeme ještě lepší než teď. Camelii dáme," přidal se Ramirez, který měl s Morganem cestu náhodou s nimi.
"Ale v něčem měl Evans pravdu. Oni existují už přes rok a škola si je oblíbila. Ale my… nás vlastně ještě nikdo neslyšel,"
"Zapomínáš na profesora Harrise," poznamenala Brook. "A tomu se Pracovní název líbil,"
"Je to jen jeden člověk. Nepozná, jak se budem líbit. Podívej se na Tokio Hotel, jak jsou hrozní a přitom slavní a kolik dobrých kapel je v podstatě neznámá,"
"Cítím z toho trochu pesimismu," podotkl Morgan.
"Abys necítil. Jestli to nezvládnem, tak za tři měsíce končíme,"
Chtěl pokračovat, ale přerušil ho povědomý hlas. "Sparrow!"
Ucítil na rameni něčí ruku. Otočil se a spatřil Sunny. "Sparrow, ahoj!" usmála se a spustila mu ruku z ramene. Sparrow si až teď všiml, že je o něco vyšší než ona, což se mu většinou nestávalo (Brook byla třeba menší jen o pár čísel).
"No…tak my půjdem," začal Morgan, ale Sunny zavrtěla hlavou.
"Jste vážně skvělí, že jste tu sázku přijali. Tak moc v sebe věříte, že jste ochotni vsadit všechno. To je podle mého názoru úžasné,"
Sparrow překvapeně zamrkal.
Dívka však pokračovala. "Pokud jde o mě, budu fandit vám. Víte, škola se teď asi rozdělí na dvě strany. Na ty, co zůstanou věrní Camelii a pak na ty, kteří zkusí zkusit vás. Tak v té druhé skupině já budu! No nic, už musím jít," Mávla na ně a proběhla kolem směrem k učebně matematiky.
"Páni!" zahučeli Ramirez a Brook unisono.
"Zdálo se mi to, nebo Sparrowovi právě naznačila, že se jí líbí?" zeptal se s potutelným úsměvem Morgan. Sparrow zase zrudl. "Mluvila o celém DOOMu!"
Brook se uchechtla. "Prosím tě. Ta si nás ani nevšimla. Věř mi, jsem holka,"
"Vážně?" podivil se Ramirez, čímž si vysloužil pořádnou ránu károvanou taškou.
"Ne," zavrtěl hlavou Sparrow, "To je prostě blbost. Sama jsi říkala, že si od kluků nic moc neslibuje!"
"Chlapče, taje dívčích srdcí jsou záhadou pro všechny muže na světě," pokrčil rameny Morgan. Brook se jen ušklíbla. "Pro některé víc než pro ostatní,"
Když večer seděli u večeře, pořád o tom musel přemýšlet. To, že mu Sunny není úplně lhostejná, už si jakž takž přiznal, ale že by něco podobného cítila i ona, tomu prostě nevěřil.
"Sparrow, co se děje? Jsi dneska úplně mimo," uslyšel najednou, jak říká jeho matka. Rychle zvedl hlavu od talíře s pečenými brambory.
"Hm?" zeptal se. Janice se jen usmála a poplácala ho po hlavě jako kdyby byl štěně.
"Z toho si nic nedělejte. Sparrow dneska oficiálně vstoupil do dějin naší školy jako první muž, co se odvážil odporovat Camelii,"
"Camelie? To je ta kapela, jak je v ní syn Anthony Wilsona?" zeptal se pan Torres, který s Wilsnovým otcem pracoval. Sparrow jen temně zamručel na souhlas.
"Budeme proti nim soutěžit na Soutěži talentů, která se koná na konci roku," zamumlal a znovu se sklonil nad svůj talíř.
"Jak jsem slyšela, máte už dost příznivců," řekla Janice. To Sparrowa zaujalo.
"Vážně?"
Janice přikývla. "Víš, Mike a ostatní z DOOMu nejsou jediní, kteří Camelii příliš nemilují. Zvlášť mezi těmi, co nejsou přímo áčka není Camelie moc oblíbená. Zato ty… béčko, co se dokázalo vlastními silami odpojit od ostatních béček a založit vlastní kapelu. Dost lidí tě obdivuje,"
Něco uvnitř Sparrowa se zavýsklo. Janice ale pokračovala. "Ale třeba fotbalisti nebo školní rada vás moc nemilují. Odvedl jsi jim lídry, takže ti to trochu zazlívají,"
To Sparrowa trochu zchladilo, ale stejně se v něm tetelil plamínek tiché pýchy, že je opravdu někdo podporuje. Sice je ještě nikdo neslyšel, ale ten fakt, že nejsou úplně mimo.
"To je stejně všechno povrchní…" zavrtěla hlavou paní Torresová.
"Nech toho, Alice. Sparrow je skvělý muzikant, tak si zaslouží, aby ho trochu uznávali, ne?" ozval se i pan Torres, gestikulujíc vidličkou s napíchnutým kouskem kuřete.
"Díky, tati," zazubil se Sparrow.
Asi deset minut se bavili o všem možném, o škole, o práci, až najednou…
"Jak to jde se Sunny, Sparrow?" zeptala se Janice. Sparrow prskal, dusil se a kašlal, jak se snažil zároveň polknout a odpovědět. Nakonec se mu podařilo sousto spolknout a nadechnout se.
"Cože?"
"Dave říkal…"
"Jo tak Dave říkal…" prskal Sparrow a natáhl se po sklenici džusu. Pořádně se napil, aby spláchl tu pachuť studu.
"Kdo je Sunny?" zajímala se paní Torresová a naklonila se přes stůl ke svým dětem.
"Sunny je jenom spolužačka a kamarádka,"
Janice zavrtěla hlavou. "Brook je spolužačka a kamarádka. Jak jsem slyšela Sunny je všechno jen ne JENOM kamarádka,"
Sparrow se zvedl od stolu a zamířil ke dveřím. "Kam jdeš?" zajímala se paní Torresová.
"Zabít svého budoucího švagra," procedil skrz zuby ďábelsky se tvářící Sparrow.
"Bráško, ne! Nech ho! Já si dělala jenom legraci!" vyjekla Janice.
Sparrow se na ní otočil. "Neboj. Myslíš, že bych zabil svého prvního kytaristu?" povytáhl sarkasticky obočí.
"Když se na to dívám takhle…"
Oba sourozenci se vrátili zpátky ke stolu, kde v klidu dojedli. Sparrow však cítil pohledy celé rodiny. Měl chuť po Janice hodit bramboru, že se o Sunny zmiňovala. Ale věděl, že pokud něco neudělá, bude to jen horší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 25. dubna 2011 v 20:44 | Reagovat

Ha! To bylo bezva! Jako obvykle se těším na další díl. Vyvíjí se to zajímavě.

2 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 27. dubna 2011 v 11:17 | Reagovat

Oho, tak to se mi líbí. Sparrow jen do nich! Camelie zní jako banda šampónků bez mozku! Do nich!....Pardon, nechala jsem se unést :) Nemůžu se dočkat další kapitoly :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama