Duben 2011

Nějak se mi to hroutí....

30. dubna 2011 v 12:55 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Nejsem z Prahy, drazí obyvatelé Brna, mohli byste se ke mně tedy chovat jako k člověku a odvést mě prosím na animefest?~

Jak už jste si asi všimli, jedu na Animefest 2011.
Víte, kde je problém?
Pokud nepočítám Ken-chana, který jede se mnou v batůžku, jedu tam pravděpodobně sama. Z důvodu, který mi stále není úplně jasný mi odpadl veškerý doprovod a hrozí, že tam budu sama.
Víte, já nemám problém s tím, bavit se s lidma. Můj problém je, nějak se s nimi dát do řeči. A tak se dost bojím, že tam nakonec budu sama. Takhle jsem si tedy svůj první fest nepředstavovala.
Takže teď zoufale hledám nějakého jiného opuštěného individua, který jede taky a má podobný problém. Ale já mám jaksi týden, což je až katastroficky málo času.
Proto opakuji svou výzvu.
Pokud mě na festu někde potkáte, prosím, ozvěte se.
Poznávací znamení?
Klobouk (černý, tmavě modrý, béžový, ještě nevím jistě, který si vezmu =D), plyšový Kenpachi pod paží, modře kostkovaný kecky a asi dost vyjevený výraz.
Ani nevíte, jak se tam těším. I přesto, že teď to mám dost nahnuté, pojedu, jelikož už mám lístky jak na fest, tak na bus. Ale strašně se těším. Už mám i náramky, které jsem si objednala od jedné dobré duše, která je tam vyrábí.
Musím si od Giry půjčit ten foťák.

Šibe mi.

Dyamirity.....

Poznámky k X. volume

30. dubna 2011 v 12:44 | Dyamirity |  Poznámky X.

Nevím, čím to je, ale všechno se mi nějak roztahuje. Málo akce, spoustu obrázků. Nevím, jestli je to víc unavující pro vás, nebo pro mě. Ale díky bohu, že touhle dobou už jsem si uvědomovala, že i fanservis má své meze. Proč dělat super složité oblečení, když už po jeho čtvrtém obrázku skřípete zuby a přemýšlíte, jak ho z té postavy SAKRA dostat. Několikrát jsem z toho byla až tak zoufalá, že jsem je jednoduše nechala uprostřed dne převlíknout, nebo jsem tu otravnou část oblečení prostě nenápadně sundala. Viz. vesta z konce devítky, která se z Chidoriho nějak vypařila.
Přišla jsem tedy na to, proč tolik mangaka používá uniformy, jak školní tak jiné. A o to víc nechápu autorky shoujo mang, kde jsou ty jejich kostýmky jedna velká mašle.
No, jinak, co ještě k desítce dodat... Ritsu a Ryuuji se nám pěkně vybarvují. Shira začíná být trochu majetnická. Kakoichi je nepoučitelný kuřák. Já jsem tou dobou byla asi na tripu, protože si pořád nejsem schopná jinak vysvětlit ten Houbičkov.
Ale víte co? Zjsitila jsem, že čím je SHI-team jeblejší, tím se mi víc líbí. Nechci upjatý komix, kde hlavní hrdina neustále zvedá oči k nebi s drsnohustými hláškami typu: "Všechny ochráním!" nebo "Zbavím svět zločinců!" na jazyku.
SHI-team je prostě dílo, kde se nemůžete divit zeleným mluvícím kočkám, které jsou závislé na mléčných šejcích, kachničkám, objevujícím se na nejneočekávanějších místech nebo třeba výše zmíněnému Houbičkovu.

Dyamirity Madness~

První letošní bouřka a dieta...

28. dubna 2011 v 18:39 | Dyamirity |  Moje výšplechty
- Nebojte, nestává se ze mě anorektik... -

Zato z mojí matky se stává dietoložka. Její utkvělá představa, že je tlustá vyústila až v to, že si od nějaké své kamarádky sehnala nějakou skvělou dietu, takže teď máme plnou lednici čočky, nejrůznější zeleniny, pohanky atd. apod. Je to taková ta dieta, kde jíte porcičky jak pro morče ale zase skoro pořád.
Vždycky přijde z práce a začne kuchtit na druhý den. A my s tátou si žijeme... jak čuňátka. Včera vytáhl půlkilovku meruňkového jogurtu a dělal mámě chutě. Dneska jí budu mučit piškotama v čokoládě ♥
Když jsem před chvílí byla na bruslích, vypadalo to, že přijde naše první letošní bouřka... ale obešla nás širokým obloukem. Což je i plus, jelikož nebudou mokrý chodníky
Hajzlík Hate byla včera na koncertu Children of Bodom a dva dny nebyla ve škole, protože to vyspávala =D Je z tohopořád dost na měkko, protože se dotkla ALEXIHO!
Stejně to musí být prostě neuvěřitelný pocit, když vidíte naživo svůj idol a dokonce s ním i MLUVÍTE. To mě se nikdy nepoštěstí, protože můj idol žije kdesi v Japonsku.
(Gero, zpěvák z Nico nico douga)
Prosím, jestli někdy někdo pojedete do Japonska, přivezte mi ho jako suvenýr. Má úplně boží hlas a celkově je naprosto k sežrání. Poslední dobou jsem z něj úplně mimo. Jsme schopný s Hate hodinu diskutovat na téma, jak unést své miláčky.
Víte, kdybych se neměla na co těšit, asi by mi šiblo. Ale já mám. Ano, na animefest! Už to mám skoro zařízené. Jízdenky, zaplaceno, skoro domluveno se Scratch... Jen pořád nevím, co si zabalit =D
Už jen osm dní, osm dní!

Jedete někdo? Jestli jo, najděte si mě tam =D
A Zitko mi to podepsal! Že můžu!
A do Brna pojedu sama =D Přes celoooooou republiku!
Vivat Animefest!

Dyamirity
Šibe mi!
Už mám Dyamirity i na facebooku =D Teď už mě tam najdete =D

Řetězák *Zabiju tě, Scratch...*

24. dubna 2011 v 22:06 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Podlehla jsem. Řetězák. Nalezeno u Scratch (To si vypiješ...) Něják se nudím. Nebojte, nebude z toho zvyk, je to jen vyjímka... No, ale neprotahujme to...
rPiješ pivko?
Jsem ze Žatce, města chmele. Zeptáte se znovu?
Duch Díváš se na horory?
Ne. Jsem posera.
@ Máš e-mail?
Dkonce dva, ale ob musím diktovat písmenko po písmenku, protože nikdo neví, jak se píšou =D
Zbytek pod perexem

Kapitola 40. : Hra (Část pátá: Rozuzlení)

24. dubna 2011 v 21:07 | Dyamirity |  Kapitola 40.
Dobrý večer, tady je Dyamirity.
Chtěla jsem se jen zeptat.... to je vážně tak TĚŽKÉ zapamatovat si, jak jdou íčka v mém jména po sobě? Y-I-I-Y. DYamIrItY. Tak proč mi nová editorka Koisura zase do pořekladu napsala měkký?! Vážně bych vraždila... ale to je jedno.
Už tu máme čtyřicátou kapitolu. 40!! A poslední kapitolu desátého volumka. V téhle kapitole máme pokračování Chidoriho mučení (Jak si ta Ryuuji dovoluje týrat našeho hlavního bišana?) a VELICE zajímavý konec kapitoly. Ale nebudu to protahovat. Enjoy it.


Halloweenský úvodní obrázek. Jdi se zahrabat Edvarde Kalene, přichází Chidori!! =D

A zde vidíte nádherný nosebleed. Děkujeme Ryuuji za názornou ukázku!

DOOM - Kapitola 10. :Sparrow Torres vs.Cameron Evans

23. dubna 2011 v 18:48 | Dyamirity |  DOOM
Chjo, mohl by mi prosím někdo příští čtvrtek připomenout, ať sem DOOM nezapomenu dát? =D
Je sobota a myslím na to už od včerejška, ale pokaždý na to znovu zapomenu. Tak jako tak, užijte si desátou kapitolu a já jdu na brusle ♥


Stalo se to ve čtvrtek u oběda. Bennet a Janice za sebou měli už druhé rande a k Sparrowově úlevě vypadali oba dva tak nějak šťastnější, než předtím. Janice byla navíc ochotná vozit ho každý den ráno do školy.
Sparrow na obědě dospával probdělou noc, při níž díkybohu dopsal text Just to be heard. Ostatní mu zazlívali jedině to, že spal rozvalený přes polovinu stolu.
"Nechte mě být," zamumlal rozespale, když do něj Morgan šťouchl, ať se posune. "Už týden jsem pořádně nespal," dodal.
"To je tvůj problém, ne náš. Za chvíli budeme jíst na kolenou," podotkl kousavě Morgan.
Sparrow se trochu stáhl, ale hlavu z desky stolu nezvedl.
"Pokud nám bude psát další dobrý písničky, klidně trochu toho prostoru na jídlo oželím," odporoval Morganovi Ramirez. Brook přikývla. Dneska měla vlasy stažené pod čepicí s károvaným vzorem, podobným jaký měla na tašce.
"Ok. Nechám ho, pokud bude psát LEPŠÍ písničky," svolil nakonec blonďák a odhodil si vlasy z očí. Pak se zarazil. Oči mu najednou nabraly stejně tvrdý výraz, jako když se bavil s otcem. Brook, Ramirez a Bennet také vzhlédli. Nad stolem jako by se zastavil čas.

Všechno nejlepší, Maki!

20. dubna 2011 v 23:49 | Dyamirity |  Galerie
Pozdě, ale přece. Takový menší dáreček pro Maki. Douám, že se bude líbit. Nevím proč, ale z původně zamýšlených černých šatů ma zelené. A pozor... tohle je můj první obrázek Ludwy, takže si toho važte =D
Užij si ho Maki =D


Vtipné je, že jsem se přes hodinu dělala s vybarvováním a nakonec sem dám sépii verzi =D Ale co, však ona se k ní ta barevná verze taky dostane, až se dostaví na ICQ.

Dyamirity

Umírám, přátelé....

19. dubna 2011 v 21:11 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Vlastně neumírám, protože jsem toho tolik neprožila a tolik neviděla (třeba mou vysněnou Perfektní yaoi scénu)... ale i tak se mi to jako nadpis článku líbí...~

Abych byla naprosto upřímná, nesnáším focení. Fakt nesnáším. Jsem totiž naprosto nefotogenická a na každé fotce vypadám jako kdybych zrovna žvýkala citrón, popřípadě jako kdybych dostala přes hubu.
Ale proč to říkám. Dneska jsme totiž konečně měli výstavu se ZUŠkou a já jako ňouma šla na vernisáž. S mámou, protože jsem se chtěla chlubit svými věcmi, samozřetelně.
Problém je v tom, že jsem jedna z mála ve výtvarce, která pracuje a dělá vážně všechno co má.... no a to byl zřejmě důvod, proč jsem byla zavolána naší učitelkou a se slovy: "Leni, prosím tě, jestli si stoupneš k tomu svému výtvoru, budeš v novinách!" jsem byla strčena před nějakého fotografa.
A já samozřetelně nestihla ani kníknout a byla jsem několikrát vyfocená... takže očekávám, kdy se má barevná fotka objeví v Žateckých novinách, abych si mohla udělat ostudu před celým městem... T_T
...
Dneska dostalo moje yaoi já, které tak usilovně maskuju před svými spolužáky dost zabrat. Byly jsme v divadle na nějakém vystoupení, které si napsal dramaťák z naší ZUŠky "Rodiče se asi zbláznili"... Bylo to vtipné, jistě, ale mě šlo o jednu určitou scénu. Nebudu zabíhat do detaillů děje, ale ten dialog probíhal zhruba takto:
Muž no. 1: Doufám, že teď už ta děvčata necháte na pokoji...
Muž no. 2: No mě se vlastně už děvčata ani tak nelíbí.... mě spíš teď přitahují... *významný pohled* takové mužnější tipy...
Podotknu, že herec číslo dvě měl na sobě rozepnutou košili a při těch slovech si ji začal stahovat z ramenou takovým tím Když se nebudeš moc vzpouzet, dostaneš potom sušenky způsobem.
No, řeknu vám, nejdřív jsem dostala výtlem, ale totální. Potom jsem se zarazila a zaháčkovala se na Hate, která chudinka seděla mezi mnou a Girou, jedinými dvěma yaoistkami na škole. Potom jsem opět dostala výtlem... a pak jsem se málem složila pod sedačku.
S Girou tomu dáváme tak dva měsíce, než odezní ten šok.
...
Včera jsem si nastahovala okolo 200 mega ShizuoxIzaya doujinů a pochopila jsem, čeho všeho jsou doujinshika schopné. Od doujinu, kde byly oba dva uke, přes to, kde Izaya kouká na své alter ego v plné jízdě až po mé oblíbené, kdy Izaya rozhlásí, že se vzali. A mezi nimi asi jen tři s trochou ostřejší akcí. Jinak nic nad R-15...
Už vymejšlím nový yaoi šupllíček o zvrhlosti doujinů...
Těšte se.
A ještě něco.
Všechno nejlepší, Maki ~^.^~

Dyamirity

Lidská omalovánka

17. dubna 2011 v 21:24 | Dyamirity |  Téma Týdne
~Trocha filozofování taky neuškodí...~

Lidé jsou jako omalovánky.
Zkuste dát deseti dětem jednu -stejnou- omalovánku a dvacet -stejných- pastelek. Nemusím se dívat na výsledek, vím, že každé dítě bude mít omrázek úplně jiný.
A takhle je to i s lidmi.
Jedna forma. Stejné barvy. Ale každý jsme jiný.
...
Každá věc, která nás v životě potká, každá událost, dobrá i špatná, každý člověk, do kterého třeba vrazíme na ulici, každá taková maličkost je jako jeden tah barevné tužky, která pomalu vykresluje naší povahu.
Nevím, jestli bych chtěla změnit jen jedinou barvu svého života. Ohlížím se na to špatné až v okamžiku, kdy to pomine a to je už pozdě to řešit.
Každá špatná věc, která se mi kdy stala se vepsala svojí barvou a pomáhala tak utvořit celek finální omalovánky, která každým dnem roste a pruhlubuje se. A každá špatná věc se snad jednou vrátí lepší.
Neměnila bych...
Je to hrozné, ale všechna ta prožitá příkoří, ty týdny, kdy jsem viděla jen černou, ponížení a bolest, věřím, že všechna ta černá, protože jinou barvu bych k těmhle pocitům nepřiřadila, mi pomohla.
Každá bolest přebolí a jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.
Mám pocit, jako kdybych byla živým důkazem.
Důkazem, že když vás něco srazí k zemi, nemáte nejen nastavit druhou tvář, ale připravit si do rukou lopatu, abyste to praštili po hlavě, jestli si to zkusí po druhé.
Ale jak se z černé stane dejme tomu oranžová?
Jednoduše. Musí se míchat se světlými barvami.
Ano, já jakožto umělec vím, že ať černou mícháte s čímkoliv, žlutou z ní neuděláte, ale v životě jako takovém to neplatí!
...
Barva kterou bych se popsala zní... žlutá. A oranžová. Taková ta milá, na pohled příjemná barva, která zahřeje u srdce. Taková jsem barva. I přes ta kvanta špíny, která mi život navezl do cesty, pořád se vidím jako optimistickou barvu, která si nenechá nic líbit a bude bojovat až do úplného konce.
Každý má svou barvu a je jen na něm, jestli se smíří s jejím odstínem, nebo bude hledat jiné lidské omalovánky, aby si s ní barvy popůjčoval.
Lidé jsou jako omalovánky.
A jaká barva jste vy?

Dyamirity~

Kapitola 39. : Hra (Část čtvrtá: Prozření)

17. dubna 2011 v 21:02 | Dyamirity |  Kapitola 39.
Je neděle a zase nestíhám. Kdybych šla zítra do školy, asi bych se z toho nervově zhroutila. Naštěstí si jen jdu ublížit na laťku, takže alespoň nějaký oddech =D
Ehm... tuhle kapitolu si pamatuju moc dobře, jak jsem kreslila. Měla jsem totiž tehdy podobnou náladu, jako mám teď. A jakou? Úplně šiblou! Tehdy a vlastně i teď mi totálně jeblo. Fakt nevím, co to se mnou je. Jsem naprosto mimo. Jinak si neumím ty zvraty v SHI-teamu vysvětlit. A vlastně celkově zvraty v mém životě. Kdybych byla v pořádku, nedostala bych zápis za nazvání svého třídního úchylem, ani bych se nevsadila, že sním jogurt vidličkou... snědla, jen tak mimochodem.
Proto vás chci varovat, že tenhle díl na vás možná bude působit jako na Aiira. Pochopíte, že naprosto postrádá jakoukoliv logiku.
A opět tam máme Ryuuji, kterou doufám po dnešku už opravdu budete nenávidět.
Jo a Alcielle, dávám ti varování už na začátek a červeným písmem: PŘED POSLEDNÍ STRÁNKOU SI PŘIPRAV PAPÍROVÉ KAPESNÍKY A OPOVAŽ SE MĚ PROKLÍNAT, ŽE JSEM TĚ NEVAROVALA. To je vše, co jsem chtěla. Enjoy it.



DOOM - Kapitola 9. : Na vzhledu nezáleží?!

15. dubna 2011 v 15:58 | Dyamirity |  DOOM
Bože... DOOM je vážně jak od tvůrců těch výsměchuhodných dsney filmů pro teenagery! Tahle kapitola má to stupidní amíkovské poučování i v názvu. Asi se jdu zahrabat... Ale pokud se vám DOOM přesto líbí s chutí do toho!


Sparrow se probudil v poměrně dobré náladě. Předešlý večer ještě chvíli cvičili, než se rozešli domů a zněli čím dál, tím líp. Navíc byl pátek.
Doklopýtal do koupelny, kde shrnul Janiciny věci do vany. Zahleděl se do zrcadla. Pořád si nepřipadal jako áčko. Napadlo ho to samé, co mu v hlavě viselo už, když takhle na sebe zíral minule.
"Vypadáš jako stejný Sparrow, jakým jsi býval,"
Řekl to nahlas, což ho samotného překvapilo. Nevěděl proč, ale čekal, že až založí kapelu, tak se nějak změní. Nějak. Nevěděl jak. Prostě nějak.
Zavrtěl hlavou, až mu vlasy spadly do obličeje. Stáhl si je z čela a znovu se zadíval na vlastní obličej. Tak nějak to bez těch vlasů v očích bylo lepší. Možná to dělali zrovna ty oči.
Z poličky sundal čelenku, kterou nosil, když do noci psal a vlasy ho tak neskutečně rozčilovaly, že by si je nejradši ostříhal. Rychle si vyčistil zuby a seběhl na snídani. Vrazil zpátky do pokoje, naházel na sebe uniformu, popadl Kathryn a školní brašnu. Když šel ze schodů, z rozepnutého pouzdra kytary vypadl list papíru. Zvedl ho a podíval se na něj. Byl to hrubý zápis melodie, která ho včera napadla.
Do kuchyně vešel začtený do papíru. Kytaru a tašku odložil do kouta sedl na své místo. Už stolu už seděly oba jeho rodiče i Janice.

Česká republika ♥

13. dubna 2011 v 20:59 | Dyamirity |  Galerie
~Taky vám v Hetálii něco chybí? Ano, myslím Českou republiku...~
K tomuhle mě přivedla Ayaka. Ta už svou verzi Česka stvořila a Česko je.... mhm... yummy, jak by řekl američan. Tak jsem se rozhodla vytvořit svou verzi. Chtěla jsem jí pověsit na Zerochan, ale zjistila jsem, že tam se nesmí dávat vlastní tvorba. To by mě teda zajímalo. Českou republiku tam mají hned několikrát a pokaždé je to od autora... -_- Talže teď je můj Česko na devinu a tam miho snad nechají.
Ale k čemu se chci dostat. Už mám Míšovu podobu (Tak jsem ho prozatím pojmenovala) a plánuju nějaké obrázky, kde ho trošku trápí Německo. Teď sem hodím alespoň první obrázek. Snad se bude líbit.

Kdybych to nevěděla, tipla bych ho spíš na Brazílii. Khaki kabát =D
Dyamirity

JK, JK, aneb šibe mi

12. dubna 2011 v 18:28 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Už je to dlouho od posledního výšplechtu a na mě je to znát. Dneska mi úplně, absolutně, naprosto jebe =D~
~Pokud nevíte, co je JK, JK, podívejte se na yaoitube... chci říct youtube na video Magnet (Gero and Faneru)~

Čauky mňauky, tady je Dyamirity a po nevím jak dlouhé době i nový výšplecht. Poslední dobou.... nestíhám. Ale jako vůbec. Do konce týdne jsem slíbila, že dodělám reamke druhé kapitoly, momentální kapitolu, což je padesátá druhá, a ještě navíc další překlad Koisura. Navíc mám depku, protože SHI-team mi poslední dobou vůbec nejde. Nějak se s tím crcám. A všimli si toho i čtenářky. Prý: No, obyčejně si to po tejdnu přečtu a je tam celá kapitola a teď tam jsou tři stránky a nic...!
Ale já už VÁŽNĚ NE-MŮ-ŽU!
Teď se navíc připravuju na výstavu a celou přípravu dokumentuju na mobil, protože si zde budete moct krok po kroku prohlédnout tvoření Darmošlapa, mé příšerky. Je naprosto ťuťu, ale když se s něčím děláte dva měsíce, trošku vám už leze krkem, popřípadě jinými tělními otvory.
Ale včera mi Maki-chan ohromně zvedla mou kolabující náladu tím, že jede na Fest. Přisadila si i maminka, která mi sdělila, že mě odvezou do Prahy a posadí na autobus, takže do Brna bych měla dorazit v pořádku, pokud se tedy nevybouráme =D Ani nevíte, jak strašně se tam těším! Pořád ještě čachruju s tím eBayem (Nemáte ho někdo, čirou náhodou?) , ale asi si ho budu muset založit sama =D Ale co... přijede Fuchs z Gotwald.... chci říct Zlína =D a uvidíme.
Jinak zpráva jakožto yaoistky:

MÁM ABSŤÁK!

Už ani nepamatuju, kdy jsem četla nějakou zajímavou mangu a co teprve nějakou DOBROU mangu! (Je fakt, že jsem teď dočetla celkem ucházející doujin na Hetalii, kde America rejpla Anglii v metru...) Teď navíc každým dnem očekávám další kapitolu Koisura, které se pěkně vyhrocuje a já po konci každého dílu přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdybych si šla hodit mašli. Člověk se cítí trochu vyšťaveně, když čeká celý měsíc a pak to během dvou minut projede a na konci udělá jen HÉ...?
Víte, co je aprílové počasí?
Když jdete na brusle, svítí sluníčko a za deset minut se vrátíte mokrý až na kost s kroupami ve vlasech.
Ano, právě tohle se mi dnes stalo. Nikdy nepodceňujte rychlost pohybujících se černých dešťových mraků.
Zítra máme rodičák. A já jsem v klidu. Proč?
Protože táta je nemocný a i kdyby nebyl, už v Sekundě řekl, že náš třídní je debil a že dvě hodiny kecal jen o svém nízkém platu a že už na můj rodičák nikdy nepůjde. A máma si vzala v práci volno a prý si nebude kazit den nějakým rodičákem =D Stejně mám jen čtyři trojky a to:
Z bižule - Naše profesorka je těhotná a trochu to s ní cloumá. Je zvláštní, že ještě vloni jsem měla čistou dvojku a teď bojuju i o tu trojku.
Z chemie - Aneb důkaz, jak jedna pětka dokáže zkazit jinak krásný prměr tvořený jednou 1 a dvěma dvojkami. To opravím.
Z občanky - Protože třídní je, jak už jsem výše zmiňovala, debil a není schopný s náma za půl roku napsat víc, než jednu písemku na poslední chvíli z který jsem.... e... ve které jsem neuspěla, řekněme to takhle =D
A nakonec z němčiny - Němčina je můj velký nepřítel. Možná bych jí i uměla, ale mě se ten jazyk prostě nelíbí a tak se ho odmítám učit. Třeba z ájiny mám naprosto čistou jedničku =D A z češtiny jsem z Hate nejlepší. Takže nemůžu říct, že bych na jyzyky byla blbá. Prostě jen odmítám němčinu.
Koukám, že dneska jsem se nějak rozjela. Budu muset zase začít s deníkovými články, bez nich jsem nějak frustrovaná =D Nemám se komu svěřovat. Vám totiž řeknu (napíšu) i to, co kamarádkám neříkám. A z naší třídy sem chodí jen Hate a Gira a u těch mi to nevadí.
A ještě jedna perlička na závěr.
U nás ve třídě máme holku, která dřív byla v pohodě, ale teď je arogantní a tlustá velice plnoštíhlá. A taky blbá jako tágo. A právě tato slečna se mě tuhle, nevím kdy, na infuli zeptala, jakou mám adresu blogu. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí to mám říct a pak: "Proč ne. Když najde yaoi, prostě o mě roznese, že jsem úchyl a to se o mně stejně ví..." Takže jsem jí tu adresu dala (napsanou na papírku, protože jsem neměla ty nervy jí tu adresu diktovat). Vlastně je šance, že se sem vrátí a tenhle článek najde, ale jsem si jistá, že by tenhle článek nedočetla do konce. Obsahuje moc slov, kterým nerozumí. Na konci hodiny jsem se jí zeptala, jak se jí tady líbilo a ona, že to nějak nepochopila.
Tak se chci zeptat, jestli je to tady vážně tak nepřehledný, nebo je ještě pitomější, než jsem myslela =D

Dyamirity~
Miluju výšplechtový články...


Kapitola 38. : Hra (Část třetí : Jen přežít)

10. dubna 2011 v 21:23 | Dyamirity |  Kapitola 38.
Pozdě, ale přece. Tady je Dyamirity a osmatřicátá kapitola. Dnešek jsem strávila střídavě na bruslích, na počítači nad PhotoFiltrem, který stále padá jako listí na podzim a na zerochanu, kde už přišli na to, že ve shoutboxu je velice nepraktické takové dlouhé jméno jako Dyamirity a překřitili mě na Dyu-san =D
Myslím, že minule jsem se zmiňovala, že v téhle kapitole budou dvě nové postavy, z nichž jednu budete nenávidět. Tím jsem si jistá. Hate jí nenávidí. Ze srdce. Už několikrát mi navrhovala, abych jí zabila, ale to b mi trochu udělalo čáru přes rozpočet... tedy... přes dějovou linku =D Ale nebudu to protahovat. Tady to je. Opět říkám: Tuhle kapitolu mám ráda. Snad si jí užijete i vy. Jo a nezdá se vám, že Kakoichiho himono vypadá trošku jako pyžamo s tím vzorkem? Každopádně, enjoy it.


DOOM - Kapitola 8. : Na konci duhy

7. dubna 2011 v 19:53 | Dyamirity |  DOOM
Minulý týden jsem sem zapomněla DOOM dát. Opět. Za to může ten paměť schovávající němec! Každopádně, po té, co se mě na DOOM zeptali asi čtyři lidé, pochopila jsem, že to vážně někdo čte! V téhle kapitole je... fotbal. Kdo by to řekl? Problém je, že já fotbal nejenže neumím, ale ještě mu ani neroumím, takže jsem tuhle část musela trochu konzultovat s tatínkem, maminkou a dokonce i Fuchs. No, tady to máte.


Jak Sparrow na fotbal nikdy nekoukal, pořádně nevěděl, co se děje. Brook mu během hry vysvětlovala pravidla, která znala překvapivě dobře. Škola zápas prožívala jako film. Při každém náznaku, že by mohl padnout gól se zvedla na nohy.
Sparrow pochopil, proč byl Ramirez tak nervózní. Tým na něm byl totiž závislý. Když nevěděli co s míčem, jednoduše ho přihráli Ramirezovi a ten ho prostě nějak zpracoval.
V tomhle zápase bylo víc faulů, než obvykle. Hned druhou minutu jeden z Elmerských útočníku nabral ramenem Booche Bakera, který měl zrovna míč. Už to vypadalo, že se do sebe hráči pustí, ale Ramirez a kapitán Elmerských rvačku rozehnali.
"Nechtějí, aby se servali jenom proto, že by to znamenalo zbytečná zranění. Nehledej v tom žádný zvláštní vnitřní pohnutek," vysvětlila Sparrowovi Brook.
Ramirez byl očividně už ve své kůži. V zeleném dresu s číslem 15 s červenou kapitánskou páskou na rameni se lehce pohyboval po celé ploše hřiště a lehce zaplňoval mezery, které ve hře občas vznikaly.
Sparrow přemýšlel, co má rád víc. Jestli hudbu nebo fotbal. Přece jenom ve fotbale byl kapitán a rozený vůdce, všemi obdivovaná hvězda týmu a v DOOMu byl prostě jeden z pěti, basák (a možná druhý hlas).
"GÓOOL!"
Hlasitý výkřik hned u ucha ho vytrhl ze zamyšlení. Rychle hledal na hřišti míč a opravdu. Vězel v síti soupeřovy branky.
"A je to jedna nula pro Nelsonskou střední. Ale jak dlouho, to tak naši hosté nechají?" komentoval to Al a přes jásot diváků nebyl skoro slyšet.

Kapitola 37. : Hra (Část druhá: Šachovnice)

5. dubna 2011 v 20:45 | Dyamirity |  Kapitola 37.
Víte, začínám mít pocit, že o každé kapitole říkám, že jí mám strašně ráda, nebo že patří mezi mé nejoblíbenější. Jsem hrozně nesebekritická autorka! No, ale každopádně, dnes je úterý a já jsem konečně dodělala korekce nové kapitoly. Omlouvám se, znovu a znovu... ale myslím, že tahle kapitola vám ty dny čekání navíc vynahradí. A když to vezmete z druhé strany, zase nebudete muset čekat tak dlouho na další díl. No, nebudu to zdržovat, tady to je, enjoy it.


Poznámky k IX. volume

4. dubna 2011 v 14:13 | Dyamirity |  Poznámky IX.

Hele, neříkala jsem vám minule, ať mi ty poznámky někdo připomene? Hm? Hm? Jojo, já si to pamatuju, říkala!
Tenhle díl mám strašně ráda, ani vlastně nevím proč. Možná kvůli Ritsuovi. Ritsu je prostě ťuťuňuňužužukvíkykvíkkjůtykjůt! <- Tohohle si nevšímejte.
Včera jsem se vrátila ze soustředění a ještě sem nestihla udělat nový díl, takže ho očekávejte někdy během dneška. Snad.