DOOM - Kapitola 7. : Nelsonští mývali versus Elmerští sokoli

24. března 2011 v 20:25 | Dyamirity |  DOOM
A je tu další díl DOOMu. V tom shonu minulého týdne jsem si vůbec nevšimla, že jsem sem zapomněla DOOM dát. Takže tady to je. Poslední dobou shi-t nějak flákám. Dávám sem jen DOOM a SHI-team. Včera jsem tady měla jen pětatřicet lidí, takže budu muset zabrat!

Bylo to jako v blázinci. Po chodbách ječeli roztleskávačky, popřípadě šaškoval mývalí maskot, všichni studenti měli barvy školy, zelenou a zlatou. I profesoři se nemohli odpustit trochu toho školního ducha. Profesor Harris přišel na hodinu ve své obvyklé bílé, lehce pomuchlané košili, ale dnes měl navíc zelenožlutou šálu, i když venku bylo skoro dvacet stupňů.
Školní uniforma, která se normálně skládala z šedých kalhot nebo sukně, bílé košile, kravaty a předepsaných bot, se pro dnešek mohla obměnit. V mezích. (To ovšem neplatilo pro Brook, která si svojí školní uniformu upravila podle svého už dávno a několika dalších áček, kterým se nikdo neodvážil říct, aby tu školní uniformu zase vrátili do původního stavu.)
"Blázinec," poznamenal Sparrow a vyhnul se pruhovanému ocasu Mývala, který mu málem podrazil nohy. Brook pokrčila rameny. Na hlavě měla naražený zelený klobouk s černým páskem a stříbrnou sponou. Sparrowa napadlo, že už jí chybí jen taková ta cedulka s nápisem Press po straně. A nebo kotel zlata na konci duhy.
"Uvědomuješ si někdy, že jsi součástí tohohle blázince?" ozvalo se mu za zády. Sparrow i Brook se otočili. Za nimi stál Ramirez, bledý jako stěna.
"Páni, Ramirezi, vypadáš hrozně," podivila se Brook bezelstně.
"A ty vypadáš jako leprikón,"


Sparrow si nemohl odpustit uchechtnutí.
"Kde jsi nechal svůj průvod roztleskávaček a obdivovatelů?" pokračovala Brook v chůzi. Razili si cestu davem k jídelně. Ramirez se tvářil spíš, že by radši zalezl do nějaké skříňky a nevystrčil z ní tak týden nos.
Morgan i Bennet i jejich stolu už seděli, když přišli.
"Tak co čteme dneska?" zajímal se Sparrow a posadil se na svoje obvyklé místo, zády ke dveřím. Tak nějak podvědomě si vytvořili zasedací pořádek. Sparrow, vedle Brook, Morgan, dál Ramirez a nakonec, ze Sparrowovi druhé strany Bennet.
Bennet pootočil knížku, aby si mohl Sparrow přečíst titulek. Mistr a Markétka. To Sparrowa zarazilo.
"Není tohle moc intelektuální čtení i na tebe?"
Než stihl předseda školní rady odpovědět, s hlasitým zavýsknutím naběhla do jídelny tlupa roztleskávaček se Suri Dwaneovou uprostřed. Fotbalový stůl, následovanými většinou ostatních studentů je přivítal hlasitým potleskem.
Za roztleskávačkami do jídelny nemotorně vběhl i Mýval v dresu s číslem 9. Stůl DOOM se snažil ryk okolo nevnímat. Sparrow z tašky vytáhl sešit fyziky, otočil ho z druhé strany a přisunul ho k naproti sedícímu Ramirezovi. Nad sešit se k němu naklonili i Morgan a Bennet, každý z jedné strany. Brook se snažila číst vzhůru nohama.
"Ten text jsem celý předělal," oznámil jim.
"No jo, ale tenhle text… nevím, ale je takový…" začal Ramirez, ale Morgan ho bez okolků doplnil. "Říkal jsi, že hudbu už máš navrženou dýl. Ale když takhle z fleku napíšeš fungl nový text, znamená to, že tě napadla jiná písnička. Takže děláme novou hudbu?"
Sparrow se ošil. Byl fakt, že hudbu měl už déle, ale teď ho napadla nová. Nechtěl to vytahovat, aby to nevypadalo, že nechce žádnou písničku pořádně dodělat.
"Napadlo mě to včera, když jsem tak… improvizoval ve zkušebně…"
Bennet se znovu zadíval na text.
Hands up and follow us,
hands up and chant,
just to be heard.

Opravdu tam byl stejný text, jako v té improvizované písničce. Jenom ten zbytek byl dost předělaný.
When you will be good,
I will be better!
Better than others!
I can do it, DO!
Everybody listen!
Hands up, hurry up!

Brook se to konečně podařilo vzhůru nohama vyluštit. "Líbí se mi to!" zasmála se, ale úsměv jí konečně zmizel z tváře, jak se přes jídelnu ozval Suriin hlas. Stála na stole roztleskávaček, v ruce hlásnou troubu.
"Ahoj, Nelsonská střední! Tak co těšíte se na zápas?!" Její pronikavý hlas se rozléhal celou jídelnou. Brook si stáhla klobouk víc do čela, jako by jí to mohlo od Suriina hlasu pomoct.
"Těšíte se na zápas?" opakovala, jako kdyby jí někdo mohl neslyšet. Jídelna zaryčela souhlasnými výkřiky. Sparrowovi to trochu moc připomínalo High school musical.
"A přijdete podpořit naše Nelsonské mývali?" pokračovala Suri. Znovu to souhlasně zahučelo.
"Tak je to správně! Protože my Elmerské sokoli rozdrtíme!"
"Ach můj bože," neodpustil si Morgan a sklonil se nad stůl.
"Boha se nedovolávej, ten si právě nasadil sluchátka s AC/DC, aby tohle neslyšel," mávl nad ním rukou Ramirez.
Pokračovalo to celý oběd. Suri začala pět chvalozpěvy nad každým členem týmu a když se dostala k Ramirezovi, vypadal, že zaleze pod stůl. I přesto všichni oběd přežili, jen s lehkým znechucením.
"To byla ta nejhorší půlhodina v mém životě," poznamenal Morgan, když vycházeli z jídelny. Rozloučili se a každý vyšel svým směrem. Sparrow vyrazil na francouzštinu pro začátečníky, Brook pro pokročilé, Ramirez a Morgan šli na fyziku, Bennet zamířil na matematiku.
Sparrow by se nejraději na fotbal vykašlal a šel domů sepsat tu písničku, dokud jí měl v hlavě. Byl schopen tu melodii během zápasu zapomenout.
Jak tak přemýšlel, nevěnoval pozornost světu kolem sebe. Probudil se až v okamžiku, kdy se čelně srazil s protijdoucím studentem. Nebo spíš studentkou, jak zjistil v příštím okamžiku. Dívka vyjekla a upustila svazek knih, které nesla v náručí. Byla to Sunny Jeffersonová, Sparrowova spolužačka. Sparrow leknutím pustil i svoje knížky.
"P-promiň, Sunny," začal se hned omlouvat Sparrow a sklonil se pro ně. Sunny si k němu přidřepla taky a knihy sebrali. Sparrow ucítil na tváři vlnu jejích černých vlasů.
"Moc se omlouvám. Jsem poslední dobou trochu mimo," Sparrow jí opatrně knihy podal a sledoval, jak si je znovu skládá v náručí do úhledného sloupečku. Sám svoje ledabyle nacpal do tašky, kterou měl hozenou přes jedno rameno.
"To je v pohodě. Dneska jsou mimo tak nějak všichni," zasmála se Sunny a jednou rukou si shrnula černé vlasy z očí.
"Myslíš kvůli zápasu? Tak tohle já nechápu. Fotbal mě nikdy moc nebral," povzdechl si nahlas Sparrow. Sunny se na něj zkoumavě zadívala.
"Snad jsi právě nepřiznal, že tě fotbal nezajímá, a to v den velkého zápasu. Kdyby to slyšela nějaká roztleskávačka tak tě sežere zaživa!"
Sparrow se zarazil. Sunny se však v příštím okamžiku znovu usmála. "V pohodě. U mě bude tvoje tajemství v bezpečí. Abych řekla pravdu,představa, že budu celé odpoledne tvrdnout na hře, jejíž pravidla nechápu mě taky nijak neláká,"
"Aspoň, že nejsem sám," oddechl si Sparrow. Chtěl ještě něco říct, ale najednou zazvonilo.
"Ještě se uvidíme, Sparrow," zamávala mu Sunny a vyběhla směrem k francouzštině. Sparrow na ní mávl a nějak nebyl schopný slova. Asi po deseti vteřinách si uvědomil, že zvonilo a vyběhl ke třídě.
Sparrow s Brook si hned po škole šli sednout na tribuny u hřiště. Pomalu se tam sházela celá škola, takže hrozilo nebezpečí, že nebude kam šlápnout. Brook seděla o řadu pod Sparrowem a dohromady se pokoušeli sesmolit zbytek Just to be heard, jak ho prozatím pojmenovali.
"Co bys řekl kombinaci hajtky a virblu?" zahučela a pohrávala si s paličkami. Ťukala do tribuny nad sebou jako do bicích. "M-ca-ca-m-ca-ca-m-ca-m-ca-m-ca…" naznačovala.
"Co se stalo? Někdo ti spálil bicí, tak teď musíš zpívat?" ozvalo se za Sparrowem. O okamžik později se vedle něj usadil Morgan a odhodil si z očí blonďaté prameny vlasů.
"Moc vtipné," ušklíbla se Brook, stáhla si z hlavy klobouk a narazila ho na hlavu Morganovi. K Sparrowovu překvapení si ho okamžitě z hlavy nestrhl. Kousek od nich seděl zbytek Morganova klubu frajírků. Ti se k sobě hned naklonili, aby to okomentovali.
"Popravdě… jaké máme šance na výhru?" zeptal se Sparrow. Brook se na něj ani nepodívala. "Podle průzkumu si lidé celkově víc sází na nás, ale to nic neznamená. Elmerští sokoli se vloni umístili třetí v celkové tabulce,"
Morgan se na Sparrowa zkoumavě díval zpod krempy zeleného klobouku.
"Vážně tě to společenské dění na škole moc nezajímalo, že?" zeptal se nakonec. Sparrow zavrtěl hlavou.
"Nebyl důvod. Nikdy jsem neměl chuť se nějak zvlášť ukazovat světu. A svět neměl zájem se na mě dívat. Vždycky jsem byl béčko a navždy budu,"
Morgan a Brook se po sobě podívali.
"Um… co se děje?" zeptal se Sparrow nervózně, jak si jejich pohledů všiml.
"Jen… možná sis toho nevšiml, třeba tě oslepila vlna těch nových událostí… ale vážně ti nedošlo, že už tak nějak NEJSI béčko?"
Sparrow překvapeně zamrkal. Morgan ale pokračoval. "Víš, platí nepsané pravidlo, že když se stýkáš s áčky, což jsme bez zbytečných řečí my, tak nějak automaticky se áčkem stáváš taky,"
"To ovšem neplatí pro sourozence a příbuzné," dodala Brook. "Na ty se tohle pravidlo netýká,"
"To… to je blbost. Já nemůžu… nejsem áčko! Áčka jsou z vrchních vrstev, vždycky vypadají, jako kdyby vylezly ze salónu krásy ("Beru to jako kompliment,") a prostě jsou cool,"
"Vidíš, to mi připomíná, že jdu dneska ke kadeřnici," vyjekla Brook.
"Přesně takhle to myslím. Mě nezajímají módní trendy, fotbal… nic, co by mě MĚLO zajímat, pokud bych byl áčko!"
Morgan si odfrkl a posunul si klobouk z čela.
"To je logika neandrtálce! Všichni nejsme stejní, Sparrow! Jen béčka nás neznají, tak si utvoří takovýhle pohled na naší skupinu a pak se od nás čím dál víc odcizují. Brook taky patří mezi špičky a podívej třeba na její vlasy. Dobrý nápad, ta kadeřnice,"
Brook pohodila vlasy a otočila se k němu zády. "Fajn!"
"Musíš si to přiznat, Sparrow. Když jsi založil DOOM, prostě ses vzdal svého místa jako Sparrow Torres, kluk, kterého nikdo nezná a který sedí při obědech v Zemi nikoho a smiř se s tím, že teď existuje jenom Sparrow Torres, ten, co rozvrátil přirozený řád naší školy a umí zpívat. Kapiš to?"
Morgan si s hlavy sundal klobouk a nasadil ho zpátky na uraženou Brook.
Bylo ticho. Okolí sice šumělo jako stále se přelévající moře, ale mezi nimi bylo ticho. Sparrow se pokoušel strávit to, co mu Morgan právě sdělil.
"Ahój!" Z druhé strany Sparrowa se posadil Bennet. Vypadal jako by se právě vyhrabal z postele.
"Co se děje? Je tu nálada, že by se dala krájet,"
"Sparrow tráví fakt, že už není nula," pokrčila rameny Brook, aniž by vzhlédla od nehtů, které si už hodnou chvíli prohlížela.
"A jak mu to jde?" zasmál se Bennet, "Vypadá, že by potřeboval tabletu na trávení,"
"Jak by ses tvářil ty?" povytáhl obočí Sparrow a do batohu nacpal papíry s nedokončeným textem. Jak tak v tašce hrabal, zahlédl něco, co do ní nepatřilo. Zašmátral dovnitř a vytáhl učebnici.
"Chemie pro pokročilé," četl Bennet. "Hodláš se učit?"
"To asi ne, když ani neví, jaký je rozdíl mezi rtutí a vodíkem," zašklebila se Brook a knihu mu vytrhla. Otevřela jí na zadní straně. Sunny Jefferson, stálo tam.
"Tý jo, Sparrow, ty kradeš spolužákům učebnice?" podivil se Morgan. Sparrow zrudl.
"Nech toho! Jen jsem se se Sunny srazil na chodbě a asi jsem její učebnici sbalil spolu se svými. Byla to nehoda, nejsem maskovaný kleptoman!" Popadl učebnici a napřímil se. Chvíli se rozhlížel, než uviděl povědomou postavu o tribunu vedle.
Přešel přes zpola zaplněnou tribunu a seběhl dolů. Cítil na zádech pohledy lidí, okolo kterých šel. Že by bylo něco pravdy na tom, co říkal Morgan?
Chytil se zábradlí a přehoupl se přes něj na vedlejší tribunu. Sotva znovu získal jistotu v nohách, vyšel směrem k Sunny. Trochu ho znervózňoval hlouček kamarádek, které okolo ní seděly, ale snažil se je ignorovat. Snažil, ale moc mu to nešlo. Připadal si jako odsouzenec, co jde na vlastní popravu.
"V klidu, Sparrow," říkal si v duchu, "Jsou to jen holky. Ne supi. NE SUPI!"
Sotva k hloučku došel, konverzace mezi dívkami se zastavila a všechny se na něj podívali. Sunny, která seděla ke Sparrowovi zády se na něj překvapeně otočila.
"Sparrow!"
"Ehm… předtím… jsem ti omylem sbalil učebnici společně se svými," zamumlal Sparrow a natáhl k ní ruku s knihou.
"Díkybohu! Už jsem myslela, že jsem jí ztratila!" Potom se na něj usmála. "Díky, Sparrow,"
Sparrow se už otočil a chtěl odejít, když se ozvala Sunnyina nejlepší kamarádka a spolužačka, Megan. Měla nakrátko zastřižené světlé vlasy a tmavě hnědé oči.
"Torresi. Ty jsi vážně založil skupinu s Bennetem, Morganem, Ramirezem a Brook?"
Ti, co jí slyšeli, ztichli. Byla první, která měla odvahu se ho na to zeptat přímo a bez spekulací. Sparrow se znovu otočil k hloučku prvaček.
"Jo," přikývl.
"Cool!" zajíkla se o řadu dál sedící hnědovláska. "To je fakt naprosto cool!"
Sparrow se jen skromně zasmál.
Najednou se ozval hvizd píšťalky. Sparrow rychle seběhl z tribuny a zamířil k ostatním z DOOMu. Neušlo mu, jak se uculují.
"Co je?" zeptal se, když si znovu sedl na své místo.
"To bychom se měli ptát spíš my, nemyslíš?" zazubil se Bennet.
Sparrowovi okamžitě došlo, na co myslí. "Sejmul jsem jí, když jsem šel na francouzštinu! Nemůžu za to!"
"Ale jak ho to rychle napadlo, co?" zasmála se Brook, ale potom se musela točit k hřišti, protože na trávník vyběhli dvě tlupy roztleskávaček a dva maskoti. Nelsonský mýval a Elmerský sokol. A potom vyrazily ze šaten dva týmy. Elmerští měly tmavě modré dresy s bílými čísly a jmény hráčů, Nelsonský tým byl v zelenožluté.
V příštím okamžiku se přes hřiště ozval uširvoucí skřípavý zvuk. Zkouška mikrofonu dnešního moderátora, třeťáka Ala Betannyho.
"A už je to tady. Dlouho očekávaný zápas Nelsonské střední a Elmerova střední se střetnou při postupu do osmifinále! Tak… ať zápas započne!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maki Maki | Web | 25. března 2011 v 9:30 | Reagovat

ježíši já jsem se do doomu tak nějak zamilovala xD kník těším těším na další díl xDDD

2 Envy Envy | 25. března 2011 v 19:06 | Reagovat

Právě jsem přečetla všechny kapitoly DOOMu na téměř jeden nádech, a už se nemůžu dočkat pokračování.

3 Alcielle Alcielle | 26. března 2011 v 14:28 | Reagovat

Oho...já už chci zase pokračování! Proč prostě po přečtení každé kapitoly člověk nemá dost? Grr...je to dobré, moc dobré, dokonce výborné! Vážně...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama