DOOM - Kapitola 5.: Kathryn, Sheela, Wood, Tiger a Casio

3. března 2011 v 15:02 | Dyamirity |  DOOM
Hooray! Tady je Dyx! Od poslední kapitoly SHI-teamu nic nepřibylo, takže to musím napravit. Nějak mi poslední dobou upadá návštěvnost. Musím to zase zlepšit =D
Ještě než se pustíte do čtením chtěla bych upozornit, že ten improvizovaný text refrénu Pracovního názvu
pochází od mé senpai Hatey, takže jí opět děkuju. Mám pocit, že se tady o ní nezmiˇuju jinak, než když jí děkuju =D
Ale neprotahujme to, tady to máme.

Druhý den se Sparrow probudil už v osm. Včera se domluvily, že přijdou prostě až budou moct. Sparrow se pomalu došoural do koupelny a shrnul Janiciny věci do vany. Z ní vytáhl vlastní kartáček a tubu pasty.
Kdy po chvíli scházel dolů na snídani, Janice už tam zase seděla. Sparrow měl podezření, že vstává vždy o pět minut před ním.
"Čau, Janice," pozdravil jí. "Hodilas by mě dneska zase k Morganovi?"
Janice vzhlédla od komiksu v novinách.
"Ránko, Sparrowe. Ale klidně. Jsem přece hodná starší sestra," usmála se. "Mimochodem, netrávíte spolu nějak moc času, vy… DOOMáci,"
"Jsme kapela. Hudební rodina," pokrčil Sparrow rameny a došel ke kuchyňské lince. Nalil si z konvice čaj a několikrát si pořádně loknul.
"Takže rodina, hm?" zazubila se Janice.
"Tak pohni, ať neprošvihneš rodinné setkání,"
Vezl s sebou jak Sanderse, tak Kathryn. Navíc v kufru měl stojan na kytary na kterém se včera domluvil s Bennetem, několik kabelů, zesilovač a mixážní pult. Bennet sám už u Morgana byl, když přijel. Ležel na modré pohovce, která stála na příjezdové cestě a vypadal, že spí. Kousek od něj stála bedna repráku na které ležely dva zesilovače.
"Vstávačka, Bennete!" šťouchl do něj koncem kytary sotva vylezl z auta. Janice mu ještě pomohla vyložit z kufru stojan na kytary a pult.
"No, Dave! Předseda školní rady a spí, když má pracovat!"
"Tobě taky dobré ráno, Janice," mávl na ní, aniž by otevřel oči. Když nastartovala a odjela, posadil se a uvolnil tak Sparrowovi místo na sezení. Ten si opřel kytary vedle Bennetovi Sheely a stojan postavil za gauč.
"Morgan ještě spí. Odmítá vylízt z postele. Jeho milost zřejmě po včerejší erupci zase na pár let zmizí a zůstane nám tady zase starý Morgan," odfrkl si Bennet.
"To tu budeme trčet až do dvanácti?" zasmál se Sparrow.
Bennet jen pokrčil rameny.
Netrvalo ani dvacet minut a přijel i Ramirez. Jel podstatně opatrněji než obvykle, protože přes rameno měl pověšenou svojí baskytaru Wooda. Když zaparkoval kousek od nich a slezl z motorky, složil baskytaru vedle jejich nástrojů.
"Naše princátko ještě spí?" povytáhl obočí, sotva si sundal helmu.
Bennet přikývl a zívl.
Ramirez si odfrkl a rozvalil se na trávu před dům. "Volals mu?" zeptal se. Černovlasý kytarista přikývl.
"Takže nezbývá nic jiného než čekat,"
Za dalších deset minut přijela dodávka. Ze dveří spolujezdce vyskočila Brook a protáhla se.
"Ránko," mávla na ostatní a přešla k zadním dveřím nákladního prostoru. "Který z vás si dobrovolně přivodí kýlu," povytáhla obočí a prudkým pohybem dveře otevřela. Z auta mezitím vylezl i její bratr Jackson. Vypadal utahaně.
"Já jsem si jí uhnal, už když jsem to nakládal," zamumlal a protáhl se.
V autě stála souprava bicích. Ve škole měli klasické bicí tmavě rudé barvy s bílou blánou. Tyhle byli jantarově žlutě oranžové se vzorem tygřích pruhů a blány měla bílé až na černou u bicáku.
"Mám pocit, že mi upadnou záda," zamumlal Jackson a opřel se o auto. "Pořád nechápu, proč si moje malá, křehká sestřička nevybrala třeba flétnu nebo housle. Ty by se mnohem líp převážely,"
Brook se zašklebila. "Mohl to být klavír,"


I přes údajnou bolest zad jim pomohl Jackson bicí složit na příjezdovou cestu. Potom už ale kvapně nasedl do auta, rozloučil se a odjel, aby po něm náhodou nechtěli ještě nějakou práci.
Zřejmě při tom ztropili dost hluku, protože z domu vyšla paní Morganová zahalená v županu.
"Dobré ráno, paní Morganová," pozdravili sborem. Ta si jen prohrábla zcuchané vlasy.
"Omlouvám se za Mika. Už se konečně vyhrabal z postele. Ale nesmíte mu to mít za zlé…"
Z kapsy županu vytáhla klíč a odemkla garáž. Ramirez vstal a pomohl jí vytáhnout roletu. A pak zůstal zaraženě stát. Ostatní se zvedli z pohovky, aby se taky podívali.
Garáž zářila bílým nátěrem, který včera tak dlouho malovali. Na stěně hned naproti vratům však zářil černý nápis. Morgan ho zřejmě dělal až do noci. Táhl se skoro přes celou zeď pod okny, které byli vysoko nad zemí. I tak bylo v garáži překvapivě světlo a vzdušno. Okýnka byla asi větší než u jiných garáží, protože tam nevládlo klasické přítmí. Všechna byla navíc zotvíraná, aby vyvanul zápach barvy.
V pravém rohu u písmena M stály klávesy značky Casio, po levé straně kousek od schůdků stála slíbená televize. Hned vedle vstupních vrat stála teď navíc knihovna s několika archy not. Jeden byl nadepsán Moje songy.
"Morga… Mike taky píše písničky?" zeptal se překvapeně Sparrow.
"Nikdy by to nepřiznal, ale hudbu opravdu miluje. Jeho otec si myslí, že hudba je… nebo spíš není vhodný koníček pro jeho syna," povzdechla si paní Morganová.
Najednou se otevřely dveře do domu a po schůdcích sešel k ostatním. Byl rozcuchaný a vypadal, že by nejradši ještě spal.
"Čau," pozdravil ostatní.
"Dobré ráno, Šípková Růženko," zasmál se Bennet, "Pěkná práce,"
"Jdu se aspoň umejt. Zatím sem můžete natahat ty věci," zamumlal Morgan a zamířil znovu do domu. Jeho matka zašla za ním.
"Milej," poznamenala Brook a zamířila ke svým bicím. "Pojď mi pomoct Ramirezi,"
Zatímco Brook a Ramirez stěhovali bicí, Sparrow pomáhal Bennetovi z gaučem. Několikrát si ho pustil na nohu, ale nakonec to přece jen zvládl. Zapojily mixážní pult, zesilovače a multiefekt. Ještě přenesli stojan a kytary a měli hotovo.
"Nádhera!" zasmál se Bennet a znovu padl do gauče, který teď stál před televizí. Znovu se otevřely dveře do domu a objevil se Morgan. Už vypadal víc jako… Morgan. Vlasy měl hladce učesané, na sobě světle modrou košili a černé džíny.
"Vypadá to dobře, že jo?"
"Tvoje oblečení nebo zkušebna?" zeptala se Brook.
"Obojí,"
Sparrow nechtěl poslouchat jejich hádku. Místo toho vzal do rukou Kathryn a brnknul do stran. Garáž měla překvapivě dobrou akustiku.
"Zkusíme si to," zavelel. Ostatní bez protestů zasedli, popřípadě vzali do rukou svoje nástroje. Brook si vytáhla paličky zpoza pásku a vzala jeden ze stojanů, které stály v koutě. Vložila do něj noty a postavila si ho před bicí. Morgan si noty postavil do stojanu u kláves, Ramirez si pult postavil kousek od vrat. Sparrow a Bennet znali písničku nazpaměť. Sparrow si odkašlal a mávl na Brook a Morgana.
"Run no way,
Nowhere's here,
You can't see it,
When you're near,
Clouds appear
In your head,
Follow path,
Kill the death.

Come with us
Through the rain
Come and pass
Through pain again
Win the fight
See the light
And defeat
Immortal night!"

Když před nikým nehráli, Sparrowa přešel ten pocit potřeby jít se okamžitě vyzvracet. Mohl se líp soustředit na hru. Bylo slyšet, že to může být lepší. Navíc mu tam něco chybělo. Všiml si toho už minule, ale nechtěl to říkat. Byl to fakt, který plánoval při skládání písničky, ale od kterého se při vypisování letáku odklonil. Teď když měl skvělou hudbu, chtěl i tuhle maličkost.
Věděl, že tady nemá cenu chodit okolo horké kaše.
"Chci tam druhej hlas," řekl prostě když skončili. Všichni se zarazili.
"Se mnou nepočítejte," zavrtěl hlavou Bennet. "Dobrovolně se přiznávám, že zpívání není moje silná stránka. Zním podobně jako Bill z Tokio Hotel,"
Brook se přidala. "Já taky nezpívám,"
Ramirez a Morgan podezřele mlčeli. "Řekla bych, že naši blonďatí přátelé k tomu mají, co říct," zasmála se.
Morgan však zvedl v obraně ruce. "Já zpívám, ale jen sám pro sebe. Když píšu, abych slyšel, jak to zní. Mě nikdo zpívat neuslyší!"
Všichni se otočili na Ramireze. Když ten viděl, jak se ostatní z druhého hlasu vyvlékli, naprázdno polkl. Jasný znak toho, že k tomuto tématu opravdu MÁ, co říct.
"Ramirééézi! Ty umíš zpívat!" protáhla se smíchem Brook a opřela se o zeď za sebou.
"Morgane, prosím, řekni mi, že tahle zeď ještě nebyla úplně uschlá," zamumlal Ramirez.
"Promiň, ale schlo to vážně rychle," pokrčil rameny Morgan.
Ramirez se na ně zle podíval. Potom si odfrkl. "Dobře. Zazpívám. Ale až po zápase,"
Sparrow se zarazil. "Jaký zápas?"
"Chodíš do stejné školy jako my, Sparrowe? Přece čtvrteční zápas s Elmerovou střední. Náš tým hraje o postup do osmifinále," řekl Bennet, "Když vyhrajeme, budeme mezi nejlepšími šestnácti,"
"Ahá," Sparrow si matně vzpomínal, že o tom už od někoho slyšel.
"Máme celkem vysoké šance," pokračoval Bennet.
Ramirez si povzdychl. Zřejmě jenom pomyšlení na zápas ho rozhodilo. Prohrábl si vlasy. "Chtěl jsem se zeptat, jestli půjdete. Pochybuju že byste tam jinak šli,"
Bennet zavrtěl hlavou. "Já tam musím každopádně. Nebo někoho podplatit, aby mi to přesně popsal. Jako předseda školní rady musím mít o takovýchhle věcech přehled,"
"Ty podplácíš studenty, aby ti popisovali fotbalové zápasy?" zajímala se Brook.
"K tomuhle se vyjadřovat nebudu, slečno žurnalistko," vztyčil výstražně ukazováček.
"Takže nám předvedeš svoje zpěvácké schopnosti, když přijdem na zápas?" zeptal se nejistě Sparrow.
Ramirez se zasmál. "Škola je jako džungle. Pokud chceš založit nové stádo, musíš dát ostatním jasně najevo, že to myslíš vážně. Teď bude nejdůležitější ostatním dokázat, že DOOM nebereme jenom jako záležitost na týden, Sparrowe. Takže… přijdete?"
"Ale jó!"
Morgan vyšel zpoza kláves.
"Uvědomujete si, že tímhle začíná něco úplně nového? Tohle vážně nebude na týden. DOOM může mít budoucnost. Asi trochu zatřeseme školou. Jenom za ten jeden týden jsme dost šokovali,"
"Takže?"
Natáhl ruku před sebe. Sparrow to gesto okamžitě poznal. Používalo se všude. Spojené ruce vyhozené nad hlavu.
Bennet se přidal jako druhý. Ramirez třetí. Brook se vysoukala zpoza bicích a přidala svou ruku na ostatní. Sparrow se díval čtyři studenty donedávna naprosto mimo jeho dosah. Čtyři naprosto nové přátelé, jestli by tomu mohl tak říkat.
Natáhl ruku a položil jí na ostatní. Potom jí zatnul v pěst a jakoby ruce rozklepl. Pět rukou vyletělo vzhůru.
"DOOM!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám "deníkové" články?

Ano
Ne
Čtu jen komix

Komentáře

1 Scratch~ Scratch~ | Web | 3. března 2011 v 18:35 | Reagovat

Úžasná kapitola ♥ těšim se na další :D

2 Alcielle Alcielle | 5. března 2011 v 12:25 | Reagovat

Oho, tak náš fotbalista zazpívá! Oho...*ďábelský úsměv* už se těším! Nemůžu se toho dočkat. Jako dítě nové zmrzliny XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama