Březen 2011

Pod maskou kyberjména

31. března 2011 v 20:00 | Dyamirity
~Mňáu, mé jméno je Miruška. Míry: 90, 60, 90. Barva očí: zelená. Barva vlasů: Černá. Barva plnovousu: Hnědá.~
(Avatar. Ale jak moc jsme si s Dyamirity podobné?)
Kyberjméno. Jak sladká to věc, však to všichni známe. Na internetu je přece jedno, jestli máte přes zuby nataženou železnici, máte vadu řeči a nějaký ten beďar jde na fotkách, které odešlete svým iKamarádům, vždycky vyretušovat v Photoshopu.
Je to jako maska. Je jedno, jestli jste hubení nebo tlustí, můžete si stvořit svou vlastní identitu a nikdy nikdo nezjistí, kdo ve skutečnosti jste, pokud to nebudete chtít.
Jak daleko to necháte dojít?
Je možné, že se to časem rozvine v jakousi formu podivné schizofrenii. Budete přesně rozlišovat, co děláte vy a vaše alter ego, za nějž se skrýváte na intenrnetu?
A jakou máte jistotu, že ten s kterým se seznamujete není jen výplodem čísi infantilní fantazie?

Kapitola 36. : Hra (Část první - Kočičí oči)

27. března 2011 v 18:29 | Dyamirity |  Kapitola 36.
Čauky, mňauky, tady je Dyamirity a další SHI-team. Tentokrát trochu později, než je obvyklé, ale byla tu babička a znáte to. Lidi nad 50 nechápou, že můžete být na počítači a přito je vnímat.
Každopádně, tohle je poslední kapitola devátého volume a jedna z mých nejoblíbenějších, taky proto, že se objevuje Ritsu. Původně byla tahle kapitola zamýšlená jako strašidelná a ponurá, ale smysl pro humor přemohl smysl pro horor. Chjo... ale pokus tam byl. I Kakoichi měl být po téhle kapitole psychopat a nějak se to nevyvedlo.
No, nebudu to protahovat, tady to je, enjoy it.



Šachovnici už nikdy více... A zvlášť ne s perspektivou.

Yaoi šuplíček - Díl 1. - Zapovězený seznam

26. března 2011 v 14:06 | Dyamirity |  Yaoi
A je tu první díl šuplíčku, napoprvé takzvaný:

ZAPOVĚZENÝ SEZNAM

Pokud nevíte, co si pod tím představit, je to zhruba takhle: na tyto předměty se už nikdy nebudete moct podívat jako dřív. Také je nesmíte mít moc v oblibě, protože potom už je v oblibě mít nebudete. Alespoň ne tolik. Na tomto seznamu se podílely hlavně yaoi sestřičky Alcielle, Scratch~ a Maki. Inspirace též pochází z Yaoi magazínu. Doufám, že mě Nagat nezlynčuje, jestli tohle najde =D
A tady to je. Zapovězený seznam!

Jídlo a spol.:
-kukuřice
-párek v rohlíku
-sladkosti (jmenovitě pak lízátka, dortíky a Makiina oblíená šlehačka)
-ledové kostky
-zmrzlina

Yaoi šuplíček - Úvod

25. března 2011 v 19:35 | Dyamirity |  Yaoi
~Úvooood...~



Každá yaoistka by mohla vyprávět.
O čem?
No, jak je složité být yaoistkou.
S čím vším se ve svém životě musí vypořádat, jak se smířit s vlastní zkažeností a jak to ututlat před rodiči.
Tohle bude... e... to... jak je to slovo... hm... tak se podívejme... seznam úskalí yaoistek... to ne... o čem přemýšlela asi každá yaoistka... ne... jak se stát yaoistkou.... hm... ne...
Stručně a jasně to bude megamix všeho, co by mohlo yaoistky zajímat, pobavit, různá fakta o yaoi i yaoistkách samotných, možná se tu objeví i nějaký díl s návodem, jak zyaoizovat (čupr slovo) kamarády, atakdál.
Ano, může to vyznít jako rádoby frajeření třináctileté yaoistky ujíždějící na shotaconu, ale chtěla bych upozornit, že už splňuji rating +15 a denně se hrabu ve spodinách yaoi vod, abych našla nějaké ty pokládky.
A co můžete čekat?
Zatím plánuju menší povídání o nebezpečí a nespolehlivosti ratingů, stejném nebezpečí doujinshi, nějaké ty yaoi lahůdky, popis postupného vývoje shounen-aiařek až k yaoistce a tak dál.
Pravděpodobně to bude hrozná slátanina, ale byla bych ráda, kdybyste si to třeba i užili.
Těšte se na první díl.

Dyamirity

DOOM - Kapitola 7. : Nelsonští mývali versus Elmerští sokoli

24. března 2011 v 20:25 | Dyamirity |  DOOM
A je tu další díl DOOMu. V tom shonu minulého týdne jsem si vůbec nevšimla, že jsem sem zapomněla DOOM dát. Takže tady to je. Poslední dobou shi-t nějak flákám. Dávám sem jen DOOM a SHI-team. Včera jsem tady měla jen pětatřicet lidí, takže budu muset zabrat!

Bylo to jako v blázinci. Po chodbách ječeli roztleskávačky, popřípadě šaškoval mývalí maskot, všichni studenti měli barvy školy, zelenou a zlatou. I profesoři se nemohli odpustit trochu toho školního ducha. Profesor Harris přišel na hodinu ve své obvyklé bílé, lehce pomuchlané košili, ale dnes měl navíc zelenožlutou šálu, i když venku bylo skoro dvacet stupňů.
Školní uniforma, která se normálně skládala z šedých kalhot nebo sukně, bílé košile, kravaty a předepsaných bot, se pro dnešek mohla obměnit. V mezích. (To ovšem neplatilo pro Brook, která si svojí školní uniformu upravila podle svého už dávno a několika dalších áček, kterým se nikdo neodvážil říct, aby tu školní uniformu zase vrátili do původního stavu.)
"Blázinec," poznamenal Sparrow a vyhnul se pruhovanému ocasu Mývala, který mu málem podrazil nohy. Brook pokrčila rameny. Na hlavě měla naražený zelený klobouk s černým páskem a stříbrnou sponou. Sparrowa napadlo, že už jí chybí jen taková ta cedulka s nápisem Press po straně. A nebo kotel zlata na konci duhy.
"Uvědomuješ si někdy, že jsi součástí tohohle blázince?" ozvalo se mu za zády. Sparrow i Brook se otočili. Za nimi stál Ramirez, bledý jako stěna.
"Páni, Ramirezi, vypadáš hrozně," podivila se Brook bezelstně.
"A ty vypadáš jako leprikón,"

Jaro je tú~ !

21. března 2011 v 19:04 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~První jarní den... je tu! Je krásně, sluníčko svítí, ptáčci štěbetají...~

Víte, někdy si říkám, jestli mi to Osud dělá naschvál. Pravděpodobně ano a moc dobře se tím baví. O čem mluvím? Že vstanu v půl sedmý, s kamarádkou dojdu do školy... a na prvních schodech si mě odchytí profesorka, co tam dělám, že mám být na olympiádě z češtiny. Takže jsem udělala čelem vzad a šupky dupky do Domu dětí a mládeže.
Abych to shrnula, po mluvnici a slohu na téma "Nemám nouzi o..." přišla ta klasická dvouhodinová čekačka, která je na každé olympiádě. Tentokrát jsem tam ovšem byla sama bez Hate, s kterou bychom tam mohly obdivovat ten nádherný výhled skrz mléčnou vytráž okna. Takže jsem se tam přes hodinu kroutila na židli, záda mě bolela a četla jsem si Sherlocka Holmese na mobilu.
Nakonec přišlo vyhodnocení.
Dyamirity první místo, jakéto překvapení.
Nejlepší bylo, že učitel é holky, co byla třetí prý: "Tak my se hned začneme připravovat na kraj..." A já si jen pomyslela, hm, příprava, to nezní vůbec špatně. Oni si to ve škole zkouší dva měsíce předem a já si tam nakráčím jen tak z fleku, protože se mi nechce do školy =D
Do té jsem se jen tak mimochodem nevrátila, takže ve dvanáct už jsem byla doma, zatímco spolužáci seděli ve škole až do čtyř =D
A teď k nadpisu. Dnes je první jarní den a nevím, jak u vás, ale tady to bylo znát! Miluju jaro! Můžu bruslit a nemusím si před tím odhrnout cestu rolbou!
Vím, že jsem vám ještě něco chtěla sdělit, ale nejsem si schopná vzpomenout co....
Jo, už vím!
Konečně mám zaplacený animefest! Takže mě tam naši buď pustí, nebo mi proplatí ty čtyři kila =D Teď už jen přemluvit Giřinu mámu, aby jí pustila se mnou a pak hurá mezi otaku!

Dyamirity~

Kapitola 35. : Stuha a řetěz 2

20. března 2011 v 13:59 | Dyamirity |  Kapitola 35.
Hahá! Stihla jsem to v neděli! Jsem dobrá! PŘEŽILA JSEM VČEREJŠÍ HLÍDÁNÍ (SICE STĚŽÍ, ALE PŘECE..) a teď už zase sedím doma, cpu se jablkovými želé bonbony a týden budu mít volný byt! No, ale teď k SHI-teamu. V téhle kapitole se... vlastně skoro nic nestane. Skoro. Až na Úplné spoutání (ne, yaoistky, není to žádná bondáž!) a zase trošku špičkování =D
Ale to je jedno, jdeme na to. Enjoy it.
Mimochodem, všimli jste si v minulé kapitole vybarvování a tlustých rámečků? Pokouším se teď, aby to celé vypadalo profesionálněji =D


Dyamirity au-pair...

19. března 2011 v 22:04 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Bože, to zní jako název nějaké stupidní harlekýnky...~

Víte, teď právě jsem ve věku, kdy nesnáším děti. Zvlášť ty strašně aktivní okolo čtyř let. A hádejte co?
Hlídám sestřenku...
které jsou čtyři roky...
a miluje Hannah Montana...
a je sobota večer...
Chjo.
Ne, že bych jí neměla ráda, to ne, ale... když se po vás někdo už druhou hodinu sápe, oslovuje vás "čarodejnice", hraje si na psa, nebo chce hrát pexeso, máte ho plný kecky, popřípadě jiné boty.
Víte, mám teď týden volný byt a hned první den jsem byla povolána k babičce jako au-pair pro svojí sestřenici. Babička se šla bavit se svým novým "kamarádem". A já to takhle vyžeru...
Chjo... ještě, že babička má noťas a já si celou dobu můžu stěžovat Hate.
Asi jí ze mně praskne hlava, ale aspoň to přežiju.
....
O pět hodin hlídání později...
(*sedí za notebookem, kruhy pod očima jako pandy*)
Už. Nikdy. Víc.
To dítě je ďábel. Pořád po mně něco chtěla, hrát si a tak... ale to by se dalo snést, jenomže ty její hry většinou zahrnovali mě na podlaze.
Chci vás varovat, NIKDY, ale NIKDY nepřikyvujte, když vás někdo žádá o hlídání dětí...
A to dítě šlo konečně spát. A já žiju, jak podotkla Hate.
No, koukám, že jsem zplodila vysoce inteligentní článek, ale já na nic jiného teď nemám sílu.
Promiňte.
Zítra bude SHI-team, jak je zvykem.

Dyamirity
Naživu!


Kapitola 34.: Watch out!

16. března 2011 v 12:53 | Dyamirity |  Kapitola 34.
Ano a je to tu. I přes obtíže v podobě neustále padajícího PhotoFiltru jsem ho dokončila. Abych vám vynahradila ty tři dny čekání, dala jsem si na téhle kapitole záležet. Sice jsem si úplně ohryzala okraj stolu, jaký jsem měla nervy z toho blbýho PF, ale je to. Snad se bude kapitola líbit. Příští bude včas, slibuju.
Enjoy it.

Omluva no. 2

15. března 2011 v 21:28 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Ano, jak jste si vimli, nová kapitola tu ještě není. A to z jediného důvodu. Zbláznil se mi počítač. Nejdív mi nešlo skenovat, potom mi pořád padal PhotoFiltr a nakonec mi nešel hotový SHI-team poslat. No fakt, když se něco může pokazit, pokazí se to.
Takže až zítra. Tři dny jsem pořádně nespala, protože jsem si dělala nerva, jestli stihnu tu kapitolu dodělat (STIHLA!!! JSEM DOBRÁ, JSEM NEJLEPŠÍ A JSEM... úplně mrtvá...) a taky protože jsme s želvou byly a stříhání zobáku, který jí přes zimu nějak narostl a tak jsem si ho maroda jednoho nastěhovala do pokoje. Nejdřív rachtal v krabici (terárko jsme mu totiž rozbili při stěhování), vždycky okolo sedmé hodiny ranní. Dnes pro změnu začal mlaskat, když si dával jahodu.
Ano, i želvy mohou mlaskat.
Ale nebudu se tady litovat.
Kapitola tedy bude až zítra, ale dnes vám sem dám chuťovku, která mi do mailu přišla asi před dvěma hodinama. Je to VYBARVENÝ ÚVODNÍ OBRÁZEK SHI-TEAMU!! Zaúkolovala jsem Giru a ona to stihla! Víte, když mě tak napadá, strašně využívám své kamarády. Budu s tím muset přestat. No, ale to je jedno. Tady to máte. Kochejte se.

Ano, vím, že Chidori vypadá trochu zrzavě a Shiramizu se směje moc jako hodná holka, ale je to prostě skvělý. Hele, taky vám to tak připomíná Bleach?
Hehe, no končeme.
Těšte se na tu kapitolu. Slibuju, že další už bude včas!
Dyamirity

Menší omluva...

13. března 2011 v 19:01 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Chtěla bych se vám omluvit, ale dneska SHI-team nebude. Dám ho sem až zítra a víte proč?
Protože jsem blázen.
Ano, blázen.
Úplný naprostý absolutní blázen.
Víte, normálně mi trvá asi dva týdny, než udělám jednu kapitolu SHI-teamu. A já se pokouším... ano pokouším a zatím se mi to daří, udělat jednu za DVA DNY! Ano, vidíte dobře, vážení za dva za*** dny!
A proč? Protože Selina, správkyně anime-manga.cz mi při jedné debatě o překladu nové mangy odpověděla na otázku týkající se vydávání vlastní mangy na anime-manze. A ona mi napsala, že to možné je a jestli něco mám, tak ať jí to pošlu a že ona mi to hned v pondělí nebo úterý zveřejní. Problém je v tom, že první kapitoly vypadají... ne zrovna slavně, pokud víte, co tím myslím... a pokud by někdo viděl, jak to začíná, už by to nečetl dál
Takže jsem se rozhodla první kapitoly překreslit a když u v tom budu, udělám znovu i ztracené druhé volume. No, ale problém je, že já se to dozvěděla v sobotu a pokud máte kalendář, jistě víte, že mezi sobotou a pondělím jsou jen dva dny.
No ano a jsme ui toho. Takže já teď narychlo předělávám první volume.
Už mě všechno bolí. Záda, oči, ruce... ale já to stihnu!
Držte mi palce a možná se už příští týden budete moct na SHI-team podívat na anime-manga.cz!

Dyamirity

Néé, moře mi atakuje Japonsko!

12. března 2011 v 16:28 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~A teď minutu tichu za japonské pobřeží...~
(Jeden z nových obrázků do výšplechtových kapitol. Líbí se stínování?)
Na Japonsko dopadla další přírodní katastrofa. Tentokráte menší MEGA tsunami. Je zvláštní, že jedna z nejvyspělejších zemí leží zrovna uprostřed ohnivého prstence, což znamená, že tsunami, zemětřesení, popřípadě jiná postvulkanická činnost je tam na denním pořádku. Člověk by čekal, že technologie tam po neustálém opravování poničených měst úplně deklamuje. Ale nestalo se. Japonci jsou vážně úžasní.
No, ale teď trochu veseleji. I přes své zranění jsem ve čtvrtek byla po týdnu zase na bruslích. Absťák už se mi vystupňoval, takže jsem to nevydržela. Bolelo to jako sviň, ale bruslení je bruslení.
Dneska jsem poprvé asi po roce zase spadla, kvůli muškám a nějaké dylině v autě, která zřejmě řidičák získala jen náhodou. Rozškubla jsem si vestu (buhůůů, tu s tím kožešinovým límcem), ale jinak jsem celkem v pořádku, až na sedřený loket.
Taky už jste někdy vyhrožovali, že podpálíte školu? Myslím, že jsem jedna z mála, kterým se to skoro povedlo. Nebudu to rozpitvávat, ale jen řeknu, že v celé scéně jsem figurovala já, zapalovač a několik kilo papíru v kreslírně našeho gymplu. Jen na okraj, škola neshořela, ale mohli by mi říkat Pyromanka Dyamirity.
K tomu bych snad dodala jen to, že před touhle... ehm... pyromanskou epizodou jsem byla naším třídním pověřená, abych se postarala o... jak to říct... editaci? naší chystané třídní knihy. Zase si to moc vyfantazíroval, takže podle popisu to vypadalo jěko něco mezi knížkou, omalovánkami, večerními šaty a perníkovou chaloupkou.
Chjo...
Den ode dne se víc a víc těším na animefest. Jupíí! Nejenomže to je akce, na kterou by každý český otaku měl zavítat, ale ještě se uvidím (snad) se Scratch a Maki a možná i nějakýma dalšíma lidma. Teď momentálně zjišťuju dopravu. Pokud jste z okolí Žatce, Loun nebo Mostu, přidejte se =D
Já se fakt těším
Už jen zjistit, jak se nakupuje přes eBay. Nevíte, jak se tam registrovat? Kdyžtak se ozvěte =D

Dyamirity~

DOOM - Kapitola 6.: Fotbáál!

11. března 2011 v 17:22 | Dyamirity |  DOOM
To je mi ale nemilé. Včera jsem jaksi zapomněla na DOOM. Moc se omlouvám. Měla jsem toho večer dost. Dost hodně. Ale každopádně, jsem tu a také nová kapitola. Ať se líbí.

Nelsonova střední fotbalem žila. Byly tři dny před zápasem a celá škola už nemluvila skoro o ničem jiném. Osmifinále. Elmerova střední byla navíc už dlouho rivalem Nelsonky.
Chodbami začal procházet Nelsonský maskot, obří mýval v zeleném dresu. Navíc kdekoliv se mihl nějaký člen týmu, míhali se kolem něj roztleskávačky.
"Trochu mi připomínají můry okolo lampy. Krouží dokola a dokola…" poznamenala kysele Brook, když se Sparrowem procházeli okolo Booche Bakera, jednoho z útočníků, okolo kterého poskakovalo několik roztleskávaček v krátkých sukních a tričkách, odhalujících břicho, zelenobílé barvy.
"Když se na to díváš takhle… máš docela pravdu," pokrčil rameny Sparrow.
On a Brook spolu chodili do třídy, do prváku. Ramirez a Morgan navštěvovali druhák, Bennet zase chodil do třeťáku. Sparrow dodnes nechápal, jak prvačka může vést školní noviny a druhák zase školní tým, na kterém závisela skoro celá politika školy.

Kapitola 33. : Až příliš blízko

6. března 2011 v 13:11 | Dyamirity |  Kapitola 33.
Až příliš blízko. Já blázinci, sestra masovému hrobu a Shiramizu s Chidorim hadímu chřtánu. Ty první dvě proto, že je krásně, svítí sluníčko, ale já kvůli noze nemůžu na brusle a Fuchs (která naštěstí brzy zase jede zpátky do Zlína) mi to tady škodolibě předhazuje.
Včera jsem sem dala pětistránkový minikomiks na téma týdne, kde můžete vidět současnou kresbu, na kterou se můžete těšit. Teď tady bude zatím jen ta půl roku stará, ale stejně by se vám mohla líbit. Myslím, že některé scény v téhle kapitole stojí za to. Třeba scéna s "Kuma-chanem" =D No, každopádně, enjoy it.

Tuhle stránku nebudu vysvětlovat. Má vás jen trochu navnadit na další díly... =D


Komix na téma Zráta iluzí

5. března 2011 v 21:20 | Dyamirity |  SHI-team zajímavosti
Ano, je to tak, rozhodla jsem se udělat komix na téma týdne. Dělám ho od tří a mám ho plný zuby. Ale je hotový a je tu. Malá úvaha s jedním z hrdinů SHI-teamu. Tenhle komix není vyčištěný, protože mi vypršela záruční lhůza u PhotoFiltru a neměla jsem sílu stahovat jinou verzi. Snad se bude líbit... =D






komentáře ocením. Všechno je má práce. Snad se líbilo.
Dyamirity~

Pajdám, pajdáš, pajdáme...

5. března 2011 v 10:43 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Proč mám pocit, že podobný naspis, jen s jiným slovesem, už tady někde mám...?~
(Musím si konečně z nových SHI-teamů vybrat několik dalších obrázků do výšplechtových článků. Už tady byly omílány moc dlouho...)
Poslední dobou to tady flákám... tedy.... poslední týden. Proto tenhle výšplechtový článek bude možná trochu delší. Trochu víc. ale vezměme to od začátku.
Jsem invalita. Na férovku, jsem invalida. Postrádám totiž polovinu pravého palce na noze. Byla jsem totiž u doktora a byl tam nějaký problém. A doktora nenapadlo nic jiného, než ten problém odstranit i s většinou mého palce. Takže teď tak měsíc nebudu moct bruslit, chodím jako kachna a jediné boty, které můžu obout, abych nebrečela bolestí, jsou kroksy. Růžové. Uvědomujete si, co to znamená? RŮŽOVÉ kroksy! Já, která růžovou pohrdám. Taky si kvůli tomu ze mě dělají Hate a Gira legraci.
Ještě větší legraci jsem si však užila, když jsem šla na koncert s Quatrem, též v růžových kroksech. Černé společenské kalhoty, bílá halenka, klobouk a... růžové plastové pantofle. No nádhera!
Ale nejvíc mě irituje to počasí..... je přesně takové počasí na brusle a já musím dřepět doma.
...
Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době jsem se zase dala do sledování anime. S naším starým počítačem to vůbec nešlo a jediné, co jsem měla sílu potrhaně sledovat byla nějaká yaoi videa. Ale teď jsem konečně začala sledovat nové, neokoukané anime, na které budu brzy psát recenzi. Díky Daarkrai, konečně jsem se rozhodla podívat na Durararu!! ...a si jsem se zamilovala. Ví se o tom rozepíšu v recenzi.
O co bych se podělila dále... možná, že po další dlouhé době jsem zase začala psát novou povídku. Zatím nevím, o čem pořádně bude, ale začala jsem včera a mám zatím čtyři normostrany.
...
V SHI-teamu, respektive díle 13, jsem se rozhodla podupat důveru čtenářů v mou předvídatelnost. Hodlám trochu změnit styl celého SHI-teamu. Nebude to takové klišé a trošku poupravím i charaktery. Ale to vy se nedozvíte dříve než za čtyři měsíce, kdy to bude vycházet i zde.
Trochu se bojím, co bude, až doženu skeny hotový SHI-team. Pak budou nové díly vycházet třeba jednou na čtrnáct dní, možná i déle. Ale snad čtenáři vydrží.
Přemýšlím, že překreslím první dvě volumata a pokusím se nějak SHI-team přidat na anime-mangu.cz, pro kterou překládám dvě mangy, Koisuro a Cat street. Je tam nějaká amatérská manga, která se jmenuje nějak Akamasukutra... nebo tak nějak a je to splácanina Bleache a Naruta. tak jsem si říkala, že bych to mohla taky zkusit.
Už tu zase kecám o pitomostech.
Budu končit.
Čauky.
Dy~

Poznámky k VIII. volume

5. března 2011 v 10:17 | Dyamirity |  Poznámky VIII.
Zase jsem zapomněla... heheh... nemohl by mi někdo příště připomenout, že sem nesmím dát zapomenout ty zatracené poznámky? =D


Tadá... nevím proč, ale tady se mi Takibi moc nepovedl. Vypadá moc jako Chidori. Ale má ultrafrajerskou bundičku a to to trochu vyvažuje =D Nevím proč, ale osmička je taková.... nanicovatá. Devítka, která přijde teď už je zase o něco lepší.
Pokud patříte mezi bystřejší čtenáře, můžete si všimnout, že se v poznámkách zmiňuju o shi-tu samotném. Jelikož tohle bylo psané někdy na konci července, na začátku srpna, myslím, že jsem tady s tím pěkně hnula =D
Některé věci mě na osmičce strašně štvou. Třeba jedna stránka, kde se mi Chidori nepovedl ani na jednom obrázku. Nebo jeden Aiiro, kterej vaří, ale má blbě nakreslený hůlky... nebo to křivý oko na úvodním obrázku 32. kapitoly... no, je tam toho dost. Ale devítka by se vám mohla líbit.
No, nebudu to tady protahovat, dám se asi do skenování... takže další kapitolu očekávejte dneska, možná zítra. Podle nálady. Těšte se =D
Dyamirity
P.S. - Asi sem začnu dávat popisy jednotlivých postav společně s jejich nejlepšími scénami. Co vy na to?

DOOM - Kapitola 5.: Kathryn, Sheela, Wood, Tiger a Casio

3. března 2011 v 15:02 | Dyamirity |  DOOM
Hooray! Tady je Dyx! Od poslední kapitoly SHI-teamu nic nepřibylo, takže to musím napravit. Nějak mi poslední dobou upadá návštěvnost. Musím to zase zlepšit =D
Ještě než se pustíte do čtením chtěla bych upozornit, že ten improvizovaný text refrénu Pracovního názvu
pochází od mé senpai Hatey, takže jí opět děkuju. Mám pocit, že se tady o ní nezmiˇuju jinak, než když jí děkuju =D
Ale neprotahujme to, tady to máme.

Druhý den se Sparrow probudil už v osm. Včera se domluvily, že přijdou prostě až budou moct. Sparrow se pomalu došoural do koupelny a shrnul Janiciny věci do vany. Z ní vytáhl vlastní kartáček a tubu pasty.
Kdy po chvíli scházel dolů na snídani, Janice už tam zase seděla. Sparrow měl podezření, že vstává vždy o pět minut před ním.
"Čau, Janice," pozdravil jí. "Hodilas by mě dneska zase k Morganovi?"
Janice vzhlédla od komiksu v novinách.
"Ránko, Sparrowe. Ale klidně. Jsem přece hodná starší sestra," usmála se. "Mimochodem, netrávíte spolu nějak moc času, vy… DOOMáci,"
"Jsme kapela. Hudební rodina," pokrčil Sparrow rameny a došel ke kuchyňské lince. Nalil si z konvice čaj a několikrát si pořádně loknul.
"Takže rodina, hm?" zazubila se Janice.
"Tak pohni, ať neprošvihneš rodinné setkání,"
Vezl s sebou jak Sanderse, tak Kathryn. Navíc v kufru měl stojan na kytary na kterém se včera domluvil s Bennetem, několik kabelů, zesilovač a mixážní pult. Bennet sám už u Morgana byl, když přijel. Ležel na modré pohovce, která stála na příjezdové cestě a vypadal, že spí. Kousek od něj stála bedna repráku na které ležely dva zesilovače.
"Vstávačka, Bennete!" šťouchl do něj koncem kytary sotva vylezl z auta. Janice mu ještě pomohla vyložit z kufru stojan na kytary a pult.
"No, Dave! Předseda školní rady a spí, když má pracovat!"
"Tobě taky dobré ráno, Janice," mávl na ní, aniž by otevřel oči. Když nastartovala a odjela, posadil se a uvolnil tak Sparrowovi místo na sezení. Ten si opřel kytary vedle Bennetovi Sheely a stojan postavil za gauč.
"Morgan ještě spí. Odmítá vylízt z postele. Jeho milost zřejmě po včerejší erupci zase na pár let zmizí a zůstane nám tady zase starý Morgan," odfrkl si Bennet.
"To tu budeme trčet až do dvanácti?" zasmál se Sparrow.
Bennet jen pokrčil rameny.
Netrvalo ani dvacet minut a přijel i Ramirez. Jel podstatně opatrněji než obvykle, protože přes rameno měl pověšenou svojí baskytaru Wooda. Když zaparkoval kousek od nich a slezl z motorky, složil baskytaru vedle jejich nástrojů.
"Naše princátko ještě spí?" povytáhl obočí, sotva si sundal helmu.
Bennet přikývl a zívl.
Ramirez si odfrkl a rozvalil se na trávu před dům. "Volals mu?" zeptal se. Černovlasý kytarista přikývl.
"Takže nezbývá nic jiného než čekat,"
Za dalších deset minut přijela dodávka. Ze dveří spolujezdce vyskočila Brook a protáhla se.
"Ránko," mávla na ostatní a přešla k zadním dveřím nákladního prostoru. "Který z vás si dobrovolně přivodí kýlu," povytáhla obočí a prudkým pohybem dveře otevřela. Z auta mezitím vylezl i její bratr Jackson. Vypadal utahaně.
"Já jsem si jí uhnal, už když jsem to nakládal," zamumlal a protáhl se.
V autě stála souprava bicích. Ve škole měli klasické bicí tmavě rudé barvy s bílou blánou. Tyhle byli jantarově žlutě oranžové se vzorem tygřích pruhů a blány měla bílé až na černou u bicáku.
"Mám pocit, že mi upadnou záda," zamumlal Jackson a opřel se o auto. "Pořád nechápu, proč si moje malá, křehká sestřička nevybrala třeba flétnu nebo housle. Ty by se mnohem líp převážely,"
Brook se zašklebila. "Mohl to být klavír,"