DOOM - Kapitola 4.: Zkušebna

24. února 2011 v 18:46 | Dyamirity |  DOOM
Holahej, nová kapitola DOOMu. Na blogu jsou nějaké změny, takže třeba rubriky jsou podle abecedy, což je pro mě neocenitelná věc. Mám totiž už víc jak čtyřicet rubrik a trochu v tom začíná být zmatek. Ale to je vedlejší.
Užijte si další díl a hezky čekejte na víkend, který bude ve znamení další kapitoly SHI-teamu!
Dům Morganů byl… vila. Před domem se smaragdově zelenal dokonale zastřižený trávník, ke dveřím se táhla bílá dlážděná cestička. Stejná cesta jenom širší vedla i ke garáži, před kterou už čekal Mike Morgan. Na sobě měl něco, pod čím si zřejmě představoval pracovní oděv, ale Sparrowovi to spíš připomínalo model z nejnovější kolekce italského módního návrháře.
Sparrow vylezl z auta, které zkušeně řídila jeho sestra. Měla sice řidičák jen pár měsíců, i přes to řídila líp než máma.
"Čau," rozloučil se s ní a zabouchl dveře. Prošel mezi dvěma nablýskanými auty, které stály před domem, přesně jak Morgan říkal. Ještě ani nevkročil na příjezdovou cestu a uslyšel za sebou další auto. Byla to Brook vezená starším bratrem. Vyskočila z auta, zamávala mu a on hned odjel.
Sparrow si oddechl, když viděl, že ona se s oblečením nijak nepárala. Vlasy měla stažené do vysokého ohonu, oči měla nenamalované, na sobě měla maskáčové kapsáče a bílé tílko.
"Čau, Sparrowe!" pozdravila ho a několika kroky ho došla. Morgan už jim vyšel vstříc. Dveře garáže byly pořád stažené dolů.
"Proč je zavřeno?" zajímala se Brook.
Morgan si povzdechl. "Nechtěl jsem, aby jste se okamžitě neotočili a nejeli zase domů,"
Brook a Sparrow se na sebe zhrozeně podívali.
"To je to tak hrozné,"
"Včera jsem se tam byl podívat dveřmi přes dům. Otec chce asi vypadat jako VELKÝ kutil,"
"Pro DOOM něco vytrpíme, ne?" ozvalo se jim za zády. Po příjezdové cestě právě přicházel Bennet. Na sobě měl tmavě modré triko a černé kalhoty.
"Už nám chybí jen Ramirez?"
"Ten je docela důležitej. Jsou to svaly naší kapely," poznamenala Brook.
Nemuseli ale čekat ani pět minut a ozval se charakteristický zvuk Ramirezovi motorky. Ta po chvíli smykem zabrzdila jen kousek od zadního nárazníku jednoho z aut Morganova otce. Nohou vykopl stojánek a seskočil z ní. Stáhl si helmu z hlavy a odložil jí na motorku.


"Sorry, že jdu pozdě," omluvil se chvatně. Byl oblečen do džín s roztrhanými koleny a černé trika bez rukávů.
"V pohodě. Teď jenom… první dojem je dost děsivý, ale když se na to podíváte kolem a kolem…"
Morgan se sehnul a s námahou vytáhl roletu garážových vrat.
První dojem byl opravdu šokující. Prostorná místnost s okny u stropu po dvou stranách byla plná nejrůznějšího haraburdí, nářadí a prostě všech možných krámů.
Nejdřív nikdo nic neřekl, až potom se osmělil Ramirez. "Doufám, že máte veliké popelnice,"
"Prý můžeme vyhodit všechno, co bude vypadat nepotřebně. Otec byl určitě rád, že mu někdo zadarmo uklidí garáž. Teď se bude aspoň moct vymlouvat, že je tak úžasný a nechává u sebe zkoušet synovu kapelu, že nemá místo na rádoby kutilské vybavení,"
Prach zvířený otevřenými dveřmi se rychle usadil. Garáž byla na dům přilepená zprava, takže dveře do domu byly vsazeny do zdi po levé straně a vedly k nim tři schůdky.
"Tak… takhle nevypadá ani můj pokoj před půlročním úklidem," pokýval uznale Sparrow.
Bennet si popostrčil brýle na nose a promnul si ruce. "No… tak se do toho dáme. Já bych to všechno vytahal ven a pořádně to probral, ne?"
Začali se probírat hromadami bordelu. Hned po pěti minutách narazil Sparrow na pavouka o velikosti tenisáku a musel se jít uklidnit do stínu vedle stojícího stromu.
Ramirez přetáhl kontejner na konec příjezdové cesty, aby nemuseli haraburdí tahat tak daleko a hned do něj naházel veškeré kusy rozlámaného nábytku, které jim blokovaly cestu k dalším pokladům starých časů.
Když se dostali ke krabicím s nářadím, začali vyklízet trochu pečlivěji. Bennet a Ramirez totiž zjistili, že dost toho je ještě použitelného. Třídili nářadí buď rovnou do popelnice nebo do krabice s ještě užitečnými kusy.
Mezitím Brook vykulila před garáž čtyři pneumatiky.
"Nechceš mi tím doufám říct, že tam je rozebrané ještě jedno auto, Morgane?" zeptala se obezřetně. Ten jen pokrčil rameny.
On toho vlastně Morgan dělal dohromady jen málo. Asi se bál o své oblečení a tak jen postával okolo a radil ostatním, až to Brook nevydržela, popadla ho za límec a hodila ho rovnou do jedné krabice se zaprášenými kusy molitanu. Přistání měl měkké až až, ale víc mu vadily obrovské skvrny od prachu, které mu zůstali na kalhotách. Je fakt, že potom už byl přece jenom ochotnější jim pomoct.
"Jak tvůj táta mohl nasbírat tolik bordelu?" nechápal Sparrow, když si po dvou hodinách dávali pauzu pod stromem. Morgan najednou zpozorněl a napnul se jako struna.
"Můžeš se ho zeptat sám," zamumlal ledově a ukázal bradou k právě parkujícímu autu. Vylezl z něj muž v obleku a s kufříkem z nějakého jistě ohroženého zvířete.
"Je to nenapravitelný workoholik. Bere jednání i o víkendech," pokračoval polohlasem. Pan Morgan k nim zamířil. Měl brýle s kovovou obroučkou a ledové oči. Jeho vlasy se na poledním slunci leskly stejnou barvou, jakou se pyšnil i Mike, jen on měl vlasy zastřižené podle nejnovější módy burzovních makléřů. Pyšnil se dokonale střiženým oblekem s jemným proužkem, ale pod ním měl jen sterilně bílou košili a kravatu se vzorem, který připomínal nezaschlý beton.
"Michaeli," řekl přísným hlasem, když se konečně tyčil před nimi.
"Otče?" Mike vzhlédl a zadíval se na něj téměř nenávistným pohledem.
"Takže vy jste to mysleli vážně s tím úklidem garáže. Když už v tom budete, mohli byste rovnou vymalovat,"
"Budeme tam mít zkušebnu! Ať tě ani nenapadne, že si tam zase zařídíš ten sklad krámů, nebo že si tam zaparkuješ nějaký to svoje auto," zamumlal Mike. Jeho otec jen povytáhl obočí.
"Vy opravdu zakládáte kapelu? S tvým talentem se divím, že tě nevyhodili i z hodin hudební výchovy," podotkl chladně.
"O čem to mluvíte? Morg… Mike má hudbu v krvi. V klávesácích byl jednoznačná volba… ani jsem nemusel slyšet ty ostatní," ozval se Sparrow. Pan Morgan se zarazil, ale pak se na něj úkosem podíval.
"A ty jsi?"
"Sparrow Torres, založil jsem DOOM, těší mě," Sparrow se ani nezvedl zpod stromu. Tomuhle muži úctu vyjadřovat nehodlal.
"Michael si našel jiné přátelé než ty nagelované manekýny? Jak… překvapivé. Začal se místo toho stýkat s čudlami? A dokonce založil kapelu?" povytáhl pan Morgan afektovaně obočí. Zřejmě nevěděl, kdo jsou členové skupiny. Brook to tak nehodlala nechat.
"Já jsem Brook Cooperová, šéfredaktorka školních novin. Dál tady máme Duka Ramireze, kapitána školního fotbalového mužstva a ano, abych nezapomněla, Dave Bennet, předseda školní rady. Je to zhruba dva dny, co jsme založili novou kapelu, DOOM. Potřebujeme zkušebnu, tak vám tady vyklízíme tu zaneřáděnou garáž, k čemuž jste dal svolení. To je asi všechno. Nějaké otázky?" Brook se při tom malém proslovu zvedla a natáhla k panu Morganovi ruku. Dívala se na ním tak tvrdým pohledem, že to byl nakonec on, kdo uhnul očima.
"No pro mě za mě, tak si tady tu zkušebnu udělejte, mně je to jedno," mávl nakonec rukou a zamířil k domu.
Morgan mladší se postavil taky a oklepal si z kalhot trávu.
"Teď se v tobě projevila správná novinářka," pokýval hlavou. A pak se najednou rozesmál, ale tak neskutečně, až šel do kolen a musel se jednou rukou opřít o trávu. Smál se, až mu tekly slzy.
"Zbláznil se," podotkl Ramirez.
"Ten výraz v tátově tváři! Včera, když jsem mu říkal o té garáži, tvářil se, že tomu moc nevěří, ale ten výraz, co mu přeběhl přes obličej, když se dozvěděl, že vážně za něco stojím a vážně jsem se dostal ke kapele, ten byl k nezaplacení. A Brook ho dorazila," Převalil se na záda, pořád s širokým úsměvem.
"Táta chtěl mít vždycky syna, co je ve všem nejlepší a s kterým se může chlubit před svými obchodními partnery. Asi ho dost zklamalo, že ze mě vyrostlo, to co ze mě vyrostlo. Vždycky jsem mu chtěl dokázat, že za něco stojím,"
"A co z tebe přesně mělo vyrůst?" zajímal se Sparrow.
"Určitě ne to, co jsem. Člen kroužku šití a módní komunity. Ten chtěl syna jako je třeba Ramirez. To by se mohl chlubit, že jeho syn je špičkový sportovec. Nebo Bennet. Ten to zase dotáhl daleko ve školní politice,"
Bennet se zasmál. "Začnu se červenat. Školní politika není zase tak náročná,"
Brook šťouchla do ležícího Morgana špičkou boty.
"Tak to jdem fofrem dodělat, ať jsou z nás rockový hvězdy, co nejrychleji, ne?"
Bylo něco po šesté, když měli konečně hotovo. Mezitím vyklidili stovky neidentifikovatelných plastových, kovových i dřevěných předmětů ("Je zajímavé, že podobných věcí je při takovýchhle akcích vždycky několik kilo, ale nikdy nikdo nedokáže říct, k čemu to je,"), spousty krabic s náhradními díly od všeho možného, hromadu starých časopisů, jednu celou kapotu červené barvy ("Myslím, že kdybychom se snažili, postavíme tady z toho kompletní auto,"), několik kilo rezavého zahradního náčiní, stejně zrezlou tříkolku ("Připomíná mi to dětství," "Mě zase šestnáct stehů na čele,"), pár skoro kompletních poliček prolezlých červotočem a jednu skleněnou láhev s nepopsatelným obsahem, kterou radši nechali stát vedle popelnice. Během úklidu našli ale i spoustu věcí, na kterými stálo za to se pozastavit. Například krabice plná Mikových fotek z dětství.
"No nebyl jsem roztomilé dítě?" uchechtl se Morgan a znechuceně zvedl jednu z fotek.
Ostatní jen mlčeli. Morgan si povzdechl. "Dobře, jen to řekněte,"
"Byl jsi ta nejroztomilejší holčička, jakou jsem kdy viděl,"
"To není fér. Proč já vypadala jako malá spíš jako kluk a Morgan by mohl z fleku jít na MiniMiss Universe?" našpulila Brook rty.
"Morgan vypadá víc jako holka než ty doteď," poznamenal Ramirez. Okamžitě schytal z každé strany ránu tím, co vrhačům přišlo první pod ruku. V Morganově případě to byl jeden ze zaprášených časopisů, které pokrývaly celou podlahu. Brook měla šťastnější ruku a vrhla po ním dřevěným modelem Lamborgini.
"Né, vážně jsi byl roztomilé dítě," poznamenal Sparrow, popadl celou krabici a vynesl jí před garáž, kam jí postavil na trávník. "Myslím, že tvoje máma by to asi chtěla přinést, ne?"
Morgan přikývl.
"Můžem to tam odnýst potom,"
Další věc nad kterou se pozastavily byla bedna starých gramofonových desek a dokonce i kompletní, zánovní gramofon. Mezi deskami se objevili i takové poklady jako Stevie Wonder, Beatles, Marylin Monroe, Doors nebo Tina Turner.
"Ten gramofon by se dal vyčistit a mohli bychom ho mít ve zkušebně. Řekněme dekorace," poznamenal Bennet a opatrně ho vynesl ven. Ramirez s bednou desek ho následoval.
Měli hotovo a pyšně se dívali na konečnou práci. Brook na závěr vymetla prach a drobný nepořádek koštětem, takže konečně bylo vidět původní barvu podlahy.
"Nechci to říkat, ale tvůj táta měl pravdu. Chtělo by to vymalovat," podotkl Sparrow při pohledu na ušmudlané zdi. Morgan přikývl. "Chtělo by to bílou, aby se to tu provzdušnilo,"
Pak se zamyslel. "Myslím, že doma mohlo ještě něco zbýt od malování. Počkejte tady," Popadl krabici s otkami a zamířil do domu. Sparrow, Bennet, Brook a Ramirez se po sobě podívali.
Morgan se vrátil asi za pět minut, obtěžkán dvěma kbelíky bílé barvy a plechovkou černé barvy. "Úžasné," podotkl Ramirez. "Vy tu vážně máte VŠECHNO!"
"Poděkuj mojí mámě,"
Sparrow se naklonil nad barvy. "Na co je ta černá barva?"
Morgan zalovil v kapse a vytáhl přeložený papír. "Tohle jsem navrhl včera večer. Mohli bychom to tam zkusit… nebo taky…" zarazil se, jako by se styděl. Brook mu papír vytrhla z rukou a rozložila ho. Bennet, Sparrow a Ramirez jí nahlédli přes rameno. Na papíře bylo slovo DOOM. Jenom vystylizované. D mělo tvar pravoúhlého trojúhelníku, OO byla propletená, takže měla tvar jako část olympijských kruhů, M mělo ostré konce. Všechna písmena byla tučná, kreslená dvojitou linkou.
"To je dost dobrý," zasmál se Bennet. Morgan mávl rukou. "Móda a design je moje parketa,"
"Dobře. Sparrow, Bennet a Ramirez to vymalují a já s Morganem připravíme šablonu na ten nápis. Pak vám přijdeme pomoct," navrhla Brook. Ostatní se s ní nehádali.
Morgan se ještě jednou vrátil do domu a tentokrát přinesl noviny, válečky na malování, srolovaný arch papíru a několik tužek a zvýrazňovačů.
"Jste jako domácí potřeby,papírnictví a supermarket v jednom," zavrtěl hlavou Sparrow, ale hned se chopil jednoho z válečků.
Malovali víc než tři hodiny. Když skončili, Morgan se po hotovém díle rozhlédl.
"DOOM namalujeme až zítra. Řekl bych, že pro dnešek to stačí," Najednou se ozval zvuk, jako by v dálce hřmělo.
"Pardon," zvedl Ramirez omluvně ruce. "Ale od snídaně jsem nejedl,"
"To nikdo,"
Najednou se otevřely dveře a z domu vyšel pan Morgan. Tentokrát se ani nepozastavil nad pěti členy DOOMu a zamířil rovnou k jednomu z aut. Nasedl, nastartoval a odjel. Ve dveřích zůstala stát žena a dívala se za odjíždějícím autem do houstnoucího šera. Potom si oddechla a vyšla ven. Zamířila ke garáži.
"Miku! Už jste to dokončili?" V hlase jí zněla podivná tichá pýcha.
"Jo. Mami, tohle jsou ostatní z kapely. Sparrow Torres, Brook Cooper, Duke Ramirez a Dave Bennet," Postupně ukazoval na ostatní, jak je jmenoval.
"Dobrý den, paní Morganová,"
"Vypadá to skvěle. Nemáte hlad? Pracujete celý den a nic jste nejedli," Mávla rukou k domu.
"Čteš nám myšlenky, mami," usmál se Morgan. Sparrow si nemohl nevšimnout, že v přítomnosti matky se oproti přítomnosti otce naprosto uvolnil a čiší z něj jakási láska. Matku zřejmě respektoval a miloval, na rozdíl od otce.
Morgan se otočil na ostatní. "Hodláte riskovat výslech na úrovni FBI?"
Matka mu se smíchem prohrábla vlasy. "Jenom CIA,"
Ostatní ale neodolali a nechali se zdolat. Trochu se báli, aby Morganovým do domu nenanosili prach a špínu. Paní Morganová nad tím mávla rukou.
Když vešli do teplého světla haly, všimli si teprve jaká tma je venku. Všichni se zuli a zamířili za Morganem do kuchyně. Brook se ještě zastavila před zrcadlem v hale a s hrůzou zjistila, že se jí přes obličej táhne šmouha od prachu, za kterou by nemusel stydět ani skřítek pokoutník. Paní Morganová jí tedy rychle poslala do koupelny. Morgan přes všechna očekávání zrcadlo minul, aniž by si zkontroloval účes.
"Zřejmě na něj máte dobrý vliv," usmála se paní Morganová. Byla Morganovi mnohem víc podobná než její manžel. Měla jeho modré oči a jemný obličej. Vlasy ale měla medově hnědé se světlým melírem.
DOOM se usadil okolo stolu.
"Děkujeme za pozvání, paní Morganová," usmála se Brook, která se vrátila z koupelny už čistá.
"To je v pořádku, zlato, vždyť jste vyklidili všechen ten nepořádek, který mi tak dlouho ničil nervy. A taky jste konečně v Mikovi probudili zájem ještě o něco jiného než o módu,"
Mike se na ní s povytaženým obočím podíval.
"Dělám si legraci, zlato," zasmála se paní Morganová a začala na talíře nakládat brambory a kuře. Bylo už sice pozdě, ale večeře byla čerstvá a úžasně voněla.
Když talíře postavila před ně, měli co dělat, aby se na ní nevrhli jako psi.
"Klidně si přidejte, máme toho dost," usmála se paní Morganová hned potom, co jim popřála dobrou chuť. Všichni měli takový hlad, že se na jídlo doslova vrhli. Brook ani neměla sílu pošťuchovat se s Ramirezem. Paní Morganová se jen smála.
"Kam vlastně odjel táta?" zeptal se mezi sousty Mike. Paní Morganová si povzdechla.
"Vzal nějakou práci v sousedním městě. Vrátí se až v neděli v noci,"
Morgan přikývl a nabral si na vidličku bramboru. Pak se zarazil.
"Mami, nemáme nějakej nepotřebnej nábytek? V tý garáži je to teď trochu… prázdno,"
"Zítra brácha přiveze bicí, ty trochu místa taky zaberou. A tři kytary se stojany a klávesy," vmísila se do rozhovoru Brook.
"Jo, to je fakt, ale přece jen… budem tam trávit dost času. Musíme to tam trochu zútulnit," pokrčil rameny Sparrow.
"Mohl bych dodat gauč," přihlásil se Bennet, sotva polkl sousto kuřete. "Je velkej, měkkej a modrej!" zasmál se. Ramirez zvedl palec. "Berem,"
"Já se klidně vzdám televize v pokoji. Vezmu jí tam rovnou s klávesami," přidal se Morgan.
Během jídla vymýšleli, jak by si to "zútulnili". Když dojedli, rozloučili se a každý zamířil domů. Bennet zamířil pěšky směrem, kterým přišel. Sparrow se rozhodl, že půjde taky pěšky, protože nechtěl obtěžovat Janice (musel navíc doufat, že ho sem zítra hodí znovu).
Brook vytáhla mobil, že zavolá bratrovi; bydlela od Morgana nejdál. Ramirez jí však hodil druhou helmu ze své motorky.
"Hodím tě,"
"Ani ne, nechci se zabít,"
"Copak jsem se někdy zabil? Nekecej a nalez, ať pořád neotravuješ bráchu,"
Brook si odfrkla, ale nakonec nabídku přijala. A tak skončili první den přípravy zkušebny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám design?

Ano
Ne
Ujde

Komentáře

1 Alcielle Storm Alcielle Storm | 27. února 2011 v 17:02 | Reagovat

Awww....to se mi líbí! Mám pocit, že ta garáž vypadá trochu jako můj pokoj - ačkoliv u mě nenajdeš díly do auta, ale knihy, papíry a všechno možný všude možně XD
Ten Morganův otec mi připadá zajímavý a rozhodně se mi líbí Ramirezova motorka - to je moje slabost...že to není Harley Davidson z roku 1992, že ne? Protože to bych si na něj došlápla a..."vypůjčila" XD Už se nemůžu dočkat pokračování a...jen čistě pro jistotu, nejsem si jistá, jestli jsi to tu už někam nepsala, je to yaoi - no nebo slash, je jedno jak to nazvu, stejně mě chápeš, že jo :)

2 Dyamirity Dyamirity | Web | 27. února 2011 v 17:22 | Reagovat

[1]: Jakou má Ram motorku netuším =D A yaoi to bohužel není, budu tě muset zklamat =D

3 Alcielle Storm Alcielle Storm | 28. února 2011 v 16:14 | Reagovat

[2]: Moment, jak jako že to není yaoi? Já myslela, že se ptám "pro jistotu"...no...tak dobře. I tak to budu číst a POKUSÍM se v tom to yaoi nevidět, ale...víme jak tyhle pokusy dopadají. Buď exploze nebo...ne, jenom ta exploze XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama