DOOM - Kapitola 3.: Zkáza a ničení

17. února 2011 v 16:02 | Dyamirity |  DOOM
Třetí kapitola DOOMu - CHECK!
Tady to máte, snad se bude líbit.

"Slyšels to? Do tý nový skupiny se prý přidala Cooperová,"
"Cože? Další áčko?"
"Torres prý vyhodil svýho bubeníka, Smithe, protože nestál za nic a vzal ji,"
"Nezabijou se s Ramirezem?"
"Je tam s nima i Morgan. Asi to není nic snadnýho,"
"Taky způsob jak se dostat mezi áčka,"
"Myslíš, že Torres teď bude áčko?"
"Určitě. Teď bude trávit spoustu času se ČTYŘMI áčky!"
"To je fakt,"
"Myslíš, že jsou dobrý?"
"Nikdo je ještě neslyšel dohromady,"
"Jenom Smith,"
"Ten nechce nic říct. Musí to být trochu potupné,"
Útržky rozhovorů o jeho skupině se nesly školou jako šumění moře. Sparrow na sobě cítil pohledy. Někdy obdivné, někdy nenávistné. Nevadilo mu to. Měl svojí vysněnou skupinu. A dneska měl na zkoušku přijít i Harris. Jen jedna věc mu dělala starosti. Dneska bude muset taky zazpívat.
K tomu ho včera zavázal Morgan. Prý, když už mají všechny nástroje, ať se ukáže i jejich sólista. Sparrow měl trochu strach. Když zpíval doma zavřen v pokoji, nevadilo mu to, ale nevěděl, jestli to není jen krákání. V počítači znělo všechno jinak.
Potom by musel shánět ještě zpěváka nebo některého člena skupiny nutit zpívat. Doufal, že se nezesměšní a tahle situace nenastane.
    Neuvěřitelný šok pro celou školu nastal při obědě. Nejdřív byly trochu šokované kuchařky, když několik minut před obědem do jídelny napochodoval kapitán fotbalového týmu a předseda školní rady v závěsu za šéfredaktorkou školních novin. Ta po chvíli přemýšlení ukázala na jeden stůl ze země nikoho.
Ramirez a Bennet ho s neskutečným skřípěním přetáhli přes polovinu jídelny a postavily ho skoro doprostřed jídelny, mezi jiné stoly s přesně daným osazenstvem. I přesto byl dostatečně oddělen, aby ukazoval něco ve smyslu, MY JSME TEĎ NAPROSTO NOVÁ SKUPINA A HODLÁME POŘÁDNĚ ZAMÍCHAT ŠKOLNÍ HIERARCHIÍ! Tak to alespoň říkala Brook.


    Koho nešokovala samotná existence nového stolu, šokovala je alespoň atmosféra. U stolů většinou vládl klid a zavedené rituály. "Já jsem tak tlustá," u stolu anorektiček, "Podívej na mojí novou manikúru," u stolu barbín. U fotbalistů se řešila taktika hry, u roztleskávaček fotbalisti, u módní sekce zase hrozné oblečení kolemsedících… ale u nového stolu ne.
Sparrow vešel do jídelny a okamžitě vycítil, že něco není v pořádku. A taky že nebylo. U nového stolu poklidně seděl Bennet začtený do knihy, Ramirez žvýkající sendvič a Brook lovící v plastové krabičce jídelními hůlkami. Když si všimli, že Sparrow vešel do místnosti, Bennet na něj mávl, ať jde k nim. Sparrowovi přišlo divné nejít automaticky do Země nikoho. Usadil se k ostatním a pozdravil.
"Čau," zahuhlal Ramirez.
Brook protočila oči. "Nemůžeš nejdřív polknout, než budeš mluvit?"
"Než bych polkl, mohl bych se loučit," odsekl Ramirez.
"Nechápu jak takhle můžeš jíst," otřásla se Brook.
"Já zase nechápu, jak ty můžeš jíst špejlema kusy syrových ryb," pokrčil rameny Ramirez.
"To je sushi,"
"Sushi jsou kusy syrovejch ryb, nevidím v tom rozdíl,"
"Kusy syrových ryb jsou rozřezaný mrtvý ryby,"
"A co je v tom případě sushi?"
"Je to ušlechtile zpracovaná ryba,"
"Tím, že jí plácneš na rejžovou kuličku a omotáš jí kusem chaluhy, z ní neuděláš nic ušlechtilého,"
"Burane!"
"Jen nejím syrová zvířata,"
"Radši steak s pořádnou dávkou éček, že?"
"Víš jistě, že si nechceš přesednout támhle mezi kolegyně anorektičky?"
Sparrow vrhl rychlý pohled na Benneta. Ten ty dva naprosto ignoroval. Najednou se Brook vymrštila a popadla okolojdoucího za košili. Sparrow ani nezaregistroval, že je to Morgan.
"Nikam," zazubila se Brook.
"Já s váma sedět nebudu. Ještě oslepnu z Ramirezova sestřihu,"
"Taky tě rád vidím, Morgane, ale nekecej a sedej. Netáh' jsem se s tím stolem přes celou místnost, abys zaplul mezi své vymóděné kamarády,"
"Když Ramirez nemůže používat mozek, musí dát průchod alespoň svalům," pokrčila rameny Brook.
"Cooperová, nezačínej zase!"
Morgan povytáhl obočí. Sparrow jen mávl rukou.
"Asi je to baví,"
    Celá jídelna sledovala dění okolo stolu. Ramirez a Brook se opravdu celý oběd hádali, ale Sparrow nakonec zjistil, že je vcelku vtipné je sledovat. Také si všiml, že se opravdu hádají jenom protože je baví strefovat se jeden do druhého.
Morgan se celou dobu tvářil jako boží umučení. "Jestli s vámi mám trávit čas, musíte se sebou něco udělat. Třeba Cooperová, co ty boty?"
"Už sis někdy zkusil šlapat do pedálů v lodičkách?"
"To samé s Torresovou košilí,"
"Nechci nic říkat, ale to je školní uniforma,"
"I přes to. Pokud někdy budeme chtít vystupovat, vezmu si na starost oblečení. Ať se alespoň nemusím stydět,"
Bennet se jen pousmál. I když si četl, jejich rozhovor mu neušel. Proto složil knihu na stůl a vložil se mezi ně.
 "Nechci nic říkat, ale zatím nemáme ani jméno, na to že už plánujete koncerty!"
To všem čtyřem trochu zchladilo žáhu. Začali o něm přemýšlet.
"Chce to něco lehce zapamatovatelnýho, co přiláká pozornost jen od jména. To co člověka nezaujme na první pohled, tomu moc šancí nedává," zamyslela se nahlas Brook. Tohle si osvojila při práci v novinách.
"Takže s něčím jako Nazdar, my jsme naprosto nová, úžasná skupina, co chce nakopat Camelii neuspějeme?" zeptal se Morgan. Brook jen povytáhla obočí. Na tohle ani nemusela odpovídat.
"Ty chceš Camelii vážně zlikvidovat?" zajímal se Sparrow. Morgan si jen odfrkl.
"Maj hrozný oblečení a jsou namyšlený, až to bolí," Tady měl Sparrow chuť přidat poznámku, že s ním to taky není žádná sláva, ale udržel se. "Prostě je nemám rád,"
Naprosto mimoděk zabloudil očima ke stolu Camelie. Vypadali jako skutečná chlapecká kapela. Školní uniformu naprosto bez úpravy a dokonale nažehlenou, vlasy nažehlené, nagelované, každý člen podle svého.
"Když se tak na ně dívám, přemýšlím, jestli nejsou teplý," zahučela Brook. Morgan přikývl. Tenhle názor s ní sdílel.
"Leccos by to vysvětlovalo," přidal se Ramirez a znovu se zakousl do sendviče. Brook znovu zabořila hůlky do své krabičky se sushi.
"Trochu mi připomíná kosatku. Taky si dává syrovou rybu," zamumlal Ramirez. Brook švihla rukou a hodila po něm jeden kousek sushi. To mu přistálo přesně uprostřed čela. Sparrow proti své vůli vyprskl smíchy.
"Moc vtipné," Ramirez si odcvrnkl rybu z obličeje a otřel si z něj kousky rýže. Sparrow viděl, že má co dělat, aby po ní nehodil vlastní oběd.
Fotbalisté u svého stolu se na ně dívali trochu zvláštními pohledy. Vypadali jako včely, kterým někdo odvedl královnu. Respektive krále.
Brook si všimla jeho pohledu. "Odvedl jsi jim jednu z potřebných mozkových buněk. Teď jich mají dohromady jenom jako sklenička vody,"
Ramirez povytáhl obočí.
"Váš smysl pro humor je… tak hrubý," otřásl se Morgan a vybalil si bagetu.
Bennet mezi nimi zamával nataženou rukou. "Haló! Snažte se vymyslet nějaký název!"
Sparrow si prohrábl hnědé vlasy. Název. Nevěřil, že se mu podaří dát dohromady kapelu, takže nad názvem nijak neuvažoval.
"Jak se vlastně jmenuje ta písnička, co jsme včera hráli?" zeptala se najednou Brook. Sparrow pokrčil rameny. "Říkám tomu Pracovní název.  Na názvy já nejsem. Proto radši vymyslete něco vy, pokud se nechcete jmenovat Band,"
    Poslední hodinu zároveň zavibrovali čtyři mobily. Sparrow Torres, Duke Ramirez, Dave Bennet a Brook Cooper zároveň otevřeli stejnou esemesku. Byla od Morgana. Ve zprávě bylo napsané jedno jediné slovo: DOOM.          
    "DOOM? Nejsi tou likvidací Camelie moc posedlý?"
Seděli v učebně č. 14 a čekali na profesora Harrise. Morgan, který zaujal své obvyklé místo u klavíru, zavrtěl hlavou.
"To není, že bychom měli Camelii zlikvidovat. Sice to není špatný nápad, ale tak jsem to nemyslel. Je to prostě jednoduše zapamatovatelnej název, co zaujme a ještě dobře zní. DOOM. DOOM! Necítíte jak pěkně to zní na jazyku?" Morgan odšrouboval víčko z pet lahve minerálky a přihnul si.
"Důůůům," protáhl Bennet, jakoby to zkoušel. Potom se usmál a přikývl, "Jo, líbí se mi to," Ramirez se přidal. "DOOM je dobrý. Drsný. To se o Camelii říct nedá. Zkáza,"
Brook souhlasně přikývla.
Sparrow si v duchu říkal to slovo pořád dokola. DOOM. Líbilo se mu to. Pokud by se někomu podařilo vytvořit logo…
Všichni čekali jen na jeho rozhodnutí.
"Dobře. DOOM. Řekl bych, že máme název,"
    Harris přišel asi o patnáct minut později. Brook už seděla za bicími a znuděně podupávala na pedál bicáku. Ramirez ladil baskytaru (která to vůbec nepotřebovala), Morgan zíral do stropu, Bennet se znovu začetl do svojí knížky. Sparrow ale Harrise netrpělivě vyhlížel.
"Páni. Kdyby mi někdo řekl, že Sparrow si do kapely naverbuje lidi jako vy, vysmál bych se mu! Od včerejška se nám kapela rozrostla i o dámu!" řekl Harris sotva vešel do učebny.
"Dobrej, profesore,"
"Neměli jste za bubeníka Johna Smithe?" zeptal se přitáhl si jednu židli rovnou před stupínek.
"To slovíčko MĚLI je v té větě velmi důležité," podotkl Morgan.
"A máte už vůbec jméno?" ptal se dál profesor a usadil se na židli. Ostatní mezitím vstali a začali si připravovat nástroje.
"Jo. Asi tak čtvrt hodiny," zazubil se Sparrow. Kývl na Brook.
"Virbl, prosím,"
"Máš to mít!"
Opravdu mu virbl dala, zakončený dramatickým úderem do činelu.
"DOOM!" Současně zvedli pravačku s prsty ukazujícími dolů.
"Vážně to jméno máte teprve čtvrt hodiny?"
"Byla to nudná čtvrthodina,"
    Bylo mu na zvracení. Měl zpívat, ale on na zpěv neměl ani pomyšlení. Spíš měl chuť jít na záchod a pořádně si natrávit jícen.
"Jsi v pohodě, Sparrowe? Jsi bílej jako křída," zajímal se Bennet, který stál Sparrowovi po levici a připravoval si Sheelu.
"Šel bych se vyzvracet," zamumlal popravdě.
"Tohle je jeden člověk. Co chceš dělat před celou školou?"
"To budu zvracet už na pódiu," pokrčil rameny.
Harris se pohodlněji rozvalil na židli. "Tak jak se ta písnička jmenuje?"
"Zatím máme jenom Pracovní název," pokrčil rameny Ramirez. Harris přikývl. Pak pohlédl na stále bledšího Sparrowa. "Nebudeš se rozezpívávat?"
"Já se do správné tóniny prozvracím," mávl rukou Sparrow a hrábl do strun Kathryn.
"Tak začněte,"
    Písnička začínala klidným nástupem kláves a slabými, rovnoměrnými údery činel. Potom přišla na řadu melodie na první kytaru. Během několika taktů se přidala i baskytara. Melodie pořád zesilovala. Přidaly se i jiné bicí. V jednom okamžiku, když se všechno rozjelo na pořádnou intenzitu, Sparrow udeřil do Kathryn a jako by všechno utnul.
"C'mon,"
Sice výkřiky C'mon, Let's go a Get up nesnášel, ale potřeboval tam synonymum slova začínáme.
Potom se teprve písnička pořádně rozjela. První kytara přestala jen vybrnkávat melodii a přešla do jednolitého rytmu. Druhý kytara se přidala. Zatím to šlo perfektně.
Ale pak přišel zpěv. Sparrow měl najednou v puse sucho jako po žních. Stejně se bál začít, jako nezačít. A tak začal.
    Nebyl to žádný srdceryvný text s tématikou zpackaného života a beznadějné lásky, jaké měla Camelie. Sparrow se rozhodl psát optimisticky. DOOMovská prvotina pojednávala… vlastně nepojednávala. Sparrow jen skládal věty.
I přesto písnička byla dobrá. Dost dobrá. Tak si to alespoň říkal Harris. Sparrow si se svým hlasem možná nebyl úplně jistý, ale ostatní členy kapely dost překvapil. Měl čistý, silný hlas se zajímavou intonací a úžasným projevem. Sparrow prostě věděl, jak má svůj hlas prodat.
Navíc z něj sálalo úžasné nadšení pro hru. To nakazilo i ostatní.
Když skončily, Harris se zvedl a začal tleskat. Sparrow měl pocit, že se opravdu pozvrací. Ale měl to za sebou. Zhroutil se na stupínek před bicí a oddechl si.
"Už nikdy…"
Harris ale zavrtěl hlavou. "Ale né! Teď už vždycky! Nevím, proč máš takovou trému s takovým projevem. Jste vážně dobří. Pár písniček a hodně zkoušení a mohlo by se z vás něco vykřesat…" Potom se zarazil a nasadil výraz, který dospělí používají, když se snaží sdělit něco, co vám naprosto zkazí den.
"Jenom… tady už nemůžete zkoušet. Vedení tvrdí, že byste si museli nějakou místnost pronajmout a ne zabírat učebnu… takže…"
Morgan si odkašlal. "Pokud můžu, mám místo, kde bychom mohli zkoušet…"
Ostatní se na něj otočili.
"U nás v garáži. Jen bychom vynosili ten bordel, který tam má můj otec, aby vypadal jako kutil," pokrčil rameny.
"Co auto? Nebude vašim vadit, když jim zabereme garáž?" zajímal se Bennet. Morgan si odfrkl. "Otec rád vystavuje svoje auta před domem. Do tý garáže by je přece nezavřel, ne? To by sousedi nemohli každý den obdivovat jejich lesk. Stejně by se do garáže žádný z jeho aut nevešlo,"
Sparrow začínal mít pocit, že Morgan svého otce zrovna nemiluje.
To ovšem Harrisovi nevadilo. "Dobře… jen… máte všichni nástroje?"
"Já mám svojí Kathryn Pump a doma ještě Sanderse, abych mohl popřípadě skládat i mít jednu kytaru ve zkušebně,"
"Já mám sice jenom Sheelu, ale ta stačí,"
Ramirez poklepal na svojí baskytaru. "Já mám tuhle rachotinu, ale to úplně stačí. Hlavně, že je moje. Ale budu si brzo kupovat novou,"
Morgan taky přikývl. "Klávesy mám doma,"
Všichni se otočili na Brook. Ta zvedla ruce na obranu. "Nedívejte se tak na mě! Jsem bubeník, jasně, že mám svojí soupravu bicích. A možná i přemluvím bratra, aby je tam hodil,"
Harris přikývl. "Tak dobře,"
"Co kdybychom se na to zítra vrhli a vyklidili to, abychom tam mohli zkoušet co nejdřív?" navrhl Morgan ledabyle. Nikdo nic nenamítal. Byli teda dohodnuti.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scratch~ Scratch~ | Web | 18. února 2011 v 18:48 | Reagovat

O_O proč to prosatana vycházi JEN JEDNOU týdně? Ty bys zasloužila ....:DD

2 Dyamirity Dyamirity | Web | 18. února 2011 v 19:16 | Reagovat

[1]: Co přesně bych zasloužila? =D

3 Scratch~ Scratch~ | 18. února 2011 v 21:23 | Reagovat

[2]: Napadlo mě Pica do postele.. ale kdo by ti ho tam dal,.. já bych se ho totiž nedotkla ani klackem xDD to spíš po ránu mokrej hadr na tlamu (takhle ráda budím bráchu) :DD

4 Dyamirity Dyamirity | Web | 18. února 2011 v 22:36 | Reagovat

[3]: A víš, že jsem něco s tím Picem očekávala? Ale v mojí posteli by moc dlouho nevydržel. Můj plyšový Ken-chan by mu natrhl zadek =D

5 Maki Maki | Web | 21. února 2011 v 19:42 | Reagovat

tohle mi vážně chybělo ještě že už jsem doma :D :D mimochodem Brook je borka xD

6 Alcielle Storm Alcielle Storm | 22. února 2011 v 19:10 | Reagovat

Oho...to se mi líbí čím dál víc. A proč mám pocit, že Brook je stejného ražení jako tady většina...řekněme žijících bytostí? (Lze nazývat yaoi-fanatiky ještě lidmi? To by byl skvělý název na tisícistránkovou filozofickou seminárku, nezdá se?) No nic, zpět k věci - skvělé! Dokonalé a....chci další díl!!! Já umřu, úplně slyším ten hlas a je to bish (to bez debat, ho nemusim ani vidět, ne...), takže...*.*

7 Dyamirity Dyamirity | Web | 22. února 2011 v 19:18 | Reagovat

[6]: Ehm... yaoistky lidmi.... (*zadívá se do zrcadla*) Ale jo, dejme tomu....
Jinak Brook je jedna z postav (v SHI-teamu je to třeba Nekomi), které jsem psala podle sebe.
A ano, Sparrow by se dal charakterizovat slovem bish... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama