DOOM - Kapitola 2.: Nová kapela

10. února 2011 v 17:56 | Dyamirity |  DOOM
Ano, máme tu druhou kapitolu DOOMu. Zde už se nám začíná rýsovat, jaké bude složení celého příběhu. A zde je konečně pořádně Brookie, moje oblíbenkyně.

Sparrow na Ramireze tiše zíral. Ten se rozhlížel po místnosti.
"N-ne. Teda nejdeš. No… vlastně podle toho na co hodláš hrát," vykoktal, šokován fotbalistovým příchodem.
"Baskytara?" zkusil to Ramirez a stáhl si pouzdro z ramene. Přešel k židlím, na jednu položil pouzdro a rozepnul ho. Objevila se žlutohnědočerná basová kytara.
"Ty… hraješ…" koktal dál.
"Jenom protože hraju fotbal, tak bych měl být hudební hlušec?" povytáhl Ramirez obočí.
"Jó!" kývl Morgan sedící u klavíru. "Jak to říká ta z prváku… taková ta zrzavá bruneta… že celá škola si myslí, že máš v hlavě jenom fotbal,"
"Cooperová," povzdechl si Sparrow. Potom kývl na čtvrtého zájemce o baskytaristu, který zaraženě stál se školní baskytarou v rukách.
"Tak se ukaž, ať potom může hrát Ramirez,"
Baskytarista mohl být možná dobrý, ale Ramirezův příchod ho asi dost rozhodil. V polovině písničky to vzdal a uvolnil Ramirezovi místo. Ten ledabyle přešel ke stupínku a usadil se na něj. Sparrow, Morgan, Bennet a dokonce i Smith se na něj upřeně dívali.
"Máš písničku?" zeptal se Ramirez Sparrowa. Ten přikývl a podal mu papíry s Pracovním názvem. Ramirez si jí rozložil po zemi, oddupadl si první takt a potom začal.
Sparrowa to okamžitě chytilo. Teď už mu přišlo trochu podezřelé, jak to že jenom školní hvězdy mají hudební talent.

"Dobrý to mi stačí…"
Ramirez přestal.
"Jen mi trochu vrtá hlavou, proč na můj konkurs přišly hned tři lehce populární školní špičky, když já patřím do kategorie béček," zamyslel se nahlas Sparrow. "Jinak bych řekl, že to máš Ramirezi,"
Ramirez se zamyslel a podíval se na Morgana a Benneta, kteří očividně taky přemýšleli.
"Já nesnáším Camelii a chtěl bych vidět, jak je rozdrtí prvák. Tak mu pomůžu!" zasmál se Morgan s tak zlým výrazem, až z toho Sparrowa zamrazilo.
"Já se zase už dlouho chtěl přidat do nějaké skupiny. Jenom jsem nějak nemohl nějakou najít," přidal se Ramirez.
"Já mám zase prostě rád hudbu," pokrčil rameny Bennet.
Sparrow se otočil na zbylé zájemce o místo baskytaristy. "Omlouvám se, ale Ramirez to prostě vyhrál," Basáci to vzali líp. Když odcházeli, jeden se dokonce rozloučil. V místnosti už zůstalo jen pět členů právě vzniklé kapely.
"A máme vůbec jméno?"
Sparrow hlasitě polkl.
    Hned druhý den byla vidět změna. Zpráva o tom, že se do předem opovrhované skupiny přidaly tři špičky školní hierarchie, Duke Ramirez, kapitán fotbalového týmu, Dave Bennet, předseda školní rady a Mike Morgan, obdivovaný člen módní komunity. John Smith nikoho moc nezajímal, ale k Sparrowově zděšení, o něj se začínalo zajímat čím dál víc.
"Podívej, to je Torres. Ten jak dal ten leták a teď má tu skupinu,"
"Zajímalo by mě, jaká je. Morgan na klávesy? Ramirez na basu? Bennet na kytaru? Pak nějakej druhák na bicí… a ten Torres…"
    Zkoušku měly hned ten den. Bennet si přinesl i svojí kytaru, kterou měl pojmenovanou Sheela (Sparrow si oddechl, že není jediný, kdo si pojmenoval nástroj), Ramirez si svojí baskytaru nechal ve skříňce, bicí a klávesy si znovu vypůjčily od školy.
Bylo to perfektní. Až na Johna. Utíkal mu rytmus, neudržel se s ostatními. Sparrow začal pomalu litovat toho, že ho vzal. Morgan si to očividně myslel taky. Pořád protáčel oči a vzdychal. Ramirez a Bennet očividně začali ztrácet trpělivost.
Sparrow musel něco vymyslet. Rychle.
    "Tak jak vám jde?" ozvalo se ode dveří, když skončili. Všichni už odešli, jenom Sparrow ještě uklízel nástroje. Vzhlédl a ve dveřích uviděl stát profesora Roberta Harrise (angličtina, hudební výchova). Právě on mu vypůjčil učebnu číslo 14.
"Je to skvělý. Jenom… Smith mi dělá starosti. Není tak dobrý, jak bych si přál,"
Profesor Harris vešel do třídy a posadil se na jednu z židlí. Byl to sympatický pětačtyřicátník, měl černé vlasy a trochu hranatou čelist. Kdyby chtěl, mohl by hrát ve filmu vojenského důstojníka. V očích měl ale něco, co mu dávalo laskavý pohled.
"Třeba se zlepší… nebo se budete muset porozhlédnout po někom jiném. Buď otevřený každému řešení, ale pamatuj, že nikdo není Ringo Starr od přírody,"
Sparrow si povzdechl a zapnul pouzdro Kathryn Pump. "Ale po kom bych se rozhlížel. Jediní ochotní bubeníci z naší školy tady byli a byli popravdě řečeno hrozní,"
Profesor pokýval hlavou.
Sparrow si přehodil kytaru přes rameno. "No… budu se alespoň modlit. Nashle, pane profesore,"
    Byl čtvrtek, tři dny po konkursu, sedm hodin ráno. Paní Torresová vrazila do dveří s nápisem POZOR, BEZÚKLIDOVÁ ZÓNA. Málem se přerazila přes hromadu oblečení, ale zdolala jí. Chytila se žbrlení palandy. Zpod šedé deky vykukovala jen čupřina vlasů, která označovala polohu jejího syna.
"Do koupelny, Sparrowe! A rychle!" Stáhla z něj peřinu a odhodila jí na parkety. Sparrow se schoulil a pootevřel jedno oko.
"Tobě taky dobrý ráno, mami," zamumlal a pomalu se posadil. Matka z jeho pokoje ale už odešla. Opatrně slezl po žebříku ze své postele a protáhl se. Přejel pohledem svůj pokoj, pokrytý šmíráky písniček, oblečením a prostě vším možným. V rohu na čestném místě stála opřená Kathryn, o stůl byla opřena jeho druhá kytara Sanders.
Potom zamířil do koupelny. Doufal, že v ní není jeho starší sestřička Janice. Naštěstí nebyla. Vpadl dovnitř, z umyvadla shrnul všechny její šminky do vany a z té samé vany vytáhl vlastní koupelnové pomůcky, které mu tam shrnula Janice. Byla to taková jejich tradice.
Opřel se o umyvadlo a zahleděl se do zrcadla. Viděl tam šestnáctiletého středoškoláka s trochu odrostlými hnědými vlasy a s oříškově hnědýma očima. Nevypadal jako někdo, kdo by měl vést hudební skupinu a bojovat s Camelií.
Rychle se umyl, vyčistil si zuby a vlasy si nějakým tajemným způsobem upravil tak, že nevypadaly jako vrabčí hnízdo. Potom seběhl dolů do kuchyně, aby absolvoval svojí nejoblíbenější část dne. Snídani.     
Překvapilo ho, že u stolu už seděla Janice. Vždycky jí vyčítal, že si od rodičů vzala ty nejlepší geny a na něj zbyly jen šmejdy. Ona mu odporovala tím, že si nemá na co stěžovat, že on si v jejich nehudební rodině dokázal vytvořit vlastní gen smyslu pro hudbu.
Klesl na svojí židli a z talíře uprostřed stolu si nabídnul vafli. "'Brý ráno," zívl.
Janice vzhlédla od své misky cornflaků.
"Dobré ráno, hudební mínusy," usmála se na něj. Narážela na jeho momentální postavení ve škole. Před konkursem byl čistá dvojka, béčko. Ale tím, že je teď často v přítomnosti áček, stoupnul v žebříčku školy do polohy á mínus, nebo bé plus. Sparrow se v duchu tetelil při pomyšlení, že jednou možná bude áčko. Ale to bylo ještě v daleké budoucnosti.
Sparrow se zakousl do vafle a pomalu jí žvýkal.
"Je pravda, že v té tvé kapele je Dave Bennet?" zajímala se. Od konkursu s ním pořádně nemluvila. Sparrow s plnou pusou přikývl. Dave Bennet byl s Janice ve stejné třídě.
"To bude mít Camelie co dělat. Zapiš si mě jako vašeho prvního fandu, ok?"
    Do školy dorazil se zvoněním. Angličtina. Profesor Harris byl naštěstí na prvních hodinách stejně jako většina žáků mimo a ani nezaregistroval, když někdo přišel třeba v polovině hodiny. Když Sparrow vpadl do třídy, u katedry stála Brook Cooperová a snažila se z profesora dostat jeho komentář na nové číslo školních novin. Harris vypadal, že má problém, jenom si vzpomenout, kde vlastně je.
"Pane profesore, nenuťte mě k sadismu," odfrkla si Brook a šťouchla ho ukazováčkem do čela. Harris to nakonec vzdal a zamumlal něco o tom, že je to skvělé a ať mu přinese borůvkový koláček. Brook si oddechla, očividně spokojená a vrátila se do lavice.
Sparrow si nasadil sluchátka a zaposlouchal se do písničky. Přemýšlel, jak by asi upravil noty, aby tam bylo méně bicích, ale aby zase něco v pozadí přece jenom bylo.
Na angličtinu se vůbec nesoustředil.
Takhle to šlo celý den. V posledním týdnu si z hodin vůbec nic nevybavoval. Trochu ho nervoval ten Smith.
    Během polední přestávky se měl stavit u profesora Harrise.
"Chtěl bych se jít podívat na zkoušku té vaší skupiny… jméno ještě nemáte, ne?"
Sparrow zavrtěl hlavou. "Co zítra? Jo a chtěl jsem vám poděkovat za tu učebnu. Vážně nevím, kde bychom jinak zkoušeli,"
"V pořádku. Jsem zvědavý. Prý píšeš písničky sám,"
"No… ano," přikývl Sparrow.
"Dobře… můžeš jít. Zítra se těším,"
    Smith byl ještě horší než předešlý den. Dnes se navíc osopoval na ostatní, že ho pletou. Sparrow ho začínal mít plné zuby. Měl chuť ho poslat někam. To Morgan tak daleko pro slovo nešel.
"Ty jediný tady nejsi schopný to uhrát. Tak mě neštvi a začni s tím něco dělat!" Vlastně neřekl neštvi, ale nějaká cenzura tu být musí.
Zkoušeli to znova a znova. A Smith dělal pořád fatální chyby, ztrácel rytmus… Sparrow začínal mít chuť vrazit mu hlavu do velkého bubnu.
"Johne! Proč jsi na ten konkurs chodil, když pořádně neumíš hrát?" osopil se na něj nakonec.
Smith se zvedl ze stoličky: "Já že neumím hrát? To vy pořád utíkáte v rytmu… bude to hrůza. A to jsem ani neslyšel tvůj zpěv!"
"Ó, to je nádherná souhra," ozvalo se ode dveří. Stála v nich Brook Cooperová. Přes rameno měla pověšenou károvanou školní tašku a byla už asi na odchodu. V ruce svírala knihu.
"Tohle je myslím tvoje," řekla a přistoupila k Ramirezovi. Ten pustil krk baskytary a vzal si od ní knížku. Sparrow mu nahlédl přes rameno a povytáhl obočí. Umberto Eco : Jméno růže.
"Já vím, taky jsem byla překvapená, když jsem to našla v chemii," pokrčila rameny Brook.
"Jak víš, že je to Ramirezovo? Tahle četba se mi zdá trochu…" podrbal se Bennet zaraženě v černých vlasech. Ramirez knihu otevřel na straně s názvem. Hned pod autorem byl vlepen štítek se jménem DUKE RAMIREZ.
"Ex libris," pokrčil rameny.
Odložil knížku na parapet.
Sparrow si povzdechl. "Dobře, sjedeme si to znova,"
Brook se zastavila u dveří a poslouchala. Čím dál písnička pokračovala, tím se tvářila znechuceněji. Ani nečekala, až písnička skončí. "Je to hrůza!" zavrtěla hlavou.
Morgan udeřil do kláves. "Cože?"
"Klid, Morgane, vyletí ti krevní tlak. Nemyslím klávesy. Překvapení je, že ty zní dobře. Kytary překvapivě ladí taky a basa, což mě šokovalo, hraje do rytmu. Ano, to je na tebe, Ramirezi. Ale ty bicí. To je katastrofa!"
Smith vyletěl. "Tak si to zkus sama! Ta písnička je na rytmus úplně pitomá!"
K překvapení všech si stáhla z ramene tašku a odložila jí na vedle stojící skříňku. Z Brook šel někdy strach. Uniformu si upravila podle svého tak, že ani nebylo poznat, že je to školní uniforma. Sukni si o dost zkrátila, místo předepsaných polobotek s podkolenkami měla vysoké boty se zářivě červenými tkaničkami, kravatu měla uvolněnou jak jen to šlo, na předloktích měla navlečené černé návleky, na pravé ruce přes něj měla červené potítko, na levačce jí chřestilo několik náramků. Hnědo rezavé vlasy pod ramena s ofinou měla dneska stažené čelenkou z čela.
Brook přešla k bicím a mávla na Johna. Ten jí zaraženě hodil paličky, které Brook lehce zachytila. Pod jejím upřeným pohledem jí rychle vyklidil pole. Brook si odtáhla stoličku o kousek dál od bicích.
K překvapení všech levou paličku chytila normálně, ale levou uchopila, jako by to byla tužka. Nohou o kousek posunula hajtku a přišlápla její pedálek. Pousmála se a udeřila do činelů. A začala hrát.
Sparrow, Bennet, Ramirez i Morgan na ní koukali s otevřenou pusou. S naprostou přirozeností držela rytmus a lehce do písničky přidávala drobné ozdůbky. Kdyby to Sparrow nevěděl, řekl by, že slyší hrát profesionálního bubeníka.
Smith se na ní jen zle díval z kouta.
Když se dostala k repetici, téměř současně se k ní přidali Ramirez a Morgan. Po několika taktech začal hrát i Bennet. Sparrow téměř okouzleně poslouchal, jak jeho písničku hrají čtyři hudebně talentované jedničky. Výrostky školní elity.
Přidal se i on a dodal tak písničce poslední hlas. Až na zpěv byla kompletní. A dokonalá. Znělo to perfektně. Písnička proběhla bez jediného zaváhání, nebo škobrtnutí. Brooke zdramatizovala závěr zpomalujícím přechodem, který Sparrow občas slýchal v písničkách.    
"Co děláš? Jakej pitomej rytmus? Vždyť je to úplně snadný. Hodí se to do tý písničky. Každej bicák, kterej by měl improvizovat by to takhle nějak zahrál," Hodila paličky Smithovi nazpátek.
"No nic, já jdu!" mávla na kluky a znovu zvedla svojí tašku.
Ramirez vrazil do Sparrowa loktem. "Zastav jí, sakra! Jestli nechceš cvičit tady Smithe,"
Sparrow věděl, že má pravdu. "Počkej!"
Brook se zastavila ve dveřích a otočila se. "Hm?"
"Em… nechtěla bys hrát s náma?"
Smith zrudl vztekem. Brook si toho všimla. Založila si ruce na prsou, vědoma si vlastní moci. Přelétla očima všechny v místnosti.
"Zkuste poprosit," zasmála se nakonec a opřela se o futra.
Sparrow polkl. Nevěděl, jak má přinutit Ramireze a Morgana POPROSIT. Bennet si povzdechl. "Dobře. Prosím, budeš naše bicačka?" zahleděl se na ní ocelově šedýma očima.
"Prosím," přidal se trochu zaraženě Sparrow. Smith se zle zasmál. "To je nádhera. Čtyři kluci málem klečí na kolenou před holkou, jen aby jim dělala bicáka,"
"Sexistickej žárlivec," ušklíbl se Morgan a odhodil si zářivě blond vlasy z čela. Ohlédl se na druhého blonďáka v místnosti. Ne tak zářivého, leč blonďatého Ramireze.
"Co myslíš. Být dennodenně popichován Cooperovou, nebo si udělat ostudu před celým světem, až budeme hrát někde na veřejnosti?" zamyslel se Ramirez a koutkem oka sledoval Morgana. A potom oba jako na povel padli na kolena a sepjali ruce. "Prosím!"
Brook se rozesmála. "Až mi to vehnalo slzu do oka,"
Smith vztekle odhodil paličky a vyrazil ze třídy. Cestou nezapomněl do Brook hrubě vrazit ramenem. Ta si toho nevšímala a znovu vešla do třídy.
"Gratuluji chlapci, právě jste získali novou bicačku. Ale nebojte se… já si to vyberu!"
Ramirez hlasitě polkl. "Zabije nás!"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rue Rue | Web | 11. února 2011 v 12:46 | Reagovat

Bicačka :D. To přechylování v češtině je někdy šilený :D.

Super, jsem si říkala, jak to s tím Smithem vyřeší. Ale nenapadlo mě, že ho prostě vyhodí :D.

2 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 13. února 2011 v 12:25 | Reagovat

Brook! Jen do nich! Beztak je to yaoistka heh XD
Jinak k Smithovi...dobře mu tak, ne že bych byla zlá =.= XD
Už se zase těším na pokračování...
Och a málem bych zapomněla, už dlouho se chci na něco zeptat. Jak máš pozadí téhle stránky tak v pravo je jeden obrázek Chidoriho - Absolutně šokován. Nemůžu zjistit odkud je, ale je tam naprosto a kawaiii! Vždycky nad ním půl hodiny slintám...tak jsem se jen chtěla, zeptat, kde to bylo? *psí oči*

3 Dyamirity Dyamirity | Web | 13. února 2011 v 13:17 | Reagovat

[2]: Hm... Absolutně šokován je z 24. kapitoly ~^^~

4 Alcielle Storm Alcielle Storm | 21. února 2011 v 17:43 | Reagovat

[3]: Děkujuuuuuuuu....*projev dětské infantility - kdyby to někoho zajímalo je mi skoro 19 XD*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama