Únor 2011

Kapitola 32.: Mlhavo

27. února 2011 v 14:31 | Dyamirity |  Kapitola 32.
Ciao, amigos! Tady je Dyamirity a nový SHI-team, jehož název přesně vystihuje situaci za našimi plastovými okny. Tahle část je poslední kapitolou osmého volume a jak už bývá zvykem u posledních kapitol, má levý okraj trochu rozmazaný, kvůli přehybu sešitu. Omlouvám se, ale tahle část je trochu.... nanicovatá. Kresba mi místy ujíždí, protože není dělaná u stolu, ale na táboře, kde jsem dělala převážně na koleni nebo na jízdárně. Ano, u koní. Radši se neptejte... ale snad se bude líbit. Enjoy it, já jdu bojovat s novým vkládáním obrázků =D



Půjč mi vidle....

25. února 2011 v 19:14 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Podlehla jsem a vážně se do AK přihlásila. Změnili tam totiž celé vedení a už tam neox...nepanuj.... už tam NENÍ Tiskař, takže mi nic nebrání v tom to zkusit. Třikrát sláva!
Občas přemýšlím, jestli můžete nenávidět vlastní přátele. Je totiž několik druhů nenávisti.
1, Nenávist provolávací:
Ukázková scéna: Hate mi zase jednou něco poslala a tak teď ujíždím na opilecky založeném finském metalu, respktive na Korpiklaanech. No, řekněte popravdě, vy byste nebyli otrávení, kdyby jste pořád dokola museli poslochat písničky Tequila, Vodka a ještě jednu, která má naprosto nepochopitelný nápěvek Lalalaj, který z hlavy nedostanete ani kladivem. Proto Hate momentálně nenávidím. Nenávist provolávací se projevu hlasitými výkřiky:
"Já tě zabiju, ty jedna malá ****!"
2. Nenávist očividná:
Ten člověk je strašně otravný/namyšlený/povýšený/absolutně GRÁÁÁUR (nehodící zaškrtněte) a proto ho nemáte rádi. Ale očividně. Mračíte se na něj, jste na něj nepříjemní a sem tam i utrousíte poznámku o silné chuti onoho člověka zaživa nabodnout na ocelový rožeň.
3. Nenávist tichá:
Člověk. Vy. Blesky. Tiché. Vidíte, jak jde nenávist charakterizovat ve čtyřech slovech??
Ale to jsem úplně odbočila. Připadám si trochu jako doktor Vlach ze Saturnina. Ten taky začal o řemeslech a skončil u kritizování dnešní katolické církve... už ani nevím, o čem jsem chtěla původně psát =D
To, že jsem se konečně přihlásila do Autorského klubu jsem vám sdělila už na začátku. Chtěla bych, aby si SHI-team přečetlo trochu víc lidí. Profesor na gympúlu mě pořád přesvědčuje, ať o SHI-teamu udělám SOČku, ale mě to přijde jako vytahování, tak uvidím...
Včera jsem byla na anglické olympiádě, jen tak mimochodem. Skončila jsem osmá. A asi vůbec neumím anglicky. Přijedu do Londýna a první, co řeknu bude:
I am sorry, but I can't speak English. Please, do you know, where is the nearest police office? I want to call home.
Asi skončím s bruslením... dneska mě zastavila nějaká "paní" se dvěma dětmi, že už dlouho kouká, jak hezky jezdím, a jestli bych nemohla naučit bruslit jejího syna. No to mi řekněte, proč všichni, kdo mě vidí bruslit mají tendence mě zastavovat a rozplývat se nad mojí jízdou? Kdyby bruslili sedm let, taky by to uměli!!!
Už budu končit. Mám dneska dost....
Dyamirity

DOOM - Kapitola 4.: Zkušebna

24. února 2011 v 18:46 | Dyamirity |  DOOM
Holahej, nová kapitola DOOMu. Na blogu jsou nějaké změny, takže třeba rubriky jsou podle abecedy, což je pro mě neocenitelná věc. Mám totiž už víc jak čtyřicet rubrik a trochu v tom začíná být zmatek. Ale to je vedlejší.
Užijte si další díl a hezky čekejte na víkend, který bude ve znamení další kapitoly SHI-teamu!
Dům Morganů byl… vila. Před domem se smaragdově zelenal dokonale zastřižený trávník, ke dveřím se táhla bílá dlážděná cestička. Stejná cesta jenom širší vedla i ke garáži, před kterou už čekal Mike Morgan. Na sobě měl něco, pod čím si zřejmě představoval pracovní oděv, ale Sparrowovi to spíš připomínalo model z nejnovější kolekce italského módního návrháře.
Sparrow vylezl z auta, které zkušeně řídila jeho sestra. Měla sice řidičák jen pár měsíců, i přes to řídila líp než máma.
"Čau," rozloučil se s ní a zabouchl dveře. Prošel mezi dvěma nablýskanými auty, které stály před domem, přesně jak Morgan říkal. Ještě ani nevkročil na příjezdovou cestu a uslyšel za sebou další auto. Byla to Brook vezená starším bratrem. Vyskočila z auta, zamávala mu a on hned odjel.
Sparrow si oddechl, když viděl, že ona se s oblečením nijak nepárala. Vlasy měla stažené do vysokého ohonu, oči měla nenamalované, na sobě měla maskáčové kapsáče a bílé tílko.
"Čau, Sparrowe!" pozdravila ho a několika kroky ho došla. Morgan už jim vyšel vstříc. Dveře garáže byly pořád stažené dolů.
"Proč je zavřeno?" zajímala se Brook.
Morgan si povzdechl. "Nechtěl jsem, aby jste se okamžitě neotočili a nejeli zase domů,"
Brook a Sparrow se na sebe zhrozeně podívali.
"To je to tak hrozné,"
"Včera jsem se tam byl podívat dveřmi přes dům. Otec chce asi vypadat jako VELKÝ kutil,"
"Pro DOOM něco vytrpíme, ne?" ozvalo se jim za zády. Po příjezdové cestě právě přicházel Bennet. Na sobě měl tmavě modré triko a černé kalhoty.
"Už nám chybí jen Ramirez?"
"Ten je docela důležitej. Jsou to svaly naší kapely," poznamenala Brook.
Nemuseli ale čekat ani pět minut a ozval se charakteristický zvuk Ramirezovi motorky. Ta po chvíli smykem zabrzdila jen kousek od zadního nárazníku jednoho z aut Morganova otce. Nohou vykopl stojánek a seskočil z ní. Stáhl si helmu z hlavy a odložil jí na motorku.

Naprostý mentální kolaps....

22. února 2011 v 19:46 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Už jste někdy měli pocit, že toho prostě máte moc? Povídejte mi o tom...~

Nepojmenovaný 2
Poslední dobou mám pocit naprostého a kompletního vyčerpání. Pod pojmem poslední dobou si vezměte období trvájící od začátku loňského školního roku.
Nevím proč, ale od školního roku 2009 toho mám prostě moc. Ani si nedokážu představit, že bych se do toho ještě musela starat o školu.
Pořád někomu něco slibuju a pak nestíhám... nejvíc to souvisí s výtvarkou. Letos absolvuju ve výtvarném oboru naší Umělecké školy do které chodím od šesti let. Poslední dva roky chodím i na rozšířené hodiny, což jsou další dvě a čtvrt hodiny týdně navíc. Takže jen na výtvarce strávím přes čtyři a půl hodiny hodiny čistého  času. A když počítám i výtvarku ve škole (jakože nepočítám) tak je to krásná celková suma šesti hodin.
Ve výtvarce jsem taková holka pro všechno. Nevíte komu svěřit návrhy na diplomy? Támhle ta hromádka chmur a neštěstí, to je Lenka (čtěte Dyamirity), ta se vám o to postará. Takhle mám na svědomí pexeso o více jak třiceti párech, půlroční ilustrace v Zuškovinách (jednou měsíčně vycházející noviny ZUŠky), návrhy na PFko, diplomy, linoryty do nějaké léčebny + spostu jiných prací. Momentálně pracuju třeba na flipbooku o padesáti stranách. Navíc jsem se odmítla dále dívat na otřesné neumělé krajinky ve třídě mého učitele na klarinet, natvrdo jsem je sundala a místo toho mu tam tvořím velkou komiksovou sérii...
Když už jsem se zmínila o klarinetu, Quatroplesk pořád něco zkouší, pořád někde hraje... teď v dubnu třeba jedeme na soustředění.
Do toho ještě škola, kreslení SHI-teamu, trocha toho tvůrčího psaní a bruslení... a máte nádherné vyčerpání.
Ach můj bože.... už jsem popsala takovej odstavec jenom fňukáním o svém utrpení. Hehe... ale když se nevykecám tady, kde teda? Chjo... fakt mě to unavuje. Ještě, že se chci výtvarce věnovat i do života.
A na závěr sem hodím můj první pokud o portrét. Autoportét jsem sice dneska dokončila, ale nemám odvahu ho sem dát. Tak vám ukážu, jak vypadala Hate před cca třemi lety. Portrét je totiž kreslený podle ročenky z konce páté třídy... ale kromě vlasů je vlastně pořád zhruba stejná.
Stejně, Hate je vychcaná jako ToiToika... ve škole pořád fňukala, jak strašně chce novej extra balíček od Childrenů a jak na něj nemá peníze.... a včera si narazila prst, za což od pojišťovny dostane 1200. No není to vychcanost?! Já si ve škole jen jednou yvvrkla kotník, na výtvarce.... ale o tom až příště =D Tady máte Hatey ve špatné kvalitě, je to totiž dělané tužkou =D
hatey
Hatey, doufám, že je ti jasné, že si to povinně musíš dát na blog =D

Dyamirity~

Kapitola 31. : Apokalypsa na dosah ruky (Absolutní kolaps srdce)

19. února 2011 v 11:14 | Dyamirity |  Kapitola 31.
Dnes tu máme nový SHI-team dokonce před polednem. S tímhle novým počítačem to jde všechno hezky rychle. Trošku jsem laškovala se skener a zkoušela, jaký druh skenů by mitrochu usnadnil práci, ale nakonec jsem stejně skončila u tónů šedi. Černobílé bylo moc ostré.
No, ale každopádně, dnes tu máme kapitolu se strašlivě dlouhým názvem a několika mými oblíbenými scénami. Enjoy it.

Úvod
Kap.31,01

One Piece - recenze

18. února 2011 v 22:35 | Dyamirity |  Anime
~Tadá! Jelikož chci dokázat, že nejsem jen yaoi hltající otaku, přináším vám vlastnoričně sesmolenou recenzi na jedno z mých nejoblíbenějších anime, One piece. Enjoy!~

Název: One Piece
Autor: Eiichiro Oda
Status: Ongoing, v tuhle chvíli víc než 60 volume, epizod spoooustu
Hodnocení: 10/10, jedno z mých TOP anime

Jak už řekla Gira, One Piece je přesně "to anime s těma divnýma srandovníma příšerama". Spoustu lidí kresba určitě odradí, ale One Piece prostě není jedno z nejnovějších anime. Koho neodradí kresba, toho možná zastraší neuvěřitelný rozsah.
Ale nesmíte se leknout, protože pod maskou trošku naivní šílenosti se skrývá... ehm... šílená komedie, kde sice na bishe jako takového nenarazíte, zato nebudete mít problém si zamatovat jednotlivé hrdiny.
Pokud chcete pokračovat a ponořit se do světa pirátů, jak je svět ještě neviděl, rozklikněte celý článek.

DOOM - Kapitola 3.: Zkáza a ničení

17. února 2011 v 16:02 | Dyamirity |  DOOM
Třetí kapitola DOOMu - CHECK!
Tady to máte, snad se bude líbit.

"Slyšels to? Do tý nový skupiny se prý přidala Cooperová,"
"Cože? Další áčko?"
"Torres prý vyhodil svýho bubeníka, Smithe, protože nestál za nic a vzal ji,"
"Nezabijou se s Ramirezem?"
"Je tam s nima i Morgan. Asi to není nic snadnýho,"
"Taky způsob jak se dostat mezi áčka,"
"Myslíš, že Torres teď bude áčko?"
"Určitě. Teď bude trávit spoustu času se ČTYŘMI áčky!"
"To je fakt,"
"Myslíš, že jsou dobrý?"
"Nikdo je ještě neslyšel dohromady,"
"Jenom Smith,"
"Ten nechce nic říct. Musí to být trochu potupné,"
Útržky rozhovorů o jeho skupině se nesly školou jako šumění moře. Sparrow na sobě cítil pohledy. Někdy obdivné, někdy nenávistné. Nevadilo mu to. Měl svojí vysněnou skupinu. A dneska měl na zkoušku přijít i Harris. Jen jedna věc mu dělala starosti. Dneska bude muset taky zazpívat.
K tomu ho včera zavázal Morgan. Prý, když už mají všechny nástroje, ať se ukáže i jejich sólista. Sparrow měl trochu strach. Když zpíval doma zavřen v pokoji, nevadilo mu to, ale nevěděl, jestli to není jen krákání. V počítači znělo všechno jinak.
Potom by musel shánět ještě zpěváka nebo některého člena skupiny nutit zpívat. Doufal, že se nezesměšní a tahle situace nenastane.
    Neuvěřitelný šok pro celou školu nastal při obědě. Nejdřív byly trochu šokované kuchařky, když několik minut před obědem do jídelny napochodoval kapitán fotbalového týmu a předseda školní rady v závěsu za šéfredaktorkou školních novin. Ta po chvíli přemýšlení ukázala na jeden stůl ze země nikoho.
Ramirez a Bennet ho s neskutečným skřípěním přetáhli přes polovinu jídelny a postavily ho skoro doprostřed jídelny, mezi jiné stoly s přesně daným osazenstvem. I přesto byl dostatečně oddělen, aby ukazoval něco ve smyslu, MY JSME TEĎ NAPROSTO NOVÁ SKUPINA A HODLÁME POŘÁDNĚ ZAMÍCHAT ŠKOLNÍ HIERARCHIÍ! Tak to alespoň říkala Brook.

Sčítání čtenářů

17. února 2011 v 12:37 | Dyamirity |  SHI-team zajímavosti
~Už nějakou dobu mi v hlavě vrtá jedna věc. Kolik lidí tak asi SHI-team čte?~
chiishii
Víte, musíte o mně vědět dvě věci, tedy pokud vám už nedošly z těch několika měsíců provozu shi-tu.
  1. Jsem strašně egoistická a miluju chválu
  2. Když si něco umanu, většinou to dotáhnu do konce
No a tak se stalo, že jsem se dala do přemýšlení, kolik lidí zhruba tady ten SHI-team čte, respektive kvůli kolika lidem ho sem každý týden dávám. Ale buďme upřímní, ono jen to, že jsem se zamyslela mě mělo varovat... no ale to nic.
Takže zřizuji nový článek, který by měl technicky vzato fungovat jako seznam čtenářů, abych měla alespoň nějakou představu o počtu čtenářů

Na tomhle místě začínám škemrat. Pokud SHI-team čtete, byla bych moc ráda, kdyby jste mi pod tenhle článek napsali komentář. Nechci žádné takové to klasické formulářování jako často výdávám na těch ne moc kvalitnách blozích. Postačí mi, když napíšete třeba jen nějakou připomínku, Já čtu nebo jak se vám S-t líbí.

Ehm... doufám, že tenhle článek neskončí bez komentáře -_-'

Předem díky,
Dyamirity
Jen tak mimochodem, tohle je obrázek k 48. kapitole jménem Home sweet Tamayori.

Jak Dyamirity tvoří mimo SHI-team

16. února 2011 v 19:25 | Dyamirity |  Galerie
~Už mě nebaví čučet na tu P Povídku. Tak se mrkněte na jiná má zvěrstva~

-Polda, léto 2010, letní tábor, centropen-

Ano, je to tak, hodlám vám ukázat nějaká svá díla mimo SHI-team ve výtvarce. Jsou to fotky z mobilu, takže nic moc kvalita a některé nejsou hotové, ale posuďte sami. Snad se bude líbit.

U pár obrázků si možná budete muset trošku vyvrátit krk... nebo si natočte monitor.


-Očička zírající z temného lesa, jaro 2011 (spíš než oči tajemné šelmy to vypadá jako koťátko, ale nevadí...), rudka-

Prostě... PLESK, povídka počínající pouze písmenem P

12. února 2011 v 18:35 | Dyamirity
~~~
Tuhle... věc... jsem nedávno psala pro třídního, za trest. On, jestli znám tu pohádku od Wericha, kde všechny slova mají jen jednu slabiku. Já, že ano. A on, ať napíšu povídku začínající jen na první písmenka. A já to udělala.
Jsem na to vážně pyšná. Víc jak tři hodiny jsem vymýšlela synonymum na slovo Dveře. Pomáhali mi s tím i na komořině.(Jen tak mimochodem, Bohouši, slovo Průchodnice prostě NEEXISTUJE!!)
No, každopádně, tady to máte, kochejte se, užívejte si malebnost jazyka českého... a však vy to znáte...
Nevím proč, ale všechny věci okopírované z Wordu vypadají na blogu strašně krátce. Tohle je jedna A4, přičemž pamatujte, že jsem mohla používat jenom jedno písmeno a musela jsem se držet jednoho tématu!
~~~
šachy
~~~
Pozor, pozor. Představuji povídku, pracovně pojmenovanou Prásk. Pěkné počtení.


Kapitola 30. : The Kick or The Kiss

11. února 2011 v 19:32 | Dyamirity |  Kapitola 30.
Tentokráte vás poučím o základech energitálních útoků, klouzavosti namoklé hlíny a Aiirově prozřetelnosti. Hehe, minule jsem vás přece varovala, že trochu spestříme úvodní okecávky a závěrečné dovětky, ne?
Tahle kapitola přichází již v pátek, protože se pekelně nudím, ale o to dýl budete čekat na další. Ale stejně se těším, co na ní řeknete. Mám strašně ráda ten závěr, hlavně ten Chiodoriho kukuč. Ale nebudeme předbíhat, tady to je. Enjoy it.

úvod
Kap.30,01

Smyslný život... chci říct smysl života....

10. února 2011 v 18:17 | Dyamirity |  Téma Týdne
~Má to tu vůbec nějaký smysl? Existuje nějaké vyšší poslání? Anebo jsme jen shody náhod na bázi uhlíku, které se po zemi plazí jen tak pro srandu osudu?~

očičko
Tuhle otázku si lidé pokládají už od nepaměti. Nejeden člověk díky tomuhle tématu nahrabal peníze, protože vydal knížku plnou filozofování, které vždycky končilo stejně:
Myslím, tuším, ale nemám ponětí.
Netvrdím, že já na tohle téma můžu mluvit. Netvrdím, že tomu rozumím. Sice plánuju jít na filozofickou fakultu (haha, já opimista, ještě čtyři roky si počká, jestli vůbec odmaturuju...), ale nejsem si jista, jestli se od té otázky hnu.
Už několikrát jsem se pokoušela tuhle tému nějak rozvést. Většinou v dusné třídě našeho gymplu, kde jsem se pokoušela sesmolit pololetní sloh. Tehdy jsme dostali téma Proč tu jsem? A to, co jsem napsala hodlám napsat i sem.
Neztratili jste odvahu? Vážně ne? Tak pokračujte...

DOOM - Kapitola 2.: Nová kapela

10. února 2011 v 17:56 | Dyamirity |  DOOM
Ano, máme tu druhou kapitolu DOOMu. Zde už se nám začíná rýsovat, jaké bude složení celého příběhu. A zde je konečně pořádně Brookie, moje oblíbenkyně.

Sparrow na Ramireze tiše zíral. Ten se rozhlížel po místnosti.
"N-ne. Teda nejdeš. No… vlastně podle toho na co hodláš hrát," vykoktal, šokován fotbalistovým příchodem.
"Baskytara?" zkusil to Ramirez a stáhl si pouzdro z ramene. Přešel k židlím, na jednu položil pouzdro a rozepnul ho. Objevila se žlutohnědočerná basová kytara.
"Ty… hraješ…" koktal dál.
"Jenom protože hraju fotbal, tak bych měl být hudební hlušec?" povytáhl Ramirez obočí.
"Jó!" kývl Morgan sedící u klavíru. "Jak to říká ta z prváku… taková ta zrzavá bruneta… že celá škola si myslí, že máš v hlavě jenom fotbal,"
"Cooperová," povzdechl si Sparrow. Potom kývl na čtvrtého zájemce o baskytaristu, který zaraženě stál se školní baskytarou v rukách.
"Tak se ukaž, ať potom může hrát Ramirez,"
Baskytarista mohl být možná dobrý, ale Ramirezův příchod ho asi dost rozhodil. V polovině písničky to vzdal a uvolnil Ramirezovi místo. Ten ledabyle přešel ke stupínku a usadil se na něj. Sparrow, Morgan, Bennet a dokonce i Smith se na něj upřeně dívali.
"Máš písničku?" zeptal se Ramirez Sparrowa. Ten přikývl a podal mu papíry s Pracovním názvem. Ramirez si jí rozložil po zemi, oddupadl si první takt a potom začal.
Sparrowa to okamžitě chytilo. Teď už mu přišlo trochu podezřelé, jak to že jenom školní hvězdy mají hudební talent.

Viva la chřipka..! A zápisy ve třídnici...

9. února 2011 v 20:34 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Jáj jáj jupí jupí jéj! Náš ředitel konečně projevil trochu loajality vůči studentům a vyhlásil chřipajznoý prázdniny. Poprvé od té doby, co jsem na gymplu nějaké volno. Žeby zázrak?~
shira
Ano, je to tak. Zítra a pozítří jsem dom a to jen díky našemu řediteli, na kterého zřejmě sáhla boží prozřetelnost a vyhlásil chřipkový prázdniny. Nebo na něj možná sáhla ta chřipka, to je pravděpodobnější.
Venku je sucho, takže ten prodloužený víkend asi projezdím na bruslích, tedy pokud nenaprší. Si zkusí... a půjdu za Matkou přírodou a rozkopu jí... tvář.
No, každopádně, teď k druhému bodu nadpisu. Zápisy ve řídnici. To je téma samo pro sebe. V Primě jsme měli takového... pro nedostatek jiných výrazů řekněme profesora... a od toho jsem jich dostala asi devět, ale ty se nějak nebrali vážně. Byli totiž většinou typu:
Štěpánková opustila třídu před koncem vyučování.
Štěpánková bouchá dveřmi.
(Tyhle dvě jsem dostala hned po sobě. Jsem bouchla dveřma, když jsem tu třídu opouštěla, no...)
Ale včera jsem dostala zápis, kterým se asi zapíšu do historie gymplu. Je sice taková nenápadná:
Štěpánková drz.
To asi značí, že jsem byla drzá. Má drzost spočívala v tom, že jsem třídnímu do očí řekla, že je to úchyl. Fakt.
To bych vám přála vidět. Třídní málem vyletěl z kůže, začal řvát, že není můj otec, abych si tohle k němu dovolovala (houbeles, to bych tátovi nikdy neřekla!) a já se trochu bála, aby mu nerupla nějaká žíla a nešlehlo to s ním. Bohužel přežil.
Tohle píšu jen tak z nudy. Už nějak dlouho jsem sem nic nepsala. Fajn tři dny, ale i tak...
Zítra sem přidám další kapitolu DOOMu a v pátek možná i SHI-team, ale to neslibuju. Kdyžtak další kapitola bude až o víkendu.
Budu zase někdy muset napsat nějakou recenzi... plánuju zrecenzovat Saturnina, tak uvidíme.

Papá,
Dyamirity


Jsem snílek! Oficiálně!

6. února 2011 v 20:54 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Jsem tam. Jsem tam. Už dva dn se nenápadně plazím okolo a sleduju, kdy se objeví další vzducholoď. Kdo nechápe, ať čte dál.

chidori
Dnešek je pro mě přelomovým dnem. Já, Dyamirity The Empress Of Paradox (Tohle ehm... jméno jsem si splácala ke Scratchině článku, jak ovládnout svět. Jedním z bodů bylo zvolit si cool přezdívku. Stalo se. Pořád nabírám ďábelské poskoky. Žold je pět bishíků na týden. To sem mnou usmlouvali již přijatí otro... chci říct poskoci. Pro kluky nabízím gumové medvídky o stejné váze...), jsem dnes byla přijata do Klubu snílků. Před říkám, že nejsme konkurence Autorského klubu. Jsme jen... alternativní řešení pro ty, kteří se nechtějí obtěžovat s těmi přemrštělými nároky na přijetí...
No, každopádně, v Klubu snílků jde taky o to, aby byl blog autorský, ale přijímací podmínky jsou každopádně mírnější než AK. Takže, shi-t a já jsme prošli.
Když se nad tím zamyslím, kdybych se trochu snažila, mohla bych se asi přidat i do autorského klubu, ale to jsem moc líná. V klubu snílků nepožadují ke každému videu komentář, proč jsem si na blog to video dala a jak na mě působí. To trochu zavání hodinou literatury.
Navíc, od jisté doby nemusím Tiskaře a to kvůli jednomu úzkoprsému a dost žlučovitého článku o homosexuálech. Nic proti, ale takové lidi bych přetáhla něím po hlavě. Něčím velkým a se životem neslučitelným.
Tak jako tak, jsem v Klubu snílků a připlula jsem tam na deváté vzducholodi. Byla jsem přijata s jednoduchým ANO a komentářem:  
Anime sice není moje oblíbená zábava, ale blog je autorský a vlastně se mi docela líbí =) Konec citace. Jsem ráda, že jsem neschytala žádnou výtku a jsem tedy oficiální snílek. Jůů...

Dyamirity t.E.o.P.
...hm... myslím, že ta přezdívka se neuchytí...

P.S.: Znáte ten pocit, že si pustíte novou písničku od svého oblíbeného zpěváka a úplně vám přeběhne mráz po zádech, když uslyšíte jeho hlas. Tak něco podobného jsem rpožila s právě objevenou písničkou od Rumdarjuna. Ííp... takový mravenčivý pocit...
Asi pojedu do Japonska, zabalím ho tak, aby prošel letištní kontrolou a odvezu si ho domů na mudlání♥


Kapitola 29. : O život

5. února 2011 v 13:30 | Dyamirity |  Kapitola 29
A je tu další kapitola, opět po týdnu. Doufám, že alespoň jednou se mi povede naskenovat a vyčistit ho bez JAKÝCHKOLIV problémů. Dneska mi rpo změnu blbnul PhotoFiltre. Asi si zase stáhnu tu starou verzi... Ale co, nebudu vás tady obtěžovat svými problémy, vy jste tady kvůli další kapitole. Enjoy it.

Kap.29,01
Kap.29,02

DOOM - Kapitola 1. : Konkurs

4. února 2011 v 16:06 | Dyamirity |  DOOM
Tak. Tady to je. První kapitola. Doufám, že se najde někdo, kdo bude mít trochu odvahy a přečte si to. Prosím, nebuďte krutí, ano?

Kapitola I. : Konkurs
"Kapelu?"
"Jakej idiot chce zakládat kapelu?"
"To je jak z blbýho filmu,"
"Nějakej zoufalec,"
       Sparrow Torres se tvářil jakoby nic. I když cítil pohledy všech, kteří ho viděli, jak dává leták na nástěnku. Leták, který sháněl hudebně založené potenciální členy do jeho ještě neexistující kapely. Už totiž zjistil, že na sólové dráze slávu neurve. Duo, on a jeho kytara Kathryn Pump, nemělo budoucnost. A tak doufal, že to zachrání další členi kapely.
Bicák, baskytarista, druhý kytarista a klávesák. Tak zněl jeho plán.
       Na plakát se zrovna díval Duke Ramirez, školní fotbalová hvězda, o kterém se šuškalo, že má mozek o velikosti angreštu. I teď podpaží držel fotbalový míč a tvářil se, že má problém plakát vůbec přečíst, natož ho pochopit.
"Copak Ramirezi, nemůžeš si vzpomenout, jak se čte to kulaté písmenko?" Sparrow protočil oči. Cooperová mu tady chyběla. Stejně jako byl Ramirez sportovní hvězda, Cooperová excelovala v angličtině a vedla školní noviny.
Radši se otočil a odešel. Nemohl se dívat na to, jak přihlížející cupují jeho leták na kusy jako supi. Vlastně ho cupovali jen obrazně, ale i to stačilo.
       Vešel do třídy biologie a sklouzl do své lavice. Připadal si absolutně vyšťavený. Vidina kapely se pomalu rozplývala. Stejně jako jeho sláva. Ale co… na odpoledním výběru, na který si rezervoval jednu hudební učebnu, se teprve ukáže, jak moc je to tragické…
      Celý den byl nervózní, že při hodinách nemohl ani pořádně sedět v klidu. Několikrát ho profesoři vyzkoušeli za nepozornost a on si ani jednou nemohl vzpomenout na probíranou látku. Sparrow se také přistihl, jak pozoruje ostatní spolužáky i jiné studenty a chodbách a zkouší uhodnout, kdo by asi mohl mít trochu hudebního sluchu.
Všichni ale vypadali stejně hudebně hluše jako vždy.


Úvod k DOOMu

4. února 2011 v 15:52 | Dyamirity |  DOOM
~Já vím, slíbila jsem vám nějakou tu povídku už k Vánocům, ale strašně dlouho jsem váhala. Dneska jsem dováhala. Mám v sobě tolik cukru, že by mě mohli zaměstnat jako cukrovar. A když má v sobě Dyamirity moc cukru, tropí pitomosti...~

guitar
Takže, nebudeme chodit okoro horké kaše. Hodlám sem přidávat svojí zatím nejdelší povídku. DOOM. Je neukončená, je neuvěřitelně... hm... jak to říct... sériová (vždycky je tam nějaká událost, chvíli klid, pak zase... ale posoudíte samy...) a je o hudbě. Respektive o jedné hudební skupině. Jménem DOOM.
Tahle povídka se původně jmenovala Pracovní název, protože vymýšlení názvů mi fakt nejde (No, podívejte se na SHI-team...). Za její vznik může hlavně Hate. Jména postav jsme vymyslely společně, ale k samotné povídce jsme se nedostali a tak jsem se do toho pustila sama.
Když si DOOM občas pročítám, připadá mi trochu jako ty filmy od Disney Chanellu. Lůzr, co si jde za svým snem a všechno končí happy endem. Ale je to moje srdeční záležitost.
Jak už jsem se zmínila, DOOm je hudební povídka. Hlavním hrdinou je Sparrow Torres, středoškolák a kytarista, co si zakládá kapelu.
Kapela má později pět členů, dvě kytary, basu, bicí a klávesy, hraje převážně rock a všichni její členi jsou úplní ťuňťové. V tom dobrém slova smyslu. Patří mezi ty postavy, které mi vážně přirostly k srdci.
Doufám, že se vám DOOM bude líbit stejně, jako mě ho bavilo psát.

Dyamirity


Poznámky k 7. volume

2. února 2011 v 19:33 | Dyamirity |  Poznámky VII.
text
poznamky 7
Tady je Hanabi velice mňamkoidní... Mhm... To byl velice dobrý nápad nechat ho nosit to kimono rozhalený, nemyslíte?

V tomhle volume se toho ase stalo strašně moc. Shiřina poprava a... první kontakt almenů a Shigaie. Vybrala jsem Aiira a Takibiho, protože jsou oba ti nejinteligentnější ze své skupiny (alespoň to o sobě tvrdí) a... no... to by byl spoiler. Gira ví. A nepoví, jinak jí vytrhnu jazyk z papulky a uvážu jí ho na uzel okolo krku.

Jak už jsem zmínila, tohle volume bylo dokončované narychlo před prázdninami a poslední stránky podle toho taky vypadají. Kazila jsem, co jsem mohla. Brzy po tomhle volume jsem založila shi-t, takže v dalších poznámkách už ho zmiňuju.

Příští volume patří mezi mé nejoblíbenější. Navíc má kjůt název. Nenávidět hřích, však milovat hříšníka. Kdo mi řekne z jakého je to anime, dostane art libovolné postavy s věnováním =D Napovím, že je to název jedné epizody. Zvlášť pak yaoistky by mohli vědět...

No, tak dál.Dneska ve škole se Hate s Girou hádali, kdo je nejlepší postava z SHI-teamu. Rozhovor vypadal zhruba takhle:

Gira: Nech mi to, já si to chci přečíst, zatímco ty jen očumovat Kakoichiho!
Hate:No právě! Teď tam bude málo.
G: Hele Takibi tam není skoro vůbec.
H: Co je mi po Takibim? Největší ťuťu je Kakoichi.
G: No, pak je teda Takibi ňuňu... ale co je pak Ritsu? (Neřešte, ten tam ještě nebyl)
Já: Já nevim, aŤ je to třeba žužu...

Není to doslovně, už si to moc nepamatuju.

Ale, každopádně, sedmý volume mě bavilo a o to jde. Doufám, že se líbilo. V neděli (snad) začneme osmičku, co říkáte?

Dyamirity
P.S.: Můžu se do někoho zamilovat po hlase? Pokud ano, asi miluju Rumdarjuna, zpěváka z Nico Nico. On má tak... kvíky kvík hlas!