Prosinec 2010

Animefeste, už jedu!

29. prosince 2010 v 16:36 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Tedy, pokud najdu správný linky autobusu nebo vlaku...~

chidoshira
Ano, mám to už povolené Patricijem naší domácnosti, čili mámou!
A navíc tam můžu na všechny tři dny!
A sama! Bez garde...
A to je právě ono. Abych se přiznala, na animefest jedu poprvé a pokud to nedovolí i Giřin tyran, tak pojedu vážně sama. Já, která je schopná se ztratit i ve svém rodném městě...
Fakt se tam těším. Už jsem zkoumala programy a takové věci a fakt se tam těším. Navíc spolužačky jen tiše závidí, protože ony na žádný fesťáky nemůžou, ať hudební nebo jiné.
Bhehehe. Nepařím, nepiju, nekouřím a tady je má odměna!
Nejedete někdo na Animefest? Že bych se k němu přifařila? Jakožto animefesťák jednoroček vůbec nevím, jak, kde, co a tak.
Nebo (a teď si o mě budete myslet, že jsem se zbláznila nebo že jsem čtyřicetiletý pupkáč lákající dětičky do své dodávky pod záminkou otaku fesťáku...) nejel by někdo se mnou? Pokud Gira nepojede (fakt nevím, jestli tu mámu překecá), tak sama asi nepojedu T_T
Prosííím ~^3^~

Dyamirity~
Za to může ten bramborák!

Puťa puťa, bishíci, tetička Dyami chce vidět yaoi!

28. prosince 2010 v 17:41 | Dyamirity |  Téma Týdne
~"A co bys chtěla k Vánocům ty, Dyamirity?"
"Mně postačí dva überbishové a pak si budu hrát až do Tří králů"~

yaoi
TENTO ČLÁNEK MŮŽE OBSAHOVAT MATERIÁL ZPŮSOBUJÍCÍ ZÁCHVATY KRVÁCENÍ Z RŮZNÝCH TĚLNÍCH OTVORŮ, ZÁCHVATY JINÉHODRUHU, ČÁSTEČNOU SLEPOTU, NUTKÁNÍ PŘIVODIT SI KÓMA OPAKOVANÝMI ÚDERY HLAVOU O STŮL (Známe svoje lidi!) ATD. ATD. VŠAK TO ZNÁTE.
Pokud nebudete s něčím v mém článku nesouhlasit, klidně si ten svůj pravopisných chyb a sprostých výrazů plný komentář napište, ale počítejte s tím, že se budu bránit. Strašně ráda se hádám, víte...
~^3^~
Za tohle téma týdne jsem bojovala, hlasovala a obhajovala ho před těmi fujky fujky anti-yaoisty a nakonec bych si ho ani nevšimla, nebýt otho, že mě na něj Alcielle upozornila.
Nebudu se tu zabývat obhajováním yaoi před úzkoprsými názory těch anti-yaoistů, kteří neví, o co tady jde, na tom mám moc málo trpělivosti (Protože při prvním psaní tohohle článku mi blog napsal, že sezení již není platné a já si to samozřetelně neuložila.) Tohle bude článek o tom, jak může yaoi změnit jednomu život. Protože yaoi není ani úchylárna, ani žádná náhražka za reálný svět. Yaoi je životní styl.

Kapitola 24. : Cíl

26. prosince 2010 v 14:43 | Dyamirity |  Kapitola 24.
A jsme tu zpátky s DJ Dya's a SHI-teamem! Tentokrát již po čtyřiadvacáté. Jsou dva dny po Vánocích, ale to nám nezabrání vám přinést vaší týdenní dávku amatérské mangy!
Touto kapitolou se konečně hrabeme ven z té rozbředlé bažiny Pásma strachu a dostáváme se ke Kakoichimu (Ano, už tu bude, Hate)! Kakoichi je postava, kterou můžete buď nenávidět nebo zbožňovat. Uvidíme, do které se zařadíte =D Chci vás upozornit, že tuhle kapitolu jsem dělala ještě než jsem vůbec zjistila, co to Hetalie (Pochopíte... hm, asi čtyři stránky před koncem) je.
Víte, co jsem zjistila, že poslení dobou mi ty postavy nějak bishovatí. Ne, že bych si stěžovala, ale začala jsem si toho všímat, když Gira málem vykrvácela z jednoho obrázku Umy z volume 11 a Kakoichiho na úvodní stránce kapitoly 44.
Nebudeme to protahovat. Tady to je. Enjoy it.

Úvod 24.
Kap.24,01

*umírá na předávkování cukrovím*

26. prosince 2010 v 11:53 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Vánoce se pomalu blíží ke konci... a nevím jak vy, ale já ten zatracený bramborový salát nechci vidět minimálně půl roku...~

shira
A máme tady druhý svátek vánoční. Bohužel i bohudík. Salát, řízek a tu zatracenou polívku nechci už ani vidět. Člověk to má doma, pak u jedný babči, a ano, samozřetelně ještě takové to "Můj salát musíš ochutnat, já jsem do něj letos dala *doplňte si sami*!" u tet a jiného příbuzenstva.
Ale Vánoce se vydařily a já nakonec dostala vše, co jsem chtěla. Jeden dárek jsem dokonce dostala den před Vánocemi a to klobouk. A to ten nejúžasnější klobouk v ČR a asi i ve střední Evropě. S Hate jsme ve čtvrtek prolezli polovinu Žatce nž jsme ho našli fikaně maskovaný v nenápadně hromádce pod jakýmsi odpuzujícím bílým kepem. Ale našli jsme ho. Perfektní, dokonalý, černý klobouk v němž podle Hate vypadám jako gangster.
V onom klobouku jsem strávila i oba předchozí dny (přičemž jsem musela ignorovat narážky Fuchs, že klobouky se v místnosti nenosí a včera i Paola, patřící k tzv. vzdálenější rodině, který se mě pořád vyptával, jestli je mi zima na hlavu, nebo jestli poslouchám Stony...)
Jak to tak vidím, tohle bude článek na delší počtení, tak se pohodlně usaďte.
Náš štědrý den vypadá vždycky stejně. Ale tentokrát to byla ještě větší otrava než jindy, jelikož naši chtěli za každou cenu sledovat Tučňáky z Madagaskaru (...), takže jsme jedli až asi v půl šesté, i když mi s Fuchs jsme už chcípaly hlady.
Ale dárečky nám to vynahradily.Kromě takých blbostí jako oblečení (Nesnáším měkký dárky!) jsem obdržela třeba (další) plyšovou žirafu, pořádná sluchátka s asi dvoumetrovou šňůrou, takže teďka můžu poslouchat na počítači a nemuset se hrbit jako paragraf se skoliózou. Abyste rozuměli, nedávno jsme kupovali nový stůl na počítač (jako součást rekonstrukce obýváku) a zároveň s ním jsme vyhodili repráky, takže sluchátka musím mít zabodnutá do bedny počítače. A ta stojí na zemi. A sluchátka mají asi jen metr, takže poslouchám ohnutá až k zemi. Taky jsme jako rodina dostali rozšíření pro hru Česko (jsme strašně hravá rodina a zásobenější než každé druhé hračkářství), takže to paříme celé svátky.
Včera jsme byli u babičky a tety no. 1 u kterých jsem konečně dostala to třetí cédéčko 4tetu (Jáj!) a další dvě knížky - Mojí první vlastní Zeměplochu a Andělé a démoni od Browna, které jsem sice četla, ale co, takováhle knížka se jen tak neztratí. Problém je v tom, že mi poamlu začíná docházet knihovna. Respektive už došla. Nedávno jsem musela vyklidit další police od různých starých hraček, abych ty knížky měla kam dávat. Za chvíli budu muset vyházet veškeré oblečení, abych uvolnila další místo =D
Ten den jsme jeli ještě k tetě a u té jsem dostala naprosto dokonalou knížku. Malá černá, jakoby odřená knížečka se zlatou ořízkou a rádoby pergamenovými listy. Jmenuje se Ďáblovy deníky a je to vlastně takové shrnutí dějin formou Luciferova deníku. Doporučuju. Zvlášť dobrý je třeba přepis Desatera přikázání. Např. Nepokradeš - Budeš to považovat za "půjčku na dobu neurčitou".
Když to vezmu kolem a kolem, byli to vcelku vydařené Vánoce. Škoda, že jsou jen jednou za rok. Člověk by si to občas zopakoval i během roku, co říkáte?
Každopádně doufám, že vám se Vánoce taky vydařily a dostali jste vše, po čem vaše hamižná srdíčka prahla =D Během dneška sem přidám další díl SHI-teamu, je neděle, svátky nesvátky. A taky sem možná hodím nějakou tu kapitolku... no... přemýšlím čeho... V Pekle na zemi trochu porušuju Hatina autorská práva na jednu postavu, Jadeit Lišku jsem psala ve třinácti, Pracovní název je hudební povídka, Exitusem si nejsem úplně jistá... no uvidíme.

Dyamirity 

Veselé Vánoce

24. prosince 2010 v 14:19 | Dyamirity |  Moje výšplechty
A máme tu čtyřiadvacátého prosince, den též známý jako Vánoce. Většinou o Vánocích počítač nezapínáme, ale letos jsem si to vydupala.

Chci Vám popřát Veselé Vánoce a šťastný Nový rok a ať pod stromečkem najdete všechno, co jste si přáli, to znamená pokud možno ne měkké dárky. Dále vám do Nového roku přeju spoustu mangy, anime, manhwy, yaoi, spoustu bishů a skvělých knížek, stejně skvělých filmů, úspěchů ve škole (to není důležité, ale proč ne), v osobním i alter životě... a ještě spostu dalších věcí, kterých je tolik, že by mě to ani nebavilo nebavilo psát. 

Veselé Vánoce.

Dyamirity~

3...2...1... Improvizace!

22. prosince 2010 v 11:38 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Ach ano, nic není lepšího než improvizace čtyři minuty před vystoupením~

nekomihanabi
 A nemyslím tím jen nějaké změny v replikách nebo výměny postav, na to jsem zvyklá. Myslím tím úplnou změnu konce scénky...
Dneska jsme měli jakousi akademii pro mladší gympl. Jakžto Kvarta jsme to celé organizovali, i když jsme to razantně odmítli. Ale náš angličtinář je takej akční, že se domluvil s naším třídním nám za zády. Takže jsme se v podstatě dozvěděli, že nejenom, že to budeme organizovat, ale máme udělat ještě nějakou scénku.
Scénku nakonec stáhl angličtinář z netu a samozřejmě to probíral jenom s druhou skupinou, takže mě osobně se do ruky dostal až finální text (stažený z netu). Zápletka byla jednoduchá. Chlap stojí na nějakém místě, motá se tam okolo něj spousta lidí až ho nakonec zabijou (...) Trapárna na entou. Ale nejlepší bylo, že Prima (jejímž třídním je už zníněný angličtinář) měla naprosto dokonalou scénku a my si začali připadat dost trapně. A tak uprostřed vystoupení Sekundy namě spolužák A. prý:
"To máme trapný, nebudem to hrát,"
A já aktivně udělala Tak to ne a během dvou minut, nekecám, dvou minut, jsem ten konec úplně překopala. Jsem to pak narychlo vysvětlila ostatním a jala e organizovat (i když tentokrát jsem se chtěla držet mimo, aby to všechno nebylo na mě).
Takže nakonec se improvizace povedla a scénka dopadla poměrně dobře. Nejlšpí byl výraz toho angličtináře, když jsme pokraočvali dál, místo abychom ho "zabili" =D
Jinak dnes jsem byla naposledy ve škole (Jupí), i když celý Žatec už je doma. Ale stálo to za to. Vyměnila jsem si s holkama dárky a nejvíc mě dostal ten od Giry =D Ostatní holky mi daly jen lak a podobné serepetičky, ale od Giry jsem dostala naprosto boží žirafí kasičku (už druhou žirafí kasičku). Siceje ta žirafa tlustá, ale zse se toho do ní spoustu vejde.
A pozor! Vánoce jsou už za dva dny! Tak buďte hodní, aby si to Ježíšek ještě nerozmyslel =D

Dyamirity~ 

Kapitola 23. : U konce s dechem

21. prosince 2010 v 20:38 | Dyamirity |  Kapitola 23.
Komplikace se objevily, projevily a skončily. V mém případě se skener rozbil, já do něj několikrát pořádně třískla, Fuchs vyměnila barvu (ano, zjistily jsme totiž, že tiskárna neskenuje, když v ní není barva..) a já dneska zase mohla skenovat. Takže tady to je. Omlouvám se za spoždění. And here it is. Enjoy.

Úvod
Kap.23,01

Technické potíže

19. prosince 2010 v 14:17 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Ehm... nevím, jak to říct, ale naskytly se menší technické potíže.
Technickými potížemi myslím TEN ZAS**** POD**** ZKU**** DEB*** SKENER!
Můj milovaný skener se totiž rozhodl, že už ho nebaví skenovat a pořád mi tam píše něco, čemu sice rozumím, ale nechápu to... doufám, že se mi ho podaří zprovoznit a naskenovat další kapitolu. Ona je totiž moje rodina tak úžasně povznesená, že jim to vůbec nevadí. Fuchs se vrátila z vejšky na Vánoce (Ach můj bože!) a teď jí vůbec nic netrápí. A prý: "Já myslela, že tam potřebuješ oskenovat něco důležitého a ty si tam skenuješ tu svojí pohádku! (Grrr!) 
Já jím dám pohádku!
Tak doufám, že se mi tu blbou mašinu podaří nějak usměrnit. Kdyžtak to nějak vymyslím, abych sem mohla dát další díl, co nejdřív.
Půjčte mi někdo vaší rodinu...

Dyamirity~

Terry Pratchett - Zaslaná pošta

18. prosince 2010 v 16:59 | Dyamirity |  Knížkovna
~The only man who can sparkle in my life is Moist. Fuck with Edward Cullen!~
~Jediný muž v mém životě, který smí jiskřit, je Vlahoš. Edvarde Kalene, jdi do háje!~


Kdo by tu narážku nepochopil, přečtěte si Zasr... chci říct Zaslanou poštu od Terryho Pratchetta. Byla to moje první Zeměplocha a zamilovala jsem se do jejího hlavní hrdiny. Tím jest ve zlatém hávu oblečený Vlahoš von Rosret čili v originále Moist von Lipwig. (POZNÁMKA: Zavolat Kantůrkovi, kam na ty jména chodí.)
Ano, do téhle knížky jsem se absolutně zamilovala. A myslím to vážně. Teď se prokousávám již druhým dílem, ale Pošta byla přece jen lepší. Méně akční, abych byla přesná. I když je pravda, že panem Pedantem ten průměr hodně vyhnali nahoru. A o čem tenhle článek bude. No ano... bude to recenze!

Název: Zaslaná pošta
Originální název: Going Postal
Autor: Terry Pratchett
Rok vydání: 2004
Žánr: Fantasy, Komedie, Sci-fi (??? Pod touhle složkou to mají v knihovně)
Hodnocení: Íííííp! Na tohle ještě nevymysleli slovo.
zeměplocha


Hlavní hrdina se jmenuje Vlahoš von Rosret. I když slovo hrdina by u něj většina lidí nepoužila. Spíše by zvolili slova jako lump/podvodník/podfukář/výlupek lidské existence/padělatel/nehodící zaškrtněte. Vlahoš ovšem oplývá tak obyčejnou tváří, že se jako naolejovaná žížala vykroutil ze všech problémů, které mu kdy nastaly. Až na jeden.
Příběh se odehrává ve městě Ankh-Morporku, kde Vlahoš (nebo spíš Albert Třpatka) právě čeká v cele smrti na... no na smrt, na co by v cele smrti čekal, že? Plánovaný útěk se mu nezdaří a tak je veden na šibenici, na kterou je pověšen. Albert Třpytka umírá.
Řekli byste, že smrt hlavního hrdiny znamená automaticky konec knihy? Chyba! Ještě jsme se nedostali ani přes první kapitolu.
Vlahoš se budí v kanceláři A-M patricije a tyrana Vetinariho, který ho uvítá zpět mezi živými. Ne ovšem jako Alberta Třpytku, ale Vlahoše von Rosreta, jedinou postavu, kterou Vlahoš nikdy nepoužil. (Kdo by se mu divil, s takovýmhle jménem?) A právě Vlahoš von Rosret se má stát novým A-M poštmistrem a prakticky vzkřísit poštovní úřad, který se stal ostudou státních podniků. Je mu ovšem nabídnutá jistá volba. Buď se stane vrchním poštmistrem nebo může odejít "támhletěmi dveřmi za vašimi zády", za nimiž, jak Vlahoš brzy zjistí, se rozkládá velice hluboká jáma se zahrocenými kůly na dně.

"Věříte na anděly, pane Rosrete?"

Ještě téhož dne Vlahoš utíká z města a upřímně se baví nad patricijovou naivitou. Faktem zůstává, že se do města vrací jen o dva dny později a to na zádech golema, pana Pumpy, který byl patricijem nasazen, aby Vlahoše hlídal a nenechal uniknout.
Vlahošovi tedy nezbývá nic jiného než se na ten svůj úřad jít podívat. V poamlu se rozpadající budově se seznámí s jedinými dvěma zaměstananci, kteří ještě zbyli. Mladším pošťákem Toliverem Grešlem, jehož věk se pohybuje někde mezi smrtí a hnědým uhlím (citát vypůjčen z Nadělat prachy od T.P.) a Slavojem Zálepkou, jehož jedinou zálibou je sbírání špendlíků.
Pošotvní úřad je v katastrofálním stavu. Všude se kupí hromady nedoručené pošty, která je... no všude. Vlahoš začíná svou kariéru jediným doručeným dopisem.
Vlahoš se dozvídá, proč je místo vrchního poštmistra tak ošemetné zaměstnání. Je to proto, že jeho poslední čtyři předchůdci zemřeli.... za velice podezřelých okolností. Vlahoš nakonec smrti unikne jen o vlásek, zato odhalí, jak jeho předchůdci zemřeli. Všichni vystoupali do pátého patra, a stejně jako Vlahoš, nějakým způsobem nahlédli do minulosti pošty. Viděli minulost, ale tělem se stále nacházeli v přítomnosti. A SPOUSTA schodišť se za tu dobu propadla. A zkuste si sejít schody, které už tam pár let nejsou...
Také k němu začaly promlouvat dopisy. A to doopravdy promlouvat.
Při jakémsi podivném obřadu je uznán vrchním poštmistrem i zbylými starými zaměstnanci, kteří se vrátili, když se doslechli o znovuvzkříšení pošty. Vlahoš upadne do jakéhosi transu, při kterém v naprosté opojení dopisy najme všechny staré pošťáky.
Tak začíná dlouhá cesta k navrácení původního lesku pošty, při němž Vlahoš bojuje proti Semaforům, stále více se porouchávající lince na předávání zpráv, při čemž je oblečen do zlatého obleku a zlaté okřídlené čepice.
Také se seznamuje se slečnou Krasomilou Adorátou Srdénkovou, vedoucí společnosti golemů, které Vlahoš pro ochranu pošťáků najme. Se slečnou Srdénkovou si dá i schůzku. Dost odvahy na to ovšem sebere až v okamžiku, kdy sedí na šíleném koni s brašnou plnou dopisů mimo město.
Vlahoš vynalézá známky a všemi možnými i nemožnými způsoby vrací poštu zpátky na vrchol.
Problémy nastávají v okamžiku, kdy pošta... téměř lehne popelem. V tu chvíli sice využije kapitál, který "nasbíral" během svých zločineckých let. Tou dobou se o něj však zajímá pan Nadosah Pozlátko, majitel semaforové linky, která se stává nespolehlivější, jak se pošta sbírá.
Nakonec se Vlahoš veřejně vsází že doruší vzkaz do Genovy (!!!) dříve, než semafory.
A jak to dopadne, to si přečtěte sami.

Tuhle knížku jsem si vážně zamilovala. Jen jsem zjsitila, že je téměř nemožné na ní psát recenzi. Stane se tam toho tolik, že bych v podstatě musela opsat celou knížku, abyste pochopili, proč jsem tak nadšená. Naprosto mě okouzlil ten způsob jakým, je knížka psaná. Objevují se tam věty, které člověk musí číst třeba třikrát, než je pochopí. Navíc se tam objevují některé myšlenky, které, i přes svojí naprostoou střelenost, jsou vážně na zamyšlení. Navíc překlad Jana Kantůrka je naprosto GE-NI-ÁL-NÍ. Kdo jiný by Moist von Lipwiga přeložil jako Vlahoše von Rosreta, ne?
Je to moje první Zeměplocha a jsem ráda, že jsem začala právě s ní, i když patří mezi ty lepší (podle Hate), tak se bojím, aby mi nepřišlo, že se to horší.
Zaslaná pošta má i druhý díl. Respektive Zeměplocha má další knížku, jejíž hlavní hrdina je Vlahoš. Jmenuje se Nadělat prachy, ale mě s zatím víc líbila Pošta (i když jsem zatím na straně 250).
Ale co je hlavní, Pošta má i film! Nežertuju. Je z letoška a dá se stáhnout i v češtině. *kontroluje, kolik procent už má staženo (52,5%, jen tak mimochodem =D)* A vypadá, že nebude ani tak špatný. Jen Vlahoše jsem si představovala trochu jinak.

Sečteno podtrženo, Zaslaná pošta je jedna z těch nejlepších knížek, co jsem zatím četla. 520 stránek jsem přečetla zhruba za čtyři dny (během kterých jsem chodila do školy, pozor!) a poslední dobou je to první knížka, do které jsem se dokázala pořádně začíst. Vřele jí doporučuju. A ještě jedna věc, DÍKY, HATE! Máš to u mě (společně s těmi dalšími dvěma tunami jiných věcí).
Určitě to zkuste.

Dyamirity~

Milý Ježíšku, pokud překonáš ostnatý drát na našem parapetě, pak si přeju...

17. prosince 2010 v 17:31 | Dyamirity |  Téma Týdne
~To s tím ostnatým srátem byla legrace. I když vůbec ne špatný nápad~

hoshi
Už od mala jsem se pečlivě vykreslovala se seznamem, co chci k Vánocům, většinou značně ovlivněná tím odporným komerčním světem reklamy. Loni jsem to ovšem zkrouhla na obyčejný email a letos se z toho vyvrbil papírek 7x7 cm s jakýmsi neurčitým seznamem.
Mám pocit, že všichni okolo mě to mají jednoduché, jako kdyby přesně věděli, co chtějí. Třeba Hate to má jasné, Fuchs (moje "milovaná" starší sestra) taky, kámošky ze školy... a já... nic.
Můj seznámek se nakonec vyvrbil v sedm položek:

Klobouk
Žirafí deka
Mikina
Prstýnek
4tet - 3rd (CD)
Knížka Jak se kreslí zvířata
Knížka Stráže! Stráže!

Knížku od Pratchetta a klobouk bych nekomentovala. Pěstuji si na tyhle dvě věci velmi silnou úchylku. Žirafí deka (respektive deka se vzorem žirafích fleků) půjde do mé sbírky žirafích věcí. Další úchylka. 4tet je moje asi jediná oblíbená česká skupina. První dvě CD mám, tak chci to třetí, no...
Každopádně jsem letos měla problém něco sesmolit. Jako kdybych všechno, co chci, už měla. Ne, že bychom byli super super bohatý, jen nejsem zrovna náročná (a navíc strašně skromná).
Nesnáším, když se někoho zeptám, co chce k Vánocům a on mi odpoví: Nevím. Ale letos jsem to dělala úplně VŠEM, kdo se mě zeptali. Gira, Hate, Fuchs, máma, teta (ta drží rekord, trvalo mi měsíc a půl, než jsem jí napsala, co chci)....

Víte, co mě strašně mrzelo? Když jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje. Byla to taková zrada! Ale když se to provalilo, už jsem měla rok a půl podezření. V naší rodině je VŽDYCKY někdo, kdo na Ježucha věří (Máme totiž takzvanou pěti letou tradici. Teta, Fuchs, já, bratranec a sestřenice jsme všichni o pět let od sebe, tak nám to tak hezky vyhází), takže se vždycky musíme tvářit, jak jsme ze všeho překvapeni... ta blažená dětská nevědomost, hned bych to zase brala.  

Tenhle článek mi moc nejde. Chtěla jsem napsat nějaké hlubokomyslné pojednání, jako světový mír atd, ale to bych jen kopírovala Hatin článek (který si můžete přečíst ZDE).
Pořád mě totiž točí, že téma týdne nevyhrálo yaoi. Vrr... tohle je fakt téma na prd.

Mimochodem, na Vánoce sem asi (pravděpodobně) přidám, nebo začnu dávat, nějaké povídky, takový Vánoční bonus. Původně jsem chtěla nakreslit speciál SHI-teamu, ale na to jaksi nemám čas. Tak alespoň něco.

Dyamirity...





Náš systém opět perlí...

17. prosince 2010 v 14:11 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~aneb jak si úředníci myslí, že všechno ví~

Fakt zaperlili. Nevím, kdo ale někdo prohlásil, že populace dětí klesá a tím pádem není potřeba tolik škol. A jaké budou zavírat? Přirozeně školy střední.
Vrcholem toho všeho je fakt, že se někdo inteigentní rozhodl, že stačí jeden gympl v okrese. Tak se řeší, jestli ty zbylý dva gymply (mezi něž patří i ten náš) zavřou. Já doufám, že ne.
A pokud ano (což fakt v nejhorším případě), takaž v okamžiku, kdy odmaturuju.
Tenhle článek je taková nervózní rychlovka. Potřebuju si někam vylít srdíčko. EH... EH... Ještě ráno to byla fáma, ale mi hloupí gympláci se potřebovali ptát našeho třídního a ten to ve mně tak rozšťáral, že začínám pochybovat.
To přece není možné... prosím, utěšte mě někdo!

Dyamirity~
P.S. : Během dnešk sem dám ještě nějaký, delší článek, tohle je fakt jen na odfrknutí. 

Kloužu, kloužeš, kloužeme...

14. prosince 2010 v 19:16 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~aneb jak se klouzají Žatečáci~

chidori2
Zdravím Vás, mí drazí poddaní,
dnešní článek bych nedoporučovala osobám, které mají problémy s dlouhými větami a souvětími, jež si člověk musí přečíst (minimálně) třikrát, aby pochopil jejich význam. Dočítám totiž svou první Zeměplochu (a od Hate mám slíbeno, že mi  vypůjčí druhou) a tam se to takovými útvary jen hemží. A cokoliv čtu, to si rychle a většinou na velmi dlouhou dobu osvojím.
Já vás varovala.
Ty nejhorší a nejhlubší sněhové závěje už byly rozehřány, popřípadě odklizeny a v Žatci nám zbyl... led. Čistý (obrazně řečeno) led. A lidská podrážka zkombinována s větší plochou ledu v drtivé většině případů končí blestivým pádem na... onu sedací partii.
Dnešní cesta do školy například vypadala tak, že jsem na každém loktě měla pověšenou jednu spolužačku, přičemž obě se klouzaly jako.... no jako kachny na bruslích, proč tohle slovní spojení nepoužít, že? Trochu jsem se bála, že do školy dojdu s vestou namísto bundy.
Tímto způsobem jsem dokl... došla i na dnešní velké vystoupení. V divadle a společensky oblečení. Super.... navíc jako největší machři jsme byli zlatý hřeb večera a jak jsem podotkla směrem ke svému drahému učiteli klarinetu: "Čekají nás dvě hodiny těžké, koncetrované nudy,"
Přestřelila jsem. Čekali jsme jen hodinu a půl. Naštěstí těžká a koncetrovaná nuda to byla pouze pro ostatní, protože já jsem si s sebou prozřetelně vzala už zmiňovanou Zeměplochu a strávila hodinu v poštovním světě Vlahoše von Rosreta♥
Nakonec se nám to povedlo. Fakt že jo. I ty moje sólíčka tam zněla pěkně. Qustroplesk prostě zase jednou v divadle zazářil.
Teď ale z jiného soudku. Už jsem se tu nedávno zmiňovala, že o Téma týdne bojuje i téma Yaoi. Takou dobu vedlo a nakonec ho porazilo ohrané Co si přeji k Vánocům. Bezva. Já měla problém to sepsat mám... Ježíškovi. Já bláhová chtěla vědět, co chce i zbytek lidstva a tak jsem rozklikla první článek v tom výběru. A ano, možná jste už uhodli, narazila jsem rovnou do blogu jisté antiyaoistky v domácnosti, která tentokrát nechápe, jakou ohavnost chce (asi, fakt nevím) její dcera k Vánocům. Byl to nějaký řetízek s přívěskem ve tvaru pí... ženského pohlavního orgánu. Ale také to samozřejmě mohlo být hranaté sluníčko s čárkou uprostřed... nebudeme přece odsuzovat jiné lidi, když o nich nic nevíme, že?
Už cítím pečící se pizzu. Dnes jsme se na to s maminkou vykašlali a prostě jsme si koupili mraženou pizzu, že si dáme do nosu. To je asi podruhé, co kupujeme takhle jenom na upečení. Většinou buď koupíme rovnou z pizzérky nebo to mamča uklohňa sama =D
Přemýšlím, jestli jsem vám ještě něco chtěla zdělit. Ano... možná, že se na mě dneska URAZILA profesorka chemie. Mi něco vysvětlovala a já (ja se stydím) otočila hlavu ke spolužačce, která měla nutkavou potřebu mi něco sdělit a která byla jedna z těch, co mi ráno málem amputovaly rukáv z bundy. Profesorka najednou zmlkla a pak: "Už s vámi mluvit nebudu!" A pak bylo pět minut ticho, kdy se třída jenom pochichtávala a já: "WHAT THE HELL?"
Naštěstí písemku jsme psali už předtím, takže mi to snad... SNAD... nějak zákeřně neoplatí. Jedna z mála profesorek, kterých se fakt bojím. Ale vážně...

Dyamirity~

WHAT?! W-W-WHAT THE HELL??

12. prosince 2010 v 20:35 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~CO TO SAKRA JE? KOISURU BOUKUN.... NOVÁ KAPITOLA.... ČTYŘI DNY! A JÁ O TOM NEVÍM!!~
shira2
Už dva měsíce! DVA MĚSÍCE? ŠEDESÁT ČTYŘI DNÍ!! 1536 HODIN! To je víc jak 92 tisíc minut! Přesně takhle dlouho jsem čekala nad mangou.animeou a jako sup kroužila nad pláněmi googlu, kdy se konečně objeví nová kapitola Koisuru Boukuna.
Dneska jsem dostala chuť si zase přečíst nějakou starší kapitolu. Ráno jsem jako vždycky zkontrolovala úvodní stránku manga.animey a asi před dvaceti minutami se tam vrátila. Rozklikla jsem kapitoly.... a něco bylo špatně. Něco tam bylo. Něco, co nebylo na úvodní stránce, ale ve výčetu kapitol ano! Čtvrtá kapitola! Nějaká sviňa jí maskovala, abych mohla dostat nosebleedový záchvat, až jí objevím!
Po tom, co se mi podařilo odstranit většinu krve z klávesnice (monitor už jsem si opatřila stěrači, jako každá správná yaoistka), přečetla jsem to za rekordní dvě minuty. Ale nic pořádného se tam nestalo, až na ten WTF?! konec. Ale žádná yaoi akce.
Ale i tak... čtyři dny to tam visí a JÁ TO NEVÍM! JAK TO, ŽE TO NEVÍM?!?!
Málem jsem z toho umřela. Ta krev je fakt všude...
Mimochodem, jak už jsem se zmiňovala Hate: I probably fell in love. A ona prý: With whom?
Má odpověď byla prostá Terry Pratchett! Zrovna čtu Zasr...zaslanou poštu. Za necelé dva dny jsem přečetla víc jak tři sta stránek. Asi jsem se fakticky zamilovala. Myslím, že tohle odstartuje další etapu mé literární posedlosti. Zeměplošskou epochu. Hate, můžeš na mě být pyšná!

Dyamirity, zahanbená překladatelka KB, která nevěděla o nejnovější kapitole T_T~

Kapitola 22. : Ticho

12. prosince 2010 v 13:38 | Dyamirity |  Kapitola 22.
Minulý díl končil... jakože spíš nekončil. Myslím, že tohle byla jedna z prvních kapitol, kde jsem použila tenhle rádoby napínavý závěr. Tahle kapitola se původně jmenovala Stanice 21.:Ticho, ale to jenom proto, že jsem se přepočítala a nadepsala jí 21. : Ticho, i když měla být už 22. Díky bohu za vynález PhotoFiltru ve kterém jsem to opravila =D Enjoy it. 

Úvod 22.
Kap.22,01

Dospělé oddělení knihovny! Jáj!

10. prosince 2010 v 20:52 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~...a taky Aqua Timez a nové minialbum SCANDALU!~
šachy
Ano, vážně je tomu tak! Konečně jsem se dokopala a přehlásila se z dětské knihovny do dospělé. Jenom registrace trvala asi půl hodiny. Rozhovor s knihovnicí vypadal zhruba takhle:
"No, já bych se chtěla přehlásit z dětského oddělení na dospělé... ale tam už jsem platila registraci šedesát korun a tady mám stvrzenku... tady je potvrzení o studiu, že fakt studuju na gymplu... tady máte občanku... tady těch zbylých čtyřicet korun... a ještě starou průkazku..."
No prostě sranda. Ale nakonec mi knihovnice do ruky vrazila kartičku (naprosto vařící z tý laminátovačky...) a já si mohla jít vybírat.
Jistě, v dospělé knihovně už jsem párkrát (načerno) byla, ale teď jsem si mohla půjčit cokoliv a bez svolení knihovnice z dětskýho. I když ta mi napsala svolení i na Pána much a z toho jsem měla trauma. Když jsem ale vešla mezi ty regály knížek, které oproti dětskému oddělení nezářily tolika barva a byly taky mnohem tlustší.
Připadala jsem si jako holčička, která je poprvé ve škole. Ty autory jsem neznala a oproti dětské knihovně, kterou jsem znala jako své boty jsem nevěděla, kde co je. Potřebovala jsem nějakou berličku, tak jsem prosvištěla do oddělení cizích jazyků a vyrvala odtamtud japonsko-český slovník, který jsem si odtamtud už půjčovala. A pak začala šmejdit.
Původně jsem měla v plánu si půjčit Lovecrafta, ale když jsem brala svazek jeho povídek do ruky, vzpomněla jsem si na Pána much, Bathory, Uzumaki a jiné chuťovky, po kterých se mi VÁŽNĚ špatně spalo. (Dobře, Bathory zase tolik ne, ale i tak... je to úžasnej film, ale jak zastřelili Lucku, to si to u mě solidně podělali...) Tak jsem Lovecrafta odložila a šmejdila dál. Narazila jsem na Tolkiena a měl tam pěknou řádku knížek, tak se jim taky časem podívám na zoubek. Ale dneska jsem si kromě slovníku, který jsem s sebou vláčela knihovnou jako plyšového medvídka odnesla domů už jenom jednu knížku. Zeměplochu, do které se chci oficiálně pustit. Už jsem zkoušela Pyramidy, ale do těch jsem se nějak nezačetla. Jak jsem tak stála u toho regálu, nevěděla jsem jakou si vybrat. A tak jsem prostě musela napsat Hate, kterou by mi doporučila. Z prvních tří neměli ani jednu, tak jsem si vybrala až z druhé SMSky a to Zalsanou poštu.
Vlastně ne, domů jsem si nesla ještě jednu knížku. Máme totiž v knihovně jednou za čas výprodej starých, vyřazených knížek. Teď už tam běží nějakou dobu, ale přidali nové knížky. Zaujala mě spousta barevných knížek z Karavany, které tam minule nebyly a pod nima... jsem našla Dvacet tisíc metrů pod mořem od Verna. Starou odrbanou, ale naprosto dokonalou verzi. 
Verneovky jsem nikdy nemusela, ale Dvacet tisíc mil pod mořem nemáme a tahle byla tak... dokonalá. Všechny ty nový výtisky jsou takový moc nový a nehodí se k tomu příběhu. Ale tahle odrbanina... no úžasná! Když jsem jí poprvé vzala do ruky, málem se mi rozsypala mezi prsty. Ale hlavně... ty ilustrace! Má naprosto božský ilustrace.
Tak jsem jí odtamtud zachránila za symbolickou cenu pěti korun.

Dneska jsem se zase jednou dala do prohledávání spodin internetu a hledala nové písničky od Aqua Timez a SCANDALu. Od AT jsem stáhla asi pět písniček (kvůli tomu jsem si zakládala účet na aimini), protože jsem na ně dostala strašnou chuť po rozhovoru s Hate o kapelách (zase jednou...). A potom mi spadla čelist na zem, protože na wikině jsem objevila Ameriku. SCANDAL totiž vydal nový minialbum. Takou dobu se chlubím, že od nich mám všechny songy a teď objevím sedm (respektive šest, jedna ta písnička je tam cover) nových songů. A to minialbum vyšlo už v polovině listopadu! Jaktože jsem o tom nevěděla?!
Naštěstí jsem to všechno stahovala přes Mozillu, takže se mi to stáhlo ještě dneska. Počítač mě mile překvapil, když mi to album stáhl v čase 45 minut.
♥Miluju Aquíky! Když jsem slyšela písničku Kira Kira, málem jsem dostala záchvat. Fajt jsou úžasný. Sice mají dost písiček dost podobných, ale pak se objeví takové poklady jako Isshun no chiri♥ nebo Alones♥ A teď mě nechají vykrvácet z One a Kira Kira.
O SCANDALu pomlčím. Ty taky zbožňuju, ale u těch jsem se alespoň nezamilovala do bicáka (možná je to proto, že ve SCANDALu jsou jenom holky).
Ale Tasshi je prostě... mhmm! Nevím, proč ho tak zbožňuju. Teprve nedávno jsem zjistila, který to z nich je. I bicáci existují lepší (Ano, myslím jeho, Hate). Ale je prostě... nevím jak to říct. You know...
Přiště až se zase rozepíšu o knížkách a hudbě, prosím, zastavte mě!
Dyamirity~

P.S.: Stejně vám ho sem dám. Fotka sice nic moc, ale... stejně ~^.^~
TASSHI♥




Nové záhlaví

10. prosince 2010 v 16:43 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Možná jste si všimli, že mám nové záhlaví. Tamto bylo moc dlouhé, takže když se načetla hlavní stránka, bylo vidět jenom... to záhlaví. Dělala jsem se s ním celej večer a pak... ano, zase jsem otravovala Hate.
Kromě toho, že ten obrázek byl spešl nakreslen kvůli záhlaví, je na něm i Kenny =D
Doufám, že se bude líbit =D
Díky Hate...
~DYAMIRITY~ 

Dyamirity jakožto Muž no.1

9. prosince 2010 v 12:29 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Chvíli počkejte, on ten nadpis má svůj důvod...~
Chidori
Tím důvodem je naše třídní vánoční akademie, kterou organizujeme. Hrajeme tam totiž jakousi hru (první věc, kterou jsem pro naši třídu nenapsala já) a já se nechtěla smířit s tím, že zůstanu nezapojená. Tak jsem si vydupala jednu roličku, která měla za celé dvě stránky zhruba deset slov. Naštěstí jsem nakonec vyfásla roli jinou a to Muž 1. Moc vtipné, já vím, taky nemůžu popadnout dech smíchy...

Já: No to je super. Gira hraje kněze, Hate vůdce a já... já jsem muž jedna..."

Ano, všechny tři jsme vyfásly mužské role.
Navíc, naše třída z toho udělala pěknou sbírku úchylů. Gira toho kněze hraje takovým úlisným, pedofilním způsobem, jako kdyby říkala: "Pojď se mnou do zpovědnice, pak dostaneš karamelky,"

Zjistila jsem, že se pomalu ale jistě stávám závislá na svém blogu. Každý den se nemůžu dočkat, až zasednu za počítač pořádně si vyleju srdíčko. Jestli to takhle půjde dál, budu potřebovat odbornou pomoc.

Víte, co je v anketě na příští téma týdne? YAOI! Jáj, a vede! Doufám, že vyhraje. Ne, abych o něm mohla psát já, ale abych mohla sepsnout články jiných lidí, kteří yaoi budou pomlouvat. Třeba tu hospodyňku, která homosexuálitu v jednom článku přirovnala k incestu. Pokud yaoi vyhraje, možnáse na její blog ještě podívám =D
Hate si stěžuje, že to není fér, že nedávno bylo anime a teď yaoi. ANO, není to fér, ale mně to teda VŮbec nevadí. (Napíšu blogu.cz, aby do příští ankety dali Finsko, spokojená?)

Tohle píšu o suplovanou hodinu infule, proto tak brzo... vlastně bych to psala i o normální infuli, jelikož se už půl roku flákáme. Moje prezentace (o SHI-teamu, haha!) momentálně leží kdesi na dně mé flashky a třese se, že si na ní někdo vzpomene. Navíc profesor mě nutí, abych o SHI-teamu udělala SOČku (Středoškolská odborná činnost, asi...) Ale není to trochu egoistické dělat prezentaci a obhajobu o své vlastní práci a popisovat, jak to vznikalo? Nebo trochu trapné...

Víte, co jsem zjistila? Že Zitka asi fakt baví se se mnou hádat. Včera jsem nějak neměla náladu být na něj drzá a on hned: "Lenko, ty jsi dneska neměla žádnou připomínku, co se ti stalo? Jsi zamilovaná nebo nemocná?" A pak mě další čtvrthodinu provokoval. Idiot!

Už bych měla končit, abych tady nepsala takzvaný Nekonečný článek an jehož konci se budu věnovat problematice rozvojových zemí. Ale když já nevím, co tu o tu infuli dělat. Dvě hodiny na kompech, ale člověk nemůže koukat na yaoi (jelikož mu za zády pořád čmuchají pubertální spolužáci), nemůže psát (i když to jo, mám tu flashku s povídkami)... alespoň písničky můžu poslouchat. Momentálně sjíždím (opět) Maximum the Hormone. V tuto chvíli písničku Louisiana Bob.

Papá,
Dyamirity


Můj vzor.... no uvidíme, v co se to zvrtne...

8. prosince 2010 v 20:40 | Dyamirity |  Téma Týdne
~Můj vzor... no kdo ty témata týdne vymýšlí?~

chidori


Zjistila jsem, že psát na téma týdne mě docela baví. Respektive prolézat cizí blogy, pročítat jejich články a pak sesmolit něco u sebe, aby se neřeklo.

Pokud máte blog na blogu.cz, určitě jste si všimli věty Prosím, neoznačujte takto vaše běžné články. Musím říct, že mě vůbec nepřekvapilo, když jsem otevřela článek, který měl obsahovat Mojí oblíbenou knihu a vybafl na mě nadpis RHůůůžoWoušKééé OBlááázky!

Ale když jsem otevřela článek na téma Můj vzor a objevila jsem jakýsi povzdech čtrnáctileté slečny, že chce být jako Majlí Sajrus (ale že není žádná šílená fanynka...), rozhold ajsem se, že tohle téma splním, i kdybych u toho měla vypustit duši. Což asi udělám.

Když se nás na tohle jednou zeptal třídní, jako jediná ze třídy jsem neřekla nějakou žijící "celebritu", ale z dějin jsem vydolovala Wericha. Ale když to vezmu kolem a kolem, neměl být jmenován jako jediný.
Hrozně obdivuju takové osobnosti jako třeba Karel Čapek. Pašoval do Česka německé spisovatele, psal hry o kterých věděl, že si jimi pomalu kope hrob. 

To máme Wericha, Čapka... pokud bych chtěla vylovit svůj další vzor, sáhnu asi zase mezi buřičské spisovatele. Tentokrát to bude duo Svěrák a Smoljak. Za Cimrmana je budu asi navždy milovat. Ale stejně mě mrzí, že ho asi nikdy neuvidím naživo.

Koukám, že tu tahám samé klasiky. Žádná perlička, kterou by znal jenom znalec. Si můžete říct: "Ááá, rádoby milovnice české literatury, která si hraje na strašnou znalkyni," Ale já mám fakt nejradši tyhle. A jednou bych chtěla umět psát jako oni. Nebo se alespoň přiblížit.

A nějaký vzor mezi ještě žijícími? Fakt nevím. Když ti lidé umřou, mluví se o nich většinou dobře a člověk může ignorovat ty záporné stránky. Ale u živých o nich pořád poslouchá nějaké kecy. Přiznávám, Svěrák sice žije, ale to se nepočítá.

Ale jo, nějaké vzory by se našli. Ale už také menší. Třeba Ivona Březinová, která mě navedla na opravdové psaní, Jaska z CoB, protože i s kyčlí (???, Hate jaká část těla to byla?) na maděru dokáže švihat taký bicí sóla a ještě u toho chlastat, že člověk jenom čumí s bradou po stolem, ti čtyři týpci z youtubka, co neuvěřitelně paří Americu na klarinety (my to s Quatrem hrajem taky, ale zatím to... trochu pokulhává), Bender z Futuramy (počítají se i kreslený vzory), Kubotite (autor Bleache)... a... no to bychom tu byli jetě hodně dlouho.
Zatím to nechme takhle.
Sečteno, podtrženo: Mám hodně vzorů. Všechny mé koníčky i zájmy mají nějakého leadera, ke kterému směřuju.

...nesnáším témata týdne...
Dyamirity

Proč mám za přátelé šílence?

6. prosince 2010 v 19:49 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Fajn, na tuhle otázku odpověď znám... důvodem je fakt, že jsem sama šílencem!~
~Neberte to jak urážku, děvčata, ale dneska vám fakt jeblo!~
~A to jako FAKT!~

nepojmenovaný
Pokud už jste někdy prolézaly kanály tohoto blogu, musely jste narazit na dvě jména, která se tu vyskytují velmi často.
Ano, myslím tím Giru a Hate.
Vždycky jsem se o nich zmínila jakoby mimochodem, nebo okrajově, ale dneska už to fakt nešlo. Dneska jim totiž jeblo! (A ne, že ne, holky, to musíte uznat i vy!)
Jednou z věcí, které jsem tady chtěla zmínit je takzvané WANTED. Nějaké takové organizovala Hate pro Lobelii, když potkala nějakého (asi) úžasného kluka na nějakém koncertě.
Hateiným WANTED je skrytý fanoušek Children of Bodom, který se zřejmě skrývá v naší škole. Dnes totiž našla v jedné lavici vyryté Hate Crew. Pokud bych chtěla její reakci vyjádřit jakožto yaoistka, řekněme to tak, že Hate neměla daleko k parádnímu nosebleedu.
Gira jí to však zkazila, když si s ní odmítla vyměnit místo, aby mohla Hate sedět co nejblíže tomu... no... nápisu. (Sobecká, sobecká Giro... to nemáš žádné slitování? Co kdyby někdo do lavice vyryl Yaoi Forever a Hate tě k tomu nechtěla pustit) (Fajn, přiznávám, to jsem do jedné lavice vyryla já...)
Ale nesmím tak soudit. Gira mě celý den krmila mandlemi v čokoládě.
A proč to sem píšu? Jen tak. Pekelně se nudím =D 
Někde jsem si totiž uhnala Rýmičku a to mám zejtra s Quatropleskem koncert. (Pokud se chcete přijet podívat, je to od pěti v ZUŠ Žatec =D) Asi někoho Rýmičkou nakazím a pak ho budu prudit na ajsku, až budem oba nemocný. (Respektive obě; Hate brousím si na tebe zuby... nebo spíš, moji bacilové si brousí zuby!) To mi připomíná, že letos jsem ješt neměla tzv. Každoroční Chřipku.
I když... do toho Spritu jsem dneska Giře určitě nějaký ten bacil přihodila...
Ty vado... jsem sem chtěla ještě něco napsat, ale nemůžu si vzpomenout co. Hate měla pravdu, budu si to muset psát... (Mám vůbec nějaké jiné kamarády? Mám pocit, že píšu pořád jen o těch dvou opicích...)
Už vím! Momentálně sjíždím dvě písničky, které mají dohromady 23 minut. Jsou to mixy od Nico Nico Douga, z kterých jsem si zamilovala jednu písničku. 


(Od teď už mi úvodní téma Windowsu až tolik nevadí =D)
(Pokavaď se vám to nezobrazuje, tak tady.

Bhehehe!
Bacilonosič Dyamirity~   

Kapitola 21. : Skoro tam

5. prosince 2010 v 15:50 | Dyamirity |  Kapitola 21.
A je tu další kapitola SHI-teamu, dneska vcelku brzy. Dvacátou první kapitolou jsem se dostala do poloviny skenování (V tuhle chvíli totiž dokončuju kapitolu 42.) a začínám jí šesté volume, které patří mezi mé nejoblíbenější. Tady už se kresba zlepšila na úroveň, za kterou bych se ani nemusela stydět =D Když jsem sem dávala rozcestník na šesté volume, všimla jsem si, že rozcestník na pětku jaksi chybí, tak jsem ho musela dodělat taky. No, nebudu to dále protahovat. Enjoy it.

Kap.21,01
Kap.21,02