Nejhorší je srážka s blbcem

3. listopadu 2010 v 19:37 | Dyamirity |  Moje výšplechty
To věděl už Werich a bohužel tato pravda platí dodnes. Horší než srážka s blbcem je jediná věc a to srážka s dvěma blbci v jednom kabinetě.
chidori2
Ano, kdo už tady na blogu trochu brouzda, pochopil, že tento článek nebude o nikom jiném, než o mém milovaném třídním profesorovi Zitkovi!
Ano, mám další bránicitrhající historku, která je bránicitrhající pro posluchače, pro mě je však povětšinou NERVYDRÁSAJÍCÍ! Enjoy it!

Ve svých patnácti letech už jsem zažila lecco. Za tři roky na gymplu taky. Ale přesto mě nikdy nepřestane udivovat, s čím může Zitko ještě přijít. Naposledy to bylo, že sdělil celé třídě, že je tlustá. Prý: "Děvčata, jak se tak dívám, vy nějak almarovatíte," Konec citace. Ano, opravdu použil tenhle výraz.
To, že mi kecá do psaní a do kreslení, na to už jsem si zvykla. Nesmířila jsem se s tím, ale neberu si to k srdci. Ale vždycky to byli jen drobné, maximálně malé poznámky, které se dají ignorovat úplně s klidem.
Dnes to ale bylo něco jiného.
"Už bys mohla začít psát normálně,"
Dyamirity brada klepla o zem a zmohla se pouze na: "Hé?!"
Dostala jsem přednášku, která byla postavená na mojí neschopnosti. (Tak zhruba jsem to pochopila. Hate mi to dosvědčí. Od jisté doby si jí s sebou vždycky beru, když jdu za Zitkem, nebo si mě on sám zavolá, abych měla případného svědka ochotného vypovídat na policii.) Tu hodinu literatury jsme četli jakýsi uspávající článek, který by medvěda poslal přímou cestou do zimního spánku. Třídě po několika větách poklesly hlavy. Já sama jsem málem pořebovala sirky, abych otevřela oči otevřené. (Pro zájemce je to úryvek z Letnice od Jana Čepa v Čítance pro devátý ročník.)
Každopádně to byl jeden z těch článků, který vám nic nedá. A přesně tenhle článek mi předhodil. Prý, že tohle je dokoalá ukázka z vesnice a že si dokáže přesně představit ten táhlý smutek, který v tom kraji vládne.
Abyste byli v obraze, Zitko si totiž znovu přečetl začátek Exitusu, povídky, kterou mi nedávno zabavil na výtvarce. (Případným zájemcům můžu pár prvních kapitol zaslat . Napište mi na mail Dyamirity@seznam.cz nebo Cohaya@seznam.cz) Je to... ne přímo scifi. Spíš takový trochu pochmurný dobrodružný. Rozepisovat se tady nebudu. No každopádně přirovnal dějem nabitý dvě kapitoly Exitusu k tomu úryvku z čítanky.
Zitko usoudil, že bych měla začít psát něco ze života (respektive NORMÁLNÍHO), třeba o lásce, když jsem mladá holka ("Určitě už jsi byla zamilovaná, ne?") A české, a čemu budu rozumět, a co budu psát ze života, a plky a plky a plky...
Jednoduše mi řekl, abych opustila od svého stylu psaní a svých zažitých témat a dala se na červenou knihovnu. Což jsem mu řekla. Že románků pro pubertální hltačky romantiky už bylo napsáno dost a že cokoliv si vymyslí, to že v knihovně najde. Nehodlám se přidávat k spisovatelům láskyplných slátanin!
On a Baroch se unisono zasmáli. (Baroch je jeho kolega z kabinetu. Úplně to samý v bledě modrým. Baroch už taky přišel na to, jak snadno jsem ovlivnitelná a jak špatně říkám komukoliv: "Ne," Takže už mě taky zneužil k psaní článku o přespolním běhu.) Ať nepíšu červenou knihovnu, ale něco, co jsem sama zažila a když k tomuz přidám ještě svůj slovní projev "...bude to to nejlepší, co jsi kdy napsala..." GR!!!
Pak ještě plkal na téma, ať něco napíšu, že to dám přečíst jenom jemu a Barochovi. To známe. Za dva dny by si o tom povídala celá škola.
Vrčeje jsem mu sdělila, že červenou knihovnu už nečtu, že teď čtu klasiku... a blbá jsem jmenovala Hobita. Dostalo se mi poučení, že Hobit není klasika, a pokud ano, tak to za deset let bude klasika i Harry Potter. (Sestři, prosím, jdi ZITKA ZABÍT!!!) Následně jsem se dozvěděla, že Hobit je tak oblíbený, protože je v něm tolik křesťanské symboliky. Zitko a jeho křesťanská symbolika!!! Říkal něco otm, že četl¨recenzi od uznávaného kritika, kde to přesně říká a popisuje tak boj dobra ptoi zlu. Oponovala jsem tím, že já zase četla kritiku na Pána prstenů, kde Sauron představuje socialismus. (A to nekecám. Vyšla kdysi dávno v Rudém právu) Ale Hobita mi nezhnusí, to by se chlapec musel HODNĚ snažit!
Pokračoval s tím, že příběh má ply~no~ut a ne sem-tam-cik-cak skákat. Že Exitus byl celej zmatenej, že ho to nudilo a nakonec neměl ani chuť číst to dál. No to mě nakrknul.
Sdělila jsem mu, ať s červenou knihovnou nepočítá (chtěla jsem dodat, ať jde někam, ale ráda bych gympl dodělala) a odešla, jelikož zvonilo.
Tohle je splácanina dvou odlišných scén. První byla u jeho katedry hned po hodině, kdy si mě zavolala a sdělil mi, abych začala psát normálně. Po tomhle jsem odešla o patro níž k třídě matiky a tam si posvačila housku od maminky a zapila to vypůjčenou minerálkou. To, co mi řekl mi však leželo v žaludku, hned vedle housky. A tak jsem se supěním vyrazila zpátky ke schodům a šupky dupky zpátky za Zitkem s Hate po pravici a Girou střídavě po levidi, za zadkem a před nosem =D
To jsem mu vpadla do kabinetu a řešil se ten zbytek. Taky jsem to na něj chrlila a asi po minutě a půl jsem musela zastavit a -hech,hech- pořádně se nadechnout.
Sečteno podtrženo, bylo mi téměř nařízeno, abych začala psát červenou knihovnu.
Vím, že to bylo dlouhý článek, ale potřebuju ten vztek nějak ventilovat. Při takovýchhle scénách mám vždycky pocit, že začnu brečet. Ne od smutku. Ale vzteky.
Blbeček. Werich měl pravdu.

Buďte rádi, že vás někdo takový neučí,
Dyamirity  

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám "deníkové" články?

Ano
Ne
Čtu jen komix

Komentáře

1 Hate Hate | Web | 3. listopadu 2010 v 20:24 | Reagovat

Já bohužel ráda být nemůžu, achjo :D No já jak jsem tam stála, tak jsem měla sto chutí si zaběhnout pro lopatu a pěkně ho rubnout do palice, a to ani nemluvil ke mně. Mě ty jeho kecy prostě totálně deprimujou, jak si myslí, že může někomu něco zakazovat. A červenou knihovnu ať si píše sám a jestli jí psát nechce, může si jí laskavě nacpat do svých tlustých sedacích partií a pak si jít třeba přečíst Hobita...

2 Bleach Bleach | 5. listopadu 2010 v 12:39 | Reagovat

No tak to ti fakt nezávidím, že sa musíš stretávať s takýmito ľuďmi... tiež neznášam takých, čo si myslia, že vedia všetko a že môžu ostatným kecať do života.... Ale asi ti nezostáva iné, len to trpieť...

3 Bleach Bleach | 5. listopadu 2010 v 12:40 | Reagovat

A tú poviedku nechceš dať sem?

4 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 6. listopadu 2010 v 16:56 | Reagovat

Povídka? Také jsem pro to aby byla tady :), rada si ji přečtu. Mimochodem, mě profesor kecal do slohovky jenom jednou, pak jsem popsala jeden pohřeb - trošku víc depresivně než mívám ve zvyku a sklapl XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama