Listopad 2010

Photo mluvící za vše

30. listopadu 2010 v 14:51 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Já mám zase dneska dost~

Ve škole nás bylo patnáct z devětadvaceti (bylo nějaké plavání), takže všechny hodiny byli o dost volnější. Třeba ájina, v naší půlce nás bylo šest. Tak jsme vyplňovali nějakej cár papíru, kde bylo něco jako Name two things that... a pak tam bylo třeba věci, které jsou křehké, nebezpečné, s čím můžeš psát atd... (Já měla dojem, že jsem na gymplu...)
Poslední otázka mě ale totálně rozsekala. Jsem se zase projevila.

170
Pokud vám na tom není nic podezřelého, přečtěte si poslední řádek. Hate a Gira tu fotku tak luštili, až jsem se bála, že na to budou potřebivat rosetskou desku (či, jak se ta věc jmenuje).
Já mám fakt dost.

Dyamirity~

P.S.: Pokud jste také slepoty, že to nepřečtete (vůbec bych se vám nedivila):

Otázka: Name two things that you can do to stop a nosebleed:
Odpověď: Stop watching yaoi....

Kapitola 20. : Přestává mě to bavit!

28. listopadu 2010 v 16:27 | Dyamirity |  Kapitola 20.

Jsem ráda, že po dlouhé době sem můžu dát něco jiného, než všechny ty okecávky =D Dvacátá kapitola. To jméno není moje poznámka, tak se ta kapitola fakt jmenuje =D Ale tou dobou už mě ta část z Pásma fakt nebavila.

Úvod 20.
Kap.20,01
Kecám, stejně jsem to závěrečné okecávání napsala.

Nairitovaná yaoistka a otaku! Bojte se!

27. listopadu 2010 v 20:02 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Zuřím! Fakticky, teoreticky, prakticky i jinakicky zuřím! Vrrr!~
nekomihanabi
A víte, co mě tak nehorázně nairitovalo?? Tohleto MĚ NAIRITOVALO!
O tomhle se zmiňovala už Psiren a já si říkala, jo štve mě to, ale teď když jsem se při brouzdání ve vodách kybersvěta dobrouzdala až sem, konečně jsem pochopila, jak to myslela.
Dělají z nás debi*y! Úchylný debi*y! Podle majitelky blogu, který jsem uvedla nahoře (Nepamatuju, jak se jmenuje...) si v klidu čučíme na Jaoi (pro vás yaoi) a Juri (to má být pravděpodobně yuri) a užíváme si prasečinky homosexuálních párů, ale když se někdo jen zmíní o hentai, kde je to samé jenom v normálním hetero složení, všichni dáváme ruce pryč.
CHYBA! Fatální chyba. (Jen pojďte antiotaku, jen si počtěte, co si o vás myslím)
Je téměř věděcky dokázáno, že kdo kouká na yaoi, většinou nemusí yuri a naopak. Mě se třeba yuri... ne přímo hnusí, ale nevyhledávám to. A hentai je prostě kreslené porno. Kategorie úplně mimo yaoi a yuri! To je jako srovnávat... teď mě nenapadá žádné přirovnání... Prostě je mezi tím rozdíl asi jako kozou a vozem!!
*sedí v rohu pokoje obrostlá muchomůrkami a žmoulá krabičku Eisschoka*
Lidi celkově na naší (hrdě říkám naší, jelikož se považuju za skalního otaku) komunitu dívají hodně skrz prsty. Buď koukáme na Naruta a Pokémony nebo na úchylárny. Takhle nás asi vidí. Někteří dospělí (ke kterým bohužel musím počítat i svoje rodiče) si taky myslí, že anime a manga nám nic nedá. Že to jsou blbosti. Nejsem s to jim vysvětlit, že v anime a manze hledám takovou útěchu. Mám chuť si dát filozofovací večer, pobavt se, nebo si pořádně zbrečet? Vždyck mám po něčem sáhnout. (Chcete si zafilosofovat? Zkuste mangu Hoshi no koe. Ta dá vašemu mozku pořádně zabrat. Já s ní měla tu čes asi ve dvanácti...)
Být otakem je životní styl. A myslím, že rozumější životní styl než třeba emo (nic proti nim nemám, to je příklad). I když je fakt, že thle dvě skutečnosti se mezi sebou nevylučují. Vybrali jsme si svojí cestu. Cestu bez Lady Gagy (snad) a povrchnosti našeho zápaďáckého světa. Když tak brouzdám blogy, zjišťuju, že otaku a yaoistky mají kolikrát hlubší pohled na svět než ti největší depkaři, kteří nad svým životem jen roní hořké krokodýlí slzy.
Teď jsem se od naprosté zuřivosti dostala do módu tichého dumání. 
(Odsud už za sebe neručím. Následující text může obsahovat filozofické žvásty, povznášení otaku a yaoistek a jiné nechutnosti. Ať žije egoismus!)
Ale já jsem pyšná na to, kam jsem se zařadila. Možná, že se nikdy nebudu schopná bavit s holkami ze třídy jako ony mezi sebou, ale jsem ochotná to risknout. Zatímco ony se hádají, usmiřují, píšou si litanie zkroušených keců a pořád drbají o klucích, já se tvářím, že poslouchám a hledím si své práce (což je většinou SHI-team).
Asi každý otaku se musí alespoň trochu přetvařovat. Ale o to je víc osvobozující přijít na blog a psát něco... jako tohle... a vědět, že se najde někdo, kdo to (možná) pochopí.
 Suďte si mě, jak chcete, vy hyeny antiotakovský! Mě je to fuk.
JSEM OTAKU. JSEM YAOISTKA A NESTYDÍM SE ZA TO, SAKRA (ale mojí mámě to neříkejte)...
Anime a manga nejsou jen prasárny a pokémoni, ať si říká kdo chce, co chce!
Kdo to nezkusí, nikdy to nepochopí, víte?
Ale stejně ych s tím chtěla nco dělat. Nějak lidi zbavit těch předsudků. U Psiren někde padly komentáře o nějakém časopisu. To je možná zatím vysoká laťka, ale něco by se s tím dělat mělo. Otaku a yaoistky sobě!
Nějaké návrhy?
Dyamirity~
Asi mi šibe...
Chtělo by to nějaké yaoi...
Nebo psichiatra a nějaké silné léky.
 A pro všechny ty antiotaky: Jen si hezky nasbírejte kamení a zlinčujte mě!
Cítím se nějak sociálně ochuzená. Já si chci psát s nějakým pořádně šiblým otaku a ne je s těmi kluky a hadry posednutými pubertačkami z naší třídy.
...

It's snowing O_o

26. listopadu 2010 v 20:41 | Dyamirity |  Moje výšplechty
~Žatec. Má ležet v tzv. srážkovém stínu. To znamená, že by tu mělo míň pršet a sněžit, než jinde v republice. Můžete mi tedy říct, PROČ MI KU*VA ZA OKNEM POLETUJE SNÍH??!!~

Trocha pátečního mrazu, yaoi a literatury. 
déšť
Nevím, jak u vás, ale u nás mrzne. Fakt, že mrzne. Většinu dne jsem strávila zády nalepená k topení. Zima mi sice nebyla, ale musím si sehnat ohnivzdornou podprsenku. Mám pocit, že tahle při příštím horkém objetí radiátoru začne hořet...

Taky pomalu ale jistě zabíjím svůj počítač. Už tak je pomalý, ale já ho asi dorážím brouzdáním po těch klasických vironosných stránkách, na kterých hledám Koisuru Boukuna. Buď druhé OVáčko a nebo alespoň (nebo spíš přednostně) volume 7, chapter 4. (Pokud někdo alespoň jedno máte, prosím, ozvěte se mi. Mám KB absťák T_T) 

Dneska jsem si i v tom pršavém-mrholivém-sněhu prodrala cestu do knihkupectví, kam jsem šla sestře pro knížku k Vánocům, kterou jsem si tam objednala. Nakonec jsem odešla se svou pucca taškouz nacpanou knížkami. Nakonec jsem koupila tři. Tu pro ségru, pro mámu a poslední díl Gravka, kterému jsem prostě neodolala.
Docela mě šokoval konec. Nebo ne šokoval spíš... překvapil. Je to zvláštní pocit, když skončí nějaká dlouhá série (první dva díly jsem dostala k loňským Vánocům a od té doby jsem si dokoupila všechny díly (až na 7)). Ke Gravitation mám citový vztah. Přece jen je to moje první sh-ai, takže je to pro mě jakási srdeční záležitost.

Víte, co vám nepřeju? Jít kupovat Lolitu. Připadala jsem si jako úchylák všech úchyláků =D Já vím, je to literární klasika, ale i tak. Prodavačka na mě vrhla takový ten podezřívavý pohled a prý:
"Tu od Nabokova?"
Ona je i nějaká jiná? Ano, tu od Nabokova. Čekala jsem tenkou knížečku a ona je to bichle jako sviň! *sedí pod stolem a tváří se nenápadně* Ale jak se znám, časem se na tu knížku vrhnu tak jako tak. Jsem úchyl a moc dobře to o sobě vím.

Když už jsem nakousla literaturu, vzpomněla jsem si, že o tomhle jsem se chtěla zmínit. Po Hobitovi teď čtu Pána prstenů (J.R.R.Tolkien). A je to nudááááááááááá!
Celý první díl má 350 stránek. Jsem na straně 120! 120!!! A NIC SE TAM NESTALO! Frodo opustil Hobitín... a to je vše. Ještě nikam nedošel a potkal jenom dva Černý jezdce, úchylný strom a Toma Nevímjaksejmenuje. Oproti filmu je to také... nevím jak to říct. Nezáživné. Když přihlédneme k faktu, že to čtu jenom u snídaně.
Ale víte, co mě vytáčí ještě víc než ta nudná nezáživnost. Ty mrchy tam pořád zpívají. Jak v Hobitovi, tak v PP, pořád tam někdo zpívá, rýmuje, pobrukuje... z toho by se zbláznil i naprosto normální člověk! Až se někdy budu nudit, schválně spočítám všechny píšničky v Hobitovi.

Mám pocit, že poslední články nejsou o ničem jiném, než že si stěžuju na svůj život... když brouzdám jinými weby třeba daarkrai, Hisshi nebo Alcielle... ty tam dávají třeba články ze svtěa anime, mangy, nebo prostě blbinky, které někde vyštrachají a já tady plkám jenom o sobě. Jsem egoista. Potvrzeno jedenácti z deseti kouzelných zrcadel.

~Dyamirity~ 

Yaoi pict ♥

25. listopadu 2010 v 19:50 | Dyamirity |  Yaoi
~Dyamirity se zase hluboce nudila~

A když se Dyamirity nudí, čmárá si. A tentokrát jsem se rozhodla udělat yaoi obrázek =D Doufám, že se bude líbit. Nevím proč, ale strašně se mi líbí ten seme. Knííí.... Následující článek může obsahovat yaoi.... však vy to už znáte...

yaoi
Jinak pro vás mám ještě další minipříběh ze života. Jak už jsem se tu někde určitě zmínila, chodím na klarinetovou komořinu. Jednou za čas máme takovou kecající hodiny, kdy ani nerozděláme klarinety =D No a dneska jsme se nějak dostali k tématu, proč se klukům tak líbí dvě holky spolu. A jedna spoluhráčka prý: "No to holkám se dva kluci spolu nelíběj,"
V tu chvíli jsem snad poprvé v životě cítila, jak se ve mě něco hnulo. Navenek jsem kývala a souhlasila a v duchu. "Jojo, kdybys věděla, co se courá po kybersvětě," Fakt mě to rozsekalo. Ale aspoň mě to ujistilo, že si svůj yaoismus jen nenamlouvám. Heheh~

POZOR! ZÍTRA VYCHÁZÍ DRUHÁ OVA KOISURU BOUKUNA! ÍÍK!
Dyamirity


Řetězák o ničem... překvapivě...

25. listopadu 2010 v 13:03 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Ukradeno od Hate. Dřepím ve škole a nemám do čeho píchnout.

šachy


První věc, kterou udělám když vstanu, je...
Padnu většinou po hlavě z postele (Pro lepší představu-mám palandu), zapnu žehličku a jdu se půl hodiny budit nad hrnek přeslazenýho čaje a bábovku.
Má představa perfektního rande je...
Nemám tušení. To ať vymyslí ten šťastný, kdo upadne do mých spárů (Budiž k němu bůh milostiv)
Kdybych měla schůzku s fanouškem...
Mým fanouškem? Čemu by fanouškoval? Pokud SHI-teamu, padnu mu kolem krku a budu pořád dokola kníkat: "Děkujuděkujuděkujuděkuju!!!"
Kdyby mi fanoušek nabízel polibek, tak bych...
...vytáhla pepřový sprej a pokoušela se zjistit, z jaké sekty úchylných líbačů pochází.
Vlastnosti, které mám ráda na mužích jsou...
Smysl pro humor, probably...
Mé nejlepší místo na těle je...
Oči. Mají takou podezřelou barvu. Respektive, mění ji!
Nejdražší věc, kterou jsem si koupila...
Klarinet za 6 tisíc.
Nejlepší věc, která se dá dělat po srdcervoucí záležitosti je...
Zalézt do postele a lízat si tam to rozervané srdíčko.
Kdybych mohla být hudební nástroj, byla bych...
...klarinet, co jiného?
Nejlepší způsob, jak mě udělat šťastnou je...
Vrazit mi krabičku Eisschoka, pustit mi do uší nějakou pěknou písničku od Aqua Timezů a předložit mi nějaké pěkné yaoi, popřípadě ucházející knížku.
10 nejlepších přátel?
Deset přátel? To nevím, jestli bych dala dohromady. V přátelích jsem dost vybíravá. ~ALE JINAK VÁS MÁM VŠECHNY RÁDA♥~
9 věcí, které potřebuji k životu?
1. Yaoi
2. Hudbu (jak poslouchat, tak hrát)
3. Kreslení a psaní (shrnuji do jedné kategorie)
4. Eisschoko
5. Knížky
6. Počítač
7. Brusle
8. Kamarády (jak reálné, tak z kybersvěta)
9. Snění (...)
8 vlastností, kterých si na lidech vážím?
Smysl pro humor (nutný), věrnost, odvaha, chuť být jinými, inteligence (nepovinná), yaoismus (vítaný), ohleduplnost (musí přece snášet mé stesky), sarkasmus... 
7 vlastností, které na lidech nemám rád?
Pokrytectví, přetvářka, sobectví... doplňte si jakoukoliv špatnou vlastnost, která vám leze na nervy.
6 nejoblíbenějších skupin?
Aqua Timez, SCANDAL, 4tet, Maximum the Hormone, Orange Range a třebá... DBSK
5 životních lásek?
Frankster (můj klarinet), Silvestr (moje želva), žirafy, yaoi a zpěvák Aqua Timezů (Nepočítám postavy ze svých povídek a komixů... to by bylo na dlouho!)
4 lidi, pro které bych byla ochotna zemřít?
Nejde určit jenom čtyři. Nahoře se ptaj na deset přátel a tady na čtyři, pro které bych byla ochotná zemřít. Pro spoustu lidí, kamarády, spolužáky, spoluhráče, známé, rodinu, lidi, které znám matně z kybersvěta.... mám totiž srdce měkké jako máslo.
3 životní motta?
Zabij bobra, zachráníš strom.
Pokud chceš mír, připrav se na válku.
Život je jako žebřík do kurníku. Krátkej a pos*anej.
2 životní chyby?
1. Jako malá jsem nešla na dramaťák
2. Neřekla jsem Zitkovi, že je debil hned v Primě. Nebo bych mu nikdy nic nedala přečíst.
1 okamžik, který bych vrátila zpět?
Žiju přítomností. Respektive, nemůžu si žádný určitý vybavit... ~^.^~
Co tě napadne při slově...
Škola - Obludárium
Moře - Nudá...
Sníh - Lyže!
Internet - Blogování
Dveře - Klíče?
Kolo - Cyklisťák...
Afrika - Černoši.
Asie - Japonsko!
Amerika - Amíci -__-
Sobota - Bruslé!
Jaký vztah máš k...
Cigaretám - Ne, dík.
Alkoholu - Ne, dík.
Drogám - Ne, dík. (Odpovědi ponechány od Hate)
Homosexuálům - Zabalit s sebou, prosím! ~^.^~
Co si myslíš o těchto stylech:
EMO: Řezající se kamarádi... (Nápověda od Lucí)
Punk: Nic proti nim.
Scene: Barevný emo bez žiletek.
Disco: No jo, léta našich rodičů.
Hip Hop: Nemusím.
Kdybys měla 60 milionů korun:
Změnil by se ti život? - Jo. Byla bych každopádně bohatší.
Rozdala bys je? Kdyby jo, komu? - Né. Já sobec!
Co by sis šel/ šla hnedka koupit? - Eisschoko =D
Chovala by ses k lidem jinak? - Ne, snad ne. Snad.
A tady máš zase na výběr... :
Měsíc bez počítače // bez mobilu: Bez mobilu... ale tam mám zase písničky...
Dovolená na Bahamách // na Novém Zélandu: Jáj! Nový Zéland!
Trpět Anorexií // Obezitou: Ani jedno.
Pracovat jako kadeřnice // kosmetička: Kadeřnice. Kosmetička má moc šancí vypíchnout lidem omylem oči.
Mít v budoucnu rodinný dům // byt: Dům!

The end. Seděla jsem nad tím dvě hodiny. Rekórd!

Who owns my time?!

24. listopadu 2010 v 18:20 | Dyamirity |  Moje výšplechty
hoshi
Achjo... další den, kdy mám pocit, že víc věcí už bych asi nestihla.
Poslední dobou jsem fakt v presu. Dnes jsem se třeba vzbudila v půl třetí ráno a nebýt hodin, klidně bych šla do školy. Do čtvrt na jedenáct jsem se totiž učila děják.
Navíc jakožto strašně aktivní člověk jsem si vyslechla ve školním rozhlase, že o vělkou přestávku je v aule schůzka zájemců o podílení se na školním filmu. Náš aktivní angličtinář totiž vymyslel, že každá škola ze Žatce si udělá film a bude soutěž. A já, jako kdybych měla málo práce, jsem si to tam nakráčela. Což pro mě znamená, že budu mít ještě míň volného času.
Náš třídní Zitko (toho už z dřívějších článků asi znáte) nám sdělil, že se máme naučit nějakou libovolnou básničku, která se nám bude líbit atd,atd. Se svojí sestřičkou (která na gympl chodila a Zitka ze srdce nenáviěla) jsme už kdysi vymyslely, co mu tam zarecituju.
Básničku Hovno do Jaroslava Vrchlického.
To je fakt boží kousek. Já osobně mám nejradši verš:
"Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál."
Konec citace.
Poslední dobou mi nějak stávkuje počítač. Předevčírem jsem ho zapnula a trvalo HODINU A TŘI ČTVRTĚ než se mi vůbec otevřel Word. Už jsem myslela, že ten počítač prokopnu oknem. Čekat dvě hodiny, aby měl člověk pak dvacet minut čas na psaní povídky, to je trochu moc.
Super...
Nevyzná se někdo mezi vámi v počítačích, aby mi poradil, jak ho zase složit, až ho sežmoulám do kuličky o vlikosti tenisáku? Ne?
Mimochodem, přemýšlím, že sem budu dávat popisy postav, ale úplně vidím, jak vám sem naplivu i polovinu předvymyšleného příběhu. Jsem totiž přírodní spoilerák! 
Chjo... další článek o ničem... pomoc! Pomoc! O čem mám kurnik psát?? Help me, somebody!
Potřebuju Eisschoko...

Kapitola 19. : Bezmoc

21. listopadu 2010 v 20:33 | Dyamirity |  Kapitola 19.
Servus lidičky,
tak jsem zase tady. Bála jsem se, že to sem dneska nestihnu dát, ale podařilo se. Během dne jsem kromě jiného psala referát o Goebbelsovi (Sviňa jedna!) Ale tady to je. Enjoy.
úvod 19.
Kap.19,01

Recenze Yokubou no Shizuku

21. listopadu 2010 v 17:40 | Dyamirity |  Yaoi
~Gira: "A proč se ti ta manga tak hnusí?"
Dyamirity: "Chapadýlka..."~

Na tuhle mangu jsem narazila, když jsem byla ještě světem a nechutnými yaoi mangami neotlučená, shounen-ai hltající yaoistka-začátečník. Mangy jsem si hledala na yaoi.cz, kde polovina recenzí vypadá: "Jelikož mám fetiš na kravaťáky, rozhodla jsem se přečíst Blablabla z kancelářského prostředí..." YnS byla jiná. Recenze na yaoi.cz mě neodradila, i když se slovo chapadýlka nacházelo už tam. A tak jsem YnS zadala do googlu a s optimismem dívenky, jejíž nejtvrdší manga bylo Gravitation, jsem se vrhla do spárů tohohle kousku.

POZOR! TENTO ČLÁNEK MŮŽE OBSAHOVAT NEVHODNÝ MATERIÁL SE ZAMĚŘENÍM NA YAOI A JINÉ SPOLEČENSKY NEDISKUTOVATELNÉ ZÁLEŽITOSTI! TOHLE VAROVÁNÍ FAKT BERTE VÁŽNĚ!

Název: Yokubou no Shizuku
Alternativní název: Droplets of Desire
Autorka (?): Higashino Yuu
Status: 1 volume, 8 chapterů
Hodnocení: mít panoptikální sekci, skončí na 100% tam



Yaoi všude kolem nás

15. listopadu 2010 v 19:15 | Dyamirity |  Yaoi
~Pozor tento článek může obsahovat yaoi (boy x boy) a jiný, pro amatéry nebezpečný, materiál. Toto varování ale neberte na vědomí. Je tu jen pro můj dobrý pocit~  

chidori2
Mám pocit, že od té doby, co čtu yaoi, podvědomě ho hledám všude kolem sebe. Ale vážně všude. Vrchol všeho byl včerejšek. To jsem si uvědomila, jak moc mě yaoi poznamnalo.
Včera večer běžel na dvojce dokument a Máchovi. Táta to sledoval, já jen poslouchala, protože jsem v hektickém tempu dokončovala SHI-team (Volume 10.) Byl to fajný dokument, pokud se jednou chcete věnovat české literatuře (což je i můj případ).
Ale proč tady plkám o Máchovi, když má článek nadpis yaoi?
Ke konci toho pořadu totiž najednou začali o největším tajemství Máchova života. A táta z legrace prý: "Byl homosexuál,"
Mojí reakci bych chtěla vidět očima někoho jiného. Vyletěla jsem z gauče, kde jsem kreslila, málem jsem si rozbila hlavu o strop obýváku a hned nato jsem hodila takovou rybičku na konferenční stolek, že jsem ho málem zlomila vejpůl.
 "A to jako fakt?" zeptala jsem se s jiskřičkami v očích táty. O několik vteřin později jsme se ovšem dozvěděli, že jeho největší tajemství je jen nějaká další milenka. Ale ta myšlenka mi vrtala hlavou. Vím, že po tomhle by mi lecjaký český historik utrhl hlavu, ale mě by to na něj docela sedělo.
Další vraždu klasické literatury jsem provedla večer. NETUŠÍM, jak jsem se k tomu dostala. Ale nějakým záhadným způsobemjsem se myšlenkami zatoulala k Robinsonovi Crusoemu. FAKT NETUŠÍM.
Ale co mě napadlo. Že Robinson byl na ostrově devatenáct let a po ruce měl jenom Pátka... a jak poznamenala Hate, ruka člověka po devatenácti letech unaví.
Nepochybuju, že pairing Robinson x Pátek existuje. Všichni víme, čeho je yaoistka pod vlivem nějaké omamné látky (alkoholu, čokolády, gumových medvídků, žužu, eisschoka, pudingu...) schopná.
Ale k čemu mě tohle filozofování přivedlo? Že yaoistka je svým "chlebem" tak posedlá, že ho vidí úplně všude. Dva hezcí kluci na ulici jdou spolu. Yaoistka automaticky dedukuje: "A heleme se, třeba to spolu tajně táhnou!"
Hitler vybíjel před a během druhé světové homosexuály. Yaoistku napadne: "Ale ne, vyvražďuje yaoi!"
Zajímalo by mě, jestli to mám jenom já, nebo je to nějak všeobecnější. Prosím, řekněte mi, že ano, jinak si začnu ve Zlatých stránkách hledat číslo na doktora Chocholouška.
EDIT (16.11.10) : Každým okamžikem se o výše zmíněných faktech ujsšťuji víc a víc. Včera jsem sledovala film Kung fu frajer, kteý je z věznice. Mužské věznice. Narážkama se to tam jne hemží. ♥ Navíc dneska jsme se se spolužačkou bavili o Teletabíkách. Neptejte se mě, jak jsme se k tomu dostali. A ona, že někde (snad v Polsku) Teletabíky zakázali, jelikož Tinky Winky je gay. prý když má červenou kabelu a je to kluk, je to dost podezřelé. No to mě podržte. Yaoi teletubbies. Bezva! 

Dyamirity   

Kapitola 18. : Cinnamon

14. listopadu 2010 v 16:02 | Dyamirity |  Kapitola 18.
Čauky, mňauky, tady zase jednou Dyamirity. Přidávám sem další díl SHI-teamu. Měl být už okolo jedné hodiny, ale moje sestřička-vysokoškolačka se vrátila z koleje a měla strašnou chuť si něco zahrát, takže jsem byla donucena hrát Carcassonne a Černé historky. Navíc mi vůbec nejdou vkládat obrázky. Pokaždý mě to z galerie vyhodí a napíše mi to, že doba mého přihlášení vypršela. Zkoušela jsem to tak dlouho, až jsem ten komp málem rozmlátila. Nakonec jsem rezignovaně zapnula Firefox a modlila se, aby to šlo. Jde to. Enjoy.

15. Cinnamon
Kap.18,01

Recenze Koisuru Boukun (The tyrant who fell in love)

12. listopadu 2010 v 19:20 | Dyamirity |  Yaoi
~K ruce si dejte krabici papírových kapesníčků, trochu vody a jídla a můžete se na tuhle mangu vrhnout. Kapesníčky se vám budou hodit při zastavování nosebleedů, jídlo a pití zase na přečkání celé mangy;protože od Koisuru Boukuna se jen tak neodtrhnete~

Název: Koisuru Boukun
Alternativní název: The tyrant who fell in love,  Tyran, který se zamiloval
Autor: Takanaga Hinako
Status: 7 volume, ongoing
Hodnocení: 10/10

3046_6_OLWMY_the-tyrant-02_004.jpg image by colmenaresreina

Souichi Tatsumi. Dlouhé světlé vlasy, brýle, dva mladší sourozenci, muž.
Tetsuhiro Morinaga. Tmavé vlasy, vysoká postava, chodí s Tatsumim do školy, muž.
Tetsuhiro Morinaga je zamilovaný do Souichi Tatsumiho.
Souichi Tatsumi nenávidí gaye.

Morinaga už přes pět let miluje svého senpaie. Tatsumi to nebere na vědomí, i když o tom už víc jak rok ví. Větší starosti mu dělá jeho mladší bratr, který studuje v Americe a žije tam... se svým přítelem. Poslední kapkou do poháru Tatsumiho trpělivosti je živý přenos žádosti o ruku, kterou vyslechne přes telefon.
Aby Morinaga Tatsumimu zabránil likvidaci celé Ameriky a přilehlých kontinentů, přemluví ho pouze na pořádnou ožíračku. Tatsumi přijímá.
Nechlastají ani moc dlouho, když jim dojde pivo (a pravděpodobně i všechen ostatní alkohol) a Morinagovi nezbyde nic jiného, než jít chlast dokoupit. Tatsumi mzitím šmejdí po jeho bytě a hledá nějakou ulitou láhev. Tatsumi obrátí Morinagův byt naruby, až se dostane k jedné skřiňce v jejíchž útrobách objeví malou láhev (asi???) vína. Obrací jí do sebe na ex.
V tuhle chvíli bych se vrátila k jedné dost důležité scéně, kdy Morinaga chlastá v gay baru (...) společně se svým kamarádem,ehe... no... jaksetokrucijmenoval... budeme mu říkat jen Kamarád, co říkáte?
Takže chlastá se svým též teplým Kamarádem a utápí se v sebelítosti. Kamarád má ovšem zlaté srdce a rozhodne se Morinagovi pomoci. Odvede ho do šaten a předá mu "Dárek z čiré laskavosti". Dárek z čiré lakavosti je ve skutečnosti láhev jakéhosi alkoholu s afrodiziaky, která by rozehřála i podchlazeného tučňáka-impotenta. Morinaga jí po dlouhých dohadech přijímá a jelikož jí nemá to srdce vyhodit, ale ani se nechystá jí někdy použít, šoupne jí co nejhloub do jakési skříňky.
Jak už si bystřejší z vás asi domysleli, Tatsumi nevyzunkl nic jiného než inkriminovanou láhev drogami přetékajícího chlastu. Morinaga se vrací a s hrůzou zjišťuje, co se stalo. Naštěstí se zdá, že drogy na Tatsumiho nijak neúčinkují. To si všichni myslí až do okamžiku, kdy se Tatsumi v noci budí s "podivnými pocity", které ho nutí odebrat se do koupelny.
Tatsumi se ovšem do koupelny nedostal a tak mu od "podivného pocitu" musí pomoct Morinaga. I když se Tatsumi brání (ne příliš efektivně, vždyť je pod drogama =D), nedopadne to jinak než jak to určují zákony yaoi mangy.
Ráno přichází příliš brzy, a když Tatsumi procitne a vzpomene si na uplynulou noc, dostává nutkání Morinagu zavraždit. Naštěstí pro nás jeho život ušetří, ale nehorázně se na něj naštve. Druhý den Morinaga mizí.

To by byl úvod do děje a shrnutí prvních dvou kapitol. A zároveň první OVY (Ano, KB se konečně dočkalo vlastní OVY). Doufám, že jsem vás alespoň trochu nažhavila na čtení.
Ale nějaký děj není to jediné, co je na KB tak úžasné. Jednou z věcí, které vás donutí KB číst jsou samotní hrdinové. Tatsumi je ten nejúžasnější uke pod sluncem. Každou chvíli Morinagu surově mlaátí, nadává mu, řve na něj, případně mu jen vyhrožuje ostrými předměty.
Tatsumiho si nejde nezamilovat. Morinaga možná není tak uchvacující svou povahou, vzhledem však určitě. Oba však občas házejí TAKOVÉ blushe a TAKOVÉ naprosto ňufky ňufky výrazy, že yaoistka jen kvičí v naprosté extázi kdesi pod stolem a tiskne si k nosu krví prosáklý kapesník.
Kromě dvou hlavních hrdinů se objevuje spousta daších zajímavých postav, což se nám v yaoi mangách taky moc často nestává.  A pak je tu humor. Všudypřítomný humor. Gagy, hlášky, Morinagovi skoky po Tatsumim, Tatsumiho výrazy po nějaké zvlášť "děsivé" noci, to všechno dělá z Koisuru Boukuna úžasnou komedii.


 Když to beru kolem a kolem, nemůžu si u KB na nic stěžovat, snad jak řekla už Alcielle, že je to manga ve stavu ongoing. Poslední dva měsíce jsem na manga.animea pečená vařená a kontroluju, jestli náhodou nějaká dobrá duše nepřidala další kapitolu.
Sečteno podtrženo: Koisuru Boukuna můžu jenom doporučit. Považuji ho za jednu z nejlepších yaoi mang a dokonce ho začínám překládat pro TNT.

~Dyamirity~

Kvíky, kvík (Miluju vymýšlení nadpisů)

11. listopadu 2010 v 19:06 | Dyamirity |  Moje výšplechty
chidoshira
Počasí je svině. To bez debat. Já, jakožto fanatická bruslařka, ze srdce nenávidím déšť a tak jsem se už od včerejšího večera těšila na brusle. Jelikož dneska mi odpadla komořina a byly suché chodníky, těšila jsem se, jak parádně soi zabruslím. A uprostřed infule začne pršet. Z toho by se člověk zbláznil.
Už několik dní sjíždím Červeného trpaslíka. Právě teď mi za zády běží díl Psirény. Pokaždé, když řeknou slovo Psiréna, okamžitě si vzpomenu na Psiren (Ahoj, Psiren ~^.^~) Taky jsem si původně myslela, že to jméno má z Trpajzla.
Včera jsme měli rodičák. Dopadl dobře, jen jsem se v koutku duše těšila, že moje maminka dá třídnímu co proto. Nakonec se však jen dozvěděla, že můžu být drzá dál a stejně mi to bude procházet. Bhehe.
Ale pozor, teď přichází zpráva, kvůli které jsem tenhle článek vůbec začala. Jak už jsem se zmínila, začínám překládat mangy (přesněji pro TNT). A jaká je má první samostatná manga? Napovím.
Je to yaoi.  
Je to yaoi S PŘÍBĚHEM!
Je to supermegaultragigaúžasné yaoi s PŘÍBĚHEM!
Je to supermegaultragigaúžasné yaoi s PŘÍBĚHEM a kvíky kvík ukátkem!
Kdo tuto mangu četl, jistě už uhodl.
Nemluvím o ničem jiném, než o Koisuru Boukun, čili Tyrant who fell in love, čili Tyran, který se zamiloval, čili super yaoi od Takanaga Hinako.
Zrovna jsem dokončila první díl překladu a odeslala jsem ho na zpracování. Doufám, že to projde, můj překlad bude vycházet a zpřístupní tak KB i yaoistkám, které moc neovládají angličtinu.

Papá...

P.S.: Víte, co je naprostá idyla? Když můžete sedět v klidu u počítače, posloucháte Červeného trpaslíka, máte dneska dodělanou všechnu práci a cpete se žužu, které zapíjíte Eisschokem. Nirvána ~^.^~

Dyamirity 

Oblíbené stránky

7. listopadu 2010 v 15:54 | Dyamirity |  Oblíbené stránky
"Hola hej. Pode mnou jsou Dyamiritiny oblíbené stránky a blogy. Všechny vřele doporučuju. Někteří o tom ani neví. Když tak ty adresy nevíte ode mně. Pozor, neplést se spřátelenými blogy. Ty stránky jsou pouze mé soukromé úchylky. Enjoy."
~^.^~

-má nejstarší yaoi sestřička, píšící úžasné recenze-

-český stripař-
~ ~
-yaoistka, která mě přivedla k Durarara!! a zerochan-
~ ~
-kreslířka, kterou obdivuji, zbožňuji a stalkuji kde se dá-
~ ~
-sestřička z trochu jiného soudku, metalistka tělem i duší-
~ ~
-úžasné recenze a celkově vtipné články-
~ ~
-otakyně, jejíž blog jsem si oblíbila už ani nevím proč-
~ ~
-nejmladší yaoi sestřička z naší tlupy-
~ ~
-cosplayerka a blogerka u které je vždyckly co číst-
~ ~
-tvůrkyně yaoi magazínu-
~ ~
-jedna z yaoi queen a mých vzorů-
~ ~
-jedna z osob, díky níž už na němčinu nezahlížím tak nenávistně-
~ ~
-yaoi sestřička se zálibou v guru... a Ludwigovi-
~ ~
-česká yaoi královna, kdo by ji neznal-
~ ~

Tato stránka bude postupně aktualizována.
Po delších úvahách jsem to srovnala podle abecedy.
Ti s hvězdičkou mě mají taky v oblíbených.
Dyamirity

Natalie Sadness potřetí! Blicí pytlíky do pohotovostní polohy!

7. listopadu 2010 v 12:40 | Dyamirity |  Moje výšplechty
Reflex: Natálie (15), Co na té holce je???
Dyamirity : A to se ptáte vy nás?!

shira2
Omlouvám se, ale neodolala jsem. Neodolala jsem možnosti opět si kopnout do mnou už okopané Natalie Sadness. Sotva se mi podařilo rozdejchat její Zvědavý dotazník (Na něj tu reakce už jsou), rozhodla jsem se do jejího bledě růžového světa se vzorem gepardí kůže ponořit znovu.

Pokud chcete vědět, jak to dopadlo, klik na Celý článek.

Kapitola 17. : Valentýnský speciál ♥

6. listopadu 2010 v 15:31 | Dyamirity |  Kapitola 17.
Čauky, mňauky, hládí se Dyamirity společně se sedmnáctou kapitolou. Valentským speciálem. Když to vezmu kolem a kolem, Valentýnský speciál mi vyšel skoro na Halloween. Ale to ignorujme. Nechtělo se mi čekat do dalšího Valentýna, tak tady to máte. A važte si toho. Neprogumovaná kapitola s tolika překreslenými črty a nedokončenou poslední stranou. Kdyby venku nepršelo a já nemohla jít na brusle, asi bych se na to vyprdla.

17,01
17,02

Nejhorší je srážka s blbcem

3. listopadu 2010 v 19:37 | Dyamirity |  Moje výšplechty
To věděl už Werich a bohužel tato pravda platí dodnes. Horší než srážka s blbcem je jediná věc a to srážka s dvěma blbci v jednom kabinetě.
chidori2
Ano, kdo už tady na blogu trochu brouzda, pochopil, že tento článek nebude o nikom jiném, než o mém milovaném třídním profesorovi Zitkovi!
Ano, mám další bránicitrhající historku, která je bránicitrhající pro posluchače, pro mě je však povětšinou NERVYDRÁSAJÍCÍ! Enjoy it!