Gummy bears etc.

8. října 2010 v 22:56 | Dyamirity |  Moje výšplechty
nepojmenovaný
Co mají společného gumoví méďové, Gravitation, bowling a modřina na čele od kohoutku? Já bych to nazvala heslovitým shrnutí mého dne...

Máte odvahu navíc? Tak si rozklikněte Celý článek a odhalte další díl mé pochybné myšlenkové výlevky.


 Víte co nesnáším na ránech? Začínají... moc brzo! Pokud je venku tma, nikdo nemá žádnou vůli se vyhrabat ze zajetí hromady plyšových žiraf! A já nejsem vyjímka. Moje hromada navíc obohacena ještě o Karkulku (plyšového hafana, kterému jsem před X lety nasadila červenou čepičku od jiného plyšáka... ale to jiný příběh).
Každopádně má rána vypadají všechna zhruba stejně. Sotva se skulím z postele (což bývá nejednou zážitkem značně zábavným, vezmeme-li v potaz fakt, že mám palandu), zapnu svou pomalu se zahřívající žehličku na vlasy. A jdu snídat. V jakémsi podivném transu, ze kterého se běžně probouzím cca při třetí vyučovací hodině by mě neprobudila ani Godzilla, která by si to vykračovala okolo mého pokoje...
Moje škola, to je také epizoda sama pro sebe. Miluju tu budovu. Dřív, ještě na základku jsem chodila na Komeňák, který byl zářným příkladem sterilních chodeb vymalovaných rádoby živými barvami a tříd bez jediného náznaku originality. (Za celou základnu mi v paměti uvízla jedna jediná třída a to ta, kde stál v rohu Oskar, jednoruká kostlivá pomůcka na přírodovědu).
Ale gympl je nádherná budova. Vážně hezká. Ale že bych tam chodila jen ze zájmu obdivovat architekturu, to bych netvrdila.
Dnešní rozvrh? Chemie (...) , fyzika (...), matika (záhadným způsobem jsem dostala jedničku z písemky(???)), zemák (...), občanku (!!!) a němčinu (!!!).
Žádný z těch předmětů byh nijak nerozpytvávala, snad jen občanku. Na občanku máme pana profesora Zitka, o kterém si můžete přečíst zde. Občanky (a technicky vzato i všechny ostatní hodiny s tímto profesorem) bych shrnula několika slovy. Sex, náboženství, daně, jak se svět řítí do záhuby a neschopnost našich politiků. (Seřazeno podle oblíbenosti. Poslední tři patří na stejné místo.)
Cestou ze školy jsem byla přesvědčena, abych šla s partou na bowling. Já. Bowling. Já a těžké, několika kilové, tupé předměty. Doporučila jsem ostatním, aby si přinesli helmy. Bowling jsem nikdy nehrála. Leda jako online hru...
Když jsem přišl domů, rozhodla jsem se, že si zajdu na brusle. Na bruslích jsem závislá. Likviduju kolečka po desítkách, od devíti let, kdy jsem začala bruslit jsem vystřídala už čtvery brusle. K patnáctinám ostanu páté. Říkají, že jsem maniak a já jim to nevyvracím. Ale víte jak dobře se na inlinech drží postava? Báječně. Zvlášť pokud jezdíte v létě, zimě, za čtyřicetistupňových veder i za mrazů. Víte, mám stračnou energii a tak pořád musím něco dělat. Kreslit, psát, bruslit... to je mi JEDNO!
No k věci. U té příležitosti jsem si řekla, že si koupím nové Gravko. (Jen pro upřesnění. Bydlím na sídlišti na jihu města a paříme si to tady na takovém kopečku oproti zbytku města. Abych se dostala do knihkupectví, musela jsem na svých rozpadahících se bruslích sjet krpál asi o sklonu 45 stupňů. Ale překonala jsem ho. A dokonce jsem byla schopna ho pak vyškrábat i nahoru. Gravitation jsem nesla prakticky v zubech).
Poslední dobou mám pocit, jako by mě sledovali gumoví medvídci. Za poslední tři dny jsem potkala už asi šestého. Leží si třeba na zemi, uprostřed silnice. Dalšího jsem potkala postávat na chodbě našeho paneláku. Možná trpím stihomamem. Ale co když ne? V Uzumaki ty spirály taky ze začátku nepodezírali... Pokud by někoho podobně jako mě sledovali želatinové výrobky, prosím, ozvěte se.
Dále tu máme tu modřinu na čele. Jak líp si umejt zpocenou ofinu než pod kohotkem v umyvadle? Určitě to jde. I bez modřin. (Máme moc nízko kohoutek..)
Bowling je taky zážitek. Ale protože do mě už hučí maminka, abych to tu dneska zabalila, rychle to shrnu. Řeknu to tak, že jsem odcházela s nepříjemným pocitem, že toho ďůlku v dráze si dřív nebo později MUSÍ někdo všimnout. Já totiž ty koule nekoulela. Spíš... jsem je vrhala.
Dokázala bych tady psát ještě dost dlouho, to já umím, ale vážně musím končit. Dnešní den se nijak zvlášť nelišil od těch ostatních. Takovéhle dny začali při nástupu na gympl. Asi je to takový bonus ke středoškolskému studiu. I když já tam nastupovala v Primě, tedy šesté třídě. Zřejmě jsem vyfásla gymplácké výhody hned od začátku. Gympl, mě hodně změnil, ale o tom až jindy. Teď už mi nezbyde nic jiného, než vám popřát dobrou noa a sladké dny. Pokud možno bez gumových medvídků.

Oyasumi (neučím se japonsky pro nic za nic...)
Dyamirity 

P.S. : Méďa tě vidí! 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hate Hate | Web | 9. října 2010 v 19:10 | Reagovat

V tý anketě o nej postavu mi někdo chybí... :D

2 Bleach Bleach | 17. října 2010 v 15:12 | Reagovat

Konečne niekto., kto sa učí po japonsky.... mám otázku: ako majú Japonci slovníky, keď nemajú klasickú abecedu?

3 Dyamirity Dyamirity | 18. října 2010 v 19:08 | Reagovat

Ehm... tak to nevím. Buď to mají přepsaný do latinky a nebo možná mají slovníky psaný katakanou nebo hiraganou, místo kanji. Tak by se to dalo i dobře řadit, když se podíváš, kolik mají Japonci slabik. Ale nevím to jistě =D

4 Bleach Bleach | 20. října 2010 v 19:05 | Reagovat

To dáva zmysel.... vďaka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama