na Blog.cz

Takže jak jsem slíbila, další kapitola Sparkieho, tentokrát s nešťastným číslem třináct. Pro osvěžení děje z minulých dílů: Nanami a Homura společně se svou úžasnou a milovanou třídou odjíždí na školní výlet (teď by nezasvěcený čtenář mohl udělat: Ugh, klišéééé) na Kuroyamu. Jsou ubytování v rozkládající se chatě, blablabla, spousta eye-fuckingu a večer, po jisté dávce alkoholu a melodramatickém rozhovoru o lásce si hlavní dva protagonisté konečně dají první pusu. No a tam jsme skončili, pokud vím. Takže enjoy it a pěkně komentujte.

"Bože můj, moje hlava…"
Políbil ho.
"Já jsem musel včera vypadat…"
Vážně ho políbil.
"Nanami… hej, Nanami? Co se děje?"
A ten bast*rd, ten snadno opitelný, náladový, věčně nabručený, sexy bast*rd, si na to nepamatoval!!

Ehm.

Takže. Jak začít...

Pro začátek se omluvím za svou nepřítomnost.

Poslední dobou se mi dělo tolik věcí, že se musím zase srovnat s normálním během života. Nuže.

Byla jsem v Anglii, na animefestu a bůhví kde ještě. A o všem dostanete report. Jen co natahám fotky z af do počítače (a vytahám nějaké z ostatních, co tam fotili) a videa z Anglie se mi vrátí (i s kamerou v níž sou) od tety.

Dále sem budu muset přidat nový SHI-team, nový Sparkless a jsem rozhodnutá udělat nějaké nové recenze. Nějak mi to tady tleje... a kdo za to může? Sherlock. Protože poslední dobou pořád sedím na tumblru a sjíždím tam... všechno možné. Nebudeme rozebírat di podrobností, stejně to nechcete vědět. Věřte mi.

No ale každopádně, pokud sem ještě někdo chodíte, vydržte, prosím. Já to tu vážně vzkřísím.

Zrovna dneska jsem se před spolužákem zmínila, že mám blog.

Po jeho žádosti o udání adresy jsem se vážně zamyslela, co by se stalo, kdyby na povrch vyplynulo, jaká jsem zrůda. Bylo to zamyšlení docela hluboké a končilo trochu nejistým výrazem ve tváři.

Mé fandomy, blog, internet a tak vůbec mě zdemagogovali (existuje to slovo?) (řekla bych, že ne) v... otaku, yaoistku, Sherlockianku, Cumberbitch, shounen-ai spisovatelku, kreslířku pochybné mangy s přílišným výskytem drůbeže... a seznam pokračuje.

Ale což, každý musíme být pyšní na to, co jsme. A já jsem.

Věřili byste, že mi zkomolili jméno ve Vějíři? Prohodili tam m a r. Vážně začínám uvažovat, že si tu přezdívku nějak zkrátím... ale když ona se mi tak líbí...!

Říká se, dvakrát měř, jednou řež.

Pak existuje asi dalších dvacet tisíc pořekadel o tom, že by se nic nemělo uspěchat.

Ti, kdo je vymýšleli zřejmě nikdy nepoznali mě, Dyamirity.

Já se totiž před dvěma hodinami rozhodla, že pojedu do Londýna.

A odjezd je za hodinu.

Ano, je to tak.

Víte, v naší škole je zájezd Paříž-Londýn. Vždycky jsem tím zájezdem opovrhovala s tím, že člověk si pořádně neprohlédne ani jedno město, je to drahý atd. apod. Obyčejně stojí asi pět tisíc. Každopádně Hate, Leelee a Gira se na poslední chvíli přihlásily, takže to měly levnější. A dneska urpostřed četiny k nám přišly nějaký sekundánky s tím, že se uvolnilo jedno místo za tři a půl tisíce. Odjíždí se dneska v půl třetí...

No, bylo to narychlo a já samozřejmě začala s vtípky: Jo, jasně, nechám našim vzkaz na lednici Čau, jsem v Londýně, nečekejte na mě s večeří.

Ale Hatey začala škemrat a tak jsem napsala smsku...

...a teď sedím doma, schnout mi čerstvě umytý vlasy, vedle sebe mám zabalený kufr a na nabíječce mám napíchnutout kameru půjčenou od babičky. V naší rodině se prostě všechno zařizuje na poslední chvíli...

Aspoň se nestihne nic pokazit.

Tak... se vrátím v sobotu. Snad se nám nepotopí trajekt.

A po roce je to opět tady! Vloni jsem se stresovala, jak, co, kdy, kde, kdo, s kým, za kolik a jestli se v druhém největším městě ČR neztratíma neumřu někde ve škarpě. Letos už se jen bezmezně těším a to hne z několika důvodů:

1) Potkám všechny ty lidi! Konečně tam dorazí Maki a Scratch! A Pajda, pokud mu vyjde maturita!

2) Vyjde tam Vějíř, v kterém budu mít jednorázovku ze SHI-teamu!

3) JE TO ANIMEFEST! Takže tři dny anime, mangy, šílenýho ječení otaku, cosplayů, somrování fotek a jídla, hulákání na přednáškách a vláčení bezbraných obětí na yaoi. ♥

Letos budu mít i cosplay. Víceménně.

Znáte Matryoshku? Nemyslím ty ruské skládací panenky, ale písničku od Vocaloidu, Hatsune Miku a Gumi. Tak mikinu Gumi, červenou s rozšklebeným ksichtíkem na kapuci, budu mít. Takové moje poznávací znamení.

Problém... no, ne vyloženě problém, ale překvapení bylo, když jsem dnes prolejzala dA na stránce HikaKary jsem si přečetla, že ona taky plánuje Matryoshku. Takže můj originální plán se změnil... v ne až tak originální.

Ale teď k té hlavní otázce:

Kdo se na Animefest chystáte, ať vím, koho hledat, nebo na koho si dát pozor. (<- Po zkušenostech se čtenářkami na anime-manze beru v potaz i možnost úkladného zavraždění)

Kdyžtak mi dejte vědět, ať si vás tam můžu najít, obejmout a poděkovat za to, že jste alespoň jednou vlezli na můj blog.

Kdyžtak mě tam poznáte snadno:

Už zmiňovaná červená mikina, hlučná, buď budu mít kapuci nebo černý klobouk, zářivě modrý boty a pravděpodobně se budu chovat jako buran.

Včera jsem byla u Hatey, abychom se podívaly na Třetí hvězdu, film s Bennym.

Za chvíli to u ní budu nenávidět, protože tam pokaždé brečím, zachumlaná do jejího kachního polštáře. Minule Reichenbach, tentokrát Třetí hvězda. Dokoukaly jsme to a pak musely další dvě hodiny projíždět fanarty a videa, abychom se daly nějak do kupy. Já navíc musela dojít domu, takže jsem na tom byla ještě hůř!

No a dneska jsem potřebovala nějak ventilovat ty pocity, tak jsem udělala Bennyho jako Jamese. Kreslila jsem to několik hodit, málem mi u toho vytekly oči a při stínování lícních kostí a vlasů jsem málem vypustila duši a...

no, snad se vám líbí. Enjoy.

Víte, já jsem takový ten typ člověka, co je zároveň strašný zmatkář i puntičkář.

Hodně věcí dělám na poslední chvíli... jako například posílání příspěvků do soutěží. Do Urban Legends jsem poslala příspěvek asi šest hodin před uzávěrkou, do Vějíře asi půl hodiny.

K tomu se váže veselá historka. Dodělala jsem mangu asi půl hodiny přes půlnocí, tj. uzávěrkou, poté, co jsem byla na uzávěrku upozorněna. Byla jsem hotová, protože dělám patnáct stránek je přece jen patnáct stránek.

No, ale každopádně, patncát stránek mi nešlo odeslat a já začala jančit. Naštěstí kámoška na ICQ (poslední, která tam o půlnoci zůstala) mi poradila, abych si založila mail na googlu a poslala to tak. Mission complete, bylo to.

Pak mi ovšem byla manga vrácena s tím, že to mám předělat. Celé stínování a dvě celé stríánky.

Ovšem já jsem Dyamirity a já se jen tak nevzdávám. Takže jsem zaťala zuby a dala se do překreslování. Byl to dost problém, úplně změnit styl stínování, ale zvládla jsem to. Dokonce jsem i překreslila ty dvě stránky a změnila nevyhovující fonty. Pak už jsem jenom doufala, že se m ta námaha alespoň vyplatí a odeslala opravu znovu.

Po tom jsem pořád kontrolovala stránky Vějíře, facebook, prostě všechno, jestli už jsou vybrané mangy. No a na email, který jinak nepoužívám, jsem nekontrolovala.Prostě jsem se k tomu nedostala.

Až dneska.

A víte, co tam na mě čekalo?

Šest dní starý email, kde mi editor píše, že tam je nějaká malá chyba ve fontu a jestli bych to měla opravit. Ale že to potřebuje do půlnoci, protože pak musí odnést podklady do tiskárny.

Do půlnoci. Dne před týdnem.

Proč nemůžu mít stroj času? Proč?!

Každopádně doufám, že i když jsem opravu nedodala, jak jinak, nebude to takový průser, jaký očekávám, že to bude, Protože jestli mi to nevyjde JENOM KVŮLI PITOMÝMI I... TAK SI ASI VYLEZU NA NĚJAKOU HODNĚ VYSOKOU BUDOVU A UKÁŽU PÁD ALÁ SHERLOCK!

Tak... mi držte palce. Nebo mě raději zastřelte, prosím.

Ten David Tennant je tak sladkeeej...

Další post o Sherlockovi. Já vím. Samotné je mi z toho smutno.

Ale tentokrát to nebude můj infantilní strip ani ubrečený pict, kde Jawn Sherlocka objímá, ale HUDBA.

Reichenbach ballad, hlavní soundtrack Sherlocka, hraný na klavír mou stejně posedlou, zde často omýlanou sherlockianskou kámoškou, Hatey. Občas jí závidím, že na něco umí hrát bez toho, aby se za každou notou zastavila a řekla "Jéé, špatně."

Každopádně, tady máte video a god bless you jestli jí přidáte komentář nebo něco na ten způsob.

Všimněte si Hateyiny super elegantní lampy v pozadí =D

My dvě se asi fakt hledaly až jsme se našli. Dva pošuci =D

Viděli jste už poslední díl Sherlocka? Ne? Tak jestli se na to chystáte, sežeňte si spostu sladkostí, něco na mudlání a utěšovací kámošku. Já naštěstí měla všechno. Koukala jsem na to u Hatey a obě jsme utrousily slzičku...

Pokud ano... potom...

T____________________________________________________________________T

Buhůůůů..... no, ale nebudu tu bulet celý článek. Jsem tu kvůli obrázku. Hatey chtěla nějaký, kde se objímají. Já jsem nebyla schopná vymyslet strip, ale nakonec jsem skončila jen u toho obrázku.

Mám několik verzí, ale nakonec jsem zvolila tuhle jemnou. Podtrhuje atmosféru. Málem jsem u toho brečela.

Doufám, že se líbí. Začíná mi ten Sherlock přerůstat přes hlavu. A kdo za to může? Hatey a LeeLee. Hate dneska nebyla ve škole, ale LeeLee stejně na ájině trolila jako Moffat.

Už jste asi ani nečekali, že se to tady ještě kdy objeví, že? No, já jsem taky občas pochybovala. Ale na oslavu nového vzhledu tu máte šestapadesátou kapitolu. Je jenom napůl vybravená, ale snad to nebude vadit. Kdyžtak to někdy časem dodělám, ale momentálně jsem ráda, že to mám alespoň vyčištěné.

V téhle kapitole je nová postava, Shiyahimori, moje oblíbenkyně. Dlouho mi trvalo, než jsem vymyslela, jak bude vypadat a nakonec jsem zvolila ten vzhled, který uvidíte. Vlastně už se tam několikrát objevila, jen jí nikdy nebylo pořádně vidět.

Nuž nic, nebudu tu dýl spoilerovat, hezky se do toho pusťte a enjoy it.

Dneska si dáme... hm, jakoupak si dáme písničku... Cross my heart od Marianas Trench.

Tuhle písničku mám strašně ráda, i když netuším proč. Doufám, že už u nějaké kapitoly nebyla, ale což...

-Tumblr je zlo^-

-A Bennyho krk taky...-

HELL YES!

Pokud jste si nevšimli, i když si neumím představit, za jakých okolností byste si toho mohli nevšimnout, má shi-t nový vzhled. Super, úžasný, dokonalý, přechválený, hyper, geniální, sherlockovský vzhled. Kromě nové barvy (uklidňující a míň očirvoucí), nového záhlaví (pořád stejně egoistického) tu nově mám i postranní menu se stampkami a kratšími odkazy, které se tak nehodí pod záhlaví.

Doufám, že se vám tenhle design líbí. Ten starý už mě omrzel. Asi před půl rokem. Ale až teď, zblblá Bennyho lícními kostmi a Martinovými svetříky, jsem se do toho vrhla a udělala si super hnědý vzhled. Snad už si nikdo nebude stěžovat, že ho bolí oči. Trololololo....

Víte, chtěla jsem počkat, jestli mě čirou náhodou nepřijmou do Autorského klubu a až potom ho předělat, ale podle všeho nesplňuju podmínky. Protože i když mám přihlášku podanou od loňského února, u přijímání jsou už u dubna a nic. Takže na to kašlu. Můj shi-t bude vzkvétat dál sám. Snad... i když za poslední týden jsem musela na Hatey škemrat, abych měla na hlavní stránce alespoň jeden komentář. So pathetic.

Další důvod, proč jsem předělala vzhled je kvůli postování Fanfikce, kterou píšu s Hatey.

Chtěla jsem, aby tady měla tu správnou "atmosféru". A teď... hihihi... má =D

Tak mi kdyžtak napište, jak se vám nový vzhled líbí. Mám teď počítač zahlcený různými pokusy jednotlivých částí, takže to budu muset trochu promazat =D

-Taky nesnášíte, když máte nádherný sen a najednou uprostřed té nejlepší části to udělá PUF!! a vy čučíte do stropu?-